• Dvě přední pneumatiky garantují přilnavost i v hlubokých náklonech
• Jízdní pocity a ovladatelnost se dají přirovnat k běžné motorce
• Při náletech do zatáček není třeba moc brzdit

–

• Na delších cestách by to chtělo víc turistického komfortu
• Není moc líbivý a na první pohled z něj jde strach

• 
• 
• 

Dalších 56 fotografií

Valentino Rossi o Nikenu říká, že je stejný jako on: stále chce jít dopředu, přizpůsobuje se novým stylům a boří zažité konvence. Niken je budoucnost, která každého naučí řezat zákruty à la The Doctor a navíc bezpečně. Jenže já jsem turista a nejsem si vůbec jistý, že mi Rossi nebo Niken mají co říct.

Na pohled Niken připomíná predátora...

...připraveného k tygřímu skoku

A právě proto jsem tady. Přímo pod Silvrettou, na hranici Rakouska se Švýcarskem, v samém srdci Tyrolska. Takže přesně tam, kam tak rád jezdím bloumat na svém cenduru. A teď tu přede mnou stojí něco nízkého, širokého, divného. Něco, co se tváří, že si mě každou vteřinou dá ke snídani… Upřímně? Niken není moc líbivá věc. Na první pohled z něj jde strach. Vypadá jako predátor přilepený k asfaltu, který se ale co chvíli odrazí k tygřímu skoku šaolinského mistra, jeho dvě přední vidlice se rázem změní v mechanické krovky a tříkolka si to odsviští o galaxii vedle. Jenže už o pár hodin později zjišťuji na vlastní kůži, že to, co působí jako naprostá šílenost, je vlastně ten nejrozumnější počin Yamahy za poslední dekádu. Nebo jsem se na stará kolena nadobro zbláznil?

Dva meče

Niken (čti Neiken) znamená v překladu dva meče, ale přesnější označení by mělo být dvě lyže. Protože právě lyžování bylo pro konstruktéra Kazuhisu Takana tou pravou inspirací. „Chtěli jsme každému dopřát pocit, že se může bez obav položit do oblouku a vychutnat si jej i za méně příznivých a stále se měnících podmínek. V reálném životě, na špatném asfaltu, při bočním větru.“ Dvě 15palcová přední kola (obutí 120/70) garantují grip a stabilitu i v náklonech hlubokých přes 45 stupňů. Obě kola jsou doslova obejmuta čtveřicí USD vidlic – ty přední kola vedou a ty zadní zajišťují odtlumení a odpružení. Natáčení kol je řešeno velmi komplikovaným systémem táhel s dvojicí příčných ramen. Popisovat celou mechaniku LMW (leaning multi wheel) vám s prominutím nebudu, myslím si, že spoustu z vás mnohem více zajímá, jak to celé vlastně funguje v praxi.

Při ambiciózním nájezdu předek nezmizí, ale začne se čitelně sunout bokem!

Ale jednu informaci si stejně nenechám pro sebe. Ten carvingový pocit, kdy se nahnete do oblouku a se zvětšujícím se náklonem ještě zrychlujete a ještě více se do něj pokládáte, až v něm skoro ležíte – tak ten nám tady na silnici zajistil nějaký pan Ackermann a jeho speciální geometrie zatáčení, kdy je v náklonu vyvíjen větší tlak na vnitřní kolo, a vy díky tomu máte pocit, že se do asfaltu doslova zařezáváte. Odhlédneme-li od přední části, je ale Niken vlastně docela běžnou motorkou – standardní tříválcový spalovací motor o objemu 847 cm³, který máme tak rádi v modelech Tracer nebo MT-09, brzdové kotouče s čtyřpístkovými třmeny, vzadu standardní sedmnáctkové obutí (190/55). A k tomu samozřejmě balíček jízdních režimů a nejmodernějších asistentů včetně ABS, které zasahuje speciálně na každém kole zvlášť.

Kontrola a jistota

Osobně mám moc rád, když sedím nad zadním kolem, pěkně jako na chopperu. Mám pak pocit, že motorku mohu lépe kontrolovat. A přesně takový pocit získávám v sedle Nikenu. Nádrž původně z R1 (Takano sbíral své zkušenosti mimo jiné i při práci na M1 pro Rossiho) je hodně protáhlá, takže ruce na řídítkách máte krásně uvolněné. Jízdní pozice je vzpřímená jako na enduru, úhel pokrčení kolen shovívavý i k nám vyzrálým. Vše důvěrně známé, žádné revoluce ani moderny, prostě sedíte na motorce, která je vepředu jen trošku macatější (ale ne víc než touringy nebo některá cestovní endura).

Přístrojový LCD panel s inverzním zobrazením barev se k Nikenu vyloženě hodí. Zároveň se i velmi dobře odečítá

Přední zavěšení je impozantním technickým řešením. Nabízí téměř nekonečnou přilnavost i neobyčejný pocit z jízdy

Pocit, že jedu vlastně na úplně normální motorce, mě neopouští ani po prvních metrech. Vše funguje přesně tak, jak jsme zvyklí. Řízení není nikterak tuhé, překlápění při pomalých rychlostech je snadné, což ukazují už první kolečka na parkovišti před testovacím centrem v Ischglu. Jediné, co můžeme při pomalém slalomu cítit, je větší váha na předku (rozložení hmotnosti 50:50). Jakmile se ale rozjedeme směr Silvretta a se stoupající nadmořskou výškou přicházejí také první rychlejší zatáčky, je všechno jinak.

