• Živý charakter motoru
• Odpovídající nastavení podvozku
• Vyspělý infotainment

–

• Opticky těžké partie kolem předního světla
• Pozvolný nástup brzdného účinku

• 
• 
• 

Dalších 26 fotografií

Legendární výraz z cimrmanovské divadelní hry Záskok jsem si do titulku původně vypůjčil jenom kvůli sněhobílé barvě. Po prvním svezení by se ale slušelo použít jinou repliku ze stejného díla. Kam se hrabe Bittner!

Následovat musí logicky otázka, s čím že se tedy nový Springfield Dark Horse nedá srovnat. Nejspíš s ničím, co současný trh v dané kategorii nabízí, ale především je názornou ukázkou toho, jak velkými kroky značka Indian postupuje vpřed. A nedává si u toho ani příliš na čas. Na nadšené ohlasy fanoušků, kteří před rokem obdivně tleskali limitované edici Jack Daniel´s, zareagovala promptně a hned napřesrok převedla prakticky všechny designové i konstrukční úpravy (kromě speciálních prvků) do sériové výroby.

Přečtěte si také:

Test Harley-Davidson Electra Glide Standard: Trip na lehko

Po hrstce šťastlivců se tak Springfield Dark Horse s 12palcovými ape-hangery, ostřeji tvarovanými bočními kufry a fešáckými ráfky dostává i mezi běžné smrtelníky – pokud se tak dá mluvit o těch, kdo bez váhání sáhnou do kapsy pro tři čtvrtě milionu korun. To pořád není zrovna lidová cena, ale design nového Springfieldu Dark Horse ani zážitky v jeho sedle také nepatří do kategorie tuctových. Oku majitele i kolemjdoucích zalahodí jak celkové proporce, tak jednotlivé detaily v čele s velkým předním kolem, jehož řemeslný kumšt nechává vyniknout opticky lehký, ale účinný blatník. Snad jen kaplička LEDkového světlometu by nemusela nutně připomínat produkt zápustkové kovárny – pokud tedy její opulentní tvary nemají za cíl opticky vyvažovat masivní zadní část motorky.

K uvedení stroje do chodu nebo odemknutí kufrů není třeba hledat klíček po kapsách

Navenek se motor tváří, jako by ho po letech našli v zapomenutém regálu. Zdání ale umí klamat

Na co by se ale dalo obdivně zírat celé hodiny, je motor. Vzduchem chlazený vidlicový dvouválec vypadá jako dokonalá replika agregátů, které se do motocyklů Indian montovaly (ještě ve Springfieldu) v polovině minulého století. Ale zatímco pohled na rozšířené hlavy válců s šikmým žebrováním, výfukové svody namířené přímo k zemi nebo vodítka zdvihacích tyček rozvodu OHV vyvolávají nostalgii a vzpomínky na staré časy, každé otočení plynovou rukojetí vás spolehlivě vrátí do současnosti.

Přečtěte si také:

Test Indian Roadmaster: Silnice pán

A nejenom tím, že si můžete na displeji naklikat jeden ze tří jízdních módů. Obří písty se totiž umí rozkmitat s překvapivou lehkostí a vygenerovat v mžiku takovou porci točivého momentu, že vás zadní kolo chce předběhnout při každém rozjezdu. Jako elektronická regulace tohoto zábavného a pro okolí atraktivního – byť ne vždy žádoucího – jevu slouží pouze vzpomínaná volba jízdních režimů (Tour, Standard a Sport), kontrolu trakce jako samostatnou funkci zatím Indian v repertoáru nemá.

A protože motor umí se stejnou razancí i zpomalovat, je dobré mít se na pozoru i při podřazování. Ani antihoppingovou spojku totiž ve výbavě nenajdete. Pochlubit se kamarádům však můžete funkcí vypínání zadního válce, která při venkovní teplotě nad 15 °C šetří během čekání na zelenou váš reprodukční systém a do jisté míry také životní prostředí.

Pevné uzamykatelné kufry mají proti koženým brašnám řadu výhod. Přilba se do nich však nevejde

Typické hluboké blatníky, do kterých se schová celé přední kolo, patří do jiné modelové řady

Jízdu po dálnici má za úkol zpříjemňovat standardně montovaný tempomat, ale i o jeho relevanci by se daly vést dlouhé debaty. Kultivovanému motoru samozřejmě nelze upřít vrozené vlohy k pohodlnému zdolávání dálek, ve srovnání se surfováním na mohutných vlnách točivého momentu však poklidné křižování trochu zavání nudou. A v tempu na úrovni rychlostního limitu tuzemských autostrád navíc efekt obráceného deštníku (pokud si nepřiplatíte za nasazovací plexi) nabere na takové síle, že stejně raději před nejbližším exitem zapnete pravý LED blinkr a sjedete na státovku či okresku.

Přenést sílu motoru na jízdní povrch je někdy problém i na asfaltu

Starosti o komfort nemusíte mít ani na silnicích nižší třídy – přední vidlice a hlavně zadní vzduchový tlumič žehlí nerovnosti s klidem indiánského náčelníka. I přes své turistické nastavení je podvozek poměrně jistý v náklonech a ani výška ploten není v tomto směru výrazně omezující. Cestou přes Grossglockner zřejmě kus plechu ze stupaček ubude, v zatáčce standardního středočeského poloměru si ale hned tak neškrtnete. Na manévrovatelnosti se pochopitelně projevuje pohotovostní hmotnost; zpomalit před zatáčkou 358 kilogramů železa trvá o něco déle, byť se dva přední čtyřpístky snaží statečně. Na těžkopádnější chování brzd si ale hodně rádi a rychle zvyknete, protože chuligánský projev motoru tento drobný neduh hravě převáží.

Indian Springfield Dark Horse: Verdikt

Pro první seznámení s novým motorem si lze těžko představit lepší model než relativně lehký a obratný Springfield Dark Horse, kde si jeho šťavnatý zátah vychutnáte určitě lépe než v kombinaci s těžkopádnějšími Indiany. Ať už jste někdy měli tu čest se stávajícím dvouválcem Thunder Stroke 111, nebo ne, z nové „stošestnáctky“ vám v každém případě zřejmě spadne spodní čelist. Vyzkoušejte a uvidíte.

Foto: David M. Bodlák

• 
• 
• 

Dalších 26 fotografií