Přiznám se: systémy asistované jízdy používám hojně a rád. Zaprvé si myslím, že to je – nebo by mělo být – součástí naší práce. Spousta kolegů novinářů by patrně byla nejradši, kdyby auta neměla ani ABS. „Aspoň by se oddělilo zrno od plev‘. Znáte takové řeči. Proto všechny pomocné systémy hned vypínají a hrdě se k tomu hlásí. Pokud to máte stejně, fajn. Osobně si myslím, že většina lidí, kteří kupují nová auta, jezdí jinak než novináři, má jiné preference než novináři a fungující pomoc uvítá.
Zadruhé jsem si nemohl nevšimnout, jak moc se podpůrné systémy za posledních několik let zdokonalily. Celá řada automobilek dnes nabízí nějakou kombinaci technologií, které zvyšují bezpečnost a komfort jízdy tím, že řidiči pomáhají s některými úkony. Dnes už se nejedná jen o snímání okolí pomocí kamer, radarů, ultrazvukových senzorů atd., ale i o aktivní pomoc. Kombinaci adaptivního tempomatu a adaptivního vedení v jízdním pruhu nabízí i taková Octavia – a funguje v ní víc než uspokojivě:
Ale ne tak uspokojivě jako v novém BMW X5. Čtvrtou generaci bavorského SUV považuji za dosavadní vrchol, pokud jde o vnímanou užitečnost podpůrných systémů. Najezdil jsem toho s ním hodně. Naprostou většinu v režimu asistované jízdy. A jsem si docela jistý, že jedna dvě delší cesty tímto způsobem by přesvědčily ke změně názoru i toho nejzavilejšího odpůrce moderní automobilové elektroniky.
Ve stále hustším a přísněji monitorovaném provozu je asistované řízení budoucnost. Čím budou tyto systémy intuitivnější a funkčně spolehlivější, tím ochotněji se budou řidiči svěřovat do jejich rukou. Může se vám to nelíbit, ale přínos asistenčních systémů pro bezpečnost a plynulost jízdy je neoddiskutovatelný. (Už třetinová penetrace adaptivního tempomatu zvyšuje průjezdnost komunikace, protože eliminuje zbytečné brzdění.)
Všechno zelené: asistent řízení, vedení v pruhu i adaptivní tempomat pracují v samočinném režimu
První stupeň varování: ikona volantu změní barvu, rozblikají se i podsvícené proužky na volantu
Červené varování znamená, že řidič musí urychleně zasáhnout
Ovládání „profesionálního asistenta“ se neliší od zvyklostí jiných výrobcůV nejnovějším BMW X5 jsou známé a zavedené systémy doplněny o několik dalších funkcí, které výrazně usnadňují cestování. BMW používá pro tento soubor technologií označení Driving Assistant Professional. (Čtenářům neuvyklým obchodní terminologii BMW připomeneme, že „Professional“ znamená u této značky nejvyšší nabízenou úroveň dané technologie – rádia, navigace atd.) Tento „profesionální asistent řidiče“ podle BMW zahrnuje
- Asistent jízdy v koloně
- Asistent udržování v pruhu
- Asistent řízení
- Asistent změny jízdního pruhu
- Automatický asistent omezovače rychlosti
Společně tyto systémy dokážou spolehlivě vést auto na dálnici, ve městě i na okresních a státních silnicích. Oproti dosavadním zvyklostem mě X5 opakovaně překvapovala tím, jak moc se „odvažovala“ otáčet volantem. Ostatní auta, která jsme v posledních letech testovali (velké mercedesy nevyjímaje) si troufnou jen na symbolické oblouky, třeba dálniční zatáčky. BMW ale zvládne i typický dálniční nájezd. Nebo třeba křížení Pražského okruhu s D5.
„Profesionální asistent“ v X5 ale není autopilot. Jak světu názorně demonstrovala Tesla na životech svých zákazníků, není dobré, když asistenční systémy vyvolávají v řidiči dojem, že zvládnou víc, než je doopravdy v jejich silách. Nedávno na tento problém upozornila i Euro NCAP:
U BMW si s tím poradili výborně. Volant obstará většinu práce za vás – ale jen když ho aspoň symbolicky přidržujete a v počátku pohybu dáte najevo záměr zatočit. Stačí jen zcela nepatrně zatáhnout za volant konečky prstů do požadovaného směru. Když volant z hecu pustíte, auto spolupracovat přestane.
Podobně jako dálniční nájezdy a sjezdy funguje i automatická změna jízdního pruhu na dálnici. Stačí zapnout blinkr a udělat zápěstím nejnepatrnější z pohybů. Vzdáleně to připomíná některé režimy ovládání velkých dopravních letadel – auto interpretuje váš záměr, ale vlastní manévr už vykoná samo. Jasně, pořád je to jen podpůrný systém. Jakmile před vámi zmizí auta a/nebo se objeví zatáčky, musíte vzít řízení do svých rukou.
