Jestliže se těsně po válce orientace vývoje a výroby traktorů v brněnské Zbrojovce zaměřila na dva typy – slabší a silnější – zanedlouho bylo všechno jinak. Únorové „vítězství pracujícího lidu nad reakcí“, jak se politický a mocenský převrat eufemisticky nazýval, přineslo přehodnocení zemědělské politiky Československa směrem ke scelování, větším plochám a postupné likvidaci soukromého sektoru v polnohospodářství.
Malé traktory (například Zetor 15) už nebyly potřeba, důraz se kladl na populární „pětadvacítky“, ale požadavky na výkon stále stoupaly.
Hospodářství potřebuje silnější traktor!
Už na přelomu 40. a 50. let se podařilo úspěšně dokončit vývoj nového traktoru třicetikoňové kategorie, ovšem to zřejmě nestačilo. Byla to doba nejen lidských a společenských tragédií, ale i značných rozporů, omezení pravomocí jednotlivých státních subjektů, delimitace – takže není divu, že vinou administrativních překážek se další vývoj nadějného modelu zastavil.
Video: Zetor 50 v akci
První polovina 50. let tedy přinesla rostoucí objemy výroby Zetoru 25, ale také změnu oficiálního názvu brněnské Zbrojovky na Závody Jana Švermy (ZJŠ).
Ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem všeobecného strojírenství urgovalo urychlený vývoj traktorů opět nejméně dvou tříd výkonu. V roce 1954 obnovily Švermovy závody vývojové práce na traktoru s očekávanou špičkou 35 až 40 koní. Nezačínalo se o nuly, prototypy motorů existovaly, vývojoví pracovníci byli motivováni slibem prémií a dalšími odměnami.
Práce na Zetoru 35 započaly v roce 1954
Na konci roku 1954 se v rámci nově ustavené Výzkumné a vývojové základny Zetoru rozjely první prototypy nového stroje Zetor 35 Super. Číslo 35 bylo poněkud matoucí. Mělo znamenat maximální výkon v koních, který se ale podle typových listů výrobce a homologačních dokladů pohyboval těsně nad 42 koní (42,02 koní), pojem Super údajně znamenal mimořádnou kvalitu a výkon.
Příčný řez Zetorem 50 Super ukazuje jednoduché a robustní uspořádání proslulého stroje
Tak tomu podle prvních testů a zkušeností ale nebylo. Zetor 35 byl velmi robustní, poměrně těžký, a motoricky ve srovnání s dovezenou zahraniční konkurencí (především z Velké Británie) lehce zaostával. Ovšem vynaložené prostředky se musely vrátit, takže ve výrobě počínaje rokem 1955 zůstal.
Vizuální a technické detaily „pětatřicítky“
Zetor 35 Super tvarově vycházel z modelu 25 a v určitých úhlech pohledu (a pro méně zkušené pozorovatele) mu byl i podobný. Opět nalezneme typickou členitou masku brněnského výrobce s vertikálním segmentem v barvě karosérie a řadou vodorovných prvků, tvořících vlastní přední čelo. Zmíněná robustnost je patrná už ve vzhledu, a to zejména v přímém srovnání se Zetorem 25: „pětatřicítka“ dělá mohutnější dojem.
Stroj poháněl přímovstřikový vznětový čtyřválec o objemu 4 165 cm3 s výkonem 42 koní. Měl pohon pouze zadní nápravy, ta byla pevná a zprostředkovávala přenos trakce pětistupňové převodovky na zadní kola. Podle některých pramenů byl parametr 42 koní pouze krátkodobým špičkovým výkonem, v běžném provozu se tato hodnota pohybovala kolem 35 koní (takže odsud pravděpodobně pochází číselné označení Zetoru 35).
Zetor 35 měl odpružené sedadlo, ale chyběly dveře
Zetor 35 mohl nést nářadí, upevněné v hydraulickém závěsu, měl samozřejmě hřídel k pohonu přídavných zařízení, ale i boční řemenici. Ta bývá často jediným vnějším rozlišovacím prvkem mezi Zetorem 35 a pozdějším Zetorem 50, třebaže mezi nimi je téměř dvě stě odlišností, převážně ovšem „neviditelných“.
