Tatra 613 Coupé
Prototyp je zpravidla pojízdné vozidlo odlišné od pozdějšího (nebo i stávajícího) provedení. Může mít pod sériovou kapotou zcela jiný agregát nebo obráceně: známý motor v odlišné karosérii, a tím budit větší než jen značnou pozornost. Také Tatra své prototypové zámysly nezveřejňovala, i když jejich výskyt nedementovala tak ostře jako třeba boleslavský výrobce.
Vědělo se o nich přinejmenším v odborných kruzích a laická veřejnost se ráda prezentovala jako znalá, například komentáři na téma, kdo všechno nám „zakázal“ výrobu toho či onoho provedení. Nebudeme se tu pouštět do analýzy hloupých tlachů a podíváme se na modely, které se ve své době dostaly do stádia úvah. A začněme u Tatry 613 Coupé.
Mnozí ji považují za špičku celého výrobního cyklu Tatry 613 a všech jejích generací. Když se během druhé poloviny šedesátých let Tatra prostřednictvím nadřízených organizací dohodla na spolupráci s karosárnou Vignale, putovaly do Itálie podvozkové platformy k osazení prototypovými nástavbami. Kromě běžných sedanů (ne, opravdu se nejednalo o limuzíny, jak čtenářům sdělují ty méně inteligentní prameny), přišla řada na elegantní kupé s tvarovými odlišnostmi – nejen v počtu sloupků, ale i ve velikosti prosklené plochy, počtu dveří a vybavení interiéru.
Kupé Tatra 613 mělo podle původních předpokladů vzniknout v několika exemplářích a představovat výkladní skříň automobilky.
Kupé se dostalo do zkušebního provozu, ale to už se v Kopřivnici vědělo, že továrna nebude schopná zajistit byť i minisérii tohoto exkluzívního provedení. Rok po tovární premiéře kupé během předváděcí jízdy havarovalo, bylo značně poškozené, a trvalo více než deset let, než se dočkalo opravy, a sice z rukou privátního vlastníka.
Bohužel, tento movitý zájemce nechtěl (či nedokázal) tatru vrátit do původního stavu, instaloval nehezké, a hlavně nepůvodní doplňky i řvavý červený odstín laku. Kupé tedy existuje, ale má daleko k původní eleganci „Made by Vignale“
Tatra 603 NP
Zajímavé prototypové verze vznikaly v bratislavské konstrukční kanceláři Tatra. Ta se už v šedesátých letech zabývala tvarovou modernizací stárnoucích „šestsettrojek“, aby mohly alespoň částečně držet krok s evropskými a světovými trendy. V našem přehledu si představíme jeden osobní model, ale nyní nás čeká dvojice velmi zajímavých a zejména potřebných typů: jedenáctimístný minibus, používající lehce upravenou kabinu Tatry 805, na níž navázala jednoprostorová karosérie, a nízkoložný valník, vhodný i pro městské zásobování.
Také valník NP používal motor Tatry 603, ale stejně jako minibus měl pohon kol přední nápravy. Valník prošel testy nejen v bratislavské konstrukční kanceláři, ale i v provozu, kdy byl zařazený do zásobovacího cyklu bratislavských prodejen. Podle dostupných informací měl ve městě spotřebu 16 až 20 l/100 km, což se dnes zdá hodně, ale ve srovnání s tehdejším autoparkem je to hodnota více než přijatelná.
Tatra 603 NP. Nízkoložný valník (na fotografii a minibus představovaly velkou invenci bratislavských konstruktérů. Skutečnost, že je továrna zlikvidovala, patří k mezi historické omyly Tatry.
Později se valník dostal do Tatry Kopřivnice, občas vyjel do městských ulic a ke konci své kariéry se mu dostalo pochybné cti sloužit vnitrozávodové přepravě. Přestože tehdy všechny vyspělé automobilky chránily své prototypové unikáty, valník byl bez milosti sešrotovaný – na rozdíl od minibusu, který má dnes místo v expozici bratislavského dopravního muzea.
Tatra 600 cabriolet
Tatra 600 zvaná „Tatraplan“ byla první ryze poválečnou konstrukcí proudnicových vozidel kopřivnické značky. Vozy vznikaly v nelehkých poválečných časech, které už neomylně signalizovaly nadcházející velké politicko-ekonomické změny.
