• Stylový design a vysoká kvalita zpracování
• Spolehlivé starty za studena
• Dostupná cena

–

• Nepohodlná jízdní pozice
• Nízký účinek přední brzdy
• Špatně dávkovatelná spojka

Před nedávnem jsem v jednom aprílovém článku vtipkoval na téma vstupu čínského kapitálu do naší nejznámější továrny na motocykly. Kdybych tehdy jen tušil, že ekonomické propojení týnecké značky s nejlidnatější zemí světa už je za dveřmi!

Netrvalo dlouho, a Jawa skutečně rozjela spolupráci s čínským partnerem. Jen scénář se trochu změnil – žádné masivní zahraniční investice do bývalé chlouby českého motocyklového průmyslu se nekonají, i když větší finanční stabilita by jistě přinesla dlouho očekávaný posun vpřed. Místo toho tuzemská značka částečně „přesunula výrobu“ daleko na východ do firmy Chongqing Shineray Motorcycle Co. Ltd., která teď dodává většinu komponentů pro dva nejnovější modely s iniciálami pánů Janečka a Wanderera ve znaku. Pro pamětníky lepších časů a ortodoxní fanoušky značky není tento směr vývoje možná úplně uklidňující a názor zbytku motocyklové veřejnosti zřejmě ovlivní předsudky ohledně kvality čínské produkce. Vzhledem k aktuální situaci ve vývojovém oddělení týneckého výrobního závodu se však všichni mohou svorně chlácholit alespoň úslovím o vrabci v hrsti. Podle toho, jak si Jawa dává na čas se slibovaným novým modelem vlastní výroby, si na opravdovou českou motorku ještě nějaký čas počkáme.

Červené ručky jsou na bílém pozadí vidět krásně. Na kontrolkách ale za denního světla nepoznáte, zda svítí

Povinná světelná výbava nijak zásadně neruší dobový design. Ani přední blinkry tu nepůsobí kýčovitým dojmem

A když se pořádně podíváme na reference čínského dodavatele, mohou i předsudky jít stranou. Shineray prodává pod francouzskou značkou Mash motorky i na náročnějších trzích západní Evropy a v poměru cena/výkon si vede obstojně. Ani pomoc při obnově tradičních hodnot není pro firmu polem neoraným – už nějakou dobu si u ní nechává vyrábět motorky pod vlastní značkou polský Romet. Do České republiky se první Jawy s čínským rodokmenem (v technickém průkazu je ale jako výrobce uvedena Jawa) dostaly vloni pod označením 350 OHC. Pokud jste tento model čirou náhodou ještě nezaznamenali, jde o repliku dvoutaktní třistapadesátky, kterou mezi širokou veřejností asi nejvíc proslavila filmová trilogie Zdeňka Trošky.

Přečtěte si také:

Test CF Moto 650MT: Východní přísliby

Číslo v označení trochu klame, ale to se dá s ohledem na historické vazby pochopit a tolerovat. Pohonnou jednotkou je ve skutečnosti čtyřtaktní jednoválec o objemu 397 cm3 a klišovitý výraz osvědčená technika k němu sedí naprosto přesně. Jde totiž o licenčně vyráběný motor z Hondy XBR400, jehož konstrukce už toho pamatuje hodně. Jakým způsobem se Číňanům podařilo získat k letitému vzduchem chlazenému agregátu doklad o plnění normy Euro 4, není podstatné (ekologové prominou). Důležitější bude jeho spolehlivost, a podle příspěvků na diskusních fórech Mash klubu to s ní není vůbec zlé.

Co na tom, že je z číny? Vypadá hezky česky!

Jawa 350 OHC svým příchodem na trh zvedla velkou vlnu zájmu, ale novější model Special přitahuje pozornosti ještě víc. Nevypadá totiž jako civilní třistapadesátka, na které kdysi jezdil celý motocyklový národ do fabriky, ale jako závoďák z dob, kdy Jawy vyhrávaly závody mistrovství světa. A přitom stačilo tak málo – pověsit na tuctovou motorku stylové kapoty (samozřejmě z plastu, nikoli plechové jako za starých časů), řídítka přišroubovat hluboko pod horní brýle, zvednout sedlo a stupačky posunout dozadu. Asi už tušíte, že o jízdní komfort tady nejde. Zato emoce z této Jawy tryskají proudem, a to pořád ještě stojí před kanceláří, opřená o stříbrnou nožku. S vědomím země původu si ji podezíravě prohlížíme zblízka, ale na dílenském zpracování není (až na pár zanedbatelných drobností) co pomlouvat. Autenticita kouká z každého detailu, ať je to miniaturní zadní lampa, do které se bůhvíjak vešlo i ledkové osvětlení espézetky, přinýtovaná bublina plexiskla, nebo proklatě dlouhé páčky s větší než malou axiální vůlí. Kromě děrovaných plechových talířů ABS v brzdových kotoučích, bez kterých v Evropě dneska nejde legálně prodat žádnou motorku nad 125 kubíků, tu nenajdete nic, co by připomínalo 21. století.

