Vzduchem chlazený čtyřválec VW (1939–2005): Vzduchem chlazený čtyřválcový boxer se stal stejnou legendou jako jeho VW Typ 1, označovaný též jako model 1100 či Brouk, který vznikl ve více než 21,5 milionu exemplářů. Jednalo se o předválečnou konstrukci, která poháněla již vojenské modely Kübelwagen a Schwimmwagen, do masové výroby pro civilní účely se ale dostala až po roce 1945. To již motor měl objem 1,1 l a výkon 18 kW (24 k). Objem postupně pro různé účely rostl na 1,2, 1,3, 1,5, 1,6, 1,7, 1,8 až po 2,0 l pro VW-Porsche 914. Poslední původní Brouk byl vyroben v Pueble v Mexiku 30. července 2003, ale ani to neznamenalo konec pro tento vzduchem chlazený motor. Ten nastal až 23. prosince 2005, kdy z linek továrny VW v brazilském Sao Paulu sjel poslední jím poháněný exemplář VW T2. Zdroj: Archiv MF
Škoda OHV (1964–2003): Tuzemskou motorovou legendou je čtyřdobý zážehový čtyřválec s kapalinovým chlazením, rozvodem OHV a výkonem 30,9 kW (42 k). Ten vznikl pro Škodu 1000 MB, ale ve značně upravené podobě poháněl do roku 2001 také Octavii. Fabii pak ještě o dva roky déle. Škoda jako první v Evropě vyráběla jeho blok metodou tlakového lití hliníku do ocelové formy. Jednalo se o úsporný a efektivní způsob výroby na základě patentu ing. Josefa Poláka z roku 1922. Odlitek bloku litrového motoru embéčka vážil po opracování jen 9,6 kg. Není bez zajímavosti, že licenci od Škody koupil i Renault a vyráběl touto technologií své motory pro model R16. S vrtáním a zdvihem 68 mm byl přesně čtvercový. Přestože někteří technici prosazovali hned zpočátku i hliníkovou hlavu válců, motor se jí dočkal až v roce 1987 pod kapotou Favoritu. O šest let později přišlo i vstřikování benzinu. Po celou dobu své existence měl motor třikrát uložený klikový hřídel, jeho zdvihový objem ale postupně rostl na 1,1, 1,2, 1,3 a nakonec 1,4 l se 44 a 50 kW (60 a 68 k). V roce 2001 se vrátil ke kořenům, neboť opět vznikla litrová verze s výkonem 37 kW (50 k). Agregát byl samozřejmě v průběhu let upravován s ohledem na technologický pokrok a nové emisní požadavky. Zdroj: Archiv MF
Buick/Rover V8 (1960–2006): Původní konstrukce Buick 215 se v zámoří kvůli náročné výrobě odlévání hliníkového bloku a hlavy válců s velkou zmetkovostí nedočkala většího úspěchu, a tak se ho Američané již na počátku 60. let po necelých třech letech zbavili prodejem britskému Roveru. Ten ho poprvé nasadil v roce 1967 v sedanu Rover P5B. V nových podmínkách slavil tento lehký a výkonný motor V8 velké úspěchy. Jeho původní objem 3,5 l postupem let vzrostl až na 5,0 l a výkon stoupal ze 118 na 254 kW (160 na 345 k). Kromě Roverů (např. SD1) se stal velmi populárním i pod kapotami Land Roverů, Range Roverů, ale poháněl i Morgany, MGB, Triumphy nebo modely malých britských značek TVR, Ginetta či Marcos. Zdroj: Archiv MF
BMC série A (1951–2000): Motoroví stařešinové dosti často sloužili hodně „vousatým“ modelům. To je i případ britského Mini, vyráběného od konce 50. let až do přelomu milénia. Malý čtyřválec o objemu 0,8 (později až 1,3 l) se poprvé objevil v roce 1951 pod kapotou Austinu A30. Od roku 1959 poháněl i přední kola Morrisu Mini-Minor (na obr.) a jeho dalších odvozených verzí pod značkami Innocenti, MG, Riley, Vanden Plas a Wolseley. Nejvýkonnější verze o objemu 1,13 l s výkonem 69 kW (94 k) byla v MG Metro Turbo Zdroj: Archiv MF
Ford-Cosworth DFV (1967–1989): Nejen produkční, ale i závodní motory dokázaly sloužit dlouhá desetiletí. Nelze proto nevzpomenout nejslavnější formulový motor všech dob, Ford-Cosworth typu DFV. Ten se do dějin zapsal rekordním počtem 154 vítězství v MS F1, a ještě jedno přidal zásluhou evoluční verze DFY. Tato dostupná pohonná jednotka poháněla vozy týmů Lotus, Matra, Brabham, March, McLaren, Tyrrell, Hesketh, Penske, Wolf, Shadow, Ligier a Williams. Celkem se ho vyrobilo 1176 exemplářů! Úspěchy motor slavil i v americkém šampionátu Indy Car. Zdroj: Archiv MF