Domácí úpravy se nevyhnuly této „padesátce“, určitě si každý všimne výfuku, ale i zadního dřevěného nástavce kabiny. Stroj je v neustálém provozu…
Velmi potřebným doplňkem se stala odpružená sedačka, dodávaná sériově. Zetor 35 se nabízel s kabinou, původně ovšem bez rámu, řidič nastupoval zadem, uživatelé traktoru si „vchod“ alespoň částečně izolovali plachtovým závěsem. Autor článku ale ze svého mládí pamatuje Zetory Super s dodatečnou zadní dřevěnou výplní. Vypadalo to sice svérázně, ale účel byl zřejmě splněný…
Celkový počet vyrobených Zetorů 35 se zastavil u více než 35 000 exemplářů, produkce skončila v roce 1960 s náběhem sériové výroby silnějšího Zetoru 50 Super.
Modifikace podle přání a potřeb odběratelů…
Také u „pětatřicítky“ nabídl výrobce několik modifikací a zajímavých doplňků: kromě běžného kolového provedení se v několikatisícové sérii vyrobil i pásový typ (s kabinou či bez ní). Nahrazoval těžké sovětské pásové traktory a byl oproti nim cenově i provozně mnohem levnější.
Zajímavou, ale dnes už prakticky zapomenutou verzí, je speciální provedení s čtveřicí kol stejného průměru. Přední nebyly řiditelné, takto upravený Zetor 35 neměl ani volant, stroj se řídil – podobně jako pásový – dvěma pákami. Dnešní zdroje odhadují vyrobený počet těchto speciálů na maximálně padesát exemplářů. Snad ještě doplněk – zejména zahraniční odběratelé uvítali možnost dvoumontáže zadních pneumatik.
Zetor 35 se na náš trh standardně dodával v zelené barvě se žlutými doplňky, veletržní a předváděcí exponáty se lakovaly také v červeném či modrém odstínu s krémově zbarvenými doplňky.
Pásový Super byl poměrně lehký a měl tedy velmi dobré jízdní vlastnosti v terénu. Všimněte si pryžových botek na pásech, které zabraňovaly poškození vozovky
„Padesátka“ se profilovala jako stroj superlativů
Zetor 50 Super představoval až do druhé poloviny šedesátých let náš nejsilnější stroj. Jeho vývoj začal už v roce 1957 s výhledem na počátek sériové produkce o dva až tři roky později. Byl přímým potomkem starší „pětatřicítky“, která mu také uvolnila montážní prostory výrobní linky.
Továrna ovšem zároveň pracovala na první sérii takzvané unifikované řady (UŘ). Mezi dvěma vývojovými skupinami docházelo k názorovým střetům, které se přenášely do vedení závodu i nadřízených ministerských složek. Tvůrci Zetoru 50 argumentovali potřebou silného stroje do autoparku strojních a traktorových stanic (někdejší mechanizační střediska) a zemědělských družstev vyšších typů (s přísně společnou živočišnou a rostlinnou výrobou).
Konstruktéři UŘ předkládali možnost stavebnicové řady s agregáty různých výkonových stupňů a menšími výrobními náklady. Spor se rozhořel až v nejvyšších patrech ministerstva všeobecného strojírenství, ale nakonec se podařilo prosadit stavbu malé prototypové série „padesátky“. Zetor 50 ve srovnávacích zkouškách obstál, doložil oprávněnost výroby silného stroje, a na rok 1960 byla produkce zahrnutá do ročního plánu.
Rozdíly mezi Zetorem 35 a 50 byly většinou „neviditelné“
Zetor 50 Super se od svého slabšího bratra vzhledově lišil jen minimálně, ale motoricky měl samozřejmě „navrch“: agregát stejného objemu dával po úpravách skutečně výkon 50 koní, přičemž některé dokumenty opět udávají trvalý výkon 45 koní. Stroj disponuje čtyřstupňovou převodovkou s redukovaným chodem, přední náprava je opět výkyvná, zadní hnaná.
