Šikovným ruským restaurátorům z Novgorodské státní technické univerzity se podařilo zrekonstruovat velmi exotické a zajímavé vozidlo: Stroj ZVM-2901 ze sedmdesátých let minulého století, který ke svému pohybu využívá duté Archimédovy šrouby. Ty jsou celkem čtyři, na každé straně mají jiný závit a točí se proti sobě. Vůz využívá kabinu z UAZu 3741 či 452, tedy klasické Buchanky, motor disponuje výkonem cca. 160 koní. V akci si ho můžete prohlédnout ve videu nahoře.
„Šnekochod“ ZIL 2906 měl pomáhat se záchranou ruských kosmonautů po přistání
Jeřáb doprovodného speciálu ZIL 4906 byl určen také k naložení přistávacího modulu kosmické lodi SojuzPo testování vozu se objevily plány na sériovou výrobu nových kusů, které by mohli využívat například těžaři, záchranáři a samozřejmě armáda. V plánu bylo použít naftový motor JaMZ-5344 s výkonem 135 koní nebo jednotku MMZ D245.7 se 119 koni, rychlost jízdy se měla pohybovat okolo 25 km/h, na vodě pak šrouby měly umožňovat plavbu desetikilometrovou rychlostí. V prodeji však dle dostupných informací zatím není.
Myšlenka šroubových vozidel (takzvaných šnekochodů) se poprvé objevila už v druhé polovině předminulého století. Švýcar Jacob Morath navrhl stroj, který měl tahat pluhy a díky nožům na šroubech také přesekávat kořeny. Jeden z prvních funkčních a skutečně postavených vozů si nechali patentovat američtí bratři Peaveyové v roce 1907, vznikly minimálně dva prototypy, poháněné parním strojem nebo spalovacím motorem.
Dobové fotografie prototypů vozidel se šroubovým pohonemV průběhu dvacátého století s šroubovými vozidly experimentovali civilisté i armády, přičemž zřejmě jediným více používaným modelem byl ZIL 2906, navržený v šedesátých letech pro záchranu kosmonautů z nepřístupného terénu.
Tento dvoutunový stroj dosahoval na vodě rychlosti 16 km/h, v bažinách 20 km/h a na sněhu dokonce 45 km/h. Z těchto údajů vám může být jasné, co je největší nevýhodou šnekochodů – velmi nízká rychlost. Proto ZIL 2906 (také označkovaný jako 29061) fungoval v tandemu s nákladním vozem ZIL 4906, který ho dopravil vyšším tempem na místo určení. Naopak výhodou je extrémní průchodnost těžkým terénem, již zmíněná schopnost plavby, a pokud to technika umožňuje, také jízda do stran. Podobných vozidel v provozu moc nenajdete, konstruktéři – a zvláště Rusové – volí tradičnější koncepce pohonu.