MULTIfunkční diblík se jmenoval Multipla. Jezdil i v Československu

přidejte názor

V Itálii jej milovali, v západní Evropě představoval exotiku. Byl podstatně dražší než konkurence s běžnými karosériemi, ani jeho tvary nevyhovovaly každému. Ale stal se jedním z raných nositelů idejí velkoprostorového automobilu, třebaže jeho základ spočíval na jednom z nejmenších evropských vozidel. Vítáme vás na palubě zázraku třídy těch nejmenších automobilů…

Koncern Fiat letos slaví 125 let od založení. V historii světového automobilismu není mnoho továren, které by se tak dlouho – a zejména bez přerušení a dodnes – věnovaly výrobě silničních vozidel, takže nadcházející jubileum je vhodným momentem k připomenutí některé známé modelové řady. Nechtěli jsme vás zahrnout obvyklým balábile značek a typů, vyrobených během jednoho a čtvrt století, raději jsme se zaměřili na konkrétní model. Multipla je u nás dobře známá, třebaže se těch kdysi k nám dovezených dochovala už jen hrstka…

Čím nahradit užitkové Topolino?

Na počátku stál malý „kombíček“ Fiat 500 C Gairdiniera, nikoliv ještě populární „pětistovka“, která se importovala i na náš trh, ale právě končící dvouprostorový model STW řady Topolino. Pod názvem Belvedere se dodával do poloviny roku 1955, jeho dodávková verze Furgoncino přežila běžný kombík jen o dva měsíce. Byly do posledních chvil úspěšné a žádané, ovšem vycházely z předválečných tradic největšího italského producenta aut a do prudce akcelerujících padesátých a pozdějších let se už nehodily. Fiat vyvíjel nástupce už od počátku této dekády, my se soustředíme na specifickou Multiplu.

Několikrát jsme v naší retro-sérii zmínili geniálního italského stylistu a návrháře Danteho Giacosu. Od konce války, kdy nastoupil do oddělení vývoje koncernu Fiat, zastával post vrchního návrháře po celé čtvrtstoletí. Právě on se podílel na vývoji a postupných faceliftech i generačních obměnách Topolina, takže nepřekvapí, že se vývoje nástupce ujal právě on. Z galerie dalších úspěšných a realizovaných vizí jmenujme například klasický Fiat 600, Fiat 500 či model 128. To vše používal celý svět a část „ochutnali“ i naši motoristé…

Video: Dobová reklama na Fiat Multipla

Zdroj: Youtube.com

Giacosa dostal už v roce 1952 za úkol konstrukci modelu, který by navázal na úspěchy Topolina kombi, ale zároveň představoval nejmodernější pojetí, aby mohlo zůstat ve výrobě a na trhu plánovaných deset let. Původním záměrem výrobce bylo uvedení užitkového modelu na trh v roce 1955, tedy společně s klasickou Berlinou 600. K tomu ale nedošlo…

Velké požadavky na malý model!

Nástupce Topolina měl být vozem nejen rodinným, nabízet kapacitu interiéru srovnatelnou s modely o dvě třídy výše, jeho odvozené užitkové verze hodlal výrobce nabídnout řemeslníkům, taxikářům, policii, mobilním opravářům, kteří začali vyvíjet svou činnost na trasách severojižního směru v době turistické sezóny, ale také třeba drobným obchodníkům. Když se podíváte na oblou a ohromně variabilní karosérii Multiply, sami si vzpomenete na téměř nekonečnou řadu možností využití vozítka – snad jen s výjimkou ambulance a funerálního provedení.

Výřez z velkoplošné rozkládací tovární dokumentace, která odkrývá konstrukční „tajemství“ Fiatu Multipla

Výřez z velkoplošné rozkládací tovární dokumentace, která odkrývá konstrukční „tajemství“ Fiatu Multipla

Autor: Se svolením Pavla Kopáčka, archiv autora

Původně se uvažovalo o pojmenování „Vario“, ale název Multipla údajně vymyslel sám Giacosa. Tak zní alespoň jedna z legend, obestírající sympatický Fiat. Většinou se ale můžeme setkat s kompletním pojmenováním 600 Multipla, přičemž 600 je označení objemu, zaokrouhlené směrem dolů (v první verzi 633 cm3). V 60. létech se ale můžeme setkat i s označením 600 K, což představovalo Multiplu, prodávanou německou odnoží italského koncernu, tedy firmou Fiat-Neckar. Interně v rámci vývoje nesla Multipla kódové označení „100 Familiare“, protože číslem 100 označil Fiat vývoj mechanických skupin běžné šestistovky.