Přečtěte si také:

Tříkolka Vanderhall Venice: Výkon 200 koní, pohon předních kol a cena 770 000 Kč

Motorka se sklápí do zátočin jemným ťuknutím do řídítek a s rostoucím náklonem po vás žádá jediné – pořádně otočit zápěstím pravé ruky a nechat se vystřelit do dalších. Jistota, s jakou se nechá Niken sklápět a vodit serpentinami, je doslova dechberoucí, a jak zjišťuji na parkovišti, kde fotíme, paf jsou z toho také ostatní novináři. Očka září i našemu bývalému kolegovi a současnému PR Yamahy Martinovi, který se nechal s nadsázkou slyšet, že tímto na sobě přestává makat a kupuje si Niken, protože s ním v zatáčkách pojede každého i bez tréninků…

Bez kapot Niken vypadá ještě šíleněji

Což bude asi pravda, protože i já, alpský turista, začínám přemýšlet, jaké by to asi bylo na Stelviu, Vršiči, Glocku, a už se tam v těch náklonech vidím. Někteří kolegové šli ale ještě dál, doslova na limit, a zjistili pár zajímavých věcí, o které se s vámi musím podělit: motorka se dá složit až na stupačku (bez hlásičů – ty byly hned pryč) a ještě mnohem dál, než začne škrtat konstrukce. Při příliš ambiciózním nájezdu vám předek nezmizí, jak se občas děje na běžném motocyklu, ale obě přední kola se začnou jemně a čitelně odsouvat bokem. Stačí jen jemná redukce plynem. Při náletech do „vinglů“ není třeba moc brzdit, a pokud ano, pak to je možné mnohem později, až hluboko do zatáčky. Trakce předních kol je zkrátka neuvěřitelná a slovy reklamy dává Niken křídla i těm z nás, kteří racingovými geny obdařeni zkrátka nebyli.

Žít jako kaskadér

O to, kdo koho pojede a v kolikastupňovém náklonu, tady v konečném efektu nejde – jde přece o pohodu za řídítky. Ten božský klid, že pokud vás někdo „nesundá“, prostě nemůžete nic udělat tak špatně, abyste s Nikenem upadli, ten vás doslova uchvátí. Spadne to z vás, jste uvolnění, méně unavení, těšíte se z jízdy, a jak ukázal odpolední test v mlze a dešti, počasí na tom nic nemění. Z vody mám respekt – jednak proto, že není moc fajn trávit dny na cestách s mokrým zadkem, jednak proto, že se na ní pořádně nesvezu – mám prostě strach. Jenže s Nikenem – a fakt bych moc nerad, aby to znělo jako reklama – tato obava či nedůvěra zcela mizí.

Pilotovo sedlo nabídne dostatek pohodlí, spolujezdec je však v závratné výšce vystaven veškerému vlivu okolí

Niken sází na osvědčený temperament motoru z MT-09. Pro potřeby tříkolky byla pouze laděna mapa a vyvážení klikovky

Jedeme za guidem jako na suchu a jedeme svižně. Vypínat si kontrolu trakce sice máme zakázáno, ale ono to jde „do pantu“ při výjezdu ze serpentiny už i na stupeň s jejím menším zásahem. Přistihuji se, že mě to i v dešti moc baví a že neustále hledám limity své bázně i trakce všech tří kol. Ostatně jako všichni ostatní. O tom, že jsou asi hodně daleko, svědčí fakt, že navečer jsme všichni dole živi a zdrávi s lehce promrzlými úsměvy od ucha k uchu na tvářích. Teď už vím, o čem Rossi při představení Nikenu mluvil: tahle věc z vás udělá neskutečného pilota!

Kam s ním

Niken je exot a otázka „kam s ním“ mi nedá spát. Kluci sportovci mají jasno – na řezání zatáček –, ale to mě baví vždycky jen chvilku. Chci objevovat nové kraje a nové silnice, to by mi s Nikenem dávalo smysl. Stojí stejně jako cestovní motocykl, pohodlný je zrovna tak, ale jako bonus vám dává vyrovnanost, klid a radost z řízení v podmínkách, kdy byste na jednostopé motorce raději nevyjížděli ani ze vrat. Takže až pan Takano vymyslí pořádný touringový štít (protože tady fouká), pohodlné sedlo pro dva (protože toto je relativně úzké a sportovní) a zavazadlový systém, jdu do toho. Takový balíček zábavy, bezpečí a potažmo exkluzivity mi dnes nikdo jiný nenabídne.

Yamaha Niken: Verdikt

Yamaha udělala s Nikenem všechno správně: řídí se jako motorka, jede jako motorka a potřebuje boční stojánek stejně jako motorka. Ale co vám žádný jiný bike nedá, je jistota, s jakou budete projíždět všechny zákruty světa. Niken jako turista? Skvělý nápad, Niken fu-turista, cestovatel budoucnosti!

Cena testovaného modelu: 389 990 Kč

• 
• 
• 

Dalších 56 fotografií