Pokud jste chtěli převážet něco rozměrného v dobách před vznikem MPV, měli jste na vybranou buď dodávku, nebo velké kombi. A jedním z těch vůbec největších byl Citroën CX Break. Oblíbili si jej třeba obchodníci se starožitnostmi z celé Evropy, početnější rodiny pak oceňovaly až osmimístnou verzi Familiale.
Citroën CX se veřejnosti představil v roce 1974 a hned vzbudil velký rozruch. Nešlo jen o hydropneumatické pérování, posilovač řízení a brzd nebo perfektní aerodynamiku (součinitel odporu vzduchu činil 0,3). To se od nového modelu v podstatě čekalo. Ale i detaily, jako tachometr s lupou, velmi svébytné ovládání většiny funkcí na „satelitech“ po stranách přístrojů či konkávní zadní sklo, přesvědčovaly publikum, že tohle je opravdu něco speciálního. Model CX oslovil také motoristické novináře, kteří jej zvolili evropským Autem roku 1975.
S ročním zpožděním oproti základní verzi se světu ukázalo kombi Break s rozvorem prodlouženým o 25 cm. Kombík sice zadní konkávní okno neměl, ale zato nabídl nebývalý vnitřní prostor. Po sklopení zadní řady sedadel to bylo neuvěřitelných 2128 litrů, což je ještě více než třeba u současné Škody Superb Combi (1950 l). Vzniklá zcela rovná plocha měla délku 205 cm a přímo sváděla k přespání. Navíc díky hydropneumatickému odpružení bylo možné snížit hranu zavazadelníku při nakládání, naopak při jízdě záď vozu neklesla ani při plném využití užitečné hmotnosti (640–670 kg podle modelu). Verze Familiale mohla mít ještě třímístnou lavici pro děti ve třetí řadě vzadu po směru jízdy (nikoliv proti směru, jako třeba soudobý Mercedes W123 T-Modell).
Však také na bázi modelu CX Break sama značka Citroën a především nezávislá firma Heuliez stavěly sanitní vozidla. Existovaly další více či méně bizarní modifikace, často tří- a někdy dokonce čtyřnápravové (!), například od firmy Tissier: velkoprostorový skříňový vůz včetně chladírenského provedení a speciálu na převoz novin (!), obytný vůz, různé odtahovky a tak podobně.
Naopak motory byly po celou dobu výroby poměrně konvenční. Šlo o čtyřválce s objemy mezi dvěma a dvěma a půl litry, u některých modelů s přeplňováním. Uvažovaný Wankel ani šestiválec z modelu SM se nikdy realizace nedočkal. Škoda, protože jemný a pružný šestiválec by se k charakteru velkého Francouze dokonale hodil a mohl přilákat náročnější zákazníky. Šestiválci se mohl pochlubit až následovník CX, model XM, vyráběný od roku 1989 (kombi Break až od roku 1991).
V kombíku na fotkách, který pochází z roku 1988, ale tepe srdce zcela jiného druhu: čtyřválcový turbodiesel. Naftu spalující jednotky měly v CX původně objem 2,2 litru bez turba a poskytovaly dost podměrečných 49 kW (66 koní). Později (1978) vzrostl zdvih a tím objem motoru na dva a půl litru a výkon na 54 kW (74 k). Především se ale roku 1983 přidala varianta s přeplňováním a výkonem už zajímavějších 70 kW (95 k). Ten spolu s vynikající aerodynamikou stačil na maximální rychlost 175 km/h. Rok 1985 znamenal velký facelift celé modelové řady CX. Nové provedení je na první pohled poznat podle plastových nárazníků a zcela nové (mnohem méně avantgardní) palubní desky. O necelé dva roky později, v dubnu 1987, přichází modernější provedení turbodieselu s označením Turbo 2 s mezichladičem stlačeného vzduchu. Výkon vzrostl na 88 kW (120 k).
A právě toto provedení, tedy CX 25 TRD Turbo 2 Break, je automobil, se kterým jsme se svezli. Jeho majitelem je pan Illik z Vysočiny, člen českého CX clubu a dlouholetý milovník této modelové řady. První CX si pořídil hned po vojně v roce 1993, když hledal velké a pohodlné naftové auto. Po čase ale vůz půjčil nezkušenému kamarádovi, který z neznalosti přepnul režim hydropneumatiky do parkovací polohy během jízdy a s vozem kvůli tomu havaroval. Pan Illik pak koupil další CX, tentokrát s benzinovým motorem s karburátorem, ale měl smůlu na špatně udržovaný kus. Následně se nějakou dobu zabýval jinými francouzskými novodobými klasiky, Peugeoty 205 GTi, ale myšlenka na velký Citroën jej neopouštěla. Když v roce 2006, už jako ženatý, našel v Dortmundu nádherně zachovalé CX GTi, nebylo co řešit. Časem přibylo v garáži ještě druhé GTi, které zatím čeká na renovaci.
