Nákup ojetého auta není zcela triviální záležitost. V mnoha lidech se perou emoce se snahou o racionální uvažování. Jakmile ale emoce převáží, začíná být zle, protože pak jde rozum stranou a kupující snadno udělá několik zcela zásadních chyb, které ho nebudou jen mrzet, ale především budou stát spoustu času a peněz.
1. Výběr extrémně rizikového modelu
Můžeme před nimi neustále varovat a můžeme o nich psát, ale lidé si je stejně kupovat budou. Jde o auta, která si vybudovala nedobrou pověst bezedné kasičky na peníze, likvidátora rodinných rozpočtů a zlatého dolu pro servisy a odtahové služby. V článcích 10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout nebo Pět dobrých, ale nesmírně rizikových ojetin, které vás mohou stáhnout z kůže jsme si některé takové modely připomněli. A zdaleka to nejsou všechny.
Kdo se nenechá zvábit neobvykle nízkou cenovkou (aby také ne, když je takové auto jinak prakticky neprodejné), má z jedné části vyhráno. Na druhou stranu to ale neznamená, že by jiná auta nebyla riziková či zcela bezproblémová. Jen u nich ten výskyt poruch není tak extrémní. Obvyklé problémy, které se pak nevyskytují s takovou pravidelností, se buď dají snadno a levně řešit, nebo se prostě jiných modelů takové potíže netýkají. A ty byste raději měli hledat.
2. Špatné stanovení rozpočtu
Rozumný člověk ví, že ojeté auto je už z povahy věci věc používaná, tedy nějakým způsobem opotřebená. A na počátku je obtížné odhadnout, jak moc velké to opotřebení je. Je tedy chybou se domnívat, že prostě koupíte výhodně ojetinu za zlomek původní ceny a pak budete bezstarostně jezdit. Každé auto přece potřebuje servis a údržbu. V rámci rozpočtu na koupi ojetiny, který je často velmi napnutý, je nutné zohlednit i další výdaje, které nejsou hned vidět. Zadarmo se žádné auto dlouhodobě provozovat nedá.
Zaprvé počítejte s náklady na registraci auta, pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a další výdaje, na které se mnohdy při stanovení hranice maximální možné útraty zapomene. Nebude vaše auto potřebovat nové brzdy a pneumatiky? To máte jednorázový výdaj klidně patnáct tisíc. Co třeba spojka? A nebude lepší rovnou udělat větší servis? A najednou jste v tom za třicet a ještě jste se s autem ani nejeli pochlubit kamarádům.
Takže s výkřiky jako „Mám na to sto a víc jářku opravdu ne“ opatrně, ať neskončíte ve spirále dluhů a „zaručeně výhodných“ půjček. I při koupi naprosto obyčejného, statisticky spolehlivého a celkově dobrého ojetého auta v pěkném stavu si nechte stranou minimálně dvacet tisíc, u luxusnějších a prestižnějších modelů premiových značek raději padesát.
3. Ignorování varovných signálů
Jak jsme už řekli, koupě auta je mnohdy emotivní záležitost. Právě podléhání emocím je nejčastější chyba kupujících. Chápeme, že jste objeli už pět šest nabídek a pořád to nebylo ono. A teď se na vás doslova směje ten „pašík po doktorovi z Německa“, který nikdy nebyl bouraný a najeto má za čtrnáct let jen 68 000 km. Sice má ošoupaný volant, protože bývalý pan majitel, nejčastěji důchodce narozený v roce 1934, měl agresivní pot, ale jinak je „v topu a ve vůni“. A že přední nárazník nějak nepasuje a blatník má na slunci trochu jiný odstín? „Ale ne pane, to se takhle dělalo,“ bude tvrdit prodávající.
Internet je plný recenzí ojetin. I když logicky nemohou obsáhnout vše, často jsou aspoň dobrým vodítkem, na co se u konkrétního modelu zaměřit. A že ještě nevíte, jaké auto budete kupovat? Ale no tak, dnes už má snad každý internet v mobilu. Vyhlédnuté auto si můžete online „proklepnout“ hned na ploše bazaru nebo u prodávajícího. Dokonce lze na dálku ověřit, jestli sedí uváděné kilometry.
