• Premiérovým rokem KrAZu 255 byl rok 1967, výroba skončila po více než třiceti letech

  • V naší armádě hrál pouze okrajovou roli, vzhledem k masovému rozšíření tatrovek

  • Základní verze byla valníková, ale existují i návěsové tahače, rýpadla, nosiče pontonů či cisterny

Nikdo nezůstane lhostejný, ani ti, jimž historická užitková technika nic neříká. Z kabiny gigantického stroje vám každá síla – lidská i strojová – připadne naprosto bezvýznamná. Byli jsme pozváni přihlížet jeho dovednostem.

Laik jej většinou odbude zahrnutím do množiny s názvem ZIL. Všechno je ZIL. Náklaďák vyrobený v někdejší šestině světa, co nejde okamžitě definovat – to je ZIL. A žere sto na sto. Blábol. Excelentní blábol. Tady ten jezdí jen za pětatřicet, což je třeba ve srovnání s Kolosem od Tatry nádhera. To obrovské, vojensky zelené, co se šine s přešlapováním ohromných pneumatik, se jmenuje KrAZ 255. Sovětské (a ruské) automobilky mají v názvu většinou AZ, protože to je zkratka pro „avtomobilnyj zavod“. A Kr jsou první písmena ze jména (dnes ukrajinského) města Kremenčugu, kde dávali tyto a jim podobné kolosy dohromady. Ale nejdříve trocha historie.

_DSC7874
Vznětový V8 je naprosto spolehlivý. Musí být. V jeho původní vlasti by nic nespolehlivého nepřežilo
_DSC7725
Těmito kohouty se reguluje tlak v jednotlivých pneumatikách. Důležité to je v nestabilním terénu

Na počátku stál Jaroslavlský automobilový závod a zákon o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act), na jehož základě dodala Amerika tehdy ještě spolubojujícímu Sovětskému svazu statisíce kusů techniky, ale i některé konstrukční plány. Mezi nimi byly i sestavné výkresy dvoudobého šestiválce Detroit Diesel, ten se po válce dostal do těžkého nákladního modelu JaAZ, postaveného podle amerického tahače podvalníku Diamond T. V roce 1950 se představil prototyp těžkého JaAZu 214, vzhledově téměř totožného s hrdinou naší dnešní reportáže. Brány mateřského závodu se za ním zavřely v roce 1959, protože došlo k proslulým stěhovacím manévrům, na něž nebyla chudá ani naše republika (viz Škoda 706 RO, Tatra 805 a jiné).

Galerie: Kuriózní terénní trucky, které nemohly vzniknout jinde než v Rusku

Z rozhodnutí rady ministrů SSSR se výroba přestěhovala do ukrajinského Kremenčugu, do továrny na mostní konstrukce, založené bezprostředně po válce. Po krátké epizodě s výrobou kombajnů byla budoucímu KrAZu přidělena role výrobce těžké užitkové a vojenské techniky se vším, co privilegované odvětví přineslo. Než se kompletní strojní zařízení přestěhovalo, začali v Kremenčugu s prozatímní kusovou montáží a v květnu 1959 opustil továrnu první KrAZ 222 se sklápěčkovou nástavbou. Těžištěm nabídky se stal dvoutaktní dieselový model 214, vyráběný v letech 1959 až 1967 v několika provedeních, v taktické či civilní podobě, samozřejmě s přednostní dodávkou vojenskému sektoru.

_DSC7732
Všechno včetně nosného rámu se zdá být naddimenzované. Ale ten, kdo jezdil v sibiřských podmínkách, ví svoje

Rok 1967 byl zároveň premiérovým rokem KrAZu 255, vyráběného poté více než třicet let. Zajímavostí vyobrazeného vozu z roku 1970 je však skutečnost, že jde o mezityp. Vnitřek kabiny tedy pochází ještě ze staršího modelu 214, podobně jako přední maska, která je mimochodem mnohem hezčí než u klasické 255. V naší armádě sloužil model 255 také, i když hrál pouze okrajovou roli, vzhledem k masovému rozšíření tatrovek. Důvěrně se s ním však seznámily ozbrojené složky ostatních tzv. socialistických zemí. Dodnes bývá ozdobou německých veteránských a military jízd, a to nejen v původní podobě pro Národní lidovou armádu NDR, ale pomocí jasných a mnohdy absolutně neladících barev přetavený i do podoby jakési volné fantazie na americký truck.

_DSC7932
KrAZ se evidentně těší na pořádné závěje, aby nám ukázal, k čemu ho v Kremenčugu postavili
_DSC7929
Páčkové přepínače mají proudové dopravní letouny a KrAZ 255. V horní poloze je rusky „práce“

KrAZ 255 už spoléhal na přímovstřikový vidlicový osmiválec, použitý i v traktorech a obrněných transportérech. Motor je to vskutku povedený, nevyniká sice maximálním výkonem, zato táhne jako lokomotiva už od nejnižších otáček a kromě již zmiňované rozumné spotřeby je také nebývale kultivovaný a takřka bezúdržbový. Současný majitel auto vlastní od roku 1998 a dle jeho slov od té doby na osmiválec nesáhl. Základní verze řady 255 byla valníková, ale z Kremenčugu odjížděly i návěsové tahače, rýpadla, nosiče pontonů, cisterny nebo podvozky k dostavbě. Poslední série dramaticky vyhlížejícího speciálu opustily továrnu pravděpodobně v roce 1990, ale KrAZ nadále existuje jako samostatný ukrajinský podnik a stále vyrábí.

_DSC7908
Pokud detaily takové masky vidíte ve zpětném zrcátku, buď zrychlete, nebo vyskočte za jízdy

Toho sněhu dnes není tolik, aby jej dvěstěpětapadesátka mohla hrnout před sebou, ale umí to moc dobře. Její V8 si podusává a taktické pneumatiky v momentě udělají ze sněhem pocukrovaného pole bojiště. Když na chvíli přece jen trochu zapadneme do škarpy s návějí, stačí zařadit redukci a pohon nejzadnějšího páru kol a KrAZ vyskočí zpět na cestu jako sibiřský mužik. Primárně jsou totiž poháněna pouze kola střední nápravy. Jestliže pohled zepředu na hranatou mříž chladiče vyvolává respekt, boční linka je naprosto uchvacující. I mohutné válcovité pneumatiky mají nad sebou kusy prázdného prostoru, otáčející se kardanová hřídel předního pohonu je masiv ocelové kulatiny. Naproti tomu okna kabiny jsou menší, než by se u tak velkého stroje mohlo zdát.

Tatra 813 (1978): Kolos čili Drtikol

„Kabina je z KrAZu 214,“ upozorňuje nás majitel na již zmíněnou skutečnost, protože sami bychom to určitě neodhalili, tak homogenně náklaďák jako celek působí. Kdybychom nebyli v rovinatých středních Čechách, určitě by nám ozvěna stonásobně vracela řev osmiválce, který nyní burácí jen v zimní scenerii pole a blízkého lesíku.

_DSC7948
Pracoviště řidiče není zaplaveno bezpočtem navzájem si překážejících přístrojů a ovladačů
_DSC7889
KrAZ, tvůrce vlastních fyzikálních zákonů, dovede vytáhnout z problémů, nebo rozdrtit

KrAZ je po nedávné renovaci, ale není to leštěnka. Jeho traverzovitý přední nárazník je stále připravený postavit se čemukoliv s výjimkou rozjeté lokomotivy, ochranná mříž před chladičem by byla ozdobou každé věznice, pedály, páky, kohouty a volant můžete obsluhovat i v těžké obuvi a vatovaných rukavicích. „Něco už jsme spolu zažili,“ glosuje majitel a vypráví pár příhod, v nichž hrály hlavní roli zdánlivě nezvladatelné terénní podmínky, zapadlá vozidla všech hmotnostních kategorií a samozřejmě KrAZ 255.
A tak tomu bude i za rok, za pět let nebo ještě později. Stroje na rozdíl od politických poměrů mají výdrž.

KrAZ 255 (1970)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ Kapalinou chlazený vznětový vidlicový osmiválec JaMZ-238 s přímým vstřikem, uložený vpředu podél.
Zdvihový objem 14 860 cm3
Největší výkon 240 k (176 kW) při 2100/min
Točivý moment 883 Nm při 1600/min
Převodovka pětistupňová manuální se synchronizací II. až V. stupně a redukcí.
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka/šířka/výška 8645 × 2750 × 3170 mm
Hmotnost 11 950 kg
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Nejvyšší rychlost 70 km/h
Spotřeba 42 l/100 km

Foto: Petr Bača


Za volantem sovětského teréňáku KrAZ 255 (1970): Udatný rozvědčík
Ohodnoťte tento článek!
4.4 (87.59%) 79 hlas/ů

13 KOMENTÁŘE

  1. Zkoušel jste se z Krazem projet po městě 🙂
    Poloměr otáčení 24 m ,Vzduchový posilovač řízení =prostě ideál do města:)

  2. Přeji Dobrý den.Vlastnil jsem Gaz 66 a i když to byl drobeček s obsahem 5000,tak průchod terénem,obdivuhodný…

  3. Pokud měl vzduch tak se dal řídit. Měli jsme je na letištích a viděl jsem ho i z pluhem jak potahuje cestu tankům. Nezničitelné vozidlo. Zajímavý zvuk dvoudobého dieselu.

