Za volantem Gordonu Roadster (1996): Zapomenutá kráska z Čech

Nepříliš dávná minulost výroby aut v České republice je mnohem bohatší, než by se mohlo zdát. Kromě velkých a známých jmen se najde poměrně hodně drobných výrobců. Často jsou to příběhy o vizi, velkém úsilí a více či méně úspěšném naplnění snu o vlastním autě. Na seznamu takových značek je i společnost Gordon Cars původem z Rokycan, která v polovině devadesátých let vyráběla model Roadster. Šlo o vůz s vizáží připomínající modely Aero 30 a 50, ale vybavený moderní technikou. Byl to takový český Morgan.

Interiér je roztomile stísněný a využívá naprosté minimum plastů. Prim hraje kůže a ořechové dřevo

Pětistupňový manuál Ford MT 75 není nejpřesnější. Zejména podřazování na dvojku vyžaduje cit

Gordon Roadster má na svědomí Ing. Vladimír Friml, který kromě jiného působil také v Metalexu. Než ale došlo na Gordon, vznikl minimálně jeden hodně podobný automobil. Začátkem devadesátých let se objevily snahy oživit značku RAF. Pro zajímavost, byla to liberecká automobilka a před zhruba sto lety přišla jako první na území Rakouska-Uherska se sériovou výrobou aut, než ji v roce 1912 koupil Laurin & Klement. Znovuobnovená značka RAF oficiálně představila v roce 1996 model Mk1. I tentokrát šlo o dvoumístný roadster s designem odkazujícím na modely Aero a opět byl jeho autorem Vladimír Friml. Jenže k sériové výrobě nedošlo (respektive byly v průběhu času sestaveny přibližně čtyři kusy). Místo toho na Vánoce 1996 (19. prosince) získal od TÜV München „požehnání“ první exemplář modelu Gordon Roadster z produkce společnosti Gordon Cars. Vztah mezi RAF Mk1 a Gordonem Roadster řešil i soud, ale to sem nepatří. Důležitější je skutečnost, že právě tento první funkční prototyp se nám dostal na krátké svezení do rukou.

Vlastní základ, technika Ford

Základem Gordonu Roadster je svařovaný hliníkový monokok, doplněný o ocelové pomocné rámy vpředu a vzadu. Karoserie kombinuje plechové díly a díly vyrobené z kompozitu. Vůz byl navrhován za použití výpočetní techniky, přičemž na něm pracovali tři konstruktéři. Kromě vlastních dílů ale tato drobná automobilka sáhla po snadno dostupné technice. Roadster se vyráběl v několika sériích a v několika provedeních. To úplně první, o kterém je dnes řeč, sázelo na motor Ford Zetec o objemu 1,8 litru, který je spojený s mechanickou převodovkou Ford MT 75, známou třeba ze Sierry. Od stejné značky pocházely i některé ložiskové skupiny, nápravy jako takové byly rovněž z vlastního vývoje a navíc byly stavitelné. Měnit bylo možné jak geometrii, tak světlou výšku. Po roce 1998 byla výroba na krátkou dobu převedena z Plzně do Slavičína ke společnosti Enigma Veteran Cars. Následně se ale stěhovala zase zpět, přičemž Roadstery stavěla společnost Auto Projekt Centrum, tedy původně konstrukční kancelář Ing. Frimla.

Přečtěte si také:

Retro: BMW Z1 je i po třiceti letech stále výjimečný a vzácný roadster

Interiér je do značné míry originální, přičemž autoři Roadsteru se snažili vyhnout jakýmkoliv plastům. Prim tak hraje kůže a dřevo. Přesně řečeno ořechové dřevo. V rámci další výbavy si zájemci mohli dokoupit klimatizaci, imobilizér, mlhovky, nosič zavazadel, ochranný rám, autorádio nebo drátěná kola. O výrobu jednotlivých věcí se ve velké míře starali externí dodavatelé. Třeba zmíněná drátěná kola byla dodávána z Anglie. Pro zajímavost, z Anglie pochází i koncové svítilny Lucas L691. Ty v 60. letech minulého století mimo jiných výrobců (Hillman, Austin-Healey, AC Cobra) používal také Morgan, jejímž modelům je Roadster podobný. Kromě koncových světel ale s nimi nic společného nemá a také využívá jinou konstrukci.

Gordon Roadster je vůz dlouhý přesně 4070 mm, široký 1665 mm a vysoký pouze 1230 mm. Právě rozměry jsou jednou z věcí, kterou se liší oproti zmíněnému modelu RAF Mk1. Ten byl totiž o něco menší (3990 x 1628 x 1170 mm) a měl také kratší rozvor (2700 vs. 2600 mm). V praxi se bavíme o nepřehlédnutelném autě s dlouhou kapotou, nízkou siluetou a elegantními tvary, díky kterým ho kolemjdoucí považují za veterána.

Prodán po čtyřech letech

Zelený exemplář opatřený VINkem TK91012SRTRAC3001 toho za svůj život zažil docela hodně. Coby první vůz tohoto typu se objevil během uvádění modelu na trh na řadě akcí a v mnoha magazínech. SPZ ROC 87-20 na autě zůstala dodnes a slouží tak jako trvalá připomínka skutečnosti, že vůz vznikl a byl přihlášen v Rokycanech. Coby prototyp se k reálným zákazníkům nedostal, nakonec ho Gordon ale přece jen prodal. Současný majitel auto koupil v roce 2000. Pestrá historie si vybrala svou daň na nájezdu přes 100 tisíc kilometrů, a především na interiéru. Ten léta používání nezapře. Ale můžete to brát třeba jako patinu.

