Za volantem Škody 1203 Camp: Obytný vůz z dob socialistického Československa

Cesty na dovolenou měly (a stále mají) mnoho podob. Na území Československa v šedesátých a sedmdesátých letech to ale bylo celkem jednoduché. Obecný nedostatek tak nějak všeho nebyl zrovna ideálem pro větší rozšíření karavanů nebo snad i obytných automobilů. Dingo coby první československý karavan nakonec vznikl jen v několika málo desítkách exemplářů, oficiálně vyráběné obytné vozy pak byly pro našince jen těžko dostupným luxusem.

Pracoviště řidiče se logicky nijak neliší od ostatních variant typu 1203

Proměnit lůžko na sezení se stolem je překvapivě celkem snadné

Westfalia upravovala Transportery už od padesátých let, na začátku šedesátých let se objevuje Caravano coby první obytný vůz dnes dobře známé značky Hymer. Ve stejné době přichází také Arca Noe, v sedmdesátých letech se hlásí o slovo třeba Laika Motorpolo a tak dále. V Československu nic takového k dispozici nebylo. Místní alternativa se jmenovala „zlaté české ručičky“. Ty dokázaly neoficiální cestou proměnit v obytný vůz například Barkas B1000, Avii A15 nebo Škodu 1203. Právě ta je zajímavou ukázkou toho, co dokázalo ústřední plánování. Kdyby nebyl projekt tuzemského užitkového vozu několikrát odložen, mohl být považován za moderní a konkurenceschopný. Jenže nakonec se dostal do výroby s více než desetiletým zpožděním až v roce 1968. To byl také hlavní důvod, proč jsme na první československý továrně vyrobený obytný vůz čekali až do začátku osmdesátých let.

Vyvinuto ve Vrchlabí, vyrobeno v Trnavě

Škoda 1203 prakticky hned po náběhu výroby procházela postupnými modernizacemi. V sedmdesátých letech se zároveň postupně stěhovala výroba do Trnavských automobilových závodů. Ve Vrchlabí vznikl poslední exemplář tohoto modelu 31. prosince 1981. Do Trnavy se ale neodstěhovala pouze kompletní produkce. Tamní závody zdědily mimo jiné také dokumentaci pro kempingovou úpravu. Jak zmiňuje závodní časopis Ventil z 20. května 1983, „ve Vrchlabí byly v roce 1978 postaveny dva prototypy, z nichž první na bázi montážního vozu a druhý úpravou sanitní karoserie. Sériové výroby ve Vrchlabí se camping nedočkal zejména pro náročnost na zajištění výrobce odlišného vybavení interiéru vozu.“

Základem této konkrétní verze je sanitní vůz. Specialitou jsou dvě nádrže

V motorovém prostoru si můžete všimnout ventilů uzavírajících přívod paliva z jednotlivých nádrží

V Trnavě ovšem celý projekt dotáhli do zdárného konce. Jenže podobně jako u Dinga se příliš mnoho kusů neprodalo. Od roku 1983 do roku 1987 bylo takto upraveno pouze 87 exemplářů. Přesto si právě Škoda 1203 Camp připsala titul prvního československého sériového obytňáku. Maloobchodní cena této verze byla 88 000 Kčs.

Přečtěte si také:

Retro: Škoda 1203 oslavila 50. výročí. Svezli jsme se několika zajímavými variantami

Camp byl schopný odvézt nepříliš vysokým tempem až pět lidí, lůžka počítala s přítomností dvou dospělých osob a dvou dětí. Dětské lůžko bylo umístěno v zadní části nad hlavní postelí o rozměrech 1400 x 1900 mm. Za přední sedadla se nastěhoval (možná po vzoru obytných Transporterů) pracovní kuchyňský stůl obsahující dvouvařič, umyvadlo, skříňky nebo plynové lahve. Varianta Camp dokonce měla i elektrickou síť na 220 V, respektive zde byla možnost zapojit auto do zásuvky, jak to známe dnes. Abyste se uvnitř nemuseli hrbit, došlo rovněž na instalaci zdvihací střechy, opatřené na spodní straně světlem.

Camp trochu jinak

Vzhledem k celkovému počtu pouze 87 oficiálně vyrobených exemplářů dnes není lehké Škodu 1203 Camp najít. Jeden exemplář je k vidění třeba v Retroautomuzeu ve Strnadicích. Při bližší prohlídce je ale zřejmé, že jde o trochu jiné provedení, než o jakém začátkem osmdesátých let psala dobová média. Odlišně řešená je střecha a především interiér. Zajímavé je, že vůz na fotkách je podle dokladů koncipován jako „dvou až pětimístný“, přičemž nabízí až tři místa na spaní. Tomu odpovídá také interiér, kde chybí horní dětské lůžko a kde je stůl umístěný uprostřed vozu, kdy ve složené poloze podpírá matrace na spaní. Pokud si zde chcete dát večeři, stůl jednoduše zvednete a usadíte se na postranní části matrace. Nábytek za předními sedadly je v podstatě shodný s tím, co v době příchodu Campu sliboval oficiální prospekt. Možná není úplně nejhezčí na pohled, ale rozhodně mu nelze upřít robustnost. Ani v našem exempláři nechybí zásuvka na 220 V. Styl komunistického ubytovacího zařízení pak podtrhují všudypřítomné záclonky a závěsy.

Přečtěte si také:

Škoda 706 RTO je legenda, ale tahle verze je ještě vzácnější. Druhá taková tu nikdy nebyla

Jak přesně tohle konkrétní provedení vzniklo, to už se dnes asi nedozvíme. V dostupné literatuře informace chybí, z oslovených odborníků nikdo odpovědět nedokázal. Protože se víceméně jednalo o individuální stavbu, je pravděpodobné, že se zkrátka Camp stavěl z toho, co zrovna bylo k dispozici. Ostatně, jak už jsme si řekli, Škoda se přece dodávek dalšího vybavení obávala. Zajímavostí našeho exempláře jsou pak dvě palivové nádrže. Samozřejmě palivoměr měří jen palivo v té původní. Přepínání přívodu paliva se dělá manuálně pomocí ventilů dostupných po odklopení krytu motoru v kabině.

Rozložené lůžko by údajně mělo nabízet místo až pro tři osoby (které se musí mít opravdu hodně rády)

Nechybí ani rozvod 220V elektrické sítě. Ten ale ve Strnadicích radši nezkoušeli

Škoda 1203 Camp byl z dnešního pohledu hodně skromný obytňák, ale těch několik málo majitelů mohlo být rádo, že vůbec nějaký takový vůz vznikl. Luxus nenabízel, svůj účel ovšem splnil. Přestože byl oproti západnímu světu poněkud pozadu, jak kromě jiného dokazuje například americká a jen o několik málo let mladší Itasca.

Foto: autor