Test Volkswagen Caravelle Long 2.0 TDI 4Motion: Mikrobus do nepohody

Spolupráce různých automobilek, sdílení komponent a techniky, to vše tu již bylo před několika desetiletími. Jenže v posledních letech se tato forma spolupráce neustále rozšiřuje a mě osobně to přestává být příjemné. Stále častěji totiž o značce a modelu rozhoduje jen výhradně logo na kapotě či volantu. Své o tom ví například duo Renault a Mitsubishi. Naštěstí, v případě nového Volkswagenu Caravelle došlo na výraznější odlišení od svého amerického sourozence, ačkoliv třeba pohled na záď by se dal označit slovy jako přes kopírák.

Video: Představení Volkswagenu Caravelle (2025)

Kdo se alespoň trošku vyzná v nabídce Volkswagenu, jistě tuší, že Caravelle je zlatou střední cestou v případě, že si někdo chce pořídit velkou a dobře vybavenou dodávku pro převoz více jak tří cestujících. Základem je zcela pracovní Transporter, kde hraje prim levnost a příprava na převoz nákladu. Dále je tu Caravelle, která nabízí osobitější styl a mnohem luxusnější prvky výbavy. U její nejnovější generace bych si dokonce troufnul tvrdit, že díky četné příplatkové výbavě dotahuje vrchol, kterým je Multivan (který ale má úplně jinou techniku).

Testovaná specifikace se po stránce výbavy a vnitřního zpracování dokázala směle vyrovnat nejnovějšímu Multivanu T7. Do testu totiž dorazila verze s delší karoserií, která dostala maximální možnou výbavu Style. Pod kapotou si chrotal silný naftový čtyřválec o výkonu 170 koní, které byly posílány na obě nápravy skrze systém 4Motion a hlavně pak automatickou převodovku s osmi stupni. Nechybělo ani pár příplatků, což se ale podepsalo na výsledné ceně přes 1,6 milionu Kč.

Zajímavostí je, že takhle silný diesel vrcholný model Multivan T7 nemá. Zájemci o silnou motorizaci se v tomto případě musí spokojit s benzinovou variantou 2.0 TSI o výkonu 204 koní. I tak zde bude chybět pohon všech kol, takže z mého pohledu je Caravelle TDI 4Motion skvělá alternativa. Pryč ale od technických dat. Nejdříve se chci chvíli věnovat dojmům z kabiny a samotnému prostoru. Testovaná specifikace dorazila v krásném stříbrném laku karoserie a snad jen 17“ disky kol mi na voze přišly trošku utopené.

Jakmile jsem ale usedl do kabiny, rázem jsem byl ve svém živlu. Kvalitní materiály všude kolem, moře místa ve všech směrech a třeba kožený vyhřívaný volant měl konečně zpět poctivá fyzická tlačítka, od kterých Volkswagen před pár lety upustil, ale teď se zase k nim vrátil. Po usednutí jsem také ihned zpozoroval, kde že je ta podobnost s Fordem. Ten lze spatřit například v rámci tlačítek pro stahování oken a také na stropě, kde jsou typické fordí stropní LED lampičky. 

Místa je na všech místech dostatek

Naopak Německo zastupuje plně digitální přístrojový štít před řidičem, dále pak středová dotyková obrazovka a prakticky celý zbytek kabiny, kam řadím sedačky a kliky dveří. Co mě ale naprosto iritovalo a nedokážu to pochopit, je ukotvení bezpečnostních pásů vpředu. Proč zde ani jedna automobilka nepřemýšlela a neinstalovala výškově stavitelné pásy? Nový Volkswagen Caravelle totiž dostal tak vysoko umístěné pásy, že si nejsem jistý, zda je to vůbec bezpečné pro řidiče se spolujezdcem, kteří měří okolo 170 cm. Já mám 180 cm a pás mě při každé jízdě řezal do krku a bylo mi krajně nepříjemné jej pořád upravovat. Tohle se nepovedlo a považuji to za jeden z velkých nedostatků.