  4. Nerad bych se pletl, ale dvoutakty byly asi jen motory Jaz 206 – 6-ti válcové řadové, vzduchem přeplňované rotačním dmychadlem. Velký výkon i značná spotřeba. Menší motor Jaz -204 se používaly v elektrocentrálách ( 30kW).
    Motor Jaz 206 byl ale v KrAZ 214.
    V KrAZ 255 a KrAZ 256 už byly vidlicové 8-mi válcové čtyřtakty.
    V ČSLA se používaly jako těžké dělostřelecké tahače nebo tahače radiolokační tachniky

  5. Kdybyste mě zabili, nevzpomenu si na typ, ale se čtyřkolovým tahačem s dvoutaktním šestiválcem jsem měl tu čest (a to bez ironie) na vojně v 85. Geniální mašina s dřevěnou plechem pobitou kabinou, nápravy se stopami řezání nálitků plamenem, a absolutní průchodností. A že jsme v podhůří Jeseníků měli přes dva metry sněhu a teploty k -40ti. Velkej klobouček tomuhle stroji!

  6. S Krazem jsem měl tu čest (1985). Převážel jsem uložené auto z Brna na Slovensko na nějakou technickou prohlídku. Auto nedotčené provozem.Krásná jízda. Motor při volnoběhu pár otáček za minutu.Při rozjezdu z křižovatky nekonečně dluhá doba.Za sebou totiž 20 tun – výrobna kyslíku.
    Dřevěná oplechovaná kabina.
    Typické ruské řazení. Velitel vozu (Lampasák) celou dobu strachy bez sebe. Dolů z kopce podřadit na co nejnižší stupěň protože při sešlápnutí brzdy byl vzduch téměř hned pryč.
    Jeden z mnoha zajímavých zážitků.

  7. Spolehlive blbuvzdorne auto,jezdil jsem s nim u PVOS s nastavbou PRV-9(radiolokacni vyskomer) cca 20t a s privesem se dvema EC AD-30(2T diesely 30kW)cca 10t.Na vyjezdy na pruzkum stanovist s nami jezdila jaste P-15 na podvozku ZIL-157 (benzin 6-ti valec) -to bylo tragicke auto ktere melo uspesnost dojeti tak 50%.Na jednom taktickem cviceni jsem s nim v rozbahnenem terenu tahal i zapadle nalozene T-148,kdyz se takticke pneu podhustily tak byla pruchodnost neskutecna. Nastavba byla vysoka 4,2m a tak jsem obcas podhustoval i pred mostama.Pruzny motor a celkem pohodova jizda, s tou nastavbou to bylo jako v kocare.

  8. Maly panel uprostred palubky s packovymi prepinaci je ovladani “bufiku”, predehrivace a naftoveho topeni, podprolisem v horni casti panylku je kontrolni spirala zhaveni.I ten bufik byl bezproblemovy.
    U elektrocentral AD30 bylo predehrivani pomoci “naftove letlampy” na ktere byl elektricky ventilator s cca 5m kabelem,to byl prirucni plamenomet ktery se po zapaleni strkal do drzaku na bloku motoru s tim predehrivat motor byl zazitek.
    Pri jednom presunu od Strakonic k Olomouci mi PHMak natankoval KrAZ zbytky kterych se potreboval zbavit a v nafte byl i nejaky benzin, dokud jsem jel po rovine tak OK ale v kopci vzdy zdechnul a musel se odvzdusnit – pak jsem na to prisel, jak se motor v tahu zahral tak benzin v nafte zplynoval a vstrikovaci cerpadlo prestalo davat.Do nadrze KrAZu jsme tenkrat nalili naftu z elektrocentral a pak uz bylo vse OK.

  9. V roce 75-78 lsme v Poličce měli tyhle potvory 4. Tahaly P-35, PRV 11 a Vovzduch. Neskutečný mašiny. A s opravdu neskutečnou průchodnost. Jedny stroj co vytlačil na rampu ratar a za Vovzduch měl připojenou 16t centrálu. Nejsem si jist ale měly vyvedeny bufik na loznou plochu.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: