Test Cupra Formentor VZ 2.0 TSI 310 k: Když si SUV myslí, že je hot hatch

Nějak to letí. Od odhalení konceptu Formentor, který na ženevském autosalonu v roce 2019 předznamenal první samostatný model nové značky Cupra, uběhlo už téměř pět let. Atraktivně stylizované SUV se od té doby ukázalo jako prodejní hit, který původnímu Seatu tak bolestně chyběl, a pomohlo tím vytyčit cestu do budoucnosti – všimli jste si, že nové elektromobily Born a Tavascan se už představily jen pod značkou Cupra a Seat žádný jejich ekvivalent nedostal? Ostatně i někdejší škodovácký CEO Thomas Schäfer, který jako současný šéf značky VW zároveň předsedá představenstvu Seatu, se nechal slyšet, že budoucností Seatu je Cupra. Pokud budou i další modely takové jako Formentor, je to pro fanoušky nevšedních aut s poutavým řidičským charakterem dobrá zpráva.

Formentor totiž ukazuje, že i na tak „účetnicky“ racionálním základě, jako je masová koncernová platforma MQB, jde vytvořit produkt s vlastní identitou. Jen si všimněte, že má jiné proporce než většina předokolkových kompaktů, jejichž silueta je typicky diktována uspořádáním pohonu: dlouhá kapota, dozadu posunutá kabina, nízké prosklení usazené na svalnatě rozšířených bocích, vyplněné blatníky a krátké převisy. Díky promyšlenému optickému rozložení hmot vypadá dobře už základní patnáctistovka, natož testovaná verze VZ s velkými koly a výhružnou čtveřicí koncovek výfuku.

Jako ve Ferrari

Ani interiér není bezduchou skládačkou koncernových dílů. Masivní sportovní sedadla s integrovanými opěrkami hlavy a tlačítka startování a přepínání jízdních režimů integrovaná po vzoru Ferrari do volantu mu dávají vlastní charakter, ještě posílený překvapivě sportovní (na SUV) řidičskou pozicí s nohama před sebou, nikoliv pod sebou. Formentor v této specifikaci rozhodně uvnitř nepůsobí jako „lacinější volkswagen“, což byla bolest prakticky všech seatů.

Jestli jsem z něčeho nebyl právě nadšený, tak z grafických rozhraní. Digitální přístrojovka sice nabízí několik režimů vzhledu, ale žádný nevypadá příliš sofistikovaně. A použitelnost velkého středového dotykového displeje s dotykovou lištou pod ním je peklo. Banální úkony, které by měly mít vlastní tlačítko nebo aspoň rychlou zkratku, vyžadují tři až čtyři kliky, přičemž trefovat se za jízdy prstem na malé oblasti vysoko položeného displeje vyžaduje neúměrně mnoho koncentrace. Je to stejné řešení, za které veřejnost právem sepsula Golf, a můžeme jen doufat, že modernizace očekávaná v příštím roce přinese aspoň částečnou nápravu.

Formentor naštěstí dává dost důvodů, proč nad místy zbytečně komplikovaným ovládáním mávnout rukou. Vedle základní patnáctistovky, vrcholného pětiválce z Audi RS3, dieselu a hybridu do něj Cupra montuje tři varianty motoru 2.0 TSI: úsporně naladěnou 140 kW/190 k, prostřední 180 kW/245 k (znáte z Octavie RS) a ostrou 228 kW/310 k, která poháněla i námi zkoušené auto. Po stisku startovacího tlačítka na volantu se ozve chraplavým, nepříliš libozvučným volnoběhem, který je všem sportovním variantám jednotky 2.0 TSI společný. Pokud by se vám po rozjezdu zdálo, že slyšíte i tóny, které by takový motor vydávat neměl, možná máte zapnuté elektronické „vylepšování“ zvuku. Samostatně se ovládat nedá, je svázáno s jízdními režimy – naštěstí včetně toho individuálně konfigurovatelného. Pokud chcete zvuk bez umělých příkras, vyberte v příslušné sekci menu volbu „Pure“. Mé dětinské povaze hrubý podkres vyhovoval, ale na delší cestu po dálnici bych si jej určitě vypnul.

