+

  • Vyhlazený charakter motoru nahrává každodennímu použití
  • Podvozek zvládá horší kvalitu povrchu i sportovní jízdu
  • Zrcátka poskytují skvělý přehled o dění za motorkou

  • Nízká řídítka snižují jinak vysokou úroveň komfortu
  • Atypické rozměry ráfků omezují výběr pneumatik

Ducati si tak trochu svázala ruce, když před časem svoji řadu retro modelů pojmenovala Scrambler. Od motorky s takovým označením se očekává stavba alespoň vzdáleně připomínající enduro, což v případě nové jedenáctistovky tak úplně neplatí – konkrétně rovná nízká řídítka a zrcátka uchycená v jejich koncích by se hodila spíš na café-racer nebo streetfighter. Ale nebudeme slovíčkařit. Pro ty, kdo si nechtějí ohýbat záda nebo dokonce trochu víc pocestovat, zůstala po letošní reorganizaci řady velkých Scramblerů v nabídce verze 1100 PRO bez přívlastku Sport.

Náš testovaný model je naopak od pohledu stavěný na kratší a intenzivnější vyjížďky, i když kaž­dodenní rutinu při cestách za prací si na něm také užijete. Jízdní pozice je pochopitelně aktivnější, než byste od scram­bleru čekali, ale pořád dost příjemná. Ze sportovního tvaru řídítek vyplývá lepší zpětná vazba od předního (pořád osmnáctipalcového) kola, pro předloktí to však neznamená žádnou extra zátěž.

Plocha dvou displejů není nijak veliká, údajů se na ni ale díky jemnému rozlišení vešlo dost
Černý kříž na předním světle má víc připomínat lepicí pásku, která se používala v sedmdesátých letech

A zrcátka nabízí díky svému širokému záběru skvělý výhled do prostoru za motorkou, což se v oblíbeném prostředí novinky – rozuměj městském provozu – hodí náramně. Motorku na zlatých Öhlinsech si ale málokdo koupí jenom na jezdění do práce. Takový podvozek si zaslouží občas provětrat na klikaté okresce, a ani tady nenarazíte na přehnaně sportovní charakter odpružení. Plně nastavitelná vidlice i zadní tlumič v továrním set-upu úspěšně balancují na hraně mezi turistickým komfortem a přesností při vykružování oblouků ve sportovním tempu, takže limit rychlosti průletu zatáčkou ve finále určí až vysoký profil a hrubý vzorek standardně obouvaných pneumatik Pirelli MT60 RS.

Test Jawa 350 OHC: Scrambler po Týnecku

Výběr alternativního obutí přitom trochu zužuje průměr předního ráfku, nicméně i na tovární pryže se dá snadno zvyknout, a tak se v sobotu odpoledne dost možná ani na nich nebudete moci svých oblíbených serpentin nabažit. Sedlo vás v takovém případě rozhodně domů honit nebude. Právě tady Ducati totiž našla prostor ke zlepšení a využila ho bezezbytku. Jeho rozměry patřily vždycky mezi ty velkorysejší, od letoška dostalo navíc nový potah, který nejen lépe vypadá, ale také se hned tak neprosedí.

Vysoko vyvedené koncovky výfuku vypadají efektně. Zezadu jsou však snadno zaměnitelné s BMW R nineT
Reakce dvouválce ve spodním pásmu je doslova medová

Navzdory k tomu, jak drsně se tento podvraťák na potkání tváří, je to v jádru přítulný mazlík. Nutnost přizpůsobit se normě Euro 5 se totiž nevyhnula ani vzduchem chlazenému dvouválci Desmodue, jenž po nezbytných zákrocích boloňských motorářů sice papírově vykazuje pořád stejné hodnoty (86 koní a 88 Nm), ale po charakterové stránce se znatelně umravnil. Vybírat si pořád můžete ze tří jízdních režimů, vyhlazený průběh výkonu však většinu situací řeší za elektroniku a ani při kličkování v koloně si na mód City často nevzpomenete. Ve spodním pásmu otáček je reakce na plyn doslova medová a po nešvarech starších velkých twinů nezbylo ani památky. Že sedíte na Ducati, vám připomene teprve šťavnatý střed, ale už nad sedmi tisíci otáčkami – sotva dosáhne výkonové špičky – si motor vibracemi a vadnoucím zátahem řekne o další kvalt.

Test BMW R nineT Scrambler: Retro nejen na asfalt

Převodovka naštěstí spolupracuje vzorně a práce s (antihoppingovou) spojkou zdaleka nevyžaduje takové soustředění jako dřív. Její delší záběr oceníte hlavně při rozjezdech, snazší ovládání pak při častém používání, což obojí opět zpříjemní jízdu městem. Radiální brzdiče Brembo jsou naopak dimenzované na mnohem větší zátěž, než je zastavování na červenou; Ducati navíc jejich účinek pojistila náklonovým ABS, které dovolí beztrestné korekce rychlosti i během zatáčení. Poslat zadní kolo do smyku se ale hned tak nepovede – systém od Bosche se nedá vypnout, a ani kontrola trakce, jejíž intenzita se dá ovlivnit pouze volbou jízdního režimu, vás do driftu hned tak nepustí.

Ducati Scrambler 1100 Sport PRO: Verdikt

Kosmetické úpravy novému Scrambleru 1100 Sport PRO dodaly nejen sportovnější vzhled, ale stejným směrem posunuly i jízdní pozici. Projev motoru je naopak po vynucených úpravách kultivovanější a vhodnější pro každodenní život. A pokud by vám bylo líto utratit čtyři sta tisíc korun nebo byste chtěli obětovat špičkové komponenty ve prospěch širších možností využití, pořád je tu druhý model, který má ke skutečnému scrambleru ještě blíž.

Foto: David M. Bodlák


Cena testovaného motocyklu: 14 990 eur (přibližně 405 000 Kč dle aktuálního kurzu)
Technické údaje Ducati Scrambler 1100 Sport PRO
ROZMĚRY A HMOTNOSTI
Rozvor (mm): 1514
Výška sedla v nezatíženém stavu (mm): 810
Zdvihy pérování vpředu/vzadu (mm): 150/150
Úhel krku řízení (°): 65,5
Pneumatika vpředu 120/70 ZR 18
Pneumatika vzadu 180/55 ZR 17
Hmotnost (kg): 189
Objem nádrže (l): 15
PODVOZEK
Rám: příhradový z oceli
Zavěšení vpředu: USD vidlice Ø 45 mm
Zavěšení vzadu: kyvná vidlice, excentrická tlumící jednotka
Brzdy vpředu: 2x čtyřpístkový třmen, Ø 320 mm
Brzdy vzadu: jednopístkový třmen, Ø 245 mm
MOTOR
Konstrukce: vidlicový dvouválec
Zdvihový objem válců (cm3) 1079
Nejvyšší výkon (kW/min-1): 63/7500
Nejvyšší točivý moment (N.m/min-1): 88/4750
Test Ducati Scrambler 1100 Sport PRO: Pouliční směs
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů
PŘEHLED RECENZE
Image a styl
Výkon a dynamika
Jízda a zážitek
Sdílejte

PŘIDAT KOMENTÁŘ: