Video: Připomeňte si, jaké bylo cestování na dovolenou v 70. a 80. letech

  • V dnešní době je cesta k moři v podstatě velmi jednoduchou záležitostí 

  • Během jednoho dne lze ujet s trochou štěstí klidně 1000 km

  • Přiložené video je pěknou připomínkou faktu, že dříve byla dlouhá cesta na dovolenou mnohem větší dobrodružství  

Cesta někam na dovolenou je v dnešní době plné moderních technologií, krásných dálnic (hned jak se dostanete mimo D1), převážně nulových kontrol na hranicích, platebních karet, mobilních telefonů, všudypřítomného internetu a podobných záležitostí velmi jednoduchá, rychlá a také pohodlná. Ne vždy tomu tak ale bylo.

Doporučujeme: Galerie — Čím a jak jezdili Češi na dovolenou za socialismu a dnes?

Před zhruba padesáti lety představovala jízda k moři daleko větší dobrodružství. Kromě samotného faktu, že byl problém vůbec se dostat za československé hranice, za to mohl také poněkud jiný vozový park a mnohem pomalejší provoz. Pokud chcete zavzpomínat na časy minulé, poslouží vám k tomu video přiložené v úvodu článku, které ukazuje cestování autem na dovolenou v roce 1976.

Níže si pak můžete v dalším videu blíže připomenout, co všechno obnášela během cest na dovolené taková hraniční kontrola (v čase od 9:00 do 13:20).

Video: Připomeňte si, jaké bylo cestování na dovolenou v 70. a 80. letech
Ohodnoťte tento článek!
3.73 (74.62%) 26 hlas/ů

19 KOMENTÁŘE

  1. Tak do NDR, Maďarska, Bulharska a Rumunska se člověk dostal bez problémů, do Jugoslávie s příslibem a do Polska na pozvání. Nu dobrá, víc dost. Ale dále: Tady se rozplýváte, jak rychle se lze dnes dostat k moři, tam sebou plácnout na pláž a za deset dní se obrátit a zas honem rychle budovat vyspělou kapitalistickou společnost. Tahle filozofie nikdy nebyla mou. Už od mala jsem toužil poznávat cizí země, a tak i do toho Bulharska jsme jeli třeba pět šest dní a zpátky taky tak, ale projeli jsme různé trasy, dálnice bohudík nebyly, takže jsme viděli všude lidem až do oken (to by nám dnes EU dala), prohlíželi jsme města, památky, kochali se přírodou. U moře jsme pobyli tři čtyři dny a bohatě nám to stačilo, nudu jsme nechali králům…

    • A to co popisuješ je v dnešní době zakázané? Nebo proč už nejezdíš do Bulharska stejně, tedy pět, šest dní a nevyhýbáš se při tom dálnicím?
      To jsou zase plky, v tom tvém příspěvku!

  2. Františku:
    1) Nikde v článku se nikdo nerozplývá nad tím že sebou plácne na pláž, to jsou pouze Vaše bláboly.
    2) Nikoho nezajímá jestli máte/nemáte rád kapitalizmus, s článkem to nijak nesouvisí, nebylo by tudíž rozumnější svou nechuť k němu ventilovat na nějakém vhodnějším místě? Nevím, například na nějakém internetovém fóru pro příznivce komunistických sviní a vrahů?
    3) No doba se jaksi změnila, od doby kdy jste Vy budoval rozvinutou socialistickou společnost uplynulo už mnoho mnoho let a můžu Vás ujistit že dovolenou dnes nikdo nehodlá trávit způsobem “12 dní na cestě, 4 dny tam”.
    4) Lidem do oken vidíte i dnes, jakmile v jakémkoli městě/vesnici zastavíte, vystoupíte a přijdete k tomu oknu jakéhokoli domu. Tahat do toho EU je další nadbytečný, zbytečný a absurdní nesmysl.

  3. No vidíte, pane autore, jaké to bylo dobrodružství. A právě proto se lidé během dovolené dozvěděli víc, a víc se z ní těšili. Dnes jsou z dovolené znudění. Bodejť taky ne, když nevyvíjejí žádnou aktivitu…
    Dneska doletí skoro na pláž, plácnou sebou, a za 8 či 14 přiletí zpět. Většinou vůbec nevědí, kde byli.
    Ostatně na ty válecí zájezdy nejezdím ani dneska. Nudí mne.

