- Nadprůměrná agilita spojená s jistotou
- Hravost
- Motor a převodovka
–
- Horší výhled z vozu
- Zbytečné falešné výdechy karoserie
Konečně nová Supra! Říkají jedni. Vždyť je to jen bavorák, odpovídají druzí. Podvozek, motor, převodovka, infotainment… to vše si v Japonsku vypůjčili z regálů BMW. Ale v Toyotě přesto ze stejného těsta upekli vlastní cukroví. A jaké!
Na novou Supru se čekalo dlouho. První naděje svitla v březnu 2012, kdy obě automobilky podepsaly dohodu o vývoji Li-Ion baterií a sportovního vozu. V roce 2014 se pak představil koncept FT-1, který již naznačil budoucí podobu vozu.
Sériová podoba se očekávala v Ženevě 2018, tam ale nakonec debutovala jen studie závodní Supry, s rozšířenou, divoce pomalovanou karoserií a závodním interiérem. Sériové verze se pak nejen fanoušci dočkali až na lednovém autosalonu v Detroitu o rok později.
Dlouhé napínání s sebou pochopitelně neslo mimořádná očekávání, i kvůli předchůdci, proslavenému třeba sérií filmů Rychle a zběsile. Vlastně rozpoutalo bezpříkladný hype, který rozdráždil fantazii příznivců legendy na maximum.
Po premiéře se okamžitě vyrojily komentáře, že to není žádná Supra, že se vlastně jedná o jakési Z4 kupé, že na ní není nic originálního a japonského. Jsou to bláboly. Jednak se oba vozy charakterem podstatně liší, jednak by bez vzájemné spolupráce žádná Supra nevznikla a místo ní bychom možná dostali další hybridní SUV.
Zvenčí přitom oba vozy nemají nic společného, tedy až na dlouhou kapotu, krátký rozvor a zrcátka. Supra provokuje členitými tvary a vyzařuje patřičné vizuální drama. Široké boky, střecha „double bubble“ a spoiler integrovaný do zadního víka jí propůjčují divoký vzhled, mohla si ale odpustit plejádu falešných výdechů.
Uvnitř již bavorský rukopis odhalíte, ale ne v té míře, jak je Supře předhazováno. Infotainment, ovladače či kliky dveří pocházejí z Mnichova, přístrojová deska je ale zcela svébytná. A přítomnost iDrivu? Kdo by si stěžoval, vždyť nic lepšího neexistuje.
Vynikající jsou sedadla, která vás v případě potřeby pevně sevřou, skvělá je také nízká a přirozená pozice za volantem. Řidiče ani spolujezdce nic neutiskuje, neměli by však být klaustrofobiky. Kvůli skromnému prosklení a klesající linii oken si totiž budete pocitově připadat trochu jako v tanku. To nicméně dotváří potřebnou intimní atmosféru, horší je to ale s výhledem šikmo vzad.
Nejdůležitější je však samotná technika. Supra se může pochlubit vyšší tuhostí karoserie než karbonový Lexus LFA, vyvážením hmotnosti v poměru 50:50 a tzv. zlatým poměrem mezi rozvorem a rozchodem náprav s hodnotou 1,55. Krátký rozvor (2470 mm) se zde potkává s širokým rozchodem (vzadu 1589 mm).
Tyto hodnoty ve společném projektu prosadila Toyota, a při jízdě je to opravdu znát. Krátký rozvor zajišťuje mimořádnou agilitu a ochotu se hbitě skládat i do nejužších zatáček. Díky širokému postoji ale není nestabilní, v oblouku se dokáže patřičně opřít a vyrazit do další rovinky.
Supra přesně následuje stopu a nadchne vás úžasnou neochotou k nedotáčivosti. Na suchém asfaltu má spoustu trakce a práci elektronicky řízeného samosvoru při výjezdu ze zatáčky doslova cítíte. A nejen tam, také při akceleraci, kdy se kompaktní kupé dokáže pod plným plynem hezky a divoce zavrtět.
Díky přesnému, přímému řízení s ne příliš tuhým nastavením posilovače můžete Supru velmi snadno kontrolovat, a pokud chcete, tak si i krásně hrát. Stačí vypnout stabilizaci. Ano, jízda se Suprou je úžasně zábavná, ale zároveň i komfortní. Díky tuhému skeletu karoserie totiž mohlo být odpružení nastaveno relativně měkce, nemusíte se ale bát nějaké rozbředlosti. Spíše než ostrá je tak Supra delikátní, jemná, ale zároveň výborně ovladatelná.
Na rozdíl od BMW Z4 Toyota upustila od dodatečných vzpěr v motorovém prostoru, což je možná škoda. Zaručilo by to ještě lepší odezvu od přední nápravy a ještě žiletkovější ovladatelnost. Supra má také jen dva jízdní režimy: Normální a Sport. Sport lze i individualizovat (motor, převodovku, podvozek a řízení), zásadních rozdílů se ale nedočkáte. Ve Sportu má ale motor jadrnější zvuk a decentně si zapráská i z výfuků. Nikoli nečekaně vás nadchne řadový šestiválec spojený s osmistupňovým automatem ZF.
Patří mezi automobilové klenoty, má zvuk, sílu, charakter, ochotu k vytáčení… po jiném si ani nezastesknete. Spotřeba se bude pohybovat okolo 14 litrů, s lehkou nohou si ale Supra řekla jen o 7,4 l! Spojení s automatem je rovněž dokonalé, ale manuál by vás intenzivněji zapojil do děje.
Původně sice nebyl v plánu, v Toyotě ale naznačují, že v průběhu životního cyklu Supry nabídku jejích verzí nakonec rozšíří. A není vyloučen ani příchod verze GRMN. Zvěsti, že by využila motoru S58 z chystané M3, nepotvrdila, ale ani nevyvrátila ani jedna automobilka. Něco však napovídá zachycená přítomnost Supry v testovacím centru divize M.
Ale také základní Supra je podmanivý vůz. Nesmírně rychlá, příjemná a zábavná. Čím déle s ní jezdíte, tím více si vás získá. Nelze než poděkovat Akio Toyodovi za to, že nezanevřel na klasické sporťáky. A že našel partnera, který vývoj takového auta umožnil. Je to automobilová slast.
Foto: Petr Bača
Technické údaje | Toyota GR Supra |
---|---|
MOTOR | |
Konstrukce: | přeplňovaný zážehový řadový šestiválec |
Zdvihový objem válců (cm3): | 2998 |
Nejvyšší výkon (kW/min-1) | 250 / 5000 |
Nejvyšší točivý moment (N.m/min-1): | 500 / 1600-4500 |
Převodovka: | osmistupňová automatická |
Poháněná kola: | pohon zadních kol |
JÍZDNÍ VÝKONY | |
Akcelerace 0-100 km/h (s): | 4,3 |
Nejvyšší rychlost (km/h): | 250 |
Spotřeba paliva naměřená (l/100 km) | 7,5 |
ROZMĚRY A HMOTNOSTI | |
Délka (mm): | 4379 |
Šířka bez zrcátek (mm): | 1854 |
Výška (mm): | 1292 |
Rozvor náprav (mm): | 2470 |
Provozní hmotnost (kg): | 1570 |
Objem zavazadlového prostoru (l): | 290 |
Objem palivové nádrže (l): | 52 |
CENY A VÝBAVY | |
Cena modelu od (Kč): | 1 800 000 |
Cena testovaného vozu včetně příplatků (Kč): | 1 900 000 |