Začínáme od světového hitu: Fiatu 600

Zpátky do vývoje: základ Multiply poskytl Fiat 600 Berlina, tedy podvozkovou platformu, umístění a typ agregátu i další základní technické prvky. Už v roce 1953 bylo jasné, že vozidlo ponese tzv. trambusovou karosérii čili tvar s jednoprostorovou přídí a elegantně svažitou zádí. Je zajímavé, že ve hře byly i karosérie se stupňovitým zakončením, ale nedostaly se do reálné pokusné podoby. Berlina 600 italské provenience měla až na výjimky jen dvoje dveře (původně) na zadních závěsech, čtyřdveřovou šestistovku začal později vyrábět až španělský Seat. Multipla, aby splnila očekávání mimořádné prostornosti, potřebovala čtveřici dveří, což byl úkol nad jiné nesnadný. 

Rachotivé, hlučné, a hlavně pomalé vozítko: Multicar se osvědčil nejen v Československu, ale všude, kam se dostal
Přečtěte si také:

Rachotivé, hlučné, a hlavně pomalé vozítko: Multicar se osvědčil nejen v Československu, ale všude, kam se dostal

Giacosa se svým týmem po stovkách nákresů v měřítku 1:1 a množství hliněných i dřevěných modelů různých velikostí vytvořil geniálně jednoduchou nástavbu karosérie, mající téměř „v každém rohu jedno kolo“, budoucího řidiče a spolujezdce posadil přímo nad přední nápravu, a dozadu dal variabilně umístěná čtyři sedadla. Ta zadní se dala ukrýt pod miniaturní podlážku, prostřední sedadla byla sklopná a vyjímatelná, ke vstupu sloužily mimořádně široké dveře s posuvnými okny. Jediné omezení platilo na poslední dvojici sedadel, kam se dospělí běžného vzrůstu jen těžko vměstnávali, spolujezdec vedle řidiče měl omezený prostor před koleny. Giacosovi se totiž nikam nepodařilo schovat rezervu, musel ji tedy uložit svisle pod přední okno před spolujezdcem. Tradiční žebrovaná kapota v zádi se obvyklým způsobem vyklápěla vzhůru, přístup k důležitým součástem motoru byl více než uspokojivý.

Co ale trochu vadilo cestujícímu vpravo od řidiče, to bylo naprosto jedno pasažérům taxíků, ti seděli vzadu, celkovou koncepci si velmi pochvalovali také řemeslníci a drobní dodavatelé. Za skoro polovinu ceny většího kombíku Fiat nebo jiné značky dostali vozidlo, které konkurenci svou prostorovou nabídkou doslova převálcovalo.
Multipla mohla fungovat také jako pojízdná ubytovna, a to díky dokonalé lůžkové úpravě, při níž se interiér proměnil v příkladné „letiště“. Jediným trochu problematickým bodem se stal zavazadelník. Při cestě dvou i čtyř lidí bez problémů, ale plně obsazená šestimístná Multipla musela mít střešní „zahrádku“.

Eden Roc se jmenuje zajímavá kreace studia Pininfarina. Tvůrce ideové koncepce zdůraznil zaoblenou záď a velké množství dřevěného dekoru jako odkaz na prvky lodního stavitelství

Eden Roc se jmenuje zajímavá kreace studia Pininfarina. Tvůrce ideové koncepce zdůraznil zaoblenou záď a velké množství dřevěného dekoru jako odkaz na prvky lodního stavitelství

Autor: Fiat

Interiér nové Multiply byl prostorovým zázrakem

Základní nabídku tvořila jediná mechanická skupina a dvě prostorové verze karosérie: buď dvě nebo tři řady sedadel. Jejich uspořádání je popsáno výše. Výjimku tvořilo jedno z dodávaných taxikářských provedení, které mohlo mít vpředu jen sedadlo řidiče, na uvolněné místo vpravo mohl taxikář uložit zavazadla pasažéra. Někteří prodejci Fiatu nabízeli pouze dvoumístný interiér, a sice pro řemeslníky či obchodníky, v rámci iniciativy jednotlivých zástupců bylo alternativní osazení zadní části interiéru policemi nebo boxy, případně zaslepení bočních prostředních a zadních oken. Tak vznikla panelová dodávka, jejich počet ale není známý. Určitě se nepohyboval v tisících kusů, spíše jen v desítkách.

V zádi se nacházel základní motor řady 600, tedy kapalinou chlazený čtyřválec objemu 633 cm3 s výkonem (zpočátku) 19 koní, spojený se čtyřstupňovou mechanickou převodovkou se synchronizací druhého až čtvrtého stupně. Všechna kola byla velmi pokrokově nezávisle zavěšená, celková délka vozítka jen nepatrně převýšila tři a půl metru, rozvor činil pouhé dva metry. Tovární typový list uvádí maximálku 90 km/h, podle dostupných informací z dobových testů se cestovní rychlost obsazené Multiply pohybovala kolem 75 km/h – na druhou polovinu 50. let, kdy milióny Italů snily o skútru či aspoň slušném jízdním kole to byly dobré parametry…

Luxusní, velké, pohodlné, ale nepříliš oblíbené: Fiaty 1500 L, 1800, 2100 a 2300 na italských, evropských i československých silnicích
Přečtěte si také:

Luxusní, velké, pohodlné, ale nepříliš oblíbené: Fiaty 1500 L, 1800, 2100 a 2300 na italských, evropských i československých silnicích

V roce 1954 ale bylo jasné, že se původně uvažovaný termín premiéry (1955) dodržet nepodaří, a sice z důvodu stálého přepracovávání interiéru a neustálé Giacosovy nespokojenosti. Byl totiž perfekcionista, přísný a zásadový – a díky za to, protože těmito vlastnostmi dovedl malé fiaty k dokonalosti v rámci daných rozměrových a technických prvků. Fiat se tedy smířil s tím, že ročník 1955 oslaví debutem modelu 600 Berlina, Multipla se představí o rok později.

Ještě před premiérou si vyzkoušíme řízení

Z následně zveřejněných zpráv i z testů Multiply vyplynulo, jak dokonale je multifunkční vozítko sestrojené: točivý motor dával malému Fiatu i při plném zatížení dostatek temperamentu – byť za cenu zvýšené hlučnosti a v horní oblasti otáček i vibracemi a drnčením – ale „fiátek“ jezdil jako malá aerodynamická střela. Tento fakt pochopíme zejména při bočním pohledu na uhlazený a aerodynamický profil karosérie se svažitou zádí, která při vyšších rychlostech dokonale rozbíjela hodnoty koeficientu odporu vzduchu. Během jízdy se Multipla v mezních situacích stávala značně přetáčivou, zejména ve srovnání s běžnou šestistovkou.

V prvním roce výroby se Multipla montovala v původní továrně Fiat v Mirafiori. Pak se montáž přesunula na nové linky závodu Autobianchi v Desiu

V prvním roce výroby se Multipla montovala v původní továrně Fiat v Mirafiori. Pak se montáž přesunula na nové linky závodu Autobianchi v Desiu

Autor: Fiat

Manévrovatelnost si všichni řidiči bez výjimky chválili, výhled z vozu byl jedinečný, za což Multipla vděčila samozřejmě tvaru přední části a vcelku vysoko posazeným předním sedadlům. Podle dobových testů měl prázdný vůz tendenci k odskakování při přejezdu příčných nerovností, podélné hrboly zvládal bez velkého náklonu. U zatížené Multiply se chování na silnici zlepšilo. Všichni testovací řidiči se shodli, že Multipla neměla ráda to, čemu se dnes říká „losí test“, tedy prudké a zásadní změny směru za jízdy vysokou rychlostí.

Tvary radikálního Giacosova „dítěte“ jsou jasně patrné z naší fotopřílohy, zastavme se krátce jen u interiéru: nenabízí kromě prostornosti nic více, než co můžeme spatři u běžného Fiatu 600: tedy prostá a nejjednodušší sedadla, strohou přístrojovku s okrouhlou „kapličkou“, nesoucí velký rychloměr s dvěma bočními měřáky základních hodnot plus několik ovladačů a miniaturní popelník. Ale takový byl tehdy standard lidového vozu a nikdo si nestěžoval. A pokud se mu to nezdálo, mohl chodit pěšky a mezitím si šetřit třeba na jedenáctistovku klasické koncepce…

Itálie i svět zůstaly v šoku: tohle nikdo nečekal!

Slavná premiéra přišla v době, kdy se Itálie i celý svět užasle koukaly na maličký Fiat 600, z něhož se postupem času stane automobilová ikona a vpravdě i „World Car“. Debut Multiply byl načasovaný na samotný počátek roku 1956, a sice do Bruselu, který hostil autosalóny už od počátku 20. století. Zahájení proběhlo 14. ledna 1956, premiéry se účastnily tři kompletní Multiply, několik odstrojených či částečných řezů. Od přelomu let 1955 a 1956 běžela naplno předsériová výroba v montovně v Mirafiori (o rok později Fiat přenesl montáž do Desia, kde nedávno vybudoval montážní komplex, určený automobilce Autobianchi).

Přijetí Multiply nebylo jednoznačné, chyběl ten láskyplný obdiv a rozněžnělé výkřiky, jaké toto vozítko provázejí dnes. Příčina? Nezvyklost! Nejen Ital, ale každý byl tehdy zvyklý na stupňovité ztvárnění přední části – a nyní stál před čímsi, co velikostí a koncepcí připomínalo nedávný světový bestseller 600, ale vzhledově připomínalo turistický autobus. Okamžitě se prý vyrojily posměšné přídomky a některé noviny uveřejnily karikatury Multiply, občas s tváří populárních politiků či známých herců, třebaže zřejmě nikdo z nich si Multiplu nekoupil.

Téměř na každé pohlednici pouličních scenérií Itálie 60. let najdete Multiplu. Na připojeném snímku má koncern Fiat převahu…

Téměř na každé pohlednici pouličních scenérií Itálie 60. let najdete Multiplu. Na připojeném snímku má koncern Fiat převahu…

Autor: Se svolením Pavla Kopáčka, archiv autora

Někteří čekali – zejména za částku značně vyšší oproti standardní 600 – lepší a elegantnější interiér, ale jaksi pozapomněli, že nejen prodejní cena, ale zejména výrobní náklady takové „extrovky“ jsou řádově vyšší. A tak se obliba jednoprostorové Multiply rozbíhala jen pomalu a nikdy nedosáhla takového zájmu jako u 600 Berlina.

Přesto nabízela Multipla určité luxusní prvky: tím základním byl dvoubarevný lak v takzvané „polomáčené“ figuře – s odlišným, zpravidla světlejším odstínem střechy, odděleným těsně pod spodním okrajem oken tenkou chromovanou lištou. Oblíbeným příslušenstvím se staly i běloboké pneumatiky, karosérie nabízela množství chromovaných doplňků. První generace Multiply nesla malé ozdobné poklice kol, ty se později zvětšily na téměř celoplošné. Taxikářské provedení nabízel Fiat v černozelené kombinaci, k propagaci tohoto typu vydal sérii více než padesáti barevných fotografií.

Multipla v proměnách času a jedenácti produkčních let

Projděme si nyní stručnou modelovou genezi s několika drobnými karosářskými a důležitými mechanickými facelifty: ještě na konci premiérového roku provedl Fiat úpravy chladícího systému, protože se objevila řada stížností na přehřívání agregátů, zejména při dopravních zácpách ve velkoměstech nebo během dlouhotrvající rychlé jízdy při plném zatížení. Podobné teplotní problémy se vyskytly i při přejezdu alpských průsmyků.