Klasický dvouprostorový sedan spatřil světlo světa i v několika zajímavých mimosériových modifikacích, některé si i zde představíme.
Za základ kabrioletu je nutné brát požadavek československé vývozní společnosti Kovo (tehdy se ještě nejednalo o pozdější PZO Motokov) na exkluzívní model, vhodný k reprezentaci a eventuální export na devizově zajímavé trhy.
Karosérie vznikla rukodělnou stavbou opravdových mistrů řemesla vysokomýtské karosárny Sodomka. S využitím standardních komponentů Tatry 600 se na přelomu let 1948 a 1949 objevilo poměrně dlouhé vozidlo s rozpoznatelnými, ale tvarově odlišnými markanty značky. Vůz se po základní sestavě jízdních zkoušek stal jedním z magnetů autosalónu v Ženevě (1949), kde jasně dokumentoval, jakých výkonů by československé karosářství bylo schopně, kdyby…
Kabriolet Tatra 600 sklidil úspěchy v zahraničí, ale u nás dlouho nepobyl: patnáct let provozu v Moskvě se na něm podepsalo, naštěstí nepadl provozu a neúctě k historické technice za oběť.
Po skončení přehlídky jezdila Tatra 600 po Švýcarsku jako předváděcí, pak se vrátila do Československa, prošla základní repasí a malou úpravou karosérie. Poté bylo vozidlo převzato organizátory sbírky darů k sedmdesátinám Josifa Vissarionoviče Stalina a spolu s dalšími dvěma osobními vozidly odjelo do Sovětského svazu.
Kabriolet se vrátil až v polovině sedmdesátých let v tristním stavu a dnes je chloubou muzea Tatra.
Tatra 600 ambulance
Elegantní sanitní nástavba na šasi Tatry 600 skrývá pod elegantním šatem kuriozitu: vzduchem chlazený čtyřválcový dvoulitr je umístěný pod oblou přední kapotou.
Ambulanci také nehledejme pod označením Tatra 600, ale Tatra 201. Návrh reflektoval zvýšenou potřebu ambulancí: nové Škody 1101 rozměrově i výrobními počty absolutně nestačily a mnohá zdravotnická zařízení byla odkázaná na provozem unavená vozidla z předválečné doby či válečné ambulance.
Ambulance Tatra 201 by v případě sériové výroby znamenala velký přínos našemu zdravotnictví i zajímavý exportní artikl…
Podobně jako sanitní vůz vznikl i dvoumístný prototyp elegantní dodávky. Jejich zrod se datuje na samotný konec čtyřicátých let, prototypy nevznikly v Kopřivnici, ale v pobočném závodu 05 v Jaroměři.
Z elegantních užitkových prototypů nebylo nic, převrat v únoru 1948 vzal vítr z plachet všem snaživým a Tatra n. p. se s výjimkou kusové produkce reprezentačních vozidel stala dodavatelem plněpohonné techniky, využitelné zejména v armádních složkách.
A ambulance? Dočkejme času, třeba se po letech objeví.
Tatra 137
V roce 1958 se návštěvníci druhého ročníku Výstavy československého strojírenství (předchůdce Mezinárodního strojírenského veletrhu Brno) zastavovali v expozici Tatra, kde se mimo běžných modelů 111 prezentovaly i elegantní řady 137 a 138, které byly ve vývoji už od první poloviny 50. let.
Tatra 138 je všeobecně známá, povězme si něco o její lehčí sestře, na níž se dodnes nabalilo mnoho pověstí a povídaček. Elegantní dvounápravový model, mající s větší Tatrou 138 společné rysy, mohl být užitečným doplňkem československého autoparku, ale proti ní se postavilo plánovité rozdělení výroby do kategorií. Tatra 137 spadala do té s užitečnou hmotností kolem sedmi tun. Tu měl vyhrazený podnik Liaz, dodávající populární „trambusy“ 706. Věc se řešila i na ministerské úrovni a vyústila v ukončení plánované sériové produkce Tatry 137.
Tatra 137 měla společnou tonáž s nákladními škodovkami/Liaz, ale k tomu navíc zvýšenou průchodnost terénem. Zůstalo u prototypů…
Prototypy byly odprodané do běžného provozu a valníky, lomový dumper či sedlový tahač postupně dosloužily.