Jaguar XK (1948–1992): Opravdovým motorářským klenotem je slavný řadový šestiválec XK, který používala většina modelů značky Jaguar (i sesterského Daimleru) až do roku 1971. Poprvé se představil v roce 1948 v roadsteru XK 120, z kterého díky svému výkonu 119 kW (160 k) učinil nejrychlejší sériové auto na světě. Vůz byl také úspěšný v nejrůznějších soutěžích. Silnější závodní verze C dokonce v roce 1951 triumfovala v Le Mans. Šestiválec disponoval pokrokovou konstrukcí s blokem a hlavou válců z hliníkové slitiny, dvěma vačkovými hřídeli a dvěma karburátory a jeho zdvihový objem během let vzrostl ze 3,4 l na 3,8 a 4,2 l. Existovaly ale i verze s objemem 2,4 a 2,8 l. Pro Lyonse byl důležitý i vzhled, motor tak měl mj. leštěné kryty hlav válců. Vzniklo ho více než čtvrt milionu kusů a udržel se ve výrobě až do roku 1992, kdy se rozloučil pod kapotou limuzíny Daimler DS 420. Letos navíc divize Jaguar Classic začala znovu vyrábět jeho blok pro majitele veteránů. Zdroj: Archiv MF
GM Small Block V8 (1954–2003): Z hlediska výrobních počtů je historicky nejúspěšnějším agregátem osmiválcový Small Block Chevroletu, jehož se vyrobilo přes sto milionů kusů. Přes své označení má osm válců a z původního objemu 4,3 l dosáhl hranice 7,0 l. Kromě osobních modelů a pick-upů poháněl také sportovní model Corvette. Původní první generace sloužila pro běžnou produkci do r. 2003. Později se vyráběla již jen v mexické pobočce GM pro hot-rody či průmyslové použití. Od 90. let ji postupně nahrazovaly další generace. Úspěch tomuto osmiválci přinesla kombinace jednoduché konstrukce, vysokého výkonu, solidní spotřeby a spolehlivosti. Zdroj: Archiv MF
Ferrari Colombo V12 (1947–1988): Konstruktér Gioacchino Colombo sice působil u Ferrari jen krátce, jím navržený dvanáctiválec s kompaktním blokem z hliníkové slitiny se ale stal na dlouhá léta základem úspěchu maranellské značky. Malý vidlicový dvanáctiválec 1,5 l s rozevřením válců 60° byl původně navržený s ohledem na předpisy F1. Poháněl již první produkční model 125 S a pod kapotou ho v provedení s objemem 5,0 l měl ještě model 412i z roku 1988. Stejně jako nepřeberná řada legendárních závodních a silničních modelů. Jedním takovým byla i 250 TR „Testa Rossa“ (na obr.) z roku 1957, u níž se objevila přepracovaná třílitrová verze se dvěma vačkovými hřídeli a s dvěma kompresory Roots. Dosahovala výkonu 220 kW (300 k). Zdroj: Archiv MF
Bentley/Rolls-Royce série L (1959–2020): Nejstarší donedávna vyráběný motor slavil premiéru coby vidlicový osmiválec o objemu 6,2 l s výkonem 134 kW (180 k) v modelu Rolls-Royce Silver Cloud II a později i Phantomu V nebo Bentley S2 (více o něm na str. 104). Od roku 1971 se jeho objem zvětšil na „ikonických“ 6,75 l a v této podobě se dočkal v modelu Mulsanne letošního roku (více na str. 96). Pod kapotou ho měly rovněž modely Bentley Arnage, Azure, Continental, T2, Turbo, ale i Rolls-Royce Camargue, Corniche, Phantom VI, Silver Spirit, Silver Spur, Silver Cloud II a Silver Shadow. Za více než 60 let vzniklo téměř 36 000 exemplářů této pohonné jednotky. Zdroj: Archiv MF
Poslední motorový dinosaurus vymřel. Po téměř 61 letech skončila výroba slavného osmiválce Bentley/Rolls-Royce série L a uzavřela tak éru dlouhověkých motorů, jejichž základní konstrukce se v průběhu celých desetiletí na rozdíl od zdvihového objemu, výkonu a přípravy směsi prakticky neměnila. Podívejte se v komentované galerii i na další letité konstrukce.
