Silnice ve správě státu: Neexistuje lepší řešení?

Na silnicích každoročně zahynou nebo se vážně zraní tisíce lidí. Běžné jsou dopravní zácpy. Neustálé uzavírky a opravy. Auta čekající na červenou, zatímco v příčném směru svítí zelená zbytečně, protože nic nejede. Motory běžící naprázdno, pocuchané nervy, výbuchy agresivity. Pokud by takto vypadal výsledek práce soukromých vlastníků a provozovatelů silnic, politici by se mohli přetrhnout, aby převzali správu komunikací pod svá křídla ve jménu „zajištění bezpečnosti zákazníků“.

Jak ovšem víme, za tento tristní stav odpovídají politici a úředníci. Proto si jedou svoji propagandu: „Občané musí být trpělivější“. „Měli by se domluvit na společném dojíždění jedním autem“. „Řidiči musí zpomalit“. „Lidé by měli více využívat hromadnou dopravu, jezdit na kole nebo chodit pěšky“. „Zaměstnavatelé by měli rozložit začátek pracovní doby do delšího časového úseku a umožnit některým zaměstnancům práci z domova“. „Problém vyřeší vyšší daně“. A moje oblíbené „Potřebujeme další dopravní předpisy. Ne, opravdu nám upřímně záleží na vaší bezpečnosti, ne na našich příjmech.“

Kdykoliv se vláda nebo úřady pokusí poskytovat nějakou službu, dojde k oddělení této služby od úhrad za její využívání. To znamená, že zdanění garantuje příjem zainteresovaným politikům a byrokratům, aniž by je motivovalo poskytovat služby, které daňoví poplatníci požadují nejnaléhavěji. Viditelným příkladem je Londýn, kde se podél ucpaných pruhů pro auta táhnou kilometry prázdných cyklopruhů. Na jednoho cyklistu připadá nejméně tisícovka motoristů. Tolik k vládě většiny.

Sedm nejhorších opatření, která omezují dopravu ve městech

Pro vedení města, která se ohání velkou péčí o životní prostředí, je to vskutku zvláštní vysvědčení: Zdroji se plýtvá na výstavbu téměř nevyužívaných cyklopruhů, což vede ke zvýšení ekologické zátěže ze spalovacích motorů v důsledku vyšší intenzity provozu, která přímo souvisí se zmenšováním průjezdní kapacity pro auta.

Soukromá správa silnic

Soukromí provozovatelé silnic nemohou spoléhat na zdanění a vyvlastňování. Proto mají na rozdíl od úřadů silnou motivaci minimalizovat náklady efektivním alokováním zdrojů tak, aby uspokojili preference spotřebitelů v nejvyšší možné míře. To je pro ně totiž jediná cesta k zajištění příjmu. Systém tržních cen pak umožňuje spotřebitelům vyjadřovat skutečné preference. Pokud se lidem konkrétní služba nelíbí, nebudou za ni platit. Když bude takových hodně, služba zmizí, její kvalita se zvýší nebo se sníží cena. Pokud navíc neexistuje po konkrétní službě dostatečně silná poptávka, služba nebude poskytována, takže nebude docházet k plýtvání omezenými zdroji. Nechoďme okolo horké kaše. Ty kilometry liduprázdných cyklopruhů jsou konstantní připomínkou plýtvání ze strany veřejné správy. V soukromém sektoru by se takový projekt nejspíš neopakoval, pokud by za něj cyklisté nebyli ochotni zaplatit. A to je poučení, které si můžeme odnést: když je služba spojená s placením, minimalizuje se plýtvání. Zdroje se totiž alokují podle preferencí zákazníků, nikoliv na základě arbitrárních politických rozhodnutí.

Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví

Existují četné příklady efektivní správy silnic soukromým sektorem. A když se na to zaměříme, dokážeme najít události, které jasně ilustrují kontrasty v motivaci veřejného a soukromého sektoru. Britský občan Mike Watts v roce 2014 vybudoval vlastními silami objízdnou silnici, protože byl frustrován ekonomickými dopady dlouhého objíždění po oficiální objížďce. Jeho zpoplatněná objízdná silnice přitáhla mnoho řidičů a ztrapnila místní úřady. Přečíst si o tom můžete třeba zde.

Zmíněný příklad z Velké Británie nám připomíná, že neefektivní doprava brzdí ekonomický růst. A bylo tomu tak i v historii. Jak napsal Murray Rothbard:

Například v Anglii před 18. stoletím byly silnice vlastněné a provozované místními vládami bez výjimky špatně postavené a ještě hůř udržované. Tyto veřejné silnice by nikdy nemohly podporovat mohutnou průmyslovou revoluci, kterou Anglie zažila v 18. století. Revoluci, která se stala začátkem moderního věku. Zásadního úkolu vylepšit prakticky nesjízdné anglické silnice se zhostily soukromé mýtné společnosti, které od roku 1706 organizovaly a budovaly rozsáhlou silniční síť, již Anglii záviděl celý svět.

Majiteli těchto mýtných společností byli obvykle statkáři, kupci a průmyslníci v oblastech, jimž daná silnice zajišťovala dopravní obslužnost. Náklady si kompenzovali vybíráním mýta. Výběrem byli často na rok nebo i delší dobu pověřeni lidé, kteří o tuto funkci soutěžili v aukci. Právě díky těmto soukromým silnicím se rozvinul vnitřní trh v Anglii a výrazně se snížily náklady na přepravu uhlí i dalšího objemného zboží. A protože to pro ně bylo vzájemně výhodné, mýtné společnosti se často spojovaly do sítí, jejichž silnice propojovaly celou zemi – to vše jako výsledek aktivit soukromých podnikatelů.

Studie pražského provozu ukázala zajímavé věci. Třeba že emisní zóny ničemu nepomohou

Rothbard popsal podobné podmínky i začátkem devatenáctého století ve Spojených státech, kde „soukromé podnikání zase jednou předčilo v budování a provozování silnic zaostalý veřejný sektor.“

Závěr

Profesor Walter Block napsal, že „při obhajobě volného trhu na silnicích… budeme argumentovat jednoduše tím, že na dopravě není nic výjimečného; že ekonomické principy, které bereme jako samozřejmost v prakticky každé jiné oblasti života, platí i zde.“

Problémy s dopravou v Londýně jsou s veškerou pravděpodobností přímým důsledkem nevyhnutelných chyb v plánování ze strany radnice, zapříčiněných pokroucenou motivací, která je veřejnému sektoru vlastní. Je na čase dát prostor soukromému podnikání. Pravděpodobným výsledkem by byla efektivnější dopravní infrastruktura charakterizovaná nižšími náklady a menším plýtváním, čímž by se otevřela cesta k nižším daním, menšímu státu a vyšší ekonomické prosperitě.

Lee Friday

Článek vyšel na Mises.org pod názvem Government Road Management: Is There a Better Way? Se souhlasem Mises Institute přeložil Jiří Červenka

 

Silnice ve správě státu: Neexistuje lepší řešení?
Ohodnoťte tento článek!
4.45 (89.09%) 11 hlas/ů

2 KOMENTÁŘE

  1. Stat by tu mel byt od toho, aby nastavoval rovna pravidla. Nikoliv, aby je primo vykonaval. O zakazky na spravu tu maji soutezit firmy ve spravedlive soutezi. Bohuzel socualusticke vlady chteji presny opak…

  2. Podívejte se třeba na Itálii. Chceš jet po dálnici, zaplať mýto, nechceš dobře. Byli jste někdy v Itálii? hezký dálnice co? A u nás? “Zaplať pánbůh že je spravují naší úředníci že?”

PŘIDAT KOMENTÁŘ: