Automobilky se tváří, že se všechna auta hodí na všechno. Jak kdyby při jejich výběru a následném provozu nebylo potřeba ničemu věnovat pozornost. Ale tak to rozhodně není, stejně jako kombi poskytne jinou službu než kabriolet, liší se možnosti jednotlivých druhů pohonu.
Diesel patří na dálnici
Auta spalující naftu to v posledních letech nemají lehké, protože jsou terčem soustavné kritiky, která způsobuje mezi zákazníky nervozitu a klesající zájem. Přitom ti, kdo tažení proti dieselům vedou, ignorují podstatná fakta. Žádný z osvědčených způsobů pohonu ale není tak efektivní, což se odráží v nízké spotřebě nafty a v důsledku toho i nízkých emisích oxidů dusíku. Nejmodernější systémy čistění výfukových plynů navíc dokázaly emise škodlivých látek (pevné částice, oxidy dusíku) srazit na minimum – a to i v reálném provozu:
Vše výše jmenované však jasně nastavuje limity pohonu na naftu. Komplikací je už vysoká účinnost – vznětový motor se pomaleji ohřívá. Už z tohoto důvodu není vhodný pro časté jízdy na krátké trasy. Takový způsob použití totiž degraduje olejovou náplň, zbytečně urychluje opotřebení motoru a v zimě jako bonus přidává rozpačitý náběh účinku topení (pokud není osazeno přídavným elektrickým tělesem).
Pokročilé emisní systémy situaci ještě zhoršují. Vedení recirkulace výfukových plynů se při jízdě se studeným motorem nebo při častém zrychlování ve městě zanáší karbonem. Jízda ve městě také znamená vyšší produkci pevných částic. Ty se zachytávají ve filtru, který se následně vypaluje pomocí zvýšení dávky paliva. Tento postup ještě více urychluje ředění oleje palivem a při opravdu systematickém jezdění jen na krátké trasy a ignoraci varovných hlášení palubního počítače může vyvolat fatální závady.
Znamená to tedy, že je diesel do dnešní doby nevhodný? Rozhodně ne! Jen to není motor pro každého. Pokud jezdíte převážně po městě, vyberte si něco jiného. Na dálkové trasy ale nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Na dálnici může pracovat v nízkých otáčkách, kde má dostatek sil a malé nároky na palivo. Výhoda nižší spotřeby se navíc zesiluje s velikostí auta – velké SUV jinak než s naftovým motorem nedává smysl.
Moderní benzin je také s výhradami
I benzinové motory ale v posledním desetiletí dosáhly takové složitosti, že nejsou zcela samozřejmým řešením pro krátké trasy. Zejména účinné malé turbomotory v praxi také trápí dlouhé ohřívání. Malé spalovací prostory a malý blok motoru zkrátka při klidné jízdě vytváří málo odpadního tepla.
Stejně jako moderní turbodiesely i benzinové motory navíc mohou trpět na ředění oleje palivem, i když záleží případ od případu – neplatí to tak paušálně jako u dieselů. U studeného motoru může řídicí jednotka využívat čistící schopnosti benzinu a zvýšením jeho dávky bojovat proti tvorbě karbonových úsad. Pak benzin částečně proniká i do oleje a při tom stírá olejový film na stěnách válců. Na rozdíl od podobného jevu u naftových motorů ale nejde z krátkodobého pohledu o nic vážného – po zahřátí motoru, tedy při libovolné delší nebo svižnější jízdě, se benzin z oleje zase odpaří. Každopádně z toho plyne jasné pravidlo: i benzinový motor je potřeba používat s rozmyslem a jednou za čas s ním vyrazit dál než k nejbližšímu obchodu.
Obohacování paliva ale některé benzinové motory využívají i při vysoké zátěži – typicky jízdě na dálničním rychlostním limitu s naloženým autem. V takovém případě motorem protéká benzin, který se odpařuje na katalyzátoru. Toto opatření chrání katalyzátor před přehříváním, samozřejmě ale také zvyšuje spotřebu. Své o tom ví například uživatelé motoru 1,2 HTP.
Pro to, abyste nebyli nepříjemně překvapeni reálnou spotřebou benzinového auta při vašem způsobu použití, je potřeba udělat jediné. Zjistit v testech, případně uživatelských recenzích, jaké jsou praktické výsledky. Nebo si samozřejmě půjčit auto k vyzkoušení tím způsobem, jakým ho sami chcete používat.
Auta do zásuvky stále nejsou univerzálním řešením
A co elektřina? Přes velký boom elektrických aut je tento způsob pohonu stále v plenkách. U nově prezentovaných elektromobilů a plug-in hybridů se rychle zvyšuje dojezd, automobilky se chlubí i stále výkonnějším rychlým dobíjením. Jenže to všechno je teorie.
V praxi dokáže elektrické auto komfortně využít jen ten, kdo ho může parkovat v garáži a má přístup k silné elektropřípojce. Na automobilkami propagované rychlodobíjení rovnou zapomeňte – výkonné nabíječky se teprve začínají budovat. A co se týká dobíjení obecně, může se nečekaně prodražit. Na rozdíl od fosilních paliv je totiž cena elektřiny velmi rozkolísaná: liší se podle konkrétního tarifu, případně i podle denní doby.
Jestliže se vám zdá plug-in hybrid jako vhodný kompromis, pak vězte, že ve skutečnosti kombinuje nevýhody obou světů. Na pohled lákavá možnost jezdit někdy na benzin a někdy na elektřinu je spojená s vysokou pořizovací cenou a minimální úsporou provozních nákladů.
Naopak jednoduché hybridy bez možnosti dobíjení mají velkou budoucnost – například pro velká šestiválcová Audi je tento typ pohonu už dnes standardem. Ve stínu elektromobilů budou i další automobilky rychle a v tichosti nasazovat hybridní technologie, které jsou jedinou cestou, jak zachovat dobře známé vlastnosti benzinového nebo naftového motoru a přitom srazit spotřebu. Takové auto navíc nemá žádné specifické vlastnosti a omezení – elektromotor je u něj „jen“ další věcí, kterou konstruktéři přidali do pohonného systému.