• Fantastické sladění motoru, podvozku a ovládání
• Atraktivní design
• Hodnotně provedené detaily
• Umí vzorně poslouchat i pořádně zlobit

–

• Pryžové brzdové hadice
• Chybějící tlačítko deaktivace ABS

Honda označuje model CB1000R za „neoretro“. Na finálním vzhledu se hodně podepsalo designové studio Hondy v Římě, a je to znát. Vycizelované detaily i atletické proporce může této Hondě většina japonských naháčů jen tiše závidět

Jádro

Velkou porci práce, co se nekonečné zábavy týká, odvedl motor. Světe, div se, pohonná jednotka původně z Firebladu generace 2006 se díky vychytralým inženýrským zásahům změnila k nepoznání. Nové kované písty, zvětšený zdvih ventilů, delší sací hrdla i vyšší komprese dokázaly, že i čtyřválcový řaďák může mít charakter jak řemen. S původní generací CB má vychování motoru společného pramálo, ten tam je tramvajovitý projev s konstantním zátahem napříč otáčkovým spektrem. Čert vem i parametrické posuny, nové CB je sice o 12 kg lehčí, má o 20 koní víc a o pětinu lepší poměr hmotnosti a výkonu, nové srdce ale umí produkovat to, co se počítá – emoce! Hodně emocí. Mezi 6000 a 8000 se vezete na vlně točivého momentu, pak se těsně za „osmičkou“ splaší všech 146 vraníků (ne, fakt to není málo) a vystřelí vás kupředu, dokud v 11 500 otáčkách nezakokrhá omezovač. Bude vás to hodně bavit, zas a znova. Dva, tři, v omezovači, přední kolo pořád někde nad asfaltem a to všechno za doprovodu příjemné a lehce chraplavé výfukové noty (s laďákem bude tahle závislost ještě intenzivnější). Brilantní je taktéž převodové ústrojí, v případě testovaček vybavené obousměrným quickshifterem, se kterým je radost neustále cvakat sem a tam.

inverze: Čím více slunce, tím lépe se LCD přístroje čtou. Jen font by mohl být výraznější

Funkce a pohodlí: S ovladači se skvěle pracuje i v rukavicích. Vyhřívání patří verzi +

Pro hračičky jsou připravené (včetně jednoho uživatelského) celkem čtyři výkonové módy. A zde je snad jediné místo, které zaslouží drobnou kritiku – elektronický throttle-by-wire plyn je totiž místy trochu trotl… Vzhledem k tomu, že jsme 99 % času strávili v režimu Sport, neunikla nám poněkud zbrklá reakce při přechodu ze zavřeného do otevřeného plynu – že by ekoteroristická daň kvůli vypnutí vstřikovačů?! Těžko soudit, každopádně vás to naučí vjíždět do zatáčky s lehce přidaným plynem. Čím méně výkonný mód (Standard, Rain), tím méně zbrklá reakce vás čeká. Rozhodně ale nejde o nic, co by mělo zastínit jinak poměrně šokující dojem (s ohledem na tabulkové hodnoty) z živosti a síly celého hnacího ústrojí.

Doporučujeme: Test motocyklu Honda CB 1100 EX – „Cruiser“ pro nás ostatní

Jasně, nikdy nepojede tak psychopaticky zběsile jako Aprilia Tuono, BMW S 1000 R nebo třeba KTM Super Duke. Děsivá je v případě CB1000R zejména jakási její kompletnost, síla celého jejího balíčku, posun, který ve srovnání s předchozí generací udělala, a v neposlední řadě také nevtíravé maskování jejího ďábelského já. Vlastně zvládne bez výhrad cokoliv, co její konkurence, vizuálně a zejména funkčně to však posouvá do zcela odlišné roviny.

Funkce

Ta motorka umí být děsivě samozřejmý a zatraceně rychlý bastard. Odpusťte mi notnou dávku expresivity, ale jinak s poznámkami zapsanými v bločku a vzpomínkami uloženými v hlavě naložit nemohu. V každém okamžiku umí řadový čtyřvál v manažerském outfitu být nejméně čtyřmi osobnostmi najednou. Klidným stoikem, který drží stopu jak přibitý a řídí se s lehkostí pouhou myšlenkou. Vyšinutým raubířem, který ještě na trojku zapanáčkuje nekonečným wheelie až kamsi za horizont. Velmi precizním zařízením, jež když přidržíte pod krkem, vykouzlí nejeden hezký čas na výsledkové tabuli vaší okruhové agentury (musíte ale zahodit ty nesmyslně dlouhé hlásiče náklonu).

S lehkostí a jistotou: Vedení nového japonského nakedu zatáčkou je jedna velká radost, ani trochu se nezapotíte!