Sedačky mají výrazné boční vedení. Vzhledem ke schopnostem auta se boční opora hodí

Drátěná kola se dodávala na přání. Dostaly je ale prakticky všechny exempláře

Pohled do interiéru také daleko více než vnější karoserie prozrazuje původ z poloviny devadesátých let. Páčky pod volantem do celkového stylu retro podezřele nezapadají, a hlavně výrazně tvarovaná sedadla se tváří skoro až moderně. Podle toho ovšem také fungují. V zatáčkách tělo příjemně podrží. Vzhledem k tomu, že vás od okolí dělí jen miniaturní dvířka, se zrovna jistota nevyklouznutí ze sedačky velmi hodí. Kabina je jinak roztomile stísněná. Prostor pro nohy musel ustoupit podélně uspořádanému hnacímu ústrojí. Sedí se velmi nízko s nohami nataženými hodně dopředu. Takto to má u podobných aut vypadat. Před vámi se rozkládá dřevěná palubní deska, nízké čelní sklo a pár základních ukazatelů. Žádné zbytečnosti tu nehledejte.

16 exemplářů vzniklo v první sérii 101, pokud budeme počítat i prototyp

Na zavazadlový prostor nedošlo. Nosič na zavazadla proto nebyl jen obyčejný stylový doplněk, ale opravdu funkční záležitost. Pravda, drobnosti můžete uložit za opěradla, objemnější kufr s potřebami na nějaký delší výlet se tam už ale nevejde. A věřte tomu, že s tímto autem byste na nějaký delší výlet jeli moc rádi.

Chce to cit

Osmnáctistovka Zetec se do práce příliš přemlouvat nenechává. I v tomto případě se bavíme o celkem moderní záležitosti vybavené dvojicí vačkových hřídelí, šestnácti ventily a elektronickým vstřikováním Ford EEC IV. Maximum udávané pro Gordon Roadster bylo 96 kW (130 k) při 6200/min a 162 Nm při 4500/min.

Série 101 byla osazena čtyřválcem Zetec. Později došlo také na šestiválec

Štítek v motorovém prostoru dokládá, že toto auto je první vyrobený kus

Abyste atmosférický čtyřválec probudili k životu, musíte ho točit. Ideálně nad čtyři tisíce. Popravdě se nedá říci, že by měl vyloženě charakterní zvuk, rozhodně ale svým projevem neurazí. A stejně tak neurazí ani dynamikou. Díky hmotnosti pohybující se kolem jedné tuny zvládne Roadster sprint na 100 km/h za méně než 8,7 s. Nejvyšší rychlost atakuje 200 km/h, což musí být pořádný fičák. Už při jízdě přes 100 km/h bez střechy do auta samozřejmě hodně fouká. I když to zkrátka k podobným automobilům patří.

Přečtěte si také:

Předválečný autobus Škoda 532 mohl změnit zavedené pořádky v hromadné dopravě. Stal se však jednou z mnoha obětí války

Nízké těžiště kombinované s nízkou hmotností, pohonem zadních kol (ovšem bez samosvoru) i řízením bez posilovače slibuje zajímavé sportovní svezení. A přesně taková je i realita. Auto je velmi mrštné a řízení je motokárově přesné. Díky intenzivnímu spojení s okolím nakonec ale zjistíte, že reálně jedete o něco pomaleji, než si myslíte. Pamětníci, kteří měli možnost svézt se s Roadsterem na závodním okruhu, vzpomínali, že vůz je trochu záludně přetáčivý. Musíme jim věřit. K zapůjčené starší technice se totiž zásadně chováme ohleduplně, takže jsme raději dovednosti vozu na limitu nezkoušeli.

Tvary modelu Gordon Roadster odkazují na modely Aero 30 a Aero 50. Uvnitř se ale skrývá poměrně moderní technika Ford

Upřímně si navíc myslím, že je to asi jedno. Člověk si zkusí pár rychlých průjezdů a pravda, hezky se u toho pobaví, ale nakonec stejně sklouzne k volnějšímu tempu, kdy máte zpoza volantu čas kochat se výhledem do okolí přes tu nekonečně dlouhou kapotu ohraničenou pořádně vytaženými blatníky a vystupujícími světlomety. Tím spíš, když pětistupňový manuál není z nejpřesnějších. Zejména podřazování na dvojku vyžaduje cit a přesnou souhru ruky a nohou. Zvykl bych si ale bez problémů.

Necelá dvacítka

Automobilka Gordon měla zajímavé cíle. Hovořilo se o výrobě až 30 aut ročně, objevily se také plány na výrobu mimo Českou republiku. Přestože byl celý projekt několikrát restartován, nakonec zůstalo jen u devatenácti vyrobených kusů. V první sérii 101 využívající čtyřválcovou osmnáctistovku jich vzniklo 15 plus tento prototyp. Následovala série 102 osazená šestiválcem Ford. Takové jsou na světě pouze tři kusy. Společnost Gordon ale stále existuje a Vladimír Friml pořád spřádá plány na výrobu dalších exemplářů.

Gordon Roadster je zajímavou kombinací povedeného historického designu a relativně moderní techniky. Vzhledem k celkovému počtu vyrobených exemplářů je to také docela exkluzivní záležitost, což podtrhuje i český původ, o kterém dnes už mnoho lidí ani neví. Je to zkrátka taková dokonale zapomenutá kráska, která ale pořád není úplně nedostupná.

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Engine.

Foto: David M. Bodlák