Modrý kombík si pan Illik dovezl roku 2011 také z Německa, přesněji řečeno šlo o dva kusy: jeden s relativně solidní karoserií a prakticky nefunkčním benzinovým motorem a druhý technicky v pořádku s turbodieselem pod kapotou, ovšem se zničenou karoserií. Pokračování bylo jasné – ze dvou aut se udělá jedno. Výhoda je, že pan Illik je povoláním autolakýrník, takže naprostou většinu práce na karoserii odvedl sám. A že jí bylo dost, neboť i lepší ze dvou karoserií byla dost rezavá. Ostatně CX nikdy nebylo pozinkované a na některých místech má až trojité plechy, které po průniku vlhkosti a nečistot korodovaly poměrně rychle. Navíc kombíky často sloužily jako pracovní auta až do roztrhání těla (někdy doslova).
Renovace tudíž proběhla opravdu od základů. Karoserie byla zcela odstrojena včetně oken a elektrických drátů. A při pohledu na snímky nám určitě dáte za pravdu, že to stálo za to – exteriér i interiér modrého Breaku jsou jednoduše dokonalé. S mechanickými záležitostmi někdy pomáhali kolegové a kamarádi z CX clubu, jako třeba s opravou hlavy motoru nebo vstřikovacího čerpadla. Celá renovace trvala tři roky. Pokud jde o náhradní díly, asi nejlepší zdroj se nachází kupodivu v Německu. Firma CX-Basis (www.cx-basis.de) ovšem sídlí téměř na dohled francouzských hranic... Na skladě má ale skoro vše, tedy jak nové, tak starší či repasované díly, často ovšem za vysoké ceny.
Jízda s CX je přesně podle očekávání především konejšivě pohodlná a plavná. Kombinace hydropneumatického pérování, komfortních sedadel a dlouhého rozvoru filtruje i hodně velké hříchy silničářů. Vzhled palubní desky a středové konzole pofaceliftového provedení už je přece jen konvenčnější, ale ovládání zůstalo specifické. Třeba velmi strmé, a přitom zlehka jdoucí řízení, které se i u stojícího vozu samo vrací do neutrální polohy. Nebo „kolébka“ na spínání blinkrů, která se naopak sama nevrací.
Pérování s ovládáním táhlem na palubní desce má tři polohy: nízkou parkovací/nakládací, střední pro jízdu a maximální zvýšenou servisní (např. pro výměnu kola). I v nejvyšší poloze může vůz jet, ale pouze velmi pomalu a s opatrností, neboť v takové situaci vůbec nepruží. Naopak nejnižší poloha není pro jízdu určena, zato se podle ní pozná stav pérování. Pokud vůz klesne až zhruba po jednom dni stání, je vše v pořádku. Pokud některý z prvků hydropneumatického systému není v dobré kondici, k poklesu auta dojde během pár minut po vypnutí motoru.
Samotný vysokotlaký hydropneumatický systém má tři okruhy, napojené na jedno čerpadlo: řízení, brzdy a pérování. Když praskne některá trubka, rozsvítí se na palubní desce kontrolka STOP a řidič by ji měl okamžitě uposlechnout. Bez tlaku v systému totiž na autě nepracuje téměř nic. A když vůz klesne do nejnižší polohy, špatně se nakládá na běžnou odtahovku – pomůže provedení se sklopnou plošinou.
Naftový motor se k noblesnímu a dodnes trochu „sci-fi“ charakteru CX vlastně moc nehodí. Verze Turbo 2 sice nabídne solidní dynamiku (zrychlení z 0 na 100 se odehraje během 12,6 sekundy a maximální rychlost činí 188 km/h), ale je poměrně hlučný. Mezi komunitou CX lze ostatně zaslechnout i názor, že starší provedení turbodieselu (Turbo 1) bez mezichladiče mělo lepší zátah odspodu a bylo o něco kultivovanější. Ideální je proto spokojit se s klidnou jízdou cestovní rychlostí kolem 110 km/h. Pak zvuk motoru ustoupí do pozadí a dlouhodobá průměrná spotřeba se ustálí někde na osmi litrech nafty na sto.
Foto: Robert Sobčák
Citroën CX 25 TRD Turbo 2 Break (1988) | |
---|---|
MOTOR & PŘEVODOVKA | |
Typ: | vznětový řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč |
Zdvihový objem (cm3): | 2482 |
Největší výkon (kW (k)/ot.min-1): | 88 (120)/3900 |
Točivý moment (Nm /ot.min-1): | 258/2000 |
Převodovka | pětistupňová manuální |
ROZMĚRY & HMOTNOSTI | |
Délka x šířka x výška (mm): | 4930 × 1770 × 1465 |
Rozvor náprav (mm): | 3095 |
Hmotnost (kg): | 1480 |
Nádrž (l): | 68 |
DYNAMIKA & SPOTŘEBA | |
Nejvyšší rychlost (km/h): | 188 |
Zrychlení 0–100 km/h (s): | 12,6 |
Spotřeba (l/100 km): | 7,1 |