Příchod Diavelu vyvolal před osmi lety u fanoušků sportovně vyhraněné italské značky jisté rozpaky, ale nakonec jej ducatisti přijali velmi pozitivně. Podobný tah teď zkouší dosud konzervativní Harley s nebývale sportovním modelem FXDR. Bude stejně úspěšný? To ukáže teprve čas – zajíci se vždycky počítají až po lovu, a ten pro americkou jedničku teprve začíná. FXDR (ano, to je skutečně celé a jediné jméno letošní novinky) se na trhu teprve rozkoukává a hledá potenciální klienty. Mohl by jich klidně pár odlákat ze showroomů Ducati – typově k sobě mají s Diavelem hodně blízko, alespoň na pohled.
Společných znaků byste napočítali víc než dost: dlouhá nízká stavba, sportovní podvozek, širokánská zadní pneumatika a ten největší motor, jaký má ta která značka skladem. Jenže každý pochází z úplně jiného chovu; a to je znát hned, jak usednete za řídítka. Ale nepředbíhejme. FXDR se v nabídce značky Harley-Davidson letos objevil jako zbrusu nový model. Může tedy sázet na efekt zvědavosti zákazníků, zatímco Diavel má v prodejnách Ducati své stálé místo a je tím pádem sice známější, ale zároveň víc okoukaný. Ani on však nechce jen tak proplout rokem 2019 beze změny – přes zimu prošel lehkým faceliftem, a hlavně výměnou pohonného ústrojí za silnější dvouválec Testrastretta DVT s proměnlivým časováním ventilů. Zdvihovým objemem se nemůže s americkou chloubou jménem Milwaukee Eight 114, která spaluje směs v prostoru větším o celou polovinu, vůbec měřit, zato výkonové parametry hovoří jasně ve prospěch italského motoru se superbikovými geny.
Reálným výsledkem rozdílných architektur twinů jsou naprosto odlišné charaktery obou strojů. Harley využívá objemové převahy k produkci masivního točivého momentu v nízkých a středních otáčkách, Ducati si zase umí pro výkon sáhnout do výšek, kam se FXDR nikdy nepodívá. A tím se pomalu dostáváme k podstatě věci. Síla nechybí ani jednomu z powercruiserů (jinak by si tak ani nemohli říkat), ale každý ji prezentuje úplně jinak. H-D vás ohromí chlapáckým zátahem podtrženým dávkou vibrací pokaždé, když na výjezdu pohnete plynem.
Jakmile je však rovinka delší, opojný pocit z toho, jak se vám snaží vytrhnout řídítka z rukou, brzy pomine. Diavel vás ze zatáčky také vytáhne s extrémní razancí, ale nástup je přeci jen pozvolnější a klidnější než u FXDR. Zato při předjíždění na dálnici si můžete vychutnávat elasticitu jeho motoru i v hodně nadlimitních rychlostech. Samostatnou kapitolou je pak motormanagement; v případě FXDR je velmi stručná a končí u elektronického vstřikování paliva, zatímco Diavel je v tomto směru o míle dál.
https://autobible.euro.cz/test-harley-davidson-flfb-fat-boy-terminator-ii/
Nabízí výběr ze tří palivových map a osmi úrovní kontroly trakce řízené šestiosou inerciální jednotkou stejně jako náklonové ABS, launch a wheelie control, quickshifter, tempomat – prostě veškerou myslitelnou elektroniku. Při jízdě na hraně zadní dvěstěčtyřicítky (volnost náklonu je u obou strojů skutečně velkorysá) se logicky cítíte bezpečněji pod ochranou asistenčních systémů Ducati, Harley vybavený pouze jednoduchým ABS a plynovou rukojetí vám zas dodá větší porci „macho“ pocitu.
Totéž lze říci také o jízdní pozici a komfortu. Pro dělená (!) řídítka H-D FXDR se musíte pořádně natáhnout dopředu a stupačky nahmatáte až skoro pod nimi, takže nohy nepomohou tvrdému podvozku (zařazení do řady Softail berte s rezervou) s odpružením nerovností ani náznakem. Ani sedlo není stavěné pro slečinky, a na odpolední výlet po středočeských okreskách si pozadí vzpomene ještě druhý den. Diavel je proti tomu pohodlný cruiser, který prověří maximálně sílu krčního svalstva, pokud se rozhodnete riskovat ztrátu řidičáku zrychleným přesunem po komunikacích vyššího stupně. Funkce decentního štítku nad předním světlem zdaleka nekoresponduje s potenciálem motoru a v nějakých 150 km/h se jízda mění v boj s větrem. To je však jediná výtka, kterou lze adresovat cestovnímu pohodlí. Odpružení Öhlins se zdatně vypořádává s liknavostí tuzemských silničářů, jízdní pozice je víc uvolněná než sportovní a sedlo si zachovává příjemnou tuhost i po delším tripu.
Možná jste z předchozích řádků nabyli dojmu, že tyto dva stroje přímé srovnání nesnesou. Harley tu hraje roli drsňáka, Ducati se v kontrastu s ním tváří jako Mirek Dušín vedle Dlouhého Bidla. V něčem si však přece jen jsou hodně podobné. Žádný z nich nechce jezdit výletním tempem – jakmile se před vámi otevře sebekratší rovinka, hned provokují k otočení pravým heftem až na doraz. A nevyděsí je ani blížící se zákruta, i když jejich dlouhé rozvory a široké zadní pneumatiky si zrovna nelibují v serpentinách. Razantní zpomalování i sklápění do zatáčky jim však jde mnohem lépe, než by se dalo vzhledem k velikosti a váze čekat.
https://autobible.euro.cz/srovnavaci-test-harley-davidson-street-glide-special-vs-indian-chieftain-limited/
U Diavelu s relativně nízkou hmotností a špičkovými třmeny Brembo M50 není brzdný účinek až takovým překvapením, ale o 70 kilo těžší FXDR při prvním stisku páčky doslova vezme dech. Tak přesný a rychlý nástup na jiném Harleyi nezažijete, stejně jako měkký chod páčky a perfektní dávkování. A podobný dojem zanechává i tuhý podvozek. Přední USD vidlice, byť skloněná v čoprovitém úhlu, vede kolo v požadovaném směru s neochvějnou jistotou, podporovaná zadním hliníkovým odlitkem. A tak i v tomto směru bere Harley plusové body – umí totiž stejně dobře to, co se od Ducati bere jako samozřejmost.
Harley-Davidson FXDR 114 vs. Ducati Diavel 1260 S: Verdikt
Vítěze testu nelze jednoznačně určit, protože každý z výrobců se na téma powercruiser dívá trochu jinak. Harley-Davidson FXDR je ultimativní drsňák, který upřednostňuje silné prožitky z jízdy před komfortem a praktičností – rozdává emoce plnými hrstmi, ale musíte si je zasloužit. Ducati Diavel je také motorka pro pořádné chlapy, v mnohém vám však jde naproti – ať už jsou to asistenční systémy, nebo větší jízdní pohodlí.
Foto: David M. Bodlák