    • Jací lidé se dověděli víc a konkrétně o čem? A jací lidé jsou znuděni? Prosím o detailnější rozbor, děkuji.

  4. Já byl jen na Rujáně a bylo to tenkrát hezké. Jo a jako mladý komunista jsem byl v CCCP a viděl jsem Lenina a Auroru.

  5. na dovču nejezdím, je to přežitek…má se makat do úmoru a z linky ve fabrice rovnou do dřevěnýho penálu. tak.

  6. i za komárů se jezdilo na rekreace to je objev, démonizované kontroly na čáře byly OK a v pořádku, aspoň by se tady neproducírovali ti co tady nechtějí klidně žít a pracovat.Kavárníci a vítači ubytujte si je doma sami.

  7. Jezdila jsem takto s rodici k mori a hlavne do tehdejsi Jugoslavie, kdyz se nezadaril prislib, navsteva Cerneho more take nebyla marna, ovsem jako tranzit pres Jugoslavii. Dnes jezdim, spis letim a jsem rada za oboje, neb casy se zmenily, nelze srovnavat a nelze zapomenout i na ty silene cesty do Bulharska, nicmene to vse vidim jako pozitivum a kazda doba ma sve kouzlo. Jako decko a pozdeji dospivajici jsem si to neskutecne uzivala a dokonce se na tu cestu tesila. Proste prazdniny nebo dovolena…nadherny cas :-)) a v kazde dobe ci rezimu :-))

  8. Taky nevím, proč je potřeba do toho tahat politiku. Jezdil jsem do zahraničí za minulého režimu, jezdím i dnes a užívám si to po svém a podle momentální nálady. Jen mi tedy nechybí ty nedůstojné kontroly na hranicích.Tehdy jsme vyplňovali jakési celní prohlášení, kam se psaly hodinky Prim za 250,- kč, zlaté náušnice, prsteny o podobně a totéž jsme museli přivézt zpět. Peněz jsme museli mít určité regulované množství a zbytek, pokud byl, okamžitě vyměnit zpět.
    Pokud chci mluvit za sebe, vyhovuje mi ten nynější režim víc, ale věřím, že je to otázka vkusu. Já jsem žil s cejchem politicky nespolehlivého člověka a tudíž jsem neužíval žádných výhod, spíš naopak. Mám radost z toho, že naše děti mohou užívat vzdělání na zahraničních školách a pokud by měly zájem mohou tam i pracovat a žít.

  9. carivan a já lítal tam kam nikdo nechtěl – do CCCP ! Jako 30-lety neženatý svobodný do Soči, odtud pak letecky za pár rublů Baku Jerevan Tbilisi další rok Kazachstán kirgistan Uzbekistán Tádžikistán Turkmenistán 1986 Bajkal pak už ne (suchý zákon) ! Fantastické zážitky !

  10. Každá doba měla svoje. Určitě cestovat autem do zahraničí v dobách rozvitého socialismu byla škola života sama o sobě. Jednak člověk strávil několik hodin na hranicích (to dneska občas taky např. v turistické špičce v Chorvatsku), někdy i s kompletní perlustrací vozu a zavazadel a běda jestli si přivezl zpět věci, které neuvedl v celním prohlášení (o valutách nemluvě). Taky cesta byla občas cíl, tj. člověk byl rád že auto jede, max. rychlost okolo 80km/h (jet rychleji to člověk pomalu ohluchl ze řvaní motoru – např. LADA 2101), bez klimatizace pouze s ovíváním staženým okénkem nebo ventilátorem, také hledání otevřené pumpy mělo nádech občas nechtěného dobrodužství. Je fakt, že člověk byl nakonec nadšený, když dojel kam chtěl a náležitě si to užil (pokud tedy měl dost financí. v Jugoslávii to z tohoto pohledu např. byla krize největší).

  11. Za socialismu když sem byl kluk tak sme jezdily s našima ve vychodnim bloku Moskvičem 408 za tím karavan tam ta rychlost 80 byla maximální,a dobrodružné taky, ale rad na to vzpomínám, byla to krásná doba

PŘIDAT KOMENTÁŘ: