Za volantem Alfy Romeo 155 2.5 V6 Engstler (1992): Létat je tak snadné

Osmdesátá léta se chýlila ke svému konci a spolu s tím i některé dlouhou dobu jasně stanovené jistoty. U nás se chystala změna režimu, Alfa Romeo se stala součástí Fiatu a konec takzvané poslední opravdové Alfy v podobě zadokolky 75 se nezadržitelně blížil. Její nástupce právě dorazil na parkoviště. Ve svižném tempu, snad až s absurdně velkým zadním křídlem a skrz boční skla jasně prosvítajícími modrými sedačkami. Tato jízda bude poněkud rychlejší, to je zřejmé už teď.

Interiér dostal kromě jiného také imitaci karbonu

Busso, nic víc asi není potřeba dodávat

Možná se chcete rozčílit, cože tady dělá nějaký tuning nějakého tunera. Pokud ano, ještě s tím chvíli počkejte. Je pravda, že tato Alfa Romeo 155 prošla řadou úprav, ale velká část z nich má své opodstatnění. Nejde o běžný exemplář, nýbrž o variantu Engstler. Jméno patří německému závodnímu jezdci, který kromě formule 3 nebo vozů DTM usedal také za volant Alfy Romeo 155. Závody ale nebylo to jediné, čím se Franz Engstler zabýval. Upravoval i civilní auta. Jedním z nich je právě to, o kterém je řeč.

I když je to předokolka a zadní náprava není víceprvková, v zatáčkách upravená 155 nezklame

Změny nakonec nejsou tak dramatické, jak by se mohlo zdát. Šestiválcový motor dostal ostřejší vačky a jinou řídicí jednotku. Na podvozek byly instalovány pružiny Eibach, dovnitř se nastěhovaly výrazné sportovní sedačky a interiér je obložený dekorem připomínajícím karbon. Na exteriér se nesahalo, když nebudeme počítat polepy, tepelnou ochranu nad výfukem nebo šestnáctipalcová kola Azev. Kolik přesně vzniklo exemplářů, to se bohužel neví. Franz Engstler takto upravoval kromě 155 i jiné modely.

Připomínka roku 1994

Málo exteriérových úprav v rámci varianty Engstler se dá snadno pochopit. Bavíme se totiž o roku výroby 1995. Tedy o době po faceliftu. Ten byl představen na ženevském autosalonu 1995. Na první pohled sice vše zůstalo při starém, nicméně oproti předchozí verzi dostala Alfa Romeo 155 rozchod kol rozšířený o 26 mm. Sportovní vzhled tak mají na svědomí především vytažené blatníky. Facelift tehdy přinesl také novou mřížku masky chladiče, přidal chromový rámeček a vzadu se přestěhovaly štítky pod světla. To si ale na fotkách prohlédnout nemůžete, protože naše Alfa tam žádné nemá. Důvod? Není to přece Alfa Romeo, ale Engstler.

Výrazně tvarované sportovní sedačky jsou jednou ze specialit provedení Engstler. Mají své opodstatnění

Zadní spoiler pochází z edice Formula. V seriálu BTCC v podstatě zařídil vítězství značky

A teď to nejviditelnější, gigantický zadní spoiler. Nejde o součást verze Engstler, je to ale krásná připomínka jiného příběhu. V roce 1994 Alfa Romeo právě s modelem 155 zvítězila v seriálu BTCC. Dominovala zejména v úvodní části sezony a mohl za to právě tento spoiler. Předpisy nedovolovaly žádné dodatečné úpravy exteriéru oproti sériovým vozům, přesto Tarquini vyrazil 2. dubna 1994 do prvního oficiálního tréninku sezony s obrovským křídlem, které do té doby na 155 nikdo neviděl. A zajížděl výrazně rychlejší časy než ostatní jezdci. Ti samozřejmě protestovali, jenže záhy se ukázalo, že vše je v pořádku. Alfa totiž začala prodávat edici Formula, ve Spojeném království pojmenovanou jako Silverstone. Zdánlivě obyčejná 155 s motorem o objemu 1,8 l měla výsuvný spoiler pod předním nárazníkem, malý spoiler vzadu a pár kovových nástavců v kufru. Ty byly pro běžný provoz vlastně k ničemu, jenže se s nimi dal spoiler dost zvednout. A to se hodilo pro závody. Protože se taková věc prodávala, nebylo to proti předpisům. Kolem italského homologačního triku sice vznikla spousta dohadů, ale titul v té sezoně Alfě nakonec nikdo nevzal.

Busso je skvělé

Dobře, křídlo je zajímavé, stejně jako modré sedačky. Ty mají vskutku poctivé boční vedení, i když se na nich sedí trochu výše, než byste od sportovního auta asi žádali. Přes to všechno tady hraje hlavní roli motor. Do 155 po faceliftu jste mohli dostat čtyřválcové diesely, zážehové agregáty Twin Spark nebo přeplňovaný benzinový dvoulitr.

Přečtěte si také:

Za volanty Alf Romeo 1900 M, GT 1300 junior, 2000 Berlina a Spider (916): Krása na všechny způsoby

Nejobjemnější možností ale byl šestiválec Busso. Pro některé legendární pohonná jednotka typická svým charakterním zvukem. A přesně tu také tato bílá 155 má pod kapotou. Oficiálně by šestiválec Busso měl dávat z objemu 2,5 litru výkon 120 kW (163 k), ale zde se na autě dělaly ještě další úpravy. Jak nad rámec série, tak nad rámec verze Engstler. Výsledek se blíží hranici dvou stovek koní. Tak docela tedy neplatí ani oficiální čas pro sprint na 100 km/h za 8,4 s, ani maximálka 215 km/h. Stále ovšem platí, že Busso má značný potenciál si vás získat. Hned, jak párkrát přidáte plyn. Představení začíná na nějakých třech tisících otáčkách a postupně graduje k šesti tisícům. Točit ale můžete ještě výše. Mimochodem, sériová verze odevzdávala své maximum na hodnotě 5800 ot./min. Nebyla to tedy úplně vysokootáčková pila. Jak otáčky rostou, motor ukazuje, že má pořádné grády. Takto čistě mechanický projev je něco, co se z dnešních aut vytrácí. A to je velká škoda.

Ani 155 vás nenechá svým designem chladná. Ercole Spada opět odvedl kvalitní práci

Zatímco na rovince si užijete podmanivou akustiku, v zatáčkách brzy pochopíte, že ty sportovní sedačky nejsou úplně přehnané. Alfa Romeo 155 působí i s šestiválcem vpředu jako celkem lehkonohé a komunikativní auto. Je docela zábavné, jak je projev z jízdy vlastně podobný Fiatu Tipo. Jen je vše poněkud rychlejší. Podoba samozřejmě pramení ze stejného technického základu Tipo Tre o rozvoru 2540 mm. I když si 155 ponechala vlečenou zadní nápravu, v praxi to ničemu příliš nevadí.

Alfa Romeo 155 představuje další zajímavou kapitolu v historii značky. Částečně kvůli neotřelému designu od Ercole Spady, částečně kvůli úspěšnému působení na závodních okruzích. Jenže ani jedno zákazníci moc neocenili. Nástupce, Alfa Romeo 156, byl odhalen už na podzim roku 1997 a na jaře roku dalšího se výroba 155 zastavila. Přes hranici 200 tisíc se tento model nakonec těsně nedostal.

Foto: David M. Bodlák