Řešení se nabízelo i v úpravě převodovky a montáži silnějšího motoru; k tomu došlo v roce 1959, kdy Fiat zvýšil výkon základního agregátu na 22 koní. To ale evidentně nestačilo, takže už v roce následujícím se řada Multipla pochlubila agregátem o objemu 770 cm3, jehož instalaci můžeme poznat podle písmene D v typovém názvu, tedy 600 D Multipla. V žádném případě to neznamená vznětový (tedy Diesel) motor, jak se s tím nejen autor článku, ale i mnozí další setkali. 

Dokážete podle historických fotek správně určit, jakou značku nesou vozidla na fotkách?
Přečtěte si také:

Dokážete podle historických fotek správně určit, jakou značku nesou vozidla na fotkách?

Silnější Multipla tedy má 25 koní, jiný převod diferenciálu, vyšší točivý moment, moderní karburaci Weber (později Solex), zvýšenou užitečnou i pohotovostní hmotnost, maximální rychlost poprvé překročila magickou stovku (105 km/h). Ale příznivci vyšších výkonů v praktické Multiple měli i jiné možnosti: pokud si prohlédli a zavčas zakoupili (v prvních létech výroby) u kouzelníka Carla Abartha tuningový kit, mohli zvýšit výkon „mrňouse“ na 38 koní a upalovat více než stodvacítkou! Tak za sebou hladce nechali nejen ostatní 600, ale mohli si to rozdat i s Fiaty 1100. Renaulty 4CV a kolébavé „kachny“ 2CV nadupané Multiply deklasovaly už během rozjezdu a jisté si před nimi nemohly být ani dvanáctistovky Taunus a Olympia!

Multipla ve světě a také některé z řady raritních karosérií

Multipla přežila bez velkých exteriérových změn jedenáct let čili plánovaný desetiletý cyklus překročila. Od základu se vyráběla pouze v Itálii, pomineme-li několik exemplářů, zkušebně a ručně smontovaných v Jugoslávii (Crvena Zastava) a Španělsku (Seat), montovala se i v Rakousku. Multiply se například ve Francii krátkodobě prodávaly v síti automobilky Simca, na španělském a jihoamerickém trhu měly dnes již zapomenutý název Fiat 600 Multipla Dina.

Ovšem nebyla by to Itálie s nesmírnou tvůrčí potencí svých designérů, aby se tito „nevyřádili“ na velkoprostorové miniatuře: známá jsou třeba plážová vozítka Eden Roc (Pininfarina). Zajímavé kreace vytvořily karosárny Coriasco, Fissore, Ghia či Savio. Na mnoha fotografiích bývají také nezvykle tvarované minibusy – celé nebo částečně prosklené, případně zaplechované dodávky, ale i raritní sanitky. Pocházejí většinou ze studia Moretti, které je jedním z hlavních úpravců poválečných fiatů. Velmi zdařilé dodávkové nástavby Multipla s téměř svislou zádí a za příplatek se zvýšenou střechou dodávala továrna OM (Officine Meccaniche), osobní produkcí známá z předválečných let, po roce 1945 dodávající už jen užitkovou techniku (u nás jezdily zhruba do poloviny 50. let například kořistní nákladní modely OM Taurus). Nemůžeme pominout ani ruční stavbu několika desítek nosičů reklamy, často velice bizarních tvarů…

Tradiční taxíky na bázi Multiply se vyznačovaly černo-zelenou barevnou kombinací a byly velmi populární

Tradiční taxíky na bázi Multiply se vyznačovaly černo-zelenou barevnou kombinací a byly velmi populární

Autor: Fiat

Historie Fiatu Multipla se uzavřela na podzim 1967, ale nezanikla zcela. Fiat měl název patentově chráněný a v roce 1998 se pokusil na původní Multiplu po třiceti létech navázat stejnojmennou řadou velmi kontroverzních tvarů, nabízející šestici míst ve dvou řadách, a moderní motory včetně vznětových.

