Téměř denně čteme tendenční zprávy o tom, jak stateční policisté zase dopadli jednoho agresivního piráta v černém luxusním BMW, který se zapomněl a v nezastavěné části obce na čtyřproudé silnici jel 62 km/h a ještě ke všemu měl propadlou lékárničku. „Na doživotí sebrat řidičáky takovým!“ hlásají nadšené komentáře pod podobnými články. Řadu otravných přečinů proti plynulosti a bezpečnosti provozu přitom nikdo nesleduje. A tedy ani neodhaluje a netrestá.
Stát si zkrátka udělal z monitorování a šikany řidičů výnosný byznys a třeba obce rychle zjistily, že je výnosnější posílat provozovatelům vozidel tzv. odpustky, než posílat policejní hlídky do míst, kde je to skutečně potřeba.
Rozhodně nevoláme po tvrdší represi. Už proto, že ta se v rukou policie téměř vždy zvrhne v pohodlné trestání formálních přečinů proti liteře zákona bez ohledu na jejich reálnou nebezpečnost. Chceme ale upozornit na chování, které policisté obvykle přehlížejí, ale chvályhodné rozhodně není.
Zde je náš seznam hříchů, kterými někteří řidiči bezdůvodně narušují poklidné soužití a někdy i bezpečnost na českých silnicích:
1. Bezdůvodná jízda v prostředním a levém pruhu
Typickým českým (nejen) nešvarem je naprosto bezdůvodná jízda v prostředním nebo levém pruhu víceproudých silnic a dálnic. Ne nadarmo se říká, že nejrychlejší cesta po Jížní spojce v Praze je ve volném pravém pruhu. Pravidla se v tomto směru vyjadřují poměrně jasně. Jezdí se v pruhu pravém, ostatní slouží pouze k předjíždění. Po dokončení manévru se má řidič vrátit zpátky do pravého pruhu a ne v něm zůstávat, protože dva kilometry daleko vidí v pravém pruhu kamion a ten přece bude chtít za deset minut, až k němu dojede, také předjíždět.
Doporučujeme: Komentář k novele bodového systému — Více peněz, co nejméně správního řízení
Ucpávání „rychlejších“ pruhů vytváří také jeden zásadní problém. Tím je snižování reálné propustnosti komunikace. Pokud se někdo usadí v prostředním pruhu, všichni z ostatních tří pruhů ho musí předjíždět vlevo, čili takový nezdvořák z tříproudé dálnice rázem udělá dálnici jednoproudou. Podjíždět zprava se nesmí. Na druhou stranu, policie se už vypořádala i s tím a pokud zůstanete v pravém pruhu a podjedete někoho v pruhu prostředním nebo levém, jedná se o jízdu souběžnou. Což není přestupek. Přesto z celkem pochopitelných důvodů řidiči neradi podjíždějí zprava. Je to značně nekomfortní, nezvyklé a potenciálně nebezpečné.
Očekáváme řadu nesouhlasných komentářů na téma „Rozbitý pravý pruh, ve kterém si ničím auto“. To je sice hezké a snad bychom pro to měli i pochopení. Kdybychom ovšem tuto výmluvu neslýchali hlavně od těch, kteří jezdí vlevo vždy a všude. Včetně zcela bezproblémových úseků.
2. Jízda v levém pruhu 10 km/h pod zákonným limitem
Dalším frustrujícím nešvarem je jízda hluboko pod rychlostním limitem. Pokud možno také v prostředním nebo levém pruhu. Chápeme, že třeba ve snížené viditelnosti za mlhy nebo na náledí není komfortní jet zrovna nejvyšší dovolenou rychlostí, ale při dobrých povětrnostních podmínkách by to snad až takový problém být nemusel.
Neříkejte nám, že například v tunelu Blanka vaše auto nedokáže jet povolených 70 km/h, nebo třeba na Jižní spojce 80 km/h (kde by klidně mohl být limit i 120). Vaše námitky, že jsou všude radary a že nechcete dostat pokutu, jsou sice v pořádku, ale s dovolením se aspoň ukliďte do pravého pruhu a levý pruh nechte těm, kteří umí jet opravdu 70 a neciví na tachometr, aby se náhodou nepřehoupli přes 65 km/h k blízkosti zóny agresivního vražedného pirátství.
Doporučujeme: Stacionární radary zvyšují riziko nehody. Navrhovaná řešení vás ale příliš nepotěší
Pamatujte také na to, že rychloměry aut přeměřují. Obvykle ukazují o tři až deset procent víc, než jaká je skutečnost. A radary mají nastavenou nějakou toleranci. Za tachometrových 82 nebo 83 km/h na osmdesátce pokutu v žádném případě nedostanete.
Věděli jste třeba, že řidič, který jede o 8 km/h pomaleji než okolní provoz, způsobí nehodu s mnohem vyšší pravděpodobností než řidič, který jede o 8 km/h rychleji? Nevěříte? Pusťte si následující video a snad to pochopíte:
K jízdě nižší než povolenou rychlostí samozřejmě existuje nesčetně legitimních důvodů. Nechceme soudit. Ale snažně vás prosíme, ukliďte se aspoň do pravého pruhu. Tam si klidně jeďte na sedmdesátce svých 55 km/h.
3. Velmi pomalé odjezdy z křižovatek
Nechceme po nikom, aby mu při rozjezdu z křižovatky hořely pneumatiky, ale rozumná svižná akcelerace ještě nikomu neublížila. Nestojí to ani moc úsilí. Stačí sledovat provoz a jakmile se proud vozidel z druhé strany zastaví, lze dovodit, že brzy padne zelená. Můžete si tak připravit rychlost a na zelenou vyrazit.