Následně se objevily další dvounápravové verze, zejména tahače návěsů, ty ovšem patří do modelové řady Tatra 138.
Tatra 116
Bylo to kukaččí vejce v hnízdě tradičních terénních užitkových modelů značky Tatra? Prototyp tohoto modelu s bezkapotovou kabinou vznikl na bezprostředně poválečný popud koncem čtyřicátých let.
Úmyslem bylo postavit na kola a přivést do výroby čistě silniční model pouze s pohonem zadních kol. Prototyp poháněl plochý vznětový šestiválec s protilehlými válci, spojený s pětistupňovou převodovkou. Na rozdíl od koncepce s nosnou rourou a výkyvnými polonápravami měl prototyp běžný rám a tuhé nápravy.
Tatry 116 až 120 by v případě schválení do série přinesly částečný odklon od zavedené konfigurace šasi. Byly vyvíjené s ohledem na přepravu výhradně po silnicích s kvalitním povrchem.
Dnes se dá bohužel již těžko zjistit, kolik prototypů ze zamýšlených řad Tatra 116 až 120 vlastně vzniklo. Projektová dokumentace zahrnuje dvounápravový valník a sklápěč, případně i třínápravový valník, údajně se uvažovalo i o tahači.
Když si odmyslíme těžko akceptovatelnou lidovou slovesnost o mnoha prototypech, vychází nám tři, maximálně čtyři vozidla. Projekt byl opuštěný v první polovině 50. let.
Jedno vozidlo se dochovalo v nekompletním stavu, v osmdesátých letech se dostalo do muzejního depozitu, přišlo o kabinu i nástavbu, a zůstává zatím neprovozní. Bylo by vhodné a jistě i správné, kdyby muzeum zahájilo rekonstrukci do plně provozního a uceleného stavu – tak, jak vůz vyjel v roce 1949. I slepé cestičky vývoje si zaslouží plně zdokumentovat.
Tatra Prezident
Dostala jméno po zasloužilém průkopníku kopřivnické osobní produkce NW Präsident. Představuje moderní vozidlo poloviny devadesátých let v tradičním pojetí značky Tatra, které už ale nekorespondovalo se světovým vývojem.
Elegantní tmavě červený speciál nese základní tvarové rysy někdejší Tatry 613 a jejích generačních proměn i faceliftů. Za návrhem designu stojí proslulý Václav Král, který zohlednil nejen původní koncepci, ale snažil se oživit nejmodernějšími stylistickými prvky a doplňky vzhled někdejší „šestsettřináctky“. Tatra totiž v závěru výroby osobních vozidel a tváří v tvář změněné hospodářské a tržní realitě neměla prostředky a už ani čas na vývoj kompletního nového vozidla reprezentačního typu.
Tatra Prezident z ideového návrhu Václava Krále zůstala prototypovým unikátem. Továrna se v brzké době rozloučila s dlouholetou produkcí osobních vozidel.
Václav Král neopomněl zdůraznit historii vzduchem chlazených legend včleněním charakteristického prvku „žehličky“ doprostřed předního čela. Interiér vozu byl navržený pro cestování vysokých manažerů, senátorů a vůbec politické i hospodářském elity státu. Že tito lidé odmítli nejstarší domácí automobilku a její výrobky, je věc druhá.
Tatra Prezident se nedočkala ani malosériové stavby. Prototyp je sice pojízdný, ale jelikož se stále jedná „jen“ o prototyp, cestujícího by určitě zklamalo chování vozidla a neutěšený stav interiéru, odkud byly některé výbavové prvky odcizeny. Vůz se dochoval v expozici podnikového muzea.
Tatra 601 Monte Carlo
Tatra 600 byla ve vývoji už od rané poválečné doby a samotná evoluce netrvala dlouho: do série šly první exempláře už v létě 1948, ale pak se nad celou výrobu snesl mrak rozhodnutí, dělaných od psacího stolu. Tatra 600 „Tatraplan“ se stal nechtěným dítětem v Mladé Boleslavi, kam se výrobní linka musela přesunout a brzy skončil nejen kvalitativně, ale i historicky.
