Retro: Opel Calibra v originálním stavu se pomalu stává sběratelskou raritou

O automobilce Opel se posledních pár měsíců mluví hlavně v souvislosti s její restrukturalizací pod novým majitelem. Koncern General Motors se své ztrátové evropské divize zbavil (Opel vykázal poslední zisk v roce 1999) a německá značka Opel přešla pod křídla francouzského koncernu PSA Peugeot-Citroën.

Mnoho zainteresovaných se obávalo, že to bude pro Opel konec, protože PSA se vyjádřil poměrně nekompromisně v tom smyslu, že stávající platformy a motory od GM nechce a Opel převezme vše od PSA. Jenže z Opelu se prostá montovna francouzských dílů zřejmě nestane. Naopak si značka zachová svou autonomii a co víc, v oblasti designu budou mít inženýři Opelu úplně volnou ruku. To doposud nemohli, protože například Insignia byla omezovaná požadavky čínských, australských a amerických zákazníků (její klon se prodává i na jiných trzích pod značkou Buick či Holden).

Calibra měla součinitel odporu vzduchu jen 0,26. To z ní dělalo nejaerodynamičtější sériové auto na světě až do roku 1999

Coupé Opel Calibra byla také odpověď na technicky vyspělá japonská kupé ze druhé poloviny 80. let

Opel si také zachová vývojové centrum a v rámci koncernu PSA povede například vývoj zážehových motorů nebo platforem pro užitkové vozy. A protože se značka vrátila do zisku (letos je poprvé od roku 1999 v černých číslech), nešetří nové vedení optimismem. Dokonce nás láká na nový koncept sportovního kupé. Zisky sice dělají crossovery a rodinná auta, ale jeden „halo“ model by se Opelu hodil. Inspirací by mohlo být legendární kupé Calibra, které se vyrábělo v letech 1989 až 1997 a pro automobilku bylo revoluční.

Nejaerodynamičtější auto na světě

Ačkoli technika Opelu Calibra není na první pohled nijak převratná, bylo to opravdu revoluční auto. Jako první sériový Opel prošlo pečlivým vývojem aerodynamiky nejen v aerodynamickém tunelu, ale také pomocí složitých počítačových simulací. Tehdy se u levnějších značek takové postupy ještě nepoužívaly. Vždyť ve stejné době s takovými technologiemi teprve experimentovalo třeba BMW u exkluzivního a velmi drahého modelu řady 8.

Doporučujeme: Porsche 911 (996) je jako Popelka. Nikdo ji nechce a čeká na svého prince

Opel počítal s tím, že nové emisní normy Euro, které měly na konci 80. let vstoupit v platnost, budou klást větší důraz na efektivitu motorů a nižší spotřebu. Jenže úsporný motor je vám k ničemu, když nemáte efektivní auto. Opel si v 80. letech během vývoje jiných modelů spočítal, že třeba v rychlosti 100 km/h se aerodynamický odpor podílí až z 80 % na parazitních odporech zhoršující efektivitu. Když tedy snížíme podstatnou část aerodynamického odporu, značně si se spotřebou paliva pomůžeme.

U rodinných hatchbacků a kombi se ale aerodynamika optimalizuje špatně. Respektive se nedá dosáhnout „šokujících“ výsledků, ze kterých by si u konkurence „sedli na zadek“. A protože Opel potřeboval nástupce svého sportovního kupé Manta, rozhodli se inženýři, že novým radikálním modelem bude další kupé, u kterého se design a především technika optimalizuje lépe. Praktičnost a cena totiž nehrají takovou roli. Vzhled Calibry vytvořil designér s velmi rychlým jménem Erhard Schnell.

Nízká příď a protažená záď stojí za velice efektivní aerodynamikou. Calibra také dostala jako jedno z prvních aut projektorová světla

Aerodynamice pomohla zakrytovaná podlaha a také menší spáry v karoserii. Čtyřkolky měly kvůli chlazení a složitější zadní nápravě vyšší odpor

Opel chtěl revoluční technikou reagovat na moderní a technicky velmi vyspělá japonská sportovní kupé, která vzala evropský a severoamerický trh útokem a zaskočila nepřipravené konkurenty. Německá značka ale nakonec opustila plány na samostatnou platformu. Zejména kvůli nákladům na výrobu využila stávající technický základ nového modelu Vectra, který se představil v roce 1988. Calibra tak stojí na platformě GM2900.

Podvozek byl nakonec konvenční bez technických výstřelků

Opel Calibra neměl například předpovídané aktivní natáčení zadní nápravy, ve skutečnosti byla přední náprava bez větších změn převzata z Vectry. U sportovního kupé to bylo možná trochu zklamání, zejména jízdní vlastnosti později odbornou veřejnost příliš nepřesvědčily. Nově navržená karoserie pomocí technologie CAD však měla navíc oproti Vectře vyšší torzní tuhost.

Doporučujeme: Škoda Felicia vznikala ještě za socialismu. Dodnes mnohým spolehlivě slouží

Teprve až pozdější verze Calibry s pohonem 4x4 dostala vzadu nezávislé zavěšení, odvozené od modelu Omega A. Ani předokolky ale neměly vzadu torzní příčku z Vectry, nýbrž upravenou konstrukci nápravy s částečně vlečenými rameny pro lepší kontrolu pohybů kol. Podvozek Calibry byl oproti Vectře ale trochu snížený. Hlavním rozdílem bylo samozřejmě důsledné zakrytování podvozku, což mělo pomoci snížit aerodynamický odpor.

Opel také navrhl menší mezery v karoserii a dal si záležet s návrhem přídě. Zajímavostí jsou velice úzké projektorové světlomety, jedny z prvních na světě v produkčním autě. Calibra byla také o 14 cm delší než Vectra a dostala i aerodynamicky tvarované disky kol. Výsledkem byl tehdy rekordně nízký součinitel aerodynamického odporu c_d=0,26. Teprve modely Audi A2 a Honda Insight z roku 1999 dokázaly tuto hodnotu vyrovnat. U čtyřkolek a verze Turbo to tak slavné nebylo, protože Opel musel použít jinou zadní nápravu a především rozměrnější chladič, ale i tak byl výsledný součinitel 0,29 na svou dobu vynikající.

Interiér byl poplatný svě době a zvyklostem Opelu, ale Calibra mohla mít také klimatizaci, airbagy, palubní počítač a další „hračky“

Krom šestiválce bylo u všech motorů možné připlatit za pohon všech kol. Čtyřkolka dostala upravenou zadní nápravu z Omegy A

Základní motorizací Calibry byl dvouventilový čtyřválec OHC 2,0 l (se čtvercovou konstrukcí s vrtáním a zdvihem 86,0 mm). Motor s kompresí 9,2:1 dosahoval výkonu 85 kW (115 k) v 5200 min^-1 a točivého momentu 170 Nm v 2600 min^-1. I s ním ale aerodynamická Calibra jela 205 km/h, ve čtyřkolce nebo s automatem 200 km/h. Na 100 km/h se s manuálem rozjela za rovných 10 sekund, čtyřkolka potřebovala 11 s, automat 12 s.

Druhou možnost představoval čtyřventilový dvoulitr s kompresním poměrem 10,5:1, který měl výkon 110 kW (150 k) v 6000 min^-1 a točivý moment 196 Nm v 4800 min^-1. Ten rozjel Calibru na 223 km/h, automat a čtyřkolka zvládla nejvýš 215 km/h. Na 100 km/h akceleroval silnější motor za 8,5 s. Mechanická převodovka měla pět rychlostí, automat čtyři.

Doporučujeme: Volkswagen Corrado před třiceti lety předběhl svou dobu

Předností Calibry byla i nabídka výbavy. Na přání „uměla“ mít klimatizaci, samozřejmostí byl posilovač řízení a ABS. Od roku 1993 byly v základní výbavě čelní airbagy. V době uvedení na trh stála základní Calibra 36 900 německých marek, což bylo zhruba stejně jako čtyřdveřové BMW 320i E30 se šestiválcem. Tedy docela dost peněz.