Obykle to ale bývá tak, že s rozsvícenou zelenou se teprve po dvou sekundách ozve klakson vozidla vzadu, což přinutí prvního řidiče na hranici křižovatky ukončit filozofické rozjímání a začít hledat, kam konstruktér vozidla umístil řadící páku. Až se po dalších několika sekundách seznámí řidič se schámatem volby stupňů standardizované manuální převodovky, započne velmi, ale opravdu velmi rozvážný rozjezd, aby nedošlo k nadměrnému opotřebení spojkového obložení a zvýšení spotřeby paliva.
Čili než se takový jedinec dá do pohybu, na semaforu už svítí zase červená a přes křižovatku, kterou mohlo projet deset patnáct aut, se dostanou maximálně tři nebo čtyři. Pokud máte problémy s rozjezdy a řazením, kupte si automat. Na trhu je již plno dostupných a spolehlivých aut se samočinnou převodovkou.
4. Vjíždění do ucpané křižovatky
Ono to někdy souvisí s těmi pomalými rozjezdy. Častěji se jedná o nesmyslná dopravní opatření, která pár desítek metrů za hranicí křižovatky udělají z dvouproudé silnice jednoproudou. Ten pár cyklistů, kteří tam denně projedou po chodníku, přece potřebuje vlastní pruh...
Nelze se spoléhat na to, že vás někdo pustí. A tím, že vjedete do ucpané křižovatky, blokujete jiný jízdní směr. Počkejte, až se za křižovatkou skutečně uvolní místo. Ano, často je nutné čekat, i když máte zelenou. Myslete i na to, že ucpané křižovatky představují závažnou komplikaci pro vozidla s právem přednostní jízdy. Včetně rychlé záchranné služby.
5. Nepoužívání směrovek a zrcátek
Kdybyste si nastavili pořádně sedačku a drželi volant oběma rukama, nečinilo by vám problém hnout prsty levé ruky a použít páčku směrovek. Jenže když máte v jedné ruce mobil a druhou ledabyle položenou nahoře na věnci volantu à la Vin Diesel, je přehmatávání na páčku blinkrů tak strašně obtěžující.
Směrovky jsou jedním ze základů všem srozumitelného jazyka vzájemné řidičské komunikace, takže je prosím používejte. Dáte tím najevo své úmysly. Ostatní na silnici se mohou lépe přizpůsobit vašemu počínání a třeba vám udělají i trochu místa.
Doporučujeme: Studie — Používání hands-free je stejně nebezpečné jako držení mobilu v ruce
Když je pak řidič příliš zaměstnán psaním esemesek za jízdy a ještě se za volantem válí tak, že z auta nemůže vůbec nic vidět, postupně rezignuje na jakoukoli snahu používat zpětná zrcátka. Takže pak prostě změní bez blinkru jízdní pruh a ostatní ať si s tím nějak poradí. Mají přece za povinnost dodržovat bezpečný odstup... Nebo ne?
6. Úmyslné nedávání přednosti v jízdě
Možná jste si toho poslední dobou také všimli. Stále více řidičů absolutně ignoruje prostou slušnost zpomalit před křižovatkou, rozhlédnout se a dát vozidlům na hlavní přednost v jízdě. To, že někdo někoho přehlédne, se stává. Dopravní nehody jsou zkrátka nedílnou součástí provozu a docházet k nim bude. Ale u některých lidí je pasivní agresivita téměř hmatatelná. Oni vám přednost nedají schválně.
Vidí vás, že jedete po hlavní. Ale prostě vám to tam „pošlou“ a o brzdění se starejte vy. Kdyby aspoň ihned nabrali rychlost. Jenže často to dělají právě řidiči, kteří následně jedou mimořádně pomalu. A když jim klaksonem nebo probliknutím dálkovými světly dáte najevo nesouhlas, ještě vás počastují mezinárodně srozumitelnými gesty. Je to nějaká psychická frustrace a následná msta zbytku společnosti? Vyřizování si účtů s aktuální politickou situací? Vážně to nevíme a nechápeme to.
7. Svícení mlhovkami, když to není potřeba
Jak napovídá už jejich název, mlhová světla slouží pro jízdu v mlze, případně při hustém sněžení nebo silném dešti. Rozhodně neslouží ke zlepšování společenského statutu nebo nálady tím, že si jen tak z plezíru rozsvítíte na autě všechno jako na vánočním stromečku.
Zatímco přední mlhovky jsou protivné a oslňují protijedoucí auta, zadní mlhovky mají ještě jeden efekt. Jejich intenzivní světlo připomíhá světla brzdová a poutá pozornost ostatních. Navíc když pak začnete brzdit, čitelnost brzdových světel není tak výrazná. Ostatní proto nemusí hned zaznamenat, že se něco děje a že zpomalujete. Proto když silně neprší a není mlha, mlhovky zase vypněte. Že jste zapomněli? Protože se nesoustředíte na řízení a na to, co děláte.
Možná by se ještě slušelo v souvislosti s osvětlením auta vyslat vzkaz všem, kteří používají denní svícení i v šeru a dešti. Uvědomte si, že při zapnutém denním svícení nesvítí zadní obrysová světla. Nejste pak vůbec vidět. To už si snad raději rozsviťte tu mlhovku.
Určitě vás napadnou ještě další prohřešky, které jsou rizikové, lidé se jich na silnici pravidelně dopouštějí, ale nikdo je nepostihuje. Vaše tipy uvítáme v komentářích pod článkem.