Rukojeti i páčky jsou naprosto v pořádku. Hliníková krabička by však přepínačům slušela víc

Zadní stupačky zřejmě zůstanou navždy v této poloze. Special je motorka pro jednoho

S moderní dobou nemá nic společného ani jízdní pozice. Testovací motocykly, které během roku projdou redakcí – i ty z kategorie retro –, obvykle padnou do ruky hned na první dobrou. Zvyknout si na Jawu 350 OHC Special ale chvíli trvá. Abyste dosáhli na řídítka, která jsou skoro v nedohlednu, musíte se pořádně natáhnout přes dlouhou nádrž. Ani stupačky nenahmatáte po paměti, ty jsou pro změnu daleko vzadu. A při nastavování zrcátek zjistíte, že je do nich vidět jenom s bradou na nádrži. Jiná než závodnická poloha se tu prostě nepřipouští.

Přečtěte si také:

Test Moto Guzzi V7 III Special: Speciál na emoce

Motor si samozřejmě na žádného lamače traťových rekordů nehraje, ale to od něj za ty peníze ani nikdo nečeká. Na povely elektrického startéru odpovídá bez váhání a ani převodovka při řazení jedničky nijak neodmlouvá. Zato tuhá spojka hned při prvním stisku vysvětluje nadstandardní délku páčky. Ukazovák s prostředníkem k jejímu zmáčknutí stačí, ale o jemném chodu nemůže být vůbec řeč. A na pravou páčku si rovnou připravte všechny čtyři prsty – ne že by nešla umáčknout, ale aby přes pumpu vyvinula potřebný tlak v systému, musíte ji přitlačit k řídítku.

Jízdní pozice se nedá srovnat s žádnou současnou motorkou

Special se sice tváří jako typický café racer, ale na courání po bulváru od kavárny ke kavárně nemá zrovna ideální předpoklady. Motor se lépe cítí ve vyšších otáčkách, časté rozjezdy brzy omrzí kvůli tuhé spojce, předloktí dostává zabrat při každém zpomalení a sklon těla dost limituje přehled o okolním provozu. Rozum i srdce tedy velí opustit město nejkratší cestou a povolit uzdu všem osmadvaceti koníkům.

Přečtěte si také:

Po dálnici se stačí svézt k prvnímu sjezdu, abyste zjistili, že jednoválec umí podle dobového tachometru vyvinout až 150kilometrovou rychlost. Od sto dvaceti už mu ale znatelně dochází dech, a mnohem lépe se proto cítí na úzkých okreskách, kde rychlost kolem stovky dostává úplně jiný rozměr. Vibrace motoru se drží v přijatelných mezích a podvozek má spíš turistické než závodní parametry, takže z vás Special po půlhodině nevyklepe duši, ale celodenní výlet si tělo bude ještě nějaký čas pamatovat. A tak to má po použití sportovního náčiní být.

Kývačka pro Indii

Modely 350 OHC a Special nejsou jediným výsledkem spolupráce firmy Jawa Moto se zahraničím. Před časem se značky chopili také Indové a koupili si práva na její používání – konkrétně výrobu a prodej motocyklů s jejím logem na domácím trhu. A před pár dny gigant Mahindra představil světu velmi zdařilou repliku modelu 250/353, který si nejspíš lépe vybavíte pod přezdívkou „Kývačka“. Nová Jawa (to je skutečně celý název modelu) sice není její přesnou kopií, ale podobnost je zřejmá na první pohled. Těch pár designových změn je spíš k užitku než na škodu. Elementární prvky jsou stejné jako u motorek, které před víc než půlstoletím v obrovských sériích sjížděly z týnecké výrobní linky: typická nádrž s chromovanými boky, zlaté linky, hluboký přední blatník, kastlíky pod sedlem, přední světlomet s vestavěnou spínací skříňkou nebo doutníkové výfuky – tuto motorku poznáte už z velké dálky. Pohled na motor však připomene spíš čtyřtaktní Jawu 500 OHC. Mahindra použila vlastní čtyřtaktní jednoválec o objemu 295 cm3 a výkonu 27 koní, kterému dalo podobu „půllitru“ italské designérské studio. Podvozek stojí na dvojitém kolébkovém rámu a je vpředu odpružen klasickou zakrytovanou vidlicí, vzadu pak párem tlumičů s možností nastavení předpětí pružin. Sedmnáctipalcové zadní kolo zpomaluje bubnová brzda, přední osmnáctka je osazena 280mm kotoučem a na dvoupístkový třmen tu dohlíží ABS. V tabulce specifikací je uvedena ještě pohotovostní hmotnost 170 kg, výška sedla 765 mm a objem nádrže 14 litrů. A jestli se tato Jawa bude prodávat u nás? To je zatím ve hvězdách. Údajně to záleží na homologačních úřednících. Pokud by se podařilo jejich svolení získat, mohla by stát méně než sto tisíc korun. V Indii vyjde po přepočtu na necelých pětapadesát.

Cena testovaného modelu: 119 900 Kč

Foto: David M. Bodlák

• 
• 
• 

Dalších 24 fotografií