Každý by si měl nastavit hranici, přes kterou prostě jít nechce. Klidně si udělejte jakýsi check-list, tedy seznam náležitostí, které musí auto splňovat. A jakmile nějaké nevyhoví, nechte ho ležet a začněte u jiného auta od začátku. I když má auto vytouženou motorizaci a zajímavou cenovku, prostě je někdy lepší ho nechat plavat, když jeví naprosto zjevné známky velké bouračky, úniku provozních kapalin a pochybného původu. Nejlepší je si s sebou vzít na pomoc nestranného odborníka, který pomůže stanovit přibližný odhad investic a nutných prací. Ať víte, do čeho jdete. Ale svařená totálka „do vrtule“ prostě nikdy nebude tak pěkné a hodnotné auto, ani kdybyste se o něj starali sebelépe.
4. Odmítání kritických názorů
K čemu si brát na prohlídku ojetiny přítele či odborníka, když pak na jeho názor stejně nedáte a koupíte bezcenný vrak, protože podlehnete emocím (bod 3)? Jak praví přísloví „komu není rady, tomu není pomoci“, těžko se pak můžete dovolávat toho, že vám nikdo neporadil, když jste prostě neposlouchali. Také si dopředu o autě něco zjistěte, ať nekupujete naslepo. A hlavně pak na místě dejte na rady těch, které jste vzali s sebou.
5. Spoléhání se výhradně na soukromou inzerci
Kvalita prodeje ojetých aut u nás pořád nedosahuje takové úrovně, jak bychom si přáli. Ale tvrdit, že všichni bazarníci jsou podvodníci a že nejlepší auta jsou jen v soukromých inzerátech, je zásadní omyl. Je to auto od auta, člověk od člověka. Když už nic, ve větších bazarech máte aspoň záruku toho, že kupované auto není nepojízdný kradený vrak v exekuci. Bazary investují do prověřování vykupovaných ojetin spoustu úsilí a peněz. I když se zejména u aut z dovozu nepodaří vždy doložit stav najetých kilometrů, měla by být auta vždy tzv. „právně čistá“.
A co asi myslíte, že se děje s auty, které bazary odmítnou z různých důvodů vykoupit? Jistě, skončí v soukromé inzerci. Kdo v tom tzv. „umí chodit“ a má s výběrem ojetého auta trpělivost, dokáže si v soukromých inzerátech vybrat v rámci svého rozpočtu lepší auto a věcnými argumenty vyjednat s prodávajícím nižší cenu. Ale pro naprostého laika bez zkušeností a detailních technických znalostí je nejlepší cestou prověřený autobazar.
6. Opomíjení triviálních servisních zásad
Ono to souvisí s rozpočtem. Většina lidí se už při koupi auta a jeho uvedení do provozu finančně vydá natolik, že ani na základní servis jim už nezbývají peníze. Že je potřeba udělat svíčky, olej a filtry? To ještě do jara počká, až se finančně zmátoříme. Jenže do toho přijdou další a další problémy a člověk se vlastně finančně nezmátoří nikdy. Oddalování drobností totiž začne nabalovat další závady. Vše by se mělo řešit hned.
Chcete jeden příklad za všechny? Stačí, aby vám začal u moderního turbodieselu zlobit termostat. Je to záležitost za pár stovek a nějakou práci. Dejme tomu dva tisíce i s nějakými věcmi okolo. Že je teď nemáte? To je mrzuté. Stačí takhle jezdit týden a dva a zničíte si filtr pevných částic, který stojí klidně šedesát tisíc. A pak místo zcela standardního servisního zákroku začnete řešit, jak se filtru zbavit a jak „očůrat“ technickou a kde vám dají razítko. To si pak začnete říkat, jestli jste si neměli radši nechat to starší auto. A tím se dostáváme k poslednímu bodu:
7. Zbavování se auta, kterému vlastně nic není
Vážně musíte současné auto prodávat? Touha zvýšit svůj společenský status modernějším autem je lidsky pochopitelná, jistě. Nebo prostě máte jen pocit, že současný vůz už zastarává. Ale pokud mechanicky funguje a věnovali jste mu péči, kterou potřebuje, je opravdu důvod ho posílat do světa? Navíc platí, že pokud člověk ty samé peníze investuje do jiného ojetého auta, prakticky nikdy si nepolepší. Spíše naopak.