S volbou modelové řady Caravelle dostanete možnost převézt až 9 cestujících, avšak já měl k dispozici variantu pro osm cestujících (i s řidičem). Cením rozměrná a celkem pohodlná sedadla, která mohou mít vpředu za příplatek elektrické ovládání. Druhá řada je částečně sklopná, ale nelze ji posouvat či otočit proti směru jízdy. To je zásadní rozdíl oproti Multivanu, který tohle umí. Třetí řada sedadel je taktéž sklopná a dá se vyjmout, ačkoliv váha samotné lavice dá zabrat i tomu, kdo tráví hodně času v posilovně.

Líbí se mi, že každá řada má své vlastní výdechy klimatizace, přičemž teplota, směr a rychlost ofuku pro druhou a třetí řadu se ovládá na samostatném stropním modulu hned za řidičem. Pro větší soukromí jsou v zatmavených bočních oknech u druhé řady instalovány manuálně ovládané stínící rolety, které dokáží ve voze vykouzlit nečekanou tmu, a to i za slunného počasí. Tohle je osobní mikrobus, který ale má své jisté kompromisy. Sedadla obou zbylých řad lze nastavit jen po stránce sklonu opěradla a loketní opěrky zde určitě nečekejte.

Taktéž odhlučnění kabiny není tak dokonalé, jako v případě Multivanu T7. Během jízd po dálnici jsem zaregistroval, že i v rychlostech kolem 125 km/h je již v kabině poměrně rušno a mluvit zde klidným hlasem na zbylé cestující bylo takřka nemožné. S testovaným motorem 2.0 TDI s výkonem 170 koní lze přitom jet až 170 km/h, což už by mohlo být krajně nepříjemné. Jenže je to právě pohonná jednotka, která mě zde mile překvapila. 

Vůz totiž váží 2,3 tuny a i když se do kabiny posadila další trojice cestujících s hromadnou váhou 280 kg, na jízdní dynamice to nebylo vůbec znát. Motor nabízí točivý moment 390 Nm a automatická převodovka s osmi stupni umí pracovat v několika jízdních nastaveních. Nejčastěji jsem jezdil v režimu Normal, ale na výběr bylo dále nastavení Eco, Sport a Snow. 

Ostatně, tato nastavení lehce poupravují i citlivost motoru na polohu pedálu plynu a režim Snow pak přináší lepší práci pohonu všech kol 4Motion. S autem jsem jezdil často po dálnicích, což bude i v reálném životě hlavní teritorium nové Caravelly. I přes snahu jezdit průměrně rychle a nepokoušet se o eco rally ,jsem se po ujetí 840 km dostal na průměrnou spotřebu 8,4 litru na 100 km.

Plachtění by dokázalo pomoci nejen na dálnici

Nejhladovější je nový Volkswagen Caravelle logicky ve městě, kde si nebojí říci klidně o 10 litrů nafty. Škoda jen toho, že jakmile s vozem vyrazíte na dálnice a okresky, pohonná jednotka nedostala funkci tzv. plachtění. Takto těžké auto by dokázalo samospádem ujet klidně i několik kilometrů, což by ušetřilo další litry paliva a navýšilo celkový dojezd.

A jaký je závěr? Nová generace Volkswagenu Caravelle je stále schopným a kvalitně jezdícím přepravníkem, jenž do puntíku plní své poslání. Nejsem si ale jistý, na kolik Němcům prospěla spolupráce s americkým Fordem. Třeba palubní systém vozu je totiž rozpolcený a ačkoliv má skvělou grafiku a je vcelku přehledný, jeho pomalejší reakce jsou typickým odrazem Fordu. 

S testovaným motorem a výbavou je ale nová Caravella zajímavým rodinným (či pracovním) vozem, který si částečně zachoval svého německého ducha, což je jen dobře.

Zdroj: autorský text