Který z těchto sedmi předpisů byste zrušili vy?
1. Celodenní svícení
Nad povinností svítit ve dne se vedou debaty dlouho. Například Německo tuto povinnost nezavedlo, protože nezjistilo, že by celodenní svícení mělo přínos pro bezpečnost. V Rakousku celodenní svícení na chvíli zavedli. Pak ho ale zase zrušili s tím, že nepřineslo očekávaný efekt.
Jakkoli je auto s rozsvícenými světly lépe vidět, přineslo celodenní svícení celou řadu rizik. Povinné svícení ve dne jako první odskákali motorkáři, kteří museli svítit už předtím. Motorky najednou přestaly být v záplavě automobilových světel vidět. Motorkáři tak začali jezdit na dálková světla a tím si paradoxně škodí ještě víc. Ještě hůř se totiž odhaduje, jakou rychlostí se přibližují. Ze stejného důvodu jsou v rušném provozu hůř vidět také cyklisté a chodci.
A konečně – řidiči se kvůli dennímu svícení začali spoléhat na to, že jejich auto přece svítí pořád. Až na to, že nesvítí. Vidíme to hlavně teď v zimě, kdy při ranní mlze v šeru a mrholení potkáváme pokaždé desítky aut bez rozsvícených světel vzadu a s LEDkami vpředu. Dřív si v takových podmínkách každý normálně rozsvítil. Takže náš verdikt? Zrušit!
2. Omezení rychlosti mimo obec
Víte, co je zvláštní? Že v zemích s vyššími rychlostními limity není vyšší nehodovost ani počet obětí nehod než v zemích, které mají limity nastavené naopak velmi nízko. Všichni máme na očích Německo, kde se smí mimo obec jezdit stovkou a přibližně na dvou třetinách dálniční sítě není omezená rychlost (pouze doporučená). Vzhledem k dopravnímu výkonu má přitom Německo jedny z nejbezpečnějších silnic a dálnic na světě. Zkrátka se tam žádná jatka i přes vyšší rychlosti nekonají.
A těch příkladů je víc, ale z druhé strany. Dlouhá léta neplatil rychlostní limit mimo obec v australském Severním Teritoriu. Pak tam limit zavedli a najednou se jim tam začali zabíjet lidi. Vžil se pro to také termín „montanský paradox“ podle amerického státu Montana, kde dlouhá léta nebyl mimo obec žádný rychlostní limit stanoven. Po zavedení jednotného rychlostního limitu se ale počet nehod a mrtvých či zraněných zvýšil.
Na silnicích s neomezenou rychlostí totiž řidiči instinktivně převezmou odpovědnost. Každý si prostě pojede tak, na kolik se cítí. Rychlejší budou tolerovat, že někdo jede na rovné suché okresce sedmdesát, a ti pomalejší se naučí počítat s tím, že někdo prostě chce jet na rovné prázdné dálnici dvě stě s autem, které je na to stavěné. A nejde jen o dálnice. Řidiči přece umějí plynule přizpůsobovat rychlost před každým horizontem, zatáčkou nebo nepřehledným místem. Na okresce mezi vesnicemi to děláte pořád.
Třeba na ostrově Man je na některých silnicích mimo obec povolená neomezená rychlost a třebaže se tam jezdí svézt rychle motorkáři a majitelé sportovních aut z celé Británie, krvavá lázeň se ani zde nekoná.
3. Zákaz předjíždění na přehledných místech
Tohle není filipika proti zákazu předjíždění jako takovému, ale proti zákazu předjíždění na místech, kde je vidět velmi daleko dopředu. Správci komunikací si oblíbili, snad ve snaze snížit počet vážných nehod, na dlouhé rovné přehledné úseky hlavních tahů dávat zákaz předjíždění. Ideálně v kombinaci s omezením rychlosti.
Z různých důvodů se vždycky najde někdo, kdo na takové silnici i v dobrých rozhledových a povětrnostních podmínkách pojede šedesátkou. Naložený náklaďák. Auto s vozíkem. Začínající řidič nebo senior. Kolony, které se za nimi vytvářejí, zbytečně pokoušejí trpělivost ostatních řidičů. Často se najde někdo, kdo se neudrží a vyrazí dopředu v nejméně vhodnou chvíli.
