Odpověď na názor

Osobní tatrovky pohřbilo zastaralé technologické vybavení, protože hlavní byly nákladní tatrovky, do nich se investovalo přednostně, osobní byly v podstatě jen trpěné. Už všechny Tatry 613 se vyráběly prakticky na koleně, polovina výrobního zařízení byla ještě z 50 let a postavila se pro výrobu osobní T603. Například lakování T613 metalízou či vrchním emailem se dělalo v opravárenském boxu v rohu montáže osobních tatrovek, za důkladného zlití podlahy boxu a jeho okolí vodou, aby tam bylo co nejmíň prachu. A taky to na množství prachu v laku bylo vidět. Podobné to bylo i ve výrobní dokumentaci T613, byla nedokončená, neúplná a některé věci existovaly jen jako osobní knowhow dělníků specialistů na výrobních linkách. Taková výroba napůl na koleně a jinak všelijak stačila ke spokojenosti papalášů a VIP zákazníků z Československa a České republiky. Ale po roce 1995 s T700 to už ani náhodou nestačilo pro získání vyspělých kapitalistických trhů. Takový trh potřeboval pro VIP auto a jeho marketing současnou pěknou výrobní linku se současnými technologiemi, kterou by mohli ukazovat VIP zákazníkům a novinářům a pro tehdy začínající normy jakosti ISO potřeboval průhlednou, dokladovatelnou a certifikovanou výrobu a jednoznačnou výrobní dokumentaci. Do toho by Tatrovka musela investovat tak 500 miliónů - miliardu tehdejších Kč a ty Tatra Kopřivnice tehdy neměla. Protože v lepších měsících a rocích v té době vydělala tak tak šul null na výrobu náklaďáků a v horších obdobích žila jen z podstaty, oné masívní investice RVHP 1976 - 82.