Zajímavý Fiat na našich silnicích? Ale jistě…

Multipla a Československo: autor článku vlastní fotografie expozic brněnských strojírenských veletrhů konce 50. a první poloviny 60. let, na žádné z expozic Fiatu, který byl tehdy privilegovaným západním dovozcem vozidel na náš trh, nechybí jedna či dvě Multiply. Oficiální dovoz k nám se ale nekonal. Jestliže se počátkem 60. let cena běžného Fiatu 600 v prodejnách Mototechny pohybovala těsně nad hranicí 22 000 Kčs (korun československých), cena Multiply by se vyšplhala na více než dvojnásobek a překročila by prodejní cenu například Octavie Combi (40 000 Kčs), a to i v případě, že by se Multipla prodávala v síti PZO Tuzex za odběrní poukázky (bony) nebo volně směnitelnou měnu. 

Všechny vystavené Multiply se ale okamžitě prodaly, podle záznamů z archivu autora článku se tímto způsobem českoslovenští občané pořídili sedm nových velkoprostorových Fiatů. Dalším zdrojem Multiply na našich silnicích byl individuální import ojetin především v druhé polovině 60. a počátkem 70. let, zejména ze západního Německa a Rakouska, kde se Fiat Multipla vyráběl a prodával buď jako Steyr-Fiat Multipla (Rakousko), či nesl název Fiat-Neckar (NSR).

Multipla 600 Jolly od karosárny Ghia představuje další z mnoha variací na populární velkoprostorový Fiat

Multipla 600 Jolly od karosárny Ghia představuje další z mnoha variací na populární velkoprostorový Fiat

Autor: Fiat

Jenže „trvanlivost“ italské oceli bylo doslova šokující, takže se počet exemplářů Multiply už v 70. letech začal rapidně snižovat, a to nejen u nás. Další příčinou rychlého zániku této řady byly specifické karosářské součástí, které se nedaly použít či upravit z žádného jiného typu. To je velmi stinná stránka existence této unikátní řady a také příčina relativní vzácnosti vozidla, jehož výrobní statistika včetně předsériových a zkušebních modelů lehce překročila 240 000 kusů.

Obvyklé srovnání, dnešní tržní ceny a závěr: Multipla byla dlouho jedinečná!

Ani u Multiply nevynecháme obvyklé cenové srovnání, dnes ovšem ztížené tím, že se na trzích v roce 1957 nevyskytovalo vozidlo podobných rozměrových dat. Za etalon jsme si vzali Fiat 600 Multipla jednodušší čtyř-až pětimístné karosérie ročníku 1957, tentokrát na německém trhu:

  • Fiat 600 Multipla 5 090 DM (západoněmeckých marek)
  • Fiat 600 (Berlina) 4 155 DM
  • Citroën 2CV 4 750 DM
  • VW „brouk“ Standard 3 795 DM
  • Renault 4CV 3 890 DM

Cenové srovnání doplníme naší škodovkou 440, prodávanou v tomto roce za pouhých 4 895 DM.

Dnes se pořizovací cena renovované či velmi dobře zachovalé Multiply pohybuje od 20 000 do 40 000 eur, ovšem některé exempláře jsou ceněné ještě více, například dodávkové provedení s odlišnou zádí.

Multipla 600 a 600 D představovala ve své době naprostý unikát tvarový i koncepční. Byla svého druhu pokusem, který se v dalších dekádách neopakoval. Výrobci si totiž nebyli jisti odbytem, třebaže stále existovaly skupiny zákazníků, které by takové vozidlo uvítaly. Ale automobilka musí vyrábět pro každého, a ještě s profitem. To je neměnné pravidlo, dodnes platící pro všechny koncerny s rozsáhlým nabídkovým portfoliem.

A tak pokud uvidíte na veteránském setkání sympatický a dějinami ověnčený šestimístný „fiátek“, jděte si jej prohlédnout. Seznámíte se s jedním z vrcholných děl designéra Giacosy, který tímto modelem zkusil předvídat a možná i ovlivnit budoucnost. Soudě podle dnešního boomu velkoprostorových karosérií se mu to jednoznačně povedlo!

Zdroj: archiv autora, Fiat, Automobil Revue

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?