• Zdařilý design a velmi slušná kvalita zpracování
• Zátah motoru od nejnižších otáček a absence vibrací
• Stabilní podvozek a přesné řízení

–

• Tvrdé sedlo a zadní odpružení
• Plastové ovladače na řídítkách

Před závorou ve vjezdu do areálu firmy jawa moto se v podzimním slunci blyští stroj nápadně podobný legendární kývačce. Chladič a pár dalších detailů prozrazují, že se jedná o moderní repliku, ale celek stejně potěší oko i duši. Skutečnost, že tato kráska sem přijela z daleké Indie, už však tolik radostná není.

Na to, že naše nejznámější motocyklová značka začala volat o záchranu před utonutím do zahraničí, jsme si naštěstí začali zvykat už před pár lety, kdy se národu představil Shineray převlečený za „šesttřičtyřku“. Po něm postupně následovala závodní replika Special a do třetice Scrambler, postavené na stejném základu, a mezitím přišly z Indie první zprávy o chystané reinkarnaci značky Jawa na tamním trhu. Z fotek prototypu, který si vzal za vzor model 250/353 (zlidovělý název „kývačka“ vám toho jistě řekne víc), se posadil na zadek nejeden pamětník. A když se letos začala novinka s licenčním logem Jawa v Indii prodávat, nikdo se ani nemohl divit, že výrobní linky v dceřiné továrně koncernu Mahindra nestíhají pokrýt poptávku a že se v zemi s nejvyšším pohořím světa otvírá jedno nové dealerství Jawy za druhým. Jawa má v Indii jednak silnou tradici z dob, kdy se tam vyráběla, a firmě Classic Legends coby novodobému uživateli licence se povedlo na ni skvěle navázat.

Motor převzatý z Mahindry Mojo 300 vypadá naprosto úchvatně, byť kývačku nepřipomíná

Zadní tlumení je laděné velmi sportovně. Předek naopak překonává nerovnosti hladce

Našinec mohl jen tiše závidět a snít o okamžiku, kdy se tahle motorka objeví také v českých prodejnách. S ohledem na enormní zájem indického trhu překračující výrobní kapacity a předpokládané homologační obstrukce by však ani ten největší optimista nečekal, že se ta chvíle přiblíží tak rychle. O to větším překvapením bylo, když se první kus naživo předvedl tuzemské veřejnosti už na srpnových oslavách 90. výročí značky. Někomu sice může nápis Made in India na výrobním štítku vyvolávat hořko-sladký pocit na jazyku, ale když tu krásu vidíte zblízka, jste ochotni zapomenout na všechno. I na dotěrné otázky někde uvnitř hlavy; proč se něco takového nemůže vyrábět v (alespoň navenek) modernizované hale u Sázavy, odkud v dobách největšího rozkvětu značky odjížděly statisíce podobných strojů do celého světa?

Tvar hliníkového odlitku, jenž drží přední světlomet a přístrojový panel, je téměř shodný s předlohou. Tachometr však dostal jiné uspořádání

Ale vem to čert. Indové novodobou kývačku trefili naprosto dokonale, a máme ji tady. Přestože se nejedná o přesnou kopii – což vzhledem k použití čtyřtaktního motoru ani není možné –, designová návaznost je evidentní hned na první pohled. Však si také návrháři Classic Legends nechali z Týnce poslat původní projektovou dokumentaci a drželi se jí, jak jen to nároky současného trhu dovolily. Autentický dojem vytváří už samotné rozměry – proti dnešním standardům je indická Jawa taková tříčtvrteční motorka a mezi dobové exponáty ve firemním muzeu zapadne jako poslední dílek puzzle. A nejen svou velikostí, ale i elementárními tvary; typickou nádrží s chromovanými boky, hlubokými blatníky, nezaměnitelným obalem předního světlometu, který plynule navazuje na vidlici, kastlíky pod sedlem či doutníkovými výfuky. Namodralý dým z nich však po nastartování neucítíte, už i v Indii se dávno hraje na čtyři doby, což ostatně prozradí detailnější obhlídka motoru. Že se jedná o kapalinou chlazený agregát, nikdo netají, černého chladiče si ale všimnete až dlouho poté, co přestanete obdivovat do detailu vychytaný design jednoválce. Nepřipomíná vám trochu slavný „půllitr“ alias Jawu 500 OHC? Tak počkejte, až ho uslyšíte!

