Tatra kolem světa patří k jedněm z mála automobilových projektů československé socialistické éry, na které můžeme být dodnes právem hrdí. Pokud se přeneseme přes fakt, že měla z větší části politický podtext, udělala tato expedice tatrováckým výrobkům skvělé jméno. Celkově vzato však expedice příliš úspěšná nebyla.
21tunový kolos s nástavbou z Vagónky Studénka, postavenou podle projektu tamní pobočky Výzkumného ústavu kolejových vozidel, byl zkonstruován na základech produkční verze Tatra 815 6x6. Expediční speciál poháněl vznětový vidlicový desetiválec T3-929 s výkonem 208 kW.
Model Tatra 815 už v té době nebyl žádnou velkou novinkou. Výjimečnost speciálu spočívala především v jeho nástavbě, která se na více jak tři roky stala účastníkům expedice domovem. Automobil byl de facto rozdělen na tři podlaží, kdy nejspodnější tvořil páteřový podvozek s centrální nosnou rourou a nezávislé zavěšenými koly na výkyvných polonápravách. Zde se nacházely nádrže na naftu a vodu společně s prostory pro náhradní díly, nářadí a 5kW elektrický dieselagregát apod. Na kabinu řidiče uprostřed navazovala kuchyňka, pracovna a ložnice, za kterou byla malá sprcha a WC. V horní části nástavby se pak nacházel ještě výsuvný stan se čtyřmi lůžky. V zadní části nástavby, kde byl velký úložný prostor, našel své místo moped Babetta, nafukovací člun a dvoumístné motorové rogalo pro natáčení filmových záběrů.
Expedice Tatra kolem světa započala 17. března v 1987 Kopřivnici a druhý den oficiálně odstartovala ze Staroměstského náměstí v Praze. Posádku tvořili kameraman Jiří Stöhr, novinář a fotograf Petr Bárta, kteří se spolu zúčastnili Expedice Lambaréné z roku 1968 (rovněž s Tatrou), jaderný fyzik a navigátor Stanislav Synek, který byl i tlumočníkem a zvukařem výpravy a geolog, potápěč a pilot rogala František Jeniš. Za volantem „úřadoval“ tatrovácký mechanik a kuchař v jedné osobě Dalibor Petr. V Brazílii ho vystřídal kopřivnický Karel Valchař, jenž za volantem strávil dva roky. V Číně pak posádku doplnil další tatrovák Aleš Novák.
Úkolem expedice byla nejen propagace Československa a výrobků kopřivnické Tatry, ale také natočit dva celovečerní filmy a televizní seriál o 56 dílech. Nakonec však vznikl pouze jeden dokumentární film. Napsáno bylo také několik knih.
Posádka expedice Tatra kolem světa. F. Jeniš (druhý zleva) zemřel při sjíždění divoké pakistánské řeky
Tatra kolem světa z Evropy zamířila do Kanadského Halifaxu, odkud pokračovala do USA a MexikaPrvní tisíce kilometrů Tatra 815 GTC absolvovala po evropských zemích a Sovětském svazu, aby se co nejvíce eliminovaly případné technické problémy. Následně přes německý Bremerhaven expedice vyplula do kanadského Halifaxu a zamířila do Spojených států amerických. Přestože americké úřady se vstupem na své území žádné problémy nedělaly, posádka Tatry byla neustále sledována tajnými agenty CIA i FBI. I přes mnoho kontrol nenašli žádné důkazy o špionáži, a tudíž žádné problémy nenastaly.
Ty přišly až v Guatemale. Vřelé přijetí včetně několika povolení přeletu nad mayskými pyramidami v národním historickém parku Tikal vystřídala ostrá akce guatemalské armády, která posádku na devět dní uvěznila s tím, že v zemi provádí špionáž. Velkým štěstím bylo, že zatčení se odehrálo přesně rok od počátku expedice a do Guatemaly přicestoval reportér ČT. Jako první přišel na to, že všichni účastníci sedí ve vezení, a zalarmoval velvyslanectví. Kromě okamžitého vyhoštění Guatemalci rozkradli a zničili vybavení expedičního speciálu a zabavili množství filmových materiálů.
Podle výpovědi účastníků však největším úskalím nebyly úřady či tajná policie s armádou rozvojových zemí, nýbrž stísněný prostor uvnitř tatry, který ve všech členech vyvolával ponorkovou nemoc. Tři roky v tak malém prosotru si prostě musely vyžádat svou daň. Jak vypověděl Petr Bárta, nešlo o hádky, spíše o precizně mířené narážky a výpady, které členové sice mlčky přecházeli, ale uvnitř doslova vařili…
Z Guatemaly se Tatra vrátila do Mexika a následně z Kostariky zamířila lodí do Jižní Ameriky, kde projela Uruguay, Argentinu, Bolívii, Peru a Ekvádor. Z jihoafrického kontinentu se přesunula na Nový Zéland a do Austrálie. Asijská část cesty začala Indonésií, pokračovala Indočínou, Čínou a Pákistánem.
Právě v Pákistánu se odehrála největší tragédie výpravy, když se při sjíždění řeky Hunza v severní části země převrátil gumový člun s novým členem výpravy Alešem Novákem a Františkem Jenišem. Novák se stihl chytit člunu a doplavat ke kamenům na břehu. Jeniš takové štěstí neměl a v peřejích utonul. Sjíždění řeky byla dobrovolná aktivita účastníků, o to víc je jeho smrt zbytečnější.
I přes citelnou ránu Tatra kolem světa pokračovala dál přes Blízký východ a Balkán, než 4. května 1990 dojela do Prahy. Za 1142 dní celkově urazila 195 tisíc kilometrů (po vlastní ose 139 860 km) a navštívila 67 zemí. Expedice se vrátila do země, která byla jiná než v době odjezdu. N přijetí veřejností to bylo až příliš znát. Tatra kolem světa představovala projekt komunistického režimu a lidé ho tak vnímali. Navázané kontakty se navíc s pádem režimu staly prakticky bezcennými, podniky zahraničního obchody tehdejšího Československa končily.
Ve stínu politických změn výsledky expedice nikoho příliš nezajímaly a filmové a fotografické materiály zůstaly z velké zčásti nezpracovány. Přitom členové expedice absolvovali na 50 tiskových konferencí v téměř čtyřiceti zemích, napsali stovky reportáží, nafotili desetitisíce snímků a natočili přes sto hodin filmového materiálu.
