Test Audi A6 Allroad 50 TDI quattro: Když potřebujete SUV, ale chcete normální kombi

Pokud jde o méně důležité věci v životě, jako je alespoň přibližný počet, pohlaví a věk mých dětí nebo kam v lednici dáváme máslo, paměť mi slouží mizerně už od mládí. Ty opravdu významné okamžiky si naštěstí pamatuju dobře. Například když v posledním roce druhého tisíciletí Audi představilo model Allroad. Robustní plastové prvky skvěle ladily s hranatými tvary „mateřského“ modelu A6 Avant C5, rozšířené lemy a zvýšená světlost mu dávaly nevídaně drsňácký vzhled a 30ventilový turbomotor 2,7 l sliboval suverénní sílu v levém pruhu dálnice i na kamenitých stezkách. 

Vloudil jsem se tehdy k prodejci se snahou nevěrohodně předstírat, že bych si snad takové auto mohl dovolit, absolvoval zkušební jízdu rychlostmi, kterými dnes už zkušební jízdy myslím běžně neprobíhají, a odnesl si domů parádní katalog focený někde v Jižní Americe, který geniálně zdůrazňoval dobrodružný charakter Allroadu. Vypadalo to jako dokonalý recept na všestranné luxusní auto. Než přišel boom SUV.

Allroad rozkvět vysokých karoserií očividně přežil, protože článek, který právě čtete, není zařazen v rubrice Retro. A spolu s ním i další zvýšené kombíky, jež se jím nechaly inspirovat. V recenzích takových aut platí téměř za povinnost přesvědčovat čtenáře, aby dal vysokému kombi přednost před ekvivalentním SUV, které je neohrabanější, žíznivější a často o nic užitečnější. My to dnes dělat nebudeme. Ne že by to nebyla pravda. Pravda ale také je, že 99 ze sta zájemců o velké SUV si ho nevybere kvůli objektivním terénním a užitným vlastnostem, ale prostě proto, že se na jeho vysokém kapitánském můstku cítí suverénní, neohrožení a bohatí. Nic proti tomu. Allroad a spol. tak zůstávají volbou té naprosté menšiny zákazníků, kteří lepší průchodnost terénem nebo schopnost tahat těžší přívěsy doopravdy potřebují, ale k SUV mají z jakéhokoliv důvodu averzi.

Nahoru, dolů, nahoru, dolů…

Aktuální Audi A6 Allroad sice vypadá velmi civilně, zvlášť v testovaném provedení s lakovanými „terénními“ díly karoserie, ale jinak je stále připraveno těmto požadavkům vyhovět. V sériové výbavě má adaptivní pneumatický podvozek s měnitelnou světlou výškou, která se v závislosti na rychlosti jízdy a navoleném jízdním režimu pohybuje v intervalu 124 (dálnice) až 184 mm (bolivijská horská stezka, ale také třeba neprohrnutá horská silnice v Jizerkách). Je-li povrch nejen nerovný, ale také kluzký, potřebujete k zajištění dopředného pohybu vedle dostatečné světlosti i dostatečnou trakci. Tady už Audi nachystalo dobrodruhům jistou ceníkovou nástrahu. 

Motorizace 40 TDI, 45 TDI a poněkud zákeřně také 55 TFSI totiž mají pohon všech kol quattro s přídomkem ultra. To znamená, že rozdělování hnací síly mezi přední a zadní nápravu obstarává elektronicky řízená spojka integrovaná do zadního diferenciálu. Na sněhu nebo šotolině práci samozřejmě odvede, ale pro měsíční expedici do sibiřské tajgy (dělám si legraci) nebo soustavné tahání těžkých přívěsů se nehodí. Pouze testovaná 50 TDI a její silnější sestra 55 TDI mají klasické quattro s robustním mechanickým samosvorným diferenciálem. Pokud tedy platí naše teorie, že tyto vozy kupují zejména lidé, kteří mají averzi k SUV, ale potřebují alespoň občas jejich specifické užitné vlastnosti, dávají nám pro Allroad smysl právě tyto dvě motorizace. Ostatním zákazníkům dobře poslouží i běžné verze A6. Koneckonců výškově nastavitelný pneumatický podvozek, byť s menší světlostí a rozsahem, lze objednat i do nich.