Tohoto fešáka můžeme potkat nejen při práci, ale také na četných setkáních přátel zemědělské techniky a v rámci traktoriád
Zetor 50 mohl táhnout přívěs (případně i dva, jak bývalo původně možné), maximální silniční rychlost činila 27 (podle jiných pramenů 29) km/h. Sedmdesátilitrová palivová nádrž zajišťovala značný dojezd i počet provozních hodin na jedno tankování.
První plánovaná série opustila Švermovy závody na přelomu března a dubna 1960. Traktory mohly být dodávané s budkou i bez ní, v rámci pozdějších československých předpisů výhradně s budkou, otevřené provedení šlo pak už jen na export.
Od orebných kol k polopásovému provedení
Zetor 50 Super byl v nabídce opět s širokou škálou doplňků a v několika verzích: zmiňme u nás už zapomenutou variantu s ocelovými orebnými koly, pro přepravu po silnici musel provozovatel opatřit kola obručemi. Je to zařízení, které bylo u nás už na ústupu.
„Padesátka“ se na přání dodávala opět s dvojicí zadních kol. U nás prakticky neznámým typem byla klecová (někdy zvaná tunelová) kola, montovaná k nábojům všech čtyř ráfků. Jednalo se o jakési mříže v podobě válců o průměru kol, které rozložily hmotnost na větší plochu a zabránily uvíznutí v méně únosném podloží. Specifické bylo jejich použití například v asijských rýžových polích.
Tovární propagační leták byl jako obvykle mírně nesouměrný (rozměry stroje a velikost řidiče), ale elegantní a výmluvný
Stejně jako souběžně vyráběný Zetor 25 se i silnější 50 Super nabízel s přídavným polopásovým zařízením. Vodící kola se montují mezi přední a zadní nápravu, a zajišťují rozložení hmotnosti a lepší trakci při práci v nedostatečně únosném terénu. Polopásová úprava nabízí využití i při lesních pracích, pro tento účel měly traktory i naviják.
Zetor 50 nabídl i možnost lehčích zemních prací
Výrobce reagoval na rostoucí požadavky univerzálnosti, a kromě pásového Zetoru s buldozerovou radlicí vyvinul speciální adaptér a radlici i na kolovou verzi Zetoru 50. Adaptér s radlicí měl několik pracovních poloh a jeho montáž tehdy zvládla každá družstevní dílna. Limitujícím faktorem ovšem byla průchodnost stroje a hmotnost odhrnovaného materiálu.
Další variantou bylo provedení Zetoru 50 s rýhovačem pro meliorační práce. Traktor dostal upravenou převodovku s minimální plazivou pojezdovou rychlostí a zadní nápravu s větší odolností.
Také „padesátka“ se dodávala v zeleném odstínu se žlutými doplňky, na zvláštní objednávku (většinou ze zahraničí nebo z organizace, zabezpečující veletržní prezentace) výrobce dodal i tmavočervené nebo modré odstíny.
Za osm let přes 150 000 „padesátek“ Super!
Zetor 50 Super se vyráběl do podzimu 1968. To už byl v přípravě populární Crystal, unifikovaná řada jela na plné obrátky a potvrdila oprávněnost stavebnicového systému. Jednoúčelový stroj, jehož zástupcem byl právě Zetor 50 Super, začal ztrácet opodstatnění, vývoj ve světě také pokračoval.
Zetory v zápřahu: žádná zvláštnost, autor článku pamatuje i bafající zetor, táhnoucí dřevěný okovaný šípový pluh ulicemi města…
Celkový objem výroby „padesátky“ činil více než 150 000 exemplářů, populární stroje byly v družstvech k vidění ještě v 80. letech a ani dnes jejich kariéra nekončí. Stále pracují u soukromých uživatelů, rostoucí počty renovovaných či restaurovaných exemplářů obohacují setkání zemědělské techniky i běžné srazy veteránů.
Zetor 35 a 50 je zastoupený v mnoha domácích i zahraničních muzejních kolekcích. Na traktory této řady žádný z příznivců historické zemědělské techniky nezapomene, a to je jen dobře…
Zdroj: archiv autora, Zetor