V BMW X5 ale všechna ta technika fungovala tak příjemně a samozřejmě jako v dosud žádném autě. Systémy jsou citlivě naladěné tak, že vám nedovolí přestat se zcela věnovat sledování situace, a přece většinu práce obstarají za vás. Mozek se této symbióze intuitivně přizpůsobí.
Líbilo se mi třeba i chování při udržování podélného odstupu – nezůstává přehnaně velký, takže řidiči za vámi nemají nutkání vás podjíždět nebo na vás nervózně blikat. Ještě víc mě ale zaujalo řešení inteligentního omezovače rychlosti. Ani to není převratná funkce. Schopnost upravovat rychlost podle dopravního značení mají už mnohá auta, z těch neprémiových třeba fordy. V X5 se ale systém obsluhuje opět velmi intuitivně. Na blížící se dopravní značku se změnou rychlosti vás upozorní už 300 metrů dopředu. Pak stačí stisknout tlačítko „SET“, a o zbytek se už postará elektronika.
Stav podpůrných systémů se zobrazuje také na head-up displeji. Kloudně ho vyfotit je bohužel komplikované, natož během jízdy. Proto musíte vzít zavděk ilustrační fotografií BMW z amerického prostředíPokud to situace umožňuje, snaží se systém regulovat změnu rychlosti tak, aby nového limitu dosáhl přesně u značky. Když tedy stisknete SET už tři sta metrů před začátkem obce, auto zpomalí plynule, zatímco když počkáte do poslední chvíle, bude zpomalení daleko důraznější. A pro neurotiky jako já je zde možnost nastavit benevolenci – takže na padesátce jede auto pětapadesát.
Jak dobře vědí v letectví, u částečně automatických systémů je stěžejní, aby pilot řidič v každém okamžiku přesně věděl, v jakém stavu se systémy nacházejí, které úkony momentálně obstarávají počítače a za které zodpovídá on sám. V BMW včlenili informace o asistenčních systémech do levé poloviny přístrojového štítu. Ten sice působí velmi futuristicky, ale přehlednost by mohla být lepší. Zjistit letmým pohledem přesně to, co potřebujete, aniž by se oko zastavilo na rušivém grafickém prvku, není vždy úplně snadné. Naštěstí je tu ale skvělý průhledový „head-up“ displej. Velký, jasný, barevný, skvěle čitelný a bohatý na informace.
Výsledek? Zejména na hlavních tazích se souvislým provozem se z řidiče opravdu stává tak trochu pilot Dreamlineru. Sledujete situaci přes head-up displej, jednou za pár sekund stisknete tlačítko a tu a tam „dloubnete do kniplu“. Tohle přirovnání je samozřejmě přitažené za vlasy – piloti Dreamlineru nemají ventilované sedadlo s několika režimy masáže…
Pokud s žádným takovým systémem ještě nemáte osobní zkušenost, patrně jste pořád skeptičtí. A dost možná si říkáte, že by ten moula vůbec neměl psát o autech, když ho řízení nebaví. Baví. Ve správnou chvíli na správném místě. Ale opravdu si nemyslím, že situace, v nichž jako řidič trávím naprostou většinu času, by byly zábavnější, kdybych seděl v puristické zadokolce s manuálem. Ranní štrúdl na D5, následovaný štrúdlem na Pražském okruhu a poskakováním po ulici K Barrandovu nebo Komořanské. Odpoledne totéž opačným směrem. Popojíždění přes ucpaný Beroun. Nebo návrat z neděle na horách, kdy se z Železné Rudy pomalu až do Prahy táhne souvislý proud aut. Kde je v tom nějaký prostor k „zábavě“? Možná jsem páprda, ale v takových situacích se rád svěřím do péče křemíkových mozků, pustím si masáž zad a věnuji se svým myšlenkám nebo povídání se spolucestujícími. Když jsem po týdnu převážně asistovaného ježdění v BMW X5 přesedl zpátky do auta, ve kterém jsem byl na všechno sám, najednou strašně vynikl ten rozdíl. Řízení mě doslova obtěžovalo. Zjitřeně jsem vnímal, kolik vyžaduje obsluha takového hloupého auta zbytečné námahy a pozornosti, aniž by za to člověk získal cokoliv navíc.
Asistované řízení je zkrátka bezpečnější, komfortnější a méně únavné. Proto byste ho měli vzít na milost. Koneckonců je jen na vás, kdy a jak často si necháte pomoct. Když vás poloautomatizovaná jízda ve vláčku začne uspávat, vždycky můžete pomocné systémy vypnout a vzít to domů silnicemi, na kterých je míň aut a víc zatáček. I nová X5 je pořád ještě auto.