-
České dráhy se snaží přesvědčit řidiče, aby častěji jezdili vlakem
-
Kampaň „VlakemEko“ si pomáhá řadou zavádějících tvrzení
-
V České republice mají vlaky v přepočtu na realizovaný přepravní výkon jen asi o třetinu nižší emise CO2 než auta, zejména kvůli vysokému podílu uhlí v energetickém mixu
-
S narůstajícím podílem čistých zdrojů v energetickém mixu bude „klimatický“ náskok vlaku oproti autům jen narůstat
-
Přestože individuální automobilová doprava realizuje drtivou většinu přepravního výkonu, na celkových emisích země se nepodílí ani desetinou
Rychlostí a flexibilitou se železniční doprava s tou automobilovou v naprosté většině scénářů měřit nemůže. České dráhy proto v nové kampani „vlakemEko“ apelují na ekologickou uvědomělost řidičů a vyzývají je, aby alespoň část svých cest absolvovali raději po kolejích. Bohužel se přitom uchylují k množství zavádějících tvrzení.
„Málokdo už dnes pochybuje o změnách klimatu a pochybnosti už nejsou ani o tom, že ke změnám přispívá člověk svojí činností. Důsledky změn sledujeme velmi často v podobě bouří s přívalovými dešti a extrémně silným větrem, s bleskovými povodněmi a dokonce tornády, či naopak dlouhotrvajícím suchem a horkem,“ uvádí národní dopravce v tiskové zprávě. Z vyjmenovaných jevů však ani poslední zpráva IPCC bouře, silné větry, bleskové povodně a tornáda klimatické změně nepřipisuje.
Za přinejmenším neúplné můžeme považovat rovněž tvrzení, že „jedním z největších současných producentů skleníkových plynů je doprava“. Co do poměru jednotlivých zdrojů je to sice pravda, podíl dopravy na celkovém emisním koláči se však konkrétně v České republice pohybuje okolo 15 procent, přičemž doprava automobilová, o niž zde jde, měla v roce 2018 podíl 9,2 procenta.
Z toho logicky vyplývá, že ani při úplném eliminování dejme tomu 50 procent jízd autem, což je předpoklad zcela nerealistický (viz dále), by celková produkce emisí CO2 v České republice neklesla tak, aby to stálo za řeč.
Pojďme ale dál. „(Vlak) má několikrát menší spotřebu energie a přibližně 4× menší uhlíkovou stopu,“ snaží se nás přesvědčit České dráhy ve svém komuniké. Jako příklad si bere elektrifikované trasy Praha-Brno a Praha-Ostrava:
Agentura Havas k tomu pro ČD připravila marketingovou kampaň, která má rozdíl v emisní stopě mezi vlakem a autem ilustrovat názorně:
Čísla sedí a vstupní data nejsou vybrána tendenčně. Obecně prospěšná společnost CI2, která pro České dráhy kalkulace zpracovala, se neuchýlila ke zkratkám, s jakými se někdy bylo možné setkat při podobných výpočtech jiných neziskových organizací. Například u vlaku rozpočítávat emise mezi všechna sedadla, protože „by stejně jel“. „Brali jsme skutečnou průměrnou obsazenost spojů a skutečnou spotřebu elektřiny na danou trasu,“ objasnil v reakci na náš dotaz Josef Novák z CI2. U automobilů pak počítali s průměrnou obsazeností 1,5 osoby a poměrně realistickou spotřebou 7,5 l/100 km.
Potud jsou výpočty pro dvě uvedené trasy zcela korektní. Korektní ale není zobecňovat je do tvrzení, že vlak má čtyřikrát menší uhlíkovou stopu, jako to České dráhy a Havas udělaly. Kdyby se třeba Volkswagen, jehož Multivan poznají v ledabyle „zamaskované“ retuši na banneru i laici, rozhodl demonstrovat větší ekologičnost auta na příkladu dejme tomu Golfu eTSI a dýchavičného motoráku, který vozí do odlehlé vesnice v kopcích pár babiček a školáků, asi by nad tím u drah také kroutili hlavou.
„Velká data“ vyprávějí jiný příběh
Realistický obrázek si můžeme udělat z agregovaných dat publikovaných v ročence dopravy. Za rok 2020 se v železniční dopravě spotřebovalo 1 225 300 MWh elektřiny. Při průměrných emisích CO2 0,43 t/MWh dostaneme 527 tisíc tun CO2. K nim je ale potřeba připočíst ještě 224 tisíc tun emisí z motorové trakce, celkem tedy železniční doprava v roce 2020 vyprodukovala v České republice zhruba 751 tisíc tun oxidu uhličitého. (Nebo 1,02 milionu, kdybychom počítali s faktorem 0,6489 t/MWh – což je hodnota, s níž pracuje i organizace CI2 a jsou v ní započítané i nepřímé emise a ztráty z přenosu. My ale dnes bereme v úvahu příznivější číslo, abychom měli přímé porovnání s auty.)
Individuální automobilová doprava vyprodukovala v roce 2020 12 089 000 tun CO2. Ano, opravdu o tolik víc! Jenže auta také realizují nesrovnatelně vyšší přepravní výkon. Zatímco železnice má za loňský rok na kontě 6665,1 milionu tzv. „osobokilometrů“, v případě aut to bylo 68 936 milionů! Což je mimochodem důležité a prakticky nikdy nezmiňované vysvětlení relativně vysokého podílu aut na celkovém emisním koláči. Není to tím, že by byla tak strašně neekologická, ale tím, že toho tolik odvozí – jinými slovy přinášejí společnosti daleko větší užitek. Což je fakt, který České dráhy na webové stránce vlakemEko, kde se ohánějí mimo jiné následujícím grafem, vůbec nezmiňují:
Když tedy vztáhneme agregované emise k přepravnímu výkonu, vyjde nám u aut 175 tun a u železnice 113 CO2 na milion osobokilometrů. Vlak tedy skutečně má menší uhlíkovou stopu než auto, ovšem nikoliv čtyřikrát, ale zhruba o třetinu – což je mimochodem zhruba rozdíl, který při energetickém mixu EU může odmazat elektromobil.
Takže morální vítězství automobilu? Ne tak rychle. Podobně jako elektromobily doplácí i železnice v podobných výpočtech na to, že Česká republika vyrábí velkou část své elektřiny z uhlí. Samotný elektrický vlak je velice účinné „zařízení“, zvlášť pokud se ho podaří dostatečně zaplnit. Moderní soupravy, do nichž České dráhy masivně investují, navíc umějí – opět, podobně jako elektromobily – rekuperovat, a vůbec ne málo. Například na některých příměstských tratích s příznivým profilem dosahuje míra rekuperace až 25 procent, vysvětlil nám tiskový mluvčí ČD Petr Šťáhlavský. S narůstajícím podílem čistých zdrojů v energetickém mixu bude „klimatický“ náskok vlaku oproti autům jen narůstat. Přestože je u nás elektrifikována zhruba jen třetina tratí, v elektrickém módu je zajištěno 85 % dopravního výkonu v nákladní a 80 % v osobní dopravě.
Na závěr dodejme, že abychom získali skutečně přesný obraz o vzájemné emisní bilanci obou druhů dopravy, bylo by nutné započítat skutečně všechny emise včetně těch souvisejících s výrobou, udržováním a likvidací jako samotných vozidel, tak celé související infrastruktury. To je ale v praxi velmi obtížně proveditelné, protože tyto nepřímé emise jsou rozpočítané v jiných částech emisního „koláče“.