Test ojetiny: Renault Grand Scénic (2016–2022) – ideální rodinné pseudo MPV

Najít vhodné rodinné auto za dobré peníze je celkem problém. Modely kategorie MPV vyklidily pole různým SUVéčkům a moderním crossoverům, které však neuspokojí rodinné potřeby. Najít sedmimístné auto atraktivních tvarů s úsporným motorem je těžké. Zajímavou volbou může být poslední generace Renaultu Grand Scénic, který musel ránou osudu předčasně skončit v prodejích.

Kdo hledá najde

Aktuálně jsou v Česku k dispozici zhruba dvě desítky ojetých Grandů a tři desítky krátkých Scéniců čtvrté generace. Grandy nejčastěji pohání diesel, benzíny spočítáme na prstech jedné ruky. Stejný poměr panuje u převodovek. 

Automaty jsou poměrně vzácné. Ceny začínají na čtvrt milionu a končí na magické hranici půl milionu korun. Nejčastější nájezd se pohybuje mezi 150–200 tisíci kilometry. Najít lze vozy s českým původem, slušnou servisní historií a dokonce po prvním majiteli. Mezi nejrozšířenější barvy patří šedá, bílá a černá.

Vybrali jsme benzín s automatem

Ač se k MPV hodí diesel, my sáhli v pražském autobazaru AAA AUTO po Grand Scénicu poháněném benzínovým motorem 1.3 TCe. Vůz byl po prvním majiteli a měl český původ. Jednalo se o čtyři roky starý vůz v sedmimístném provedení s cenovkou 449 999 Kč a nájezdem 107 tisíc kilometrů. 

Benzínový čtyřválec byl u něj spojen s dvouspojkovým automatem, takže se jednalo o ideální mama taxi. Karoserii zdobil stříbrný lak v kombinaci s černou střechou a v interiéru nechyběla automatická klimatizace, výhřev předních sedadel, bezklíčkové startování nebo částečně kožené nebo čalounění. Vůz disponoval i LED světly nebo asistentem jízdy v pruzích.

Vlastní identita

Scénic bylo možné mít v jedenácti specifikacích barevných odstínech dostupných v dvoubarevné kombinaci (s černou nebo šedou střechou). Náš kousek tak měl černou střechu a celkově působil velmi zajímavě. Konkurence v té době nenabízela žádný jiný model s takovými možnostmi. Zajímavou barvou byla žlutá Miel nebo hnědá Vision. 

Kabina bez výhrad až na tři drobnosti

Kdo potřebuje rozvážkové auto pro děti, je u sedmimístného Grand Scénicu na správné adrese. Pro kombinaci 2 dospělé + 5 dětí je naprosto ideální. Zadní sklopná sedadla svou velikosti vyhoví právě dětem. Druhou řadu sedadel lze posouvat v dostatečném rozmezí, takže ani tam se nemusíte bát. 

Pamatujete na dobu, kdy i z malého MPV jste vyjmutím sedadel udělali dodávku? To už ale u posledních MPVéček většinou nebylo možné. A stejně je na tom i Grand Scénic. Sedadla se dají pouze sklápět do podlahy, jak v třetí, tak v druhé řadě. Automobilkám údajně z dobových průzkumů vycházel fakt, že majitelé MPV možnost vyjmutí sedadel z vozu využívají jen v mizivém počtu a raději dávají přednost komfortu a rychlému složení. 

Řada lidí také neměla kam sedadla uložit. A k tomu se přidal tlak na šetření a bylo vymalováno. Sedadla z vozu už nevyjmete. Renault nemožnost vyjmutí sedadel z kabiny vykompenzoval systémem nazvaným One Touch Folding, který poprvé představil v novém Espacu. Jedná se o elektromagnetické sklápění sedadel, čímž se dosáhne rovné ložné plochy. 

Tato vychytávka původně za příplatek 15 000 Kč pouhým jedním stiskem zasune opěrky hlav, překlopí opěradla a sedadla se schovají do podlahy. Sklápění můžete provést pomocí displeje dotykového displeje nebo tlačítek přímo ze zavazadlového prostoru. 

Posunutím zadních sedadel zcela vpřed můžete vykouzlit zavazadelník o objemu 866 litrů. Pokud si cestující ovšem dopřejí maximum podélného prostoru a posunou sedadla naopak vzad, využitelný objem klesne na stále výtečných 718 litrů. Kromě toho je možné sedadlo spolujezdce vpředu přeměnit na stolek, díky čemuž se do kabiny vleze i opravdu dlouhý předmět. Přední sedadla lze elektricky nastavit v osmi směrech, včetně seřizování bederní opěrky, s funkcí masáže a vyhříváním pro nejvyšší úrovně výbavy. 

Šuplandie

Čekáte před spolujezdcem klasickou otevíranou schránku, do které se sotva vleze uživatelská příručka, škrabka na led a zelená karta? Tak tu tady nenajdete. Po přiložení prstu na dotykovou plošku vyjede z palubní desky rozměrný šuplík Easy Life pravidelných tvarů s využitelným objemem 11,5 litrů, který se zastaví až o kolena spolujezdce. 

Zásuvka je osvětlená a klimatizovaná. Po zaparkování se navíc automaticky zamkne. Menší zásuvku pak mají k dispozici cestující v druhé řadě sedadel – z konzole umístěné mezi předními sedadly vyjíždí podélná schránka vhodná zejména na drobnosti.

Palubní deska i po letech působí stále moderně a důstojně. Stáří poznáte akorát z grafiky displeje uprostřed palubní desky.

Co řidiči chybí, je zejména přihrádka na mobil. Ten si může uložit pouze do hluboké schránky pod loketní opěrkou. Ta je ovšem součástí celého modulu mezi sedadly se kterým můžete podle libosti podélně posouvat. Pokud ale potřebujete využít dva výklopné držáky pro kelímky s kávou, je potřeba celý panel posunout vzad. Bohužel díky tomu odjede i středová loketní opěrka z ideální pozice. 

Materiály a dílenské zpracování pokulhává

Kvalita materiálů a plastů je různorodá a ne zrovna prvotřídní. Sedadlo řidiče nese po šesti letech provozu a sto tisíci kilometrech značné opotřebení. Za popraskanou koženkou stálo nastupování a vystupování řidiče (něco podobného vídáme u mercedesů po trojnásobné kilometrové porci). Vzhledem k cenové kategorii ale v tomto případě lze přivřít oči. 

Moc kvalitní není ani lakovaný plast pojezdové konzole mezi sedadly, což je jen kosmetická záležitost (elektronické odjišťování sedadel, sklopení hlavových opěrek a opěradel funguje bez připomínek). Vadilo mi ale povrzávání předních sedadel a palubní desky. To stejné platí o středovém panelu, kdekoli na něj zatlačíte, záhadně zavrže. Škoda. Stejné je to i s fyzickými tlačítky. Jejich zmáčknutí doprovází drobné vrznutí.

Menší může být lepší

Ne vždy to tak bývá. Testovaný kousek se spoléhal na menší sedmipalcový středový displej. Díky tomu zbylo místo na klasická tlačítka a také kruhový ovladač hlasitosti. Větší verze s 8,7 palcovou úhlopříčkou ho bohužel nemá. Narazit můžete dokonce na audiosoustavu od Bose. 

Samotný infotainment při uvedení na trh působil zmatečně a často zamrzával. To dokázal Renault vychytat a u testovaného kousku systém fungoval bez problémů. Není zrovna z nejrychlejších a nejintuitivnějších. A protože se jedná o francouzské auto, rozčílit mě dokázal fakt, že v jednotlivých podmenu se přestanou zobrazovat například hodiny. Zase drobnost, která umí člověka vytočit. 

Vybrat správné benzínové srdce je zásadní

První dva roky nabízená 1.2 TCe (H5F) představuje i po letech zbytečné riziko. Agregát původem od Nissanu se jednoduše nepovedl. Přesvědčit se nenechte ani výrazně nižší pořizovací cenou. Čtyřválec žere olej a dlouho se zahřívá (na provozní teplotu klidně víc než 25 kilometrů), což se projevuje ředěním oleje benzínem, neboť motor pracuje dlouho s bohatou směsí. Rychle se tak opotřebovávají válce a předepsaná výměna oleje po 30 000 km vše jen zhoršuje. Řadě vlastníkům Renault měnil motory v záruce a ani to nebylo konečným řešením.  

Narazit lze na vozy, které s tímto motorem zdolaly desetitisíce kilometrů. Asi se teď ptáte, jak je to možné? Vždy se totiž jednalo o kusy provozované za specifických podmínek – dlouhé trasy, tankování aditivovaného benzínu s vyšším oktanovým číslem, žádné podtáčení, a hlavně na třetinu zkrácená výměna oleje. Jedině takto lze tento nepovedený agregát udržet při životě. Pokud ještě přihlédnu k tomu, že dvanáctistovka běžně žere přes osm litrů drahého benzínu na sto kilometrů, nedává mi tato jednotka sebemenší smysl.  

Lepší je zvolit zkoušenou 1.3 TCe (H5H), která v roce 2017 nahradila problémovou jedna-dvojku. Nástupce vznikl ze spolupráce s Mercedesem a do roku 2018 se dodával dokonce bez filtru pevných částic. Čtyřválec umí slušně zatáhnout a jezdí o dva litry levněji (dlouhé trasy umí klidně za pět litrů). Je pružný a dobře se s ním předjíždí. Pozor si dejte na citlivost motoru s přímým vstřikováním na kvalitu paliva a oleje. 

Rozhodně tankujte kvalitní benzín a měňte olej po jednom roce provozu nebo nejpozději po 15 000 km. A pokud jednou za čas přidáte do nádrže nějaké to aditivum a protáhnete jej mimo město, bude vám vzorně sloužit. Jedna-trojka dostala vodou chlazené výfukové svody a oddělené chladící okruhy hlavy a bloku. To vše urychluje zahřívání motoru zejména v během zimních měsíců. Pro dlouhověkost motoru doporučujeme sledovat hladinu motorového oleje, který nesmí přibývat. Pokud to nastane, ředí se benzínem a okamžitě olej vyměňte, než způsobí škody.

Starší diesely znamenají menší riziko

Diesel v podobě 1.5 dCi (K9K) produkovaný první tři roky výroby je osmiventilovou a téměř historickou záležitostí. Různé renaulty pohání už od roku 2000. Francouzům se podařilo tento čtyřválec přivést k rozumu. Po letech zdokonalování patnáctistovka nezlobí a ve světle moderních dieselů působí nečekaně spolehlivě. 

I přes dostatečný objem olejové náplně (4,7 litru) je lepší měnit dříve, než uvádí výrobce. Špatně na tom patnáctistovka není ani po stránce spotřeby – dlouhodobě bez výraznějšího omezování jezdí za 4,5 l/100 km a ani ve městě se nedostanete přes šest. Zajímavé je spojení převodovkou DSG, která je zde většího typu s mokrými spojkami.

Špatně neuděláte ani s větším a silnějším dieselem 1.6 dCi, nabízeným první dva roky výroby. Z dieselů mohl mít Scénic pod kapotou první dva roky výroby 1.6 dCi o výkonu 96 kW, která nemá zrovna příjemnou výkonovou charakteristiku a chová se poněkud neurvale.

Další volbou může být 1.6 dCi Biturbo dostupná první dva roky výroby většinou spojená s robustní šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Čtyřválec baží po otáčkách a krásně táhne už z nízkých otáček. Ve vyšších rychlostech ji ale dochází překvapivě brzy dech. Jedná se o spolehlivou jednotku.  

Od roku 2018 pouhé tři roky dostupný diesel 1,7 Blue dCi už dostal vstřikování močoviny AdBlue, vodní mezichladič stlačeného vzduchu, vstřikovače pracující s vyšším tlakem nebo odlišnou hlavu válců. Pohonná jednotka se spoléhá na nevídanou zásobu motorového oleje (5,9 litru). 

Stovku Grand Scénic poháněný sedmnáctkou udělá za 14,2 sekundy, což není zrovna oslnivá hodnota. V praxi se ale projevuje dostatečně pružně a  relativně tiše. Bohužel spotřeba paliva se pohybuje kolem sedmi litrů, což ve srovnání s patnáctistovkou dCi je hodně. 

Nejmladší znamená nejmodernější věci (močovina) a při vyšších nájezdech dražší problémy. Objevují se vadné snímače nízkotlakého palivového systému a poplašná hlášení o chybě AdBlue, která vyžadují pro přesné určení diagnostiku. Sedmnáctistovka byla dostupná s šestirychlostním manuálem nebo odolnou dvouspojkou 6EDC DW6. 

Všechny motory mají kromě dieselu 1.5 dCi rozvody poháněné řetězem, které jsou za běžných okolností bezúdržbové (to neplatí pro 1.2 TCe). U vznětové patnáctistovky se mění rozvodový řemen po šesti letech nebo 150.000 km, podle toho co nastane dříve. Výměnu motorového oleje výrobce předepisoval po dlouhých 30.000 km, což pohonným jednotkám zrovna neprospívá. U benzínových motorů je dobré sledovat hladinu oleje měrkou (nesmí rapidně ubývat, ale ani přibývat).  

Dvacetipalcový úlet sluší, ale není zadarmo

Obrovským překvapením při uvedení Scénicu na trh byla dvacetipalcová kola, která obouvá i se základní výbavou. V té době se jednalo o nevídaný počin, dvacítky většinou obouvaly pouze luxusní SUVéčka nebo prémiové sedany. Odvaha Renaultu rozhodně nechyběla. Sama automobilka dvacítky vychválila do nebe. Nejenže k vyšší stavbě skvěle padnou, mají údajně o pět procent kratší brzdnou dráhu, a to jak na suchu, tak na mokru. Kromě toho prý přispívají ke komfortnější jízdě.

Posledně uvedenému jsem se chtěl zasmát, ale automobilka na to šla chytře. Pro dvacítky totiž zvolila rozumné profilové číslo 195/55, takže nechybí jako u nízkoprofilových pneumatik tlumící hmota. Úbytku komfortu se rozhodně bát nemusíte. Jízdní projev je stejný jako na sedmnáctipalcových kolech. Dvacítky navíc nevymetou každou malou díru a v zatáčkách působí jistějším dojmem. Výraznějších ran se dočkáte pouze při přejezdu větších nerovností. Oproti předchůdci se navíc karoserie méně kolíbe a naklání.

Nevýhodou velkých kol je fakt, že výběr vhodných pneumatik je malý a ceny ve srovnání s menšími koly jsou dvojnásobné. Za plášť tak vysolíte přes tři tisíce korun, za plechový disk šest tisíc a za hliníkový pak kolem deseti tisíc korun. Takže nic levného – holt krása něco stojí. Pokud se vám honí hlavou myšlenka, že obujete běžnější a levnější rozměr, tak rovnou zapomeňte. Žádný jiný není schválen.

Jízdně v pořádku

Jediný a zároveň atypický rozměr kol zjednodušil práci konstruktérům. Ti se nemuseli zabývat různým naladěním podvozku a ušetřený čas mohli věnovat jedinému odladění. Tlumiče tak umožňují pomalé pohyby a vůz se nese krajinou, rychlejší pohyby jsou tlumiči okamžitě zastaveny. 

Scénic neztrácí jistotu na vozovce, zadní náprava neodskakuje ani v zatáčce s roletou. Boční náklony při prudkém vyhýbacím manévru jsou na vůz této kategorie naprosto minimální. Samotný podvozek přitom není toporný a s přehledem posádce dopřává komfortního pohupování, které od rodinně zaměřeného automobilka samozřejmě čekáte. 

Náročnější motoristy potěší velmi dobré odhlučnění kol – to se vymyká zvyklostem kompaktní třídy (vzhledem k velikosti kol jsou pneumatiky velmi úzké). Benzínová třináctistovka spojená s dvouspojkovým automatem se ukázala být po stránce výkonu dostatečná. Na žádné závodění to sice není, ale v případě potřeby stačí stlačit plynový pedál k podlaze, převodovka podřadí a čtyřválec hutně zabere. Motorově nelze tomuto renaultu nic zásadního vytknout. 

V praxi jsem s ním jezdil za 6,7 l/100 km, což vzhledem k jeho krabiconoidnímu tvaru není úplně špatné (taková 1.2 TCe jezdila minimálně za osm). Po chuti mi nebyla dvouspojková převodovka, která mi vadí svým projevem. Sice řadí logicky, ale ne tak jemně, jak bych očekával (nové skříně mají už mnohem vybranější chování). Na druhou stranu, kdo nepoznal hydroměničové sametově chodící automaty, bude i tady spokojen.

Na co si dát pozor

Nejvíce problémů se týká motoru 1.2 TCe, kterému je lepší se vyhnout. Pokud tak učiníte, máte z 90 procent vyhráno. Renaultu se postupem času podařilo vychytat dětské nemoci a dosáhnout slušné spolehlivosti. Potrápit majitele dokáží hlavně drobnosti. K zlosti jsou vrzající přední sedadla, tlačítka na středovém panelu nebo u nejstarších kusů zpětná zrcátka zůstávající v odklopené poloze. Zlobila plastová táhla předního stabilizátoru, která byla v záruce měněná za kovová. Občas dokázal stávkovat infotainment a při velkém zatížení docházelo ke sjíždění vnitřních hran zadních pneumatik.  

Kupujte, dokud si lze vybírat

Nic podobného už nikdy nevznikne. Scénic/Grand Scénic čtvrté generace vznikl v době, kdy mu karty nepřály nic dobrého. Renault postavil ideální rodinné pseudo MPV, které na jedné straně přineslo originální a drahá řešení a na straně podlehlo tlaku na šetření. Ať už se bavíme o materiálech nebo nemožnosti vyjmout sedadla z vozu. 

Scénic působí jako by na něm ve Francii pracovaly dvě směny – jedna noční, která do něj montovala zajímavá řešení (elektronicky sklopná sedadla, posuvnou středovou konzoli, šuplík před spolujezdcem, plynové vzpěry kapoty, protisluneční clony, bezzátkové hrdlo nádrže, robustní automaty) a druhá denní, která dělala vše pro úsporu peněz. To však nic nemění na faktu, že tento Renault patří při správném výběru pohonné jednotky k spolehlivým modelům s dobrou cenovkou. Ojetin je sice omezený výběr, ale správný kousek s rozumným nájezdem a servisní historií stále v pohodě naleznete. Takže vybírejte, dokud je z čeho.

Plusy:

• slušná prostornost
• dobré jízdní vlastnosti
• povedené motory 1.5 dCi a 1.3 TCe
• vzpěra kapoty motoru
• slušné odhlučnění podvozku
• aerodynamika a odolnost proti bočnímu větru
• posuvná středová konzole Easy Life
• odladění podvozku
• pětimístné i sedmimístné verze
• protisluneční clony 
• bezzátkové hrdlo nádrže
• pohodlné sedadla
• rezervní kolo 
• 7°dvouspojková převodovka Getrag 7DCT300
• ceny ojetin

Mínusy:

• sedadla v druhé řadě nejsou samostatná a nelze je vyndávat
• chybí odkládací prostor na mobil
• světla by mohly lépe svítit (lépe svítí Megane, Espace i Talisman)
• nelze deaktivovat adaptivní tempomat v klasický (opět zmíněná trojice to umí)
• ve vyšších rychlostech výraznější aerodynamický hluk od A sloupků
• mlhovky k ničemu
• dvacetipalcová kola = vyšší náklady
• vrzající přední sedadla
• dražší brzdové kotouče 
• složitější ovládání R-Link
• motor 1.2 TCe
• menší výběr ojetin

Zdroj: autorský text, AAA Auto