Specifickou a v Česku extrémně četnou podkategorií zbytečných zákazů předjíždění je dvojitá plná při jízdě z kopce, kdy proti (tedy do stoupání) vedou dva pruhy. Pokud je v takové situaci vidět daleko dopředu, není důvod, proč zakazovat předjíždění vždy a všem. Koneckonců jsou země, kde je přesně v takových případech pruh z kopce oddělen od protějšího levého pruhu přerušovanou čárou. A k ničemu hroznému to nevede. Když je vidět, předjíždí se, a když není, tak ne. Jako kdekoliv jinde.
4. Vyhrazené pruhy pro taxikáře a jiné privilegované skupiny
Další podivností v silničním provozu jsou vyhrazené jízdní pruhy pro vybranou skupinu privilegovaných. Zejména v Praze vznikají stále nové – samozřejmě ne výstavbou, ale omezováním kapacity existujících komunikací. Někde s trvalou platností, jinde s omezenou platností jen v intervalech ranní a odpolední dopravní špičky.
Pokud připustíme správnost preference hromadné dopravy, dejme tomu, že někde mají vyhrazené pruhy pro MHD smysl. Ovšem jen na zlomku těch úseků, kde se s nimi setkáváme dnes. Na mnoha takových místech se dříve žádné dramatické kolony netvořily a začaly vznikat až poté, co si dopravní podnik protlačil u města oddělený pruh, v němž jednou za deset minut projede poloprázdný autobus.
Pokud je účelem vyhrazených pruhů ulevit provozu, těžko se nám chápe, proč do nich je povolen vjezd cyklistům, ale motocyklistům ne. (V praxi je policie nechává být, ale samozřejmě nikdy nemáte jistotu, že se praxe nezmění nebo že narazíte na hlídku, která si potřebuje udělat čárky.)
Když už ale mají být vyhrazené pruhy určené pro hromadnou nebo bezemisní dopravu, pak nedokážeme pochopit, proč je mohou používat auta vybraných taxislužeb. Čím se takový taxík liší od aut stojících vedle v koloně, to nám opravdu uniká.
5. Zákaz odbočení na červenou vpravo
Dovolit odbočování vpravo na červenou, jako se to smí třeba v USA nebo i v sousedním Německu) by značně pomohlo propustnosti křižovatek a využití kapacity komunikací. Dobrou zprávou je, že ministerstvo dopravy tuto změnu zvažuje a připravuje.
U sousedů v Německu je odbočení vpravo umožněno dodatkovou tabulkou se zelenou šipkou, což je úprava, které bychom se mohli dočkat také u nás. Řidič se v takovém případě nezbaví povinnosti dát přednost chodcům a vozidlům na hlavní, respektive těm, která mají zelenou.
6. Jízda cyklistů v protisměru
Nějak jsme nepochopili, komu chtěl zákonodárce pomoci tím, že dovolil cyklistům jezdit v protisměru. Zjednosměrnění ulic se přece používají k řízení toku dopravy z nějakého důvodu. Jednosměrky nebývají na protisměrný provoz uzpůsobené. A vyjíždění vozidel zaparkovaných vlevo po směru jízdy přináší riziko, že řidič v protisměru jedoucího cyklistu neuvidí. Tím spíš, že ve městě cyklisté často jezdí s nedostatečným nebo vůbec žádným osvětlením.
Zbývá také otázka, proč nemohou pak v protisměru jezdit třeba mopedy? V čem se z hlediska bezpečnosti a průjezdnosti liší od kola? Zákonodárce touhle úpravou, která nemá žádnou logiku, zase jen podlehl nátlaku cyklistických „neziskovek“.
7. „Povinné“ zimní pneumatiky
Na závěr si dáme zrovna jednu aktualitu. Už jsme rozebírali mnohokrát, že zimní pneumatiky jsou povinné jen tehdy, když je na silnici souvislá vrstva sněhu, ledu nebo námraza. Existuje ale dopravní značka, která může použití zimních pneumatik v označením úseku nařídit. A to i když je zrovna sucho a 10°C. Což není v našich klimatických podmínkách během zimní sezóny nic mimořádného.
Zimní pneumatiky samozřejmě mají nesporný přínos, když je na silnici břečka, sníh nebo náledí. Nesporné je ale i to, že existuje dost řidičů, kteří jezdí jen příležitostně a ve špatném počasí nechávají zásadně auto doma.
Všichni známe oblíbené horské historky o Pražácích, kteří vyrazí na lyže s letním obutím a způsobí dopravní kalamitu. Od takových lidí ale těžko můžeme očekávat, že se budou řídit silničním zákonem, když ignorují i zákon zdravého rozumu.
Máte vlastní tip na zbytečný a snad i nebezpečný dopravní předpis, který by bylo lépe zrušit? Napište nám ho do komentářů pod článkem.