Tahle nesourodá dvojice má společného víc, než se zdá. Jak vojenský Tudor, tak Kodiaq vznikly na základech silničních škodovek a jsou nečekaně komfortní. Překvapivé podobnosti vykazuje i strohý design s minimem křivek – od krátkých převisů a hranatých výřezů blatníků přes kapoty s výraznými prolisy až po svisle žebrované pavézové masky, zakončené nahoře vybráním a dole výraznou horizontální linií. Chvílemi až cítíme závan vzájemné inspirace. Nebo se snad spodní linie světel Kodiaqu podobá blatníkům Tudoru jen náhodou? A výrazným prahům nové škodovky by úchyty na vyprošťovací lopatu docela slušely…
ŠKODA KODIAQ je první velká škodovka do terénu. Pohon 4×4 má většina verzí, v terénu pomáhají elektronické asistenty
ŠKODA 1101 P je lehký pohotovostní model s pohonem zadních kol, čtvery dveře tehdy byly u Tudoru výjimkouKonstruktéři Tudoru měli snazší práci – na páteřový rám civilní Škody 1101 prostě vymysleli a namontovali jinou karoserii. Vznikly i prototypy 4×4, ale ty se neujaly. Ostatně podvozek s kyvadlovou zadní nápravou a 16" balonovými pneumatikami, které obvodem překonávají osmnáctky Kodiaqu, si s lehkým terénem poradil snadno. Jen nesmělo být moc bahna, proti zapadnutí řidiče chránil jen strach ze vzteku vedle sedícího plukovníka…
Doporučujeme: Lada Niva, Škoda Trekka a další socialistické off-roady
Kodiaq má navíc za úkol vozit rychle, bezpečně a pohodlně i civilní sektor, proto dostal střechu a topení. Jenže Tudor zato lze postupně zbavit nejen střechy, ale i látkově-plexisklových nástavců, suplujících dveřní okénka, velmi snadno dveří a trochu obtížněji i čelního skla. Dokonalejší kabriolet neexistuje. Jen by vojáci museli cvičit pouze v létě, interiér Tudoru totiž před mrazem a vodou nejenže nechrání, on je škvírami a mezerami takřka přitahuje.
NALÉHAVÁ POTŘEBA motorizovat bezpečnostní a vojenské složky dala v roce 1947 vzniknout na páteřovém rámu Škody 1101 otevřené verzi VO (vojenská otevřená). Nevalné terénní schopnosti ji však vyřadily z ostrého vojenského nasazení a v roce 1949 se označení změnilo na P (pohotovostní)Připravujeme Tudor ke startu, což zahrnuje mj. překlopení clonky koncovek tak, aby se místo zelených světel ukazovalo červené a oranžové. Zdobná zlatavá přístrojovka z Tudoru působí na khaki plechu nepatřičně, u ní ale rozmazlování končí. Tělnatější řidič má volant zaražený v břiše, takže si ani nevšimne, že je jeho sloupek vyosený o dobrých 10 cm. Ovládání vyznává starou školu – zamáčknout „bošák“, nastartovat tlačítkem na podlaze a jako bonbonek ovládání světel a blikačů neoznačenými knoflíky na palubce. V zrcátkách není vidět skoro nic, účinnost stěračů a světel jsme naštěstí prověřovat nemuseli. Jedním slovem nádhera, tady si člověk cestu musel zasloužit. Tudor má povolenou devadesátku, i s 28koňovým motorem se k ní díky krátkým převodům blíží nečekaně rychle.
Zásadní výhodou vojenského Tudoru je variabilní karoserie. V plně uzavřeném stavu sice neizolovaná plátěná střecha, natož nedoléhající a spíše symbolické, plexisklovoplátěné nasazovací nástavce, suplující boční okénka, před chladem moc nechrání (vozu navíc chybí topení), avšak samotná ochrana před deštěm či sněhem se počítá. Stažení subtilního mechanismu střechy je práce pro dva, okénka i samotné dveře snadno vyndá jediný člověk. Jen sklopení předního okna směrem vpřed vyžaduje trochu dumání.
Ani jsme ji neokusili. S maticovým řízením a přední nápravou, jejíž spodní ramena tvoří příčné půleliptické péro, které při každém propérování mění geometrii kol, je šedesátka dostatečně intenzivní. Jenže když odezněl šok, zjistili jsme, že to vlastně vůbec není špatné svezení. Poměrně pohodlná sedadla, překvapivé ticho, podvozek ochotně žehlí výmoly a až nečekaně drží směr, řazení i spojka přesné. To se hodí, protože tady se dávají meziplyny. Co k tomu říkají technické údaje? Synchronizované jsou jen III. a IV. stupeň, bezhlučné pak II., III. a IV. Zvyk žádají jen brzdy, táhnoucí vůz tu doleva, tu doprava. A také rozjezdy s vibracemi spojky. Na svou dobu nic neobvyklého, ale pocit, že každým startem něco zničíme, se překonává ztuha.
Doporučujeme: Škoda Trekka a Škoda Kodiaq – Takhle vypadá rozdíl více než 50 let v praxi
Ovšem, světe, div se – po přesednutí zpět do Kodiaqu se počáteční pocit, že řídíme nejdokonalejší auto na světě, brzy změní v mírnou nudu. Už jen proto, že se při každém zastavení kolem Mladé Boleslavi nestáváme terčem zájmu a nostalgického vzpomínání starých škodováků. Vojenský Tudor sice nepatří k nejkrásnějším veteránům, ale je neokoukaný. To sice Kodiaq zatím také, ale při jeho rostoucích počtech to dlouho nepotrvá.
POHODLNÁ SEDADLA a honosný přístrojový štít byly u obdobných vozů spíš výjimkou, jinak se pohodlím a zdobností právě neplýtvalo
DVOUÚČELOVÁ SVĚTLA slouží i pro provoz ve vojenských kolonách. Pro ten případ lze koncovky překlopnou clonkou změnit na zelené signálkyKodiaq však má navrch v terénu. Na rozdíl od Tudoru jej bahnitá kaluž nezastaví, pohon všech kol spolu s elektronickými závěry diferenciálů a dalšími asistenty dovedou malé zázraky. A když vás to přestane bavit, můžete se vypravit s rodinou a nepředstavitelnou hromadou bagáže přes celou Evropu na dovolenou.
Převzato z časopisu AUTO7