Zároveň vyřídíte městské pojížďky i nákup rohlíků a nakonec ještě naděláte mraky parády před domovskou kavárnou či zahrádkou. A nebude problém zajet ani na dovolenou. Když to tak po sobě čtu, je až k nevíře, že se do jednoho biku podařilo nastěhovat tolik univerzality a zároveň vyhraněnosti v každé z vyjmenovaných disciplín. Přitom je CB absolutně fyzicky nenáročné na řízení a navíc má ještě geniální sedlo, které nedá zabrat vašim spodním partiím – zvlášť pánové si budou při ostrých brzdách (jo, brzdí to moc dobře, příšerným gumovým hadicím navzdory!) pochvalovat vyměkčené zvýšení v oblasti nádrže!

Zastavit, stát: Brzdný účinek je navzdory obstarožním gumovým hadicím velmi slušný

Jen tak letmo: Efektní letmé zavěšení zůstalo. Ráfky se ale pyšní agresivnějším lookem

On si svoje na celkovém pohodlí odmaká i impresivně naladěný podvozek, který jako by někdo naklikal na míru české okresce. Tak ideální kompromis, který zvládne ostré tempo a zároveň z vás nevyklepe duši, jsem už dlouho přímo z továrny nezažil. Podvozková revoluce, kterou Honda u nakedů zahájila s příchodem CB600F v roce 2014, stále trvá a nabírá na intenzitě! Zarážející je i klid, se kterým na sebe nechá přední BPF Showa a zadní monoshock tlačit – nepotřebují ani třetího do party – tlumič řízení. Přitom byste čekali, že vzhledem k tempu, kterým jsme se pohybovali, bez něj nedáte ani ránu, nebo naopak bude ta rána až moc velká! Jenom teda nový, o 2,5 kg lehčí páteřový rám z vysokopevnostní ocele mohl být o chlup lépe zpracovaný a tolik nevystavovat na odiv některé nepříliš přitažlivé svary… 

Obal

Nedělám to často a už vůbec ne rád, protože vnímání designu je čistě subjektivní záležitostí, ale v případě CB svoje pravidlo s chutí poruším. Z prostého důvodu, ta motorka je prostě krásná! Už během promenády okolo špalíru vychystaných, temně černých „cébéček“ – k dispozici jsme měli verzi +, opentlenou řadou krásných doplňků v designu kartáčovaného hliníku a hlavně s už výše zmíněným rychlořazením – si prostě musíte všimnout toho, že z CB poctivost, fortel i jednoduchá mechanická krása vyloženě čiší. Vkusně zakomponované tvary, zvolené materiály, absolutní minimum levných plastových obrobků (jenom šest dílů!) a výtečně vypadající přední i zadní osvětlení.

Doporučujeme: Test Hondy CRF1000L Africa Twin

Po americkém vzoru permanentně rozsvícené přední blinkry navíc velmi přispívají k pasivní bezpečnosti – motorka je i v zrcátkách moc dobře vidět. Stačí, když si pečlivě prohlédnete detaily u tohoto článku, a bude vám hned jasné, že tímto způsobem investované peníze mají smysl. Poctivé, kovové a zatraceně rychlé biky zatím nevymřely, a to je sakra dobře – s ohledem na budoucí generace a bez ohledu na blížící se a ještě víc na hlavu postavené evropské normy a limity všeho.

Chytré: Už i v Japonsku přemýšlí a na přední ráfek montují zahnuté ventilky. Díky za to!

Proměny: Agregát původem z Firebladu 2006 prošel úspěšnou omlazovací kúrou a laděním

Přesto, že Japonci u příležitosti uvedení CB1000R na trh hlásají „genten kaiki“, což je něco jako „návrat ke kořenům“, jejich nový počin, jenž má podle mě s kořeny Hondy vnímané jako zásadová a konzervativní značka společné možná tak jméno, zásadně mění pravidla hry na poli litrových nakedů. Tak tedy dobrá, pane Hondo, můžete být pyšný a my jen s napětím očekávat, kam až tohle povede. Bravo!

Svět se mění, my s ním a Honda jakbysmet. Kdybyste mi ještě před rokem tvrdili, že tato vpravdě konzervativní značka se vší svou rigidní japonskou „corporate culture“ postaví na kola totálního chuligána, vysměju se vám nevybíravě do tváře. Chyba lávky – je to tady, CB1000R je ryzí streetfighter, který zákeřně mate elegantním tělem. K absolutnímu jednostopému masakru po vzoru třeba oranžových evropských hráčů mu chybí pouze čudlík s nápisem „ABS off“. Uff, ještě někdo si myslí, že Honda umí jen hodné motorky?!

Cena testovaného motocyklu: 319 900 Kč (349 900 Kč CB1000R+)

Foto: Zep Gori, Francesc Montero, Ula Serra

[su_hello-bank-calculator]