Zajímavým prototypem, který už typovým označením evokoval rychlost a vavříny vítězství, byla Tatra 601 Monte Carlo. Už tvarově se liší od základního modelu, a to nejen pouhou dvojicí dveří, ale i tvarem oken a dalšími detaily.
Netradiční zůstává i použitý materiál, protože Monte Carlo nemá ocelové, ale hliníkové plechy karosérie, čímž se značně snížila hmotnost.
Tatra 601 Monte Carlo upoutá tvarem bočních oken, kopírujících profil střešní nástavby, a pouhou dvojicí dveří. V poslední verzi jej poháněl osmiválec T 603 A.
Jelikož se běžné Tatry 600 účastnily i mezinárodních soutěží, dala si továrna záležet, aby pod kapotou stříbřitého „soutěžáku“ běžel i odpovídající motor. Původní dvoulitr s výkonem 50 koní neměl potřebné parametry, takže po zkouškách několika upravených agregátů model dostal vidlicový osmiválec Tatra s dvěma výkonovými stupni, z nichž ten silnější umožnil vozu maximálku až 175 km/h.
Tatra 601 se sice na legendární soutěž nikdy nepodívala, zato ji každý může spatřit v továrním muzeu.
Tatra 603 X
Už jsme se zmínili o slovenských prototypech. Podívejme se nyní na avantgardní, ale z některých úhlů pohledu vzhledově poněkud nevyvážený prototyp 603 X, který reagoval na nutnost tvarového osvěžení stárnoucí proudnicové karosérie běžné Tatry 603.
Ještě předtím vznikl plně pojízdný prototyp 603 A, mající podobné tvary jako americký Chevrolet Corvair. Ten kopřivnická továrna získala ke studijním účelům.
Bratislavská kancelář Tatry se v polovině šedesátých let pustila do konstrukce dalšího prototypu – samozřejmě s využitím celé pohonné koncepce Tatra. Tvary automobilu představujeme na tovární fotografii, srovnáním s běžnou 603 vynikne kratší karosérie, což mělo v praxi vliv na prostornost interiéru.
Projekt se pyšnil upravenou zadní nápravou, to mělo pozitivní vliv na chování vozu na silnici.
Tatra 603 X pod panoramatem bratislavského hradu dokumentuje, kde má své kořeny. Byl to jeden z několika slovenských pokusů, jak zatraktivnit Tatru 603.
Tatra 603 X se představila na jaře 1967, ale to už se v Tatře Kopřivnice ozývaly hlasy, volající po kooperaci se zahraničím. Slovenský návrh se dostal do majetku kopřivnického muzea a je vystavován spolu s ostatními dochovanými prototypy.
Tatra T401
Od reprezentačních sedanů k hromadné dopravě: po úspěšné trolejbusové řadě 400 zkonstruovala Tatra experimentální třínápravové vozidlo. Dostalo označení T401 a výrobce očekával souhlas s produkcí. Tehdy ovšem byla (zejména v hlavním městě) koncepce trolejbusové dopravy na vedlejší koleji.
Mohutná Tatra T401 s mimořádně elegantní a nadčasovou karosérií poprvé vyjela v polovině roku 1958. Vozidlo dvanáctimetrové kategorie se samonosnou ocelovou a bohatě prosklenou karosérií mohlo díky čtveřici elektromotorů dosáhnout na rovném úseku až 70 km/h.
Vozidlo se v letech 1959 a 1960 zúčastnilo jízdních a srovnávacích zkoušek v pražském provozu. Tamní dopravní podnik ovšem nepotvrdil zájem, preferoval menší dvounápravové modely značky Škoda.
Když se Tatra T401 fotografovala na tovární snímky, doprava ve vyšehradském tunelu musela zůstat stát. Vozidlo přežilo díky náhodě, ale stále čekáme na jeho zprovoznění…
V roce 1961 prototyp bez dalšího využití odkoupila kopřivnická Tatra. Vozidlo stálo, chátralo a mizely z něj doplňky. Záchranou se stal převod do sbírkového fondu Technického muzea Brno (1975), o deset let později proběhla částečná renovace do vystavovatelného stavu. V této podobě se T401 nachází dosud, občas je možné vidět jej například během Dnů otevřených dveří TMB. Kompletní renovace a znovuoživení vzácného stroje by bylo záslužným činem.