Zatímco slabší varianty 2.0 TSI se vyznačují přísnou linearitou, často vnímanou jako absence charakteru, tomuhle provedení s větším turbem zůstává i v nejnovější iteraci citelný turboefekt – ne, opravdu nejde o „emisní“ prodlevu na plyn, ale o zpoždění způsobené čekáním na dosažení plného plnicího přetlaku, které při akceleraci z nízkých otáček vytváří onen historicky známý pocit napínaného gumového lana. Jen v náznaku, ale je tam. Při sportovním stylu jízdy však nehraje roli. Jakmile přepnete na režim Sport nebo Cupra a držíte motor ve druhé půli otáčkoměru, reaguje s dychtivou razancí. A má pořádnou sílu. Udávané zrychlení z klidu na 100 km/h pod pět sekund působí zcela uvěřitelně a kdybyste se třeba cestou na dovolenou ocitli na německé dálnici, zjistili byste, že až někam k 230 km/h zrychluje Formentor s bezpracnou samozřejmostí, ještě relativně nedávno dosažitelnou pouze pro skutečné sportovní vozy jako Porsche 911.

Potlačená divokost

Jezdit převážně po dálnici by ovšem byla trochu škoda. Formentor má totiž geny ostrého hatchbacku, pro vnímavého řidiče patrné dokonce už v základní motorizaci 1.5 TSI. Natož v této. Samotné pérování s adaptivními tlumiči není ve výchozím nastavení nijak tvrdé, ale i tak dává auto od prvních metrů najevo, že uložení komponentů podvozku a řízení je optimalizované pro přesnost ovládání v ostrém tempu. A taky že ano. Jakmile najdete úsek s několika pěknými zatáčkami a začnete zkoumat krajní meze dynamického repertoáru, objevíte auto, které funguje tím lépe, čím razantněji jedete, a má onu kouzelnou schopnost se okolo vás pocitově zmenšit, která je projevem směrové přesnosti a schopnosti podvozku udržet kola v kontaktu s vozovkou ve vysokém tempu na klikaté silnici. 

Mohl by nadšený řidič chtít od Formentoru ještě víc? V jistém smyslu. Jde o to, že podvozek – po přepnutí stabilizace do režimu ESC Sport – dává řidiči dost volnosti k tomu, aby v zatáčce ovládal rychlost stáčení auta okolo svislé osy. Možná až příliš volnosti. Auto se nechá rozevlát tak, že v nezkušených rukou by to mohlo vést až ke ztrátě kontroly, jenže dosáhnout toho lze jen velmi dramatickým uvolněním plynu nebo správně načasovaným přibrzděním v kritické fázi nájezdu do zatáčky. Samotný pohon všech kol hravou charakteristiku podvozku nijak zúročit nechce. Prostě tlačí auto dopředu a chvilkovou ztrátu stability, byť záměrně vyvolanou, vždycky „napraví“, než aby z ní vyčaroval aspoň malý powerslide. Přinejmenším ne na suchém asfaltu. Na zasněžených cestách by to asi bylo hodně o něčem jiném.

To je ale poznámka spíš filozofická, inspirovaná naznačenou a ne zcela naplněnou rozpustilostí Formentoru. Všechny podobné ostré hatchbac… vidíte, teď jsem si Formentor úplně automaticky zařadil mezi hot hatche. Zkrátka všechna podobná auta s podobnou technikou fungují podobně a kdo chce ještě víc, musí investovat do modelu VZ5 s párem lamelových spojek fungujících jako aktivní zadní diferenciál. Cupra VZ v testované variantě s motorem 2.0 TSI 228 kW je bez diskuze lákavé auto, které vedle značné statické přitažlivosti nabízí také ohromnou porci přitažlivosti řidičské. 

Pravda, cena už není tak výhodná, jak jsme bývali u vozů z Martorellu zvyklí. Formentor VZ 2.0 TSI 310 k DSG 4WD stojí 1 524 900 Kč. Kompenzuje to ovšem „nekoncernově“ velkorysou standardní výbavou včetně třízónové klimatizace, bezklíčového odemykání nebo souboru asistenčních systémů. Pokud byste chtěli auto přesně tak hezké jako na fotkách, museli byste přihodit ještě 17 500 kč za šedou metalízu Magnetic a lidových 8900 Kč za 19” kola Performance.

---

---