Světelná výbava moderním vlivům odolala. V noci se musíte spolehnout na staré dobré vlákno

Tvarově je sedlo v pořádku, jeho výška vyhoví i těm nejmenším. Tvrdé je ale jako pryčna

Ani podvozek nekopíruje historii úplně věrně; je postaven na dvojitém (nikoli jednoduchém) kolébkovém rámu. Modernu tu zastupují oddělené nádobky zadních tlumičů a přední kotoučová brzda, zakrytovaná přední vidlice naopak vypadá téměř jako ta původní. Kola jsou proti originálu větší, což se příjemně projevuje na jízdních vlastnostech – možnost přímého srovnání jsme zatím neměli, ale i po těch pár ochutnávkových kilometrech na homologačním kusu můžu podepsat, že řízení je přesnější a průjezd zatáčkou stabilnější, než si pamatuju z posledního svezení na staré kývačce.

Přečtěte si také:

Indická Jawa Pérák dostane silnější a čistší motor

Co však naopak vyvolává velkou nostalgii, je posaz. Tedy pokud nebudu hodnotit kvalitu polstrování sedla. To má ke komfortu asi tak blízko jako Bombaj k Týnci, a tlumiče na tom nejsou o moc lépe, ale pozice za řídítky je velmi autentická. Hodně to dělá juniorská velikost motorky, ale také pohled na cestu přes kapličku předního světla s nádherným budíkem v chromovaném rámečku. K návratu do starých časů chybí už jen „bošák“ zapíchnutý do skříňky na nádrži. A typický zvuk dvoutaktu.

Jízdní dojmy jsou velmi autentické, hlavně díky tříčtvrteční velikosti indické Jawy

Třístovka zní spíš jako zmíněný „půllitr“, který bývá považován za vrcholné dílo týneckých vývojářů, výkonově jej však dokonce o chlup překonává. Čísla ale nejsou zas tak důležitá jako zátah odspodu – motor můžete nechat bublat v nízkých otáčkách, řadit až do šestky a jen tak se pohupovat na vlně radosti. Ne že by se jednoválec při vytočení nějak extrémně rozvibroval, ale při jízdě na čtvrt plynu je z něj cítit větší pohoda. Převodovka s poměrně krátkým odstupňováním funguje naprosto přesně a hlavně lehce, spojku umáčknete v pohodě dvěma prsty, a když náhodou přijde do tuhého – což se vzhledem ke kochacímu tempu, které je motorce nejbližší, nestane moc často –, můžete se spolehnout na přední kotoučovku značky ByBre. Ta neoslní nijak ostrým nástupem, dávkuje se však velmi čitelně. I tady je posun vpřed hodně znát. A tak by se dal vlastně charakterizovat celý stroj; vzhled i pocit z jízdy připomíná nejlepší časy firmy Františka Janečka, hlavní neduhy jejích tehdejších produktů jsou však ty tam.

Ručně malované zlaté linky patří k typicky červené barvě odnepaměti. Víčku nádrže zlatá také sluší

Hliníkový držák ovládacích prvků by se zbytkem motorky ladil lépe

Na indickou Jawu se samozřejmě musíte dívat jako na motorku, která se prodává v přepočtu za šedesát tisíc korun. Za ty peníze nelze čekat prémiové komponenty (stejně by do oldschoolové koncepce nezapadly) ani pohlednější ovladače na řídítkách. Jawa vždycky byla v první řadě dostupným motocyklem, a tak nemá smysl z ní dělat něco víc. Zda se podaří udržet cenu na českém trhu v intencích lidového vozidla, zůstává zatím otázkou. Adaptace na evropské normy bude určitě něco stát (hlavně stlačení emisí na příslušnou úroveň je pro Týnec obrovskou výzvou, a to se zatím řeší jen Euro 4), připočítat je třeba také dopravu a clo. I kdyby však měla Jawa z Indie stát víc než ty z Číny, pořád to bude hodně dobrá koupě.

Jawa 300: Verdikt

Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Můžeme zadumaně snít o tom, jak podobné motocykly sjíždí ve statisícových sériích z linek týnecké továrny, nebo se radovat z toho, že se moderní replika kdysi nejznámější české motorky dostane na naše silnice alespoň prostřednictvím indického obchodního partnera. Držíme palce, ať se Jawě 300 podaří projít homologací!

Foto: David M. Bodlák

• 
• 
• 

Dalších 28 fotografií