Výběr motorizace vzhledem k zamýšlenému způsobu užívání vozu je skutečně to zásadní a vlastně téměř jediné, co musí zájemce o Allroad dobře promyslet. Jinak totiž tento model vypadá, funguje, ovládá se a jezdí (z pohledu běžného řidiče v běžných situacích) stejně jako kterákoliv jiná A6. Odbýt čtenáře odkazem na starší testy jiných variant A6 nicméně nepatří k dobrým recenzentským mravům. Proto se přece jen pojedeme společně aspoň kousek projet. A všímat si zkusíme věcí aspoň trochu překvapivých než těch zcela samozřejmých, například že v pětimetrovém kombíku je hodně místa. Ještě aby nebylo!

Tohle váš elektromobil zatím neumí

Jednou takovou věcí je motor. Diesely rychle vycházejí z módy, naopak se stalo módou dívat se na ně skrz prsty. Věčná škoda, což si uvědomíte hned, když si od zástupce značky převezmete natankované auto a na digitální přístrojovce spatříte dojezd blížící se hranici 1000 km. O nějaké hrubosti, „nýtování“, vibracích nebo podobných nectnostech přitom nemůže být u podélně zastavěné šestiválcové jednotky se 48V mild-hybridní technologií řeč. Jen po studeném startu v chladném počasí běží malinko drsněji, to je však vždy otázka pár minut. Po zbytek cesty vás čeká už jen klid, jemnost a v případě prudší akcelerace sice nikoliv výbušný, ale stále dost přesvědčivý zátah, provázený docela příjemným zvukovým podkresem. Z pohledu řidiče i posádky byste těžko hledali důvody, proč by měl být ve voze tohoto ražení pohon jiné koncepce.

Zcela tichý ovšem Allroad není. Ve všech A6 aktuální generace, se kterými jsem kdy jel, jsem v dálničních rychlostech vnímal zřetelný svist, jehož zdroj se mi nikdy nepovedlo se 100% jistotou identifikovat. Rezonance hliníkové karoserie od zadních kol? Valivý hluk? Obtékání vzduchu okolo zrcátek a čelních sloupků? Fakt nevím jistě. Byl i tady, přestože testované auto mělo příplatkové akustické čelní okno. Znám ale pár lidí, kteří nic takového v A6 nevnímají. Budiž to připomenutím, že různé uši jsou citlivé na různé složky akustického spektra a že pocit dokonalého ticha na palubě může být překvapivě subjektivní záležitostí, o níž je nejlépe přesvědčit se osobně při zkušební jízdě.

Celkově však není pochyb o tom, že Allroad se při jízdě projevuje tak, jak se drahé auto projevovat má. Díky vzduchovému odpružení a náročně konstruovaným víceprvkovým nápravám skvěle filtruje nejen běžné nerovnosti, ale i „nakopávací“ retardéry a hrboly uprostřed zatáčky. Při jízdě působí přesně a obratně a celkově nedává žádný důvod ke stížnostem, pokud tedy od vozu tohoto ražení neočekáváte řízné sportovní chování v zatáčkách. Progresivní řízení s převodem závislým na míře natočení volantu má Allroad sériově, stejně jako přepínač jízdních režimů Audi drive select nebo řadu „digitálních“ funkcí od virtuálního kokpitu po online navigaci. 

Extra připlatit je třeba za soubor pokročilých asistenčních systémů, parkovací kameru, elektricky sklopná zrcátka a dokonce i za „smartphone interface“, chcete-li na palubní obrazovce používat aplikace ze svého telefonu. 

Tak to ovšem u prémiových značek bývá a zákazníci s tím počítají. Z hlediska konkurenceschopnosti je větším problémem Allroadu, respektive řady A6 jako takové, skutečnost, že v interiéru a na digitálních rozhraních začíná být vidět věk. 

Oba hlavní konkurenti, BMW řady 5 a Mercedes-Benz E, totiž letos prošli docela radikální generační obměnou. Třebaže z hlediska funkčnosti oproti A6 žádnou superdůležitou novinku nenabízejí, dojem z pobytu na palubě je najednou úplně o něčem jiném. V Ingolstadtu to nepochybně vědí a na řešení usilovně pracují. Pro vás by to v mezičase mohlo posloužit jako pádný argument, proč si u prodejce Audi říct o pořádnou slevu z ceníkových cen a odjet s vizuálně a emocionálně poněkud střídmým, ale pořád zatraceně dobrým a nadprůměrně všestranným autem.

---

---