Není to totiž čistokrevný návrat do minulosti. Ferrari nevzalo starý manuál a jen ho přimontovalo k modernímu dvanáctiválci. Místo toho vyvinulo systém Manuale by-wire. Ten má řidiči nabídnout fyzický zážitek z ručního řazení, ale zároveň si ponechává technické výhody moderní osmistupňové dvouspojkové převodovky.
Manuál, který je vlastně chytrý automat
Ferrari 12Cilindri Manuale má klasicky vypadající řadicí páku, kulisu se šesti rychlostmi a spojkový pedál. Jenže spojka ani řazení nejsou mechanicky propojené tak, jak jsme byli zvyklí u starých převodovek. Pohyb páky a pedálu snímají senzory a elektronika je převádí do povelů pro dvouspojkovou převodovku.
Video: Ferrari 12Cilindri Manuale na oficiálním videu
Ferrari si dalo záležet na tom, aby se všechno tvářilo co nejvíc analogově. Řadicí mechanismus má vytvářet typické odpory a cvakání, které připomínají starší manuální převodovky Ferrari. Pokud řidič nesešlápne spojku nebo zvolí špatný převod, systém mu zařazení znemožní. Když naopak všechno udělá správně, dostane hladké a přesné přeřazení.
Spojkový pedál je také řešen originálně. Ferrari mluví o systému clutch-by-wire, který má napodobovat typickou dráhu a odpor mechanické spojky. Auto přitom dokáže reagovat i na chyby. Špatně načasované řazení může být tvrdší, při nešikovném rozjezdu může motor zhasnout a v autě lze dokonce provádět klasické meziplyny. Jinými slovy: technika sice pracuje za oponou, ale řidič má mít pocit, že za řízení pořád opravdu odpovídá.
Atmosférický dvanáctiválec jako hlavní hvězda
Nejdůležitější část auta ale zůstává vpředu pod kapotou. Ferrari 12Cilindri Manuale používá atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 6496 cm³. Motor má výkon 830 koní při 9250 otáčkách za minutu, točivý moment 678 Nm při 7250 otáčkách a maximum až v 9500 otáčkách. To je přesně ten druh čísel, kvůli kterým se podobné auto neposuzuje jen tabulkou, ale hlavně představou, jak musí znít.
Výkony jsou podle očekávání brutální. Ferrari uvádí maximální rychlost přes 340 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,9 sekundy a z 0 na 200 km/h pod 7,9 sekundy. Přitom jde pořád o velké gran turismo, tedy auto, které má spojovat rychlost, eleganci a cestovní použitelnost. Nádrž má objem 92 litrů a zavazadlový prostor 270 litrů. Tohle Ferrari zvládne mnohem více než krátkou nedělní projížďku.
Suchá hmotnost činí 1565 kilogramů, rozložení je 48,4 procenta vpředu a 51,6 procenta vzadu. Brzdovou techniku tvoří velké karbon-keramické kotouče, vpředu o rozměru 398 mm a vzadu 360 mm. Obutí má rozměr 275/35 R21 vpředu a 315/35 R21 vzadu.
Ferrari bez pádel pod volantem
Zajímavým detailem je, že Ferrari u této verze odstranilo pádla pod volantem. Automobilka tím chce ještě víc zdůraznit, že hlavním prvkem řidičského zážitku má být právě řadicí páka a spojka. Manuální režim funguje pro prvních šest převodových stupňů a zpátečku, automatický režim ale zůstává k dispozici. Řidič si tak může vybrat, jestli chce rituál ručního řazení, nebo pohodlí dvouspojkového automatu.
Kabina tomu odpovídá. Středový tunel byl přepracován, kulisa připomíná klasické šestistupňové Ferrari a zpátečka je umístěná vlevo nahoře. Hliníková hlavice řadicí páky má podsvícené schéma převodů a ukazuje i aktivní režim. Ferrari se zjevně nesnažilo manuál jen schovat do moderního interiéru, ale udělat z něj ústřední prvek celé kabiny.
Designové detaily navazují na tradici značky. Na předním splitteru a zadních křídlech se objevuje decentní linka jako pocta Ferrari 365 GTB/4, tedy legendární Daytoně. V nabídce budou speciální kovaná kola, znak na boku s laserem vyrytým logem i prahy s označením modelu. Ferrari 12Cilindri Manuale bude možné objednat v rámci programu Tailor Made ve vybraných historických barvách značky, včetně odstínu Rosso Rubino použitého u představeného vozu.
Limitka pro ty, kteří ještě chtějí řídit
Ferrari postaví jen 1499 kusů modelu 12Cilindri Manuale. Ani toto číslo není náhodné. Odkazuje na objem prvního dvanáctiválcového motoru Ferrari z roku 1947, který měl 1499 cm³. Novinka je tak nejen technickou specialitou, ale i symbolickou připomínkou kořenů značky.
Tohle auto samozřejmě nebude dostupné pro běžné smrtelníky a do běžného provozu se bude dostávat spíš jako vzácný úkaz. Přesto je důležité. Ferrari totiž ukazuje, že i v roce 2026 lze vzít jednu z nejtradičnějších řidičských radostí a přeložit ji do moderní techniky. Ne tak, že se minulost slepě okopíruje, ale tak, že se její pocit znovu vytvoří pomocí současných možností. Pro ortodoxní fanoušky značky je to zároveň jasný vzkaz, že se zažité pořádky nemění, přestože nedávno se objevilo elektrické Luce, které dostalo „neuvěřitelnou bídu“ snad ze všech stran.
Zdroj: Ferrari
