Bezmála dvacet let trval jeho vývoj a od slavné premiéry letos uplynulo rovné půlstoletí. Během něj se nezvratně prokázalo, že koncepce aristokratického off-roadu má nejen své opodstatnění, ale i celosvětovou uživatelskou základnu.
V době jeho debutu mnozí kroutili nad Range Roverem hlavou – a to nejen v Evropě, ale i v Americe. Evropanům (zejména kontinentálním) trvalo dlouho, než pochopili záměr výrobce. Až na výjimky v sobě neměli britskou noblesu společně s aristokratickými pozemskými statky, které by jim velely přesednout z Daimleru či Bentleye do stejně luxusního terénního modelu, dozadu naložit nějakého toho loveckého psa a jet zkontrolovat své venkovské sídlo v odlehlém hrabství. Až po Roveru se podobnými automobily začali zabývat Peter Monteverdi a Franco Sbarro, ale než evropští výrobci zareagovali, odlétlo ještě zpod pneumatik Range Roverů mnoho bláta.
Evoluce začala v době, kdy sesterský a nekompromisní Land Rover teprve začal dobývat rozvojové země. Na silnicích civilizovaného světa byl neohrabaný, pomalý, hrubě tesaný, prostě tam nepatřil. A tak se dalo čekat, že vznikne i civilizovaná verze, jejímž královstvím bude silnice. Vývojový tým, vedený Gordonem Bashfordem a Charlesem Spencerem Kingem, začal pracovat na jednotlivých komponentech vozidla, zatím označovaného „Stopalcový STW“ – podle rozvoru 100".
Krabicovitá karoserie záměrně postrádala jakékoliv rysy Land Roveru. Vyžadována byla tvarová jednoduchost, tehdy ještě podtržená naprostou střídmostí interiéru – Range Rover začal zákazníky rozmazlovat až později. V této souvislosti ale musíme zmínit slavnou větu, pronesenou designérem Kingem: „Napadlo nás spojit dohromady luxus a jízdní vlastnosti Roveru s terénní schopností Land Roveru. To ještě nikdo nezkusil.“ To nebyla tak docela pravda – už v 60. letech se v Americe objevilo několik prvních vlaštovek, které se oprostily od náklaďákovitých projevů a hodlaly pro sebe urvat probouzející se tamní trh vozidel pro volný čas. Ovšem přes Atlantik bylo do Evropy daleko…
Základem designového řešení se staly rovné a hladké panely karoserie, jednoduchá maska chladiče a velké prosklené plochy. Čtveřice bočních dveří byla obětována vyšší tuhosti karoserie a úspoře hmotnosti. Už koncem roku 1966 bylo jasné, že tým nalezl ideální řešení a ladit se budou už jen drobnější věci. Otázka vhodné motorizace zaměstnávala vývojový tým déle. Třebaže se už tehdy uvažovalo také o použití karosářských plechů z hliníku, bylo jasné, že výsledný vůz bude natolik fortelný, že by se slabším agregátem trpěl „podmotorováním“. Původně uvažovaný čtyřválec z Roveru 2000 (Vůz roku 1964) tedy vypadl ze hry, řešením se stal nákup licence celohliníkového V8 Buick Fireball Aluminium o objemu 3532 cm3 a se sníženým výkonem. Stejný agregát používal americký koncern v subkompaktech Buick a Oldsmobile. Není jasné, zda licence přišla britského producenta tak draho, ale v době podepsání kontraktu bylo rozhodnuto o zrušení výhledově uvažované luxusnější verze s automatikou, klimatizací a servoposilovači.
Koncem roku 1968 dostal nováček jméno Range Rover, ale o tom veřejnost nesměla nic tušit. První předsériové testovací prototypy, které se rozjely na silnice a které zdolávaly terénní nástrahy celého světa, nesly na karoseriích nicneříkající název Velar. Poslední karosářské změny se realizovaly na jaře 1969, o rok později se rozběhla sériová výroba v montážním závodě v Solihullu. V červnu 1970 se Range Rover představil novinářům v hornatém Cornwallu na jihozápadním výběžku Velké Británie, na sklonku léta se uskutečnila světová premiéra, o níž se dlouze psalo i mluvilo.
Ostruhy a světovou proslulost si Range Rovery vysloužily v pečlivě připravené Trans-americké expedici, uskutečněné od prosince 1971 do dubna 1972 na trase mezi Aljaškou a argentinskou Ohňovou zemí. V té době už výrobce zásoboval trhy i variantou s levostranným řízením a Range Rovery byly k dostání ve většině vyspělé Evropy. Samozřejmě draze: V Německu se za jeho cenu dalo koupit Porsche 911 nebo tři nové Renaulty 5!
Rok 1982 přinesl konečně pětidveřový model, o rok později výrobce nabídl automatiku. Vstřikování (121 kW/165 k) se montuje od roku 1985. Následně (v roce 1986) debutoval čtyřválcový diesel firmy VM a o tři roky později přišel nový V8 3,9 litru (1989). Zbývá dodat, že druhou generaci veřejnost spatřila v roce 1994. Kromě běžných variant vznikla také celá řada nejrůznějších speciálů. Ať už pro vládní účely, pro účely záchranných složek, nebo pro použití při závodech. V současnosti figuruje na trhu již čtvrtá generace.
Foto: Land Rover, archiv autora