Turbo zostudilo tehdejší bavoráky a mercedesy

V roce 1992 se v nabídce objevila přeplňovaná verze dvoulitru. Její výkon 150 kW (204 k) v 5600 min^-1 a točivý moment 280 Nm v 2400 min^-1 byly na svou dobu velice solidní parametry. Z Calibry se stal obávaný soupeř šestiválcových kupé zavedených prémiových značek. Calibra Turbo měla standardně pohon všech kol a šestistupňovou manuální převodovku, což byla tehdy ještě rarita. Na 100 km/h se rozjela za 6,8 s sekundy a upalovala až 245 km/h. Například u BMW byla reálně rychlejší jen M3 E36, ale ta stála v roce 1994 celých 83 000 marek, Calibra Turbo přišla na 54 345 marek.

Přeplňovaný dvoulitr měl přes 200 koní a 280 Nm. To aerodynamicky tvarovanému kupé stačilo k nejvyšší rychlosti téměř 250 km/h

Reklamu na Calibru dělal i Keke Rosberg, který se závodní verzí jezdil DTM v letech 1993 až 1995, ovšem bez větších úspěchů

V roce 1993 přichází také atmosférický šestiválec 2,5 l s parametry 125 kW (170 k) v 6000 min^-1 a 227 Nm v 4200 min^-1. Na 100 km/h rozjel Calibru za 7,8 s a zrychloval až k 237 km/h. Standardně se kombinoval s pětistupňovým manuálem, na přání mohl mít i čtyřstupňový automat. Šestiválec jako jediný nemohl mít na přání pohon všech kol.

V roce 1994 prodělala Calibra facelift, který přinesl nový design kol, nové potahy v interiéru, upravenou palubní desku a nové prvky výbavy. Logo Opelu se přesunulo z kapoty do masky chladiče. Výkon motoru 2,0 l 16V klesl na 100 kW (136 k) a točivý moment na 185 Nm. Auto bylo o trochu pomalejší, ale mělo lepší spotřebu. Poslední modernizace se týkala v roce 1996 šestiválce. Ponechal si 170 koní, ale točivý moment povyrostl na 230 Nm.

Doporučujeme: Poslední Opel Kadett byl auto roku a u nás po revoluci bazarový trhák

Výroba Opelu Calibra skončila v červnu 1997 bez přímého nástupce. Celkem Opel vyrobil 239 118 kusů, z čehož jen 3385 kusů připadá na Turbo 4x4 a pouhých 12 015 kusů na šestiválce. Kdo by měl dnes o Calibru zájem, bude mít především spoustu práce s hledáním nezuboženého kusu. Samozvaní tuneři totiž dokázali originální Calibry úplně zničit, originál v původním stavu je dnes opravdová vzácnost. A ceny tomu začínají odpovídat.

Finský Valmet Automotive připravil i tento funkční koncept kabrioletu, ale automobilka nakonec projekt zrušila kvůli nákladům

Calibra Cabrio byla plně funkční a připravená k sériové výrobě. Cena by se ale dostala do teritoria mercedesů a bavoráků

Za necelých 1000 eur koupíte korozí napadený vrak bez velké perspektivy, který dává smysl maximálně jako dárce zdravých orgánů (pokud nějaké vůbec má). Teprve někde u 4000 eur začínají auta, která jsou v akceptovatelném stavu a i když mají třeba základní dvoulitr o výkonu 115 koní, mohl by v nich nějaký potenciál být.

Pokud chcete krásné auto bez investic, připravte si zhruba 15 000 eur a víc. Nejdražší jsou verze Turbo 4x4, ale i některé poslední limitované edice si cenu drží velmi dobře. A pochybujeme, že tohle ikonické auto bude s cenou klesat. Není to sice takové investiční terno jako jakékoli Ferrari, ale čas dokáže udržovanou a hlavně originální Calibru ocenit.