Kdybyste chtěli po příležitostném čtenáři automobilových rubrik vyjmenovat modely Porsche, dost možná by na tuhle sourozeneckou dvojici zapomněl. Řada Boxster/Cayman, přejmenovaná při poslední velké modernizaci na 718, skomírá ve stínu svých větších příbuzných. A nejen obrazně. Značka dnes doslova žije z SUV, za první pololetí dodala po světě 44 050 Cayennů a 43 618 Macanů – přestože oba modely jsou už služebně hodně „zasloužilé“. Ikonická řada 911 má na kontě 20 611 kusů, elektrický Taycan skvělých 19 822 a jeho fosilní ekvivalent Panamera 13 633. Boxster s Caymanem? 11 922.
Důvody jsou zřejmé. Zaprvé, roli symbolu úspěchu dávno převzala od sporťáků drahá SUV. Zadruhé, řada 718 postrádá prestiž, legendu i praktičnost větší devětsetjedenáctky. Svezení s Caymanem po delší odmlce mi ale připomnělo, že pro tu malou skupinu zákazníků, kteří od sportovního auta očekávají hlavně sportovní jízdní projev, zůstávají tihle drobní sourozenci znamenitou volbou. S jedním velkým, před zadní nápravou podélně uloženým ale.
Nepočítáme-li zástavbu velkých motorů do špičkových verzí, technicky se od našeho prvního svezení s řadou 718 před pěti lety mnoho důležitého neudálo. Kupé Cayman i roadster Boxster tehdy dostaly namísto atmosférických šestiválců přeplňované čtyřválce. V základu dvoulitrové, v případě modelů S pak s objemem 2,5 litru. Právě ten pracuje i za hlavami cestujících (člověk málem ze zvyku napsal „pod kapotou“) v tmavomodrém autě, které je dnes předmětem našeho zájmu. A pojďme si raději to nepříjemné odbýt rovnou: není to ono.
https://autobible.euro.cz/bmw-m2-coupe-vs-porsche-cayman-juniorska-extraliga/
Nejde o to, že by motor byl technicky ošizený. Není to žádný prefabrikát z koncernové police, ale vlastní konstrukce – jak jinak než s protilehlými písty. Má mazání se suchou vanou, u kterého nehrozí, že odstředivá síla v rychle projížděné zatáčce nahrne olej ke straně a čerpadlo nabere vzduch; proměnné časování i zdvih ventilů; a také turbodmychadlo s proměnnou geometrií, u zážehových motorů stále vzácné, protože kvůli vysoké teplotě jejich výfukových plynů představuje pro konstruktéry podstatně tvrdší oříšek k rozlousknutí než u dieselů.
Ani nedostatek výkonu nebo dynamiky Caymanu S vyčítat nemůžete. Stejných 350 koní měla ještě nedávno devětsetjedenáctka. S paketem Sport+ pokoří tenhle malý sporťáček metu 200 km/h za méně než 15 sekund (přesně 14,7) a jelikož Porsche nikdy nepřistoupilo na dobrovolnou dohodu německých automobilek o omezovači, jede 285 km/h. Nenechte se zmást subtilními proporcemi a nevinným kukučem, tahle od pohledu „hračka“ ve skutečnosti servíruje naprosto dospělou dynamiku.
Tak co mi tedy nejde pod fousy? Ten tón, řečeno s klasikem, ten tón se mi nelíbí. Ve světě, kde by řízné atmosférické šestiválcové boxery Porsche nikdy neexistovaly, by člověka možná nenapadlo si stěžovat. Historickou paměť ale nevymažete. A fakt je, že charakterem se nové motory k exkluzivnímu charakteru značky příliš nehodí. Díky ploché konstrukci sice nezní tak fádně jako konvenční řadové čtyřválce, ale jejich hrubý, vibracemi provázený projev je téměř zemědělský. K ušlechtilé libozvučnosti svých předchůdců mají na světelné roky daleko a jednoduše neprobouzí v posádce očekávané emoce, nedokážou zabrnkat na ty správné smyslové struny. Jak po stránce zvuku, tak pokud jde o odezvu na plyn, jež zůstává poněkud gumová, a gradaci výkonu.
Počkat, říkáte si teď, a co ten titulek, co ty úvodní odstavce? Právě se k tomu dostáváme. Jízdní vlastnosti Caymanu jsou v kontextu toho, co je jinak na trhu k dostání, tak dobré, že nepříliš přesvědčivý pohon dokážou vyvážit. Myslím, že o nějakém podobném případu jsem kdysi kamsi napsal cosi v tom smyslu, že motor je třeba brát čistě jako nástroj, který vám umožní vychutnat si radost z podvozku. Zde se to hodí zopakovat.
Cayman, stejně jako Boxster, je z těch vzácných aut, která si obléknete… nebo možná spíš nazujete jako přesně padnoucí sportovní obuv, přes kterou dokonale vnímáte vlastnosti povrchu. Přes dlaně k vám proudí subtilní, ale nepřetržitý proud informací o přilnavosti pneumatik, spodní část páteře vnímá přes sedačku stáčení auta okolo svislé osy. Pokud nejste na rozpoznávání a intepretaci těchto signálů nastavení, možná byste je neuměli takhle popsat. Ale asi byste poznali, jak intuitivně snadné je najíždět do zatáček vysokými rychlostmi, rychle a prudce z nich akcelerovat a možná i uprostřed oblouku regulovat vyvážení auta mezi nedotáčivým a lehce přetáčivým pomocí jemných pohybů pravého kotníku.
Koncepcí je to jen z části. Ano, malé nízké auto s motorem umístěným uvnitř rozvoru je „od přírody“ hbitější, protože ho v nájezdu do zatáčky netáhne dopředu hmotnost motoru, a má lepší trakci, protože onen motor spolu s převodovkou zatěžuje hnanou zadní nápravu. Je ale také záludnější. Když ve špatnou chvíli leknutím zavřete plyn, přehoupne se do hodin jako lusknutím prstu. A ladičské mistrovství Porsche spočívá v tom, že dokázali nedostatky tohoto uspořádání potlačit a přednosti zachovat. Ani k tom nepotřebovali k tomu žádná supersofistikovaná technická řešení. Boxster i Cayman mají kola zavěšená na modifikovaných vzpěrách MacPherson (ano, i vzadu) s ocelovými rameny.
https://autobible.euro.cz/za-volantem-porsche-911-gen-992/
K mimořádné jistotě řidiče přispívají také důležité doplňkové faktory: tradičně výborná dávkovatelnost brzd, nízké těžiště a miniaturní rozměry. Devětsetjedenáctka je sice objektivně brilantní, ale v poslední generaci přece jen už narostla do takové míry, že na těch nejužších a nejklikatějších silničkách trochu překáží – zatímco Cayman je zde jako ryba ve vodě. Verze S nemá až takový grip a kolébá se trochu víc než ve své době exkluzivní varianty, se kterými jsem měl tu čest v dávnější minulosti – Cayman R (Autoweb 2010) nebo Boxster Spyder (Autorevue 2015). Ale fundament brilantního řidičského nářadí tam je, a pro běžně talentovaného řidiče je měkčí odpružení s méně lepivými pneumatikami beztak čitelnější. Od dob Mitsubishi Evo VIII nepamatuju auto s víc odměňujícími – promiňte ten příšerný anglicismus, neodolal jsem jeho výstižnosti – jízdními vlastnostmi na české okresce.
Pro nás, co se za volant stále alespoň občas usedáme kvůli radosti z řízení, je smutnou skutečností, že to doopravdy málokdo chce a umí ocenit. Jak ostatně vyplývá z prodejních čísel, o nichž byla řeč na samém začátku. Lidé s neurčitou představou „auta na neděli“ při zkušební jízdě nepoznají z jízdních vlastností nic, zato si všimnou nijak závratně atraktivního exteriéru a podivně nemoderní změti lesklých plastových tlačítek v interiéru, bude jim vadit hluk i nepohodlné nastupování a celkově usoudí, že za ty plus minus dva miliony pořídí jinde daleko víc parády. Budiž. Parády ano, ale opravdové řidičské zábavy stěží.
[wpsm_comparison_table id="1395" class=""]