Hustý provoz a ucpané silnice trápí města na celém světě. Pomoci mělo sdílení vozů, které řada měst podporuje bezplatným parkováním. V Praze je sdílených automobilů aktuálně několik stovek, většina z nich ale patří firmám, které je za peníze pronajímají lidem. Běžní Češi si na myšlenku sdílení vlastního vozu zatím nezvykli. Může za to česká mentalita, tvrdí odborníci.
Sdílené vozy měly být receptem na efektivnější osobní dopravu. Ve většině aut v českých městech totiž kromě řidiče nesedí nikdo další. Dobrým příkladem je Praha, kde je podle dat Technické správy komunikací průměrná obsazenost pouhých 1,3 člověka na vůz. Sdílením tedy mělo dojít ke snížení počtu vozů ve městech a zmírnění provozu. Řada měst včetně naší metropole proto sdílené vozy podporuje tím, že jim umožňuje bezplatně a neomezeně parkovat v centru.
V Česku je aktuálně 760 sdílených vozů
Ke sdílení vozů u nás zatím dochází jen ve větších městech. Majorita carsharingových společností přitom nabízí nové vozy, které si zákazník může za poplatek půjčit. „Podle našich údajů je v Česku k dispozici 760 sdílených vozů, hlavně v Praze a Brně. Také roste počet stálých zákazníků, kteří využívají tuto službu opakovaně každý měsíc minimálně jednou,“ říká Roman Filip, předseda Asociace českého carsharingu. Podle něj službu vítají především mladší lidé, pro něž carsharing představuje svobodu a mobilitu za rozumnou cenu.
Zda carsharing skutečně pomáhá snížit městský provoz, ale podle odborníků jisté není. „Podle teorie může jedno sdílené auto nahradit 10 až 15 vozů. Carsharingové firmy v Česku ale podrobná data o využívání nezveřejňují. A i v zahraničí prakticky neexistují výzkumy, které by potvrdily, že sdílení vozů pomohlo snížit počet aut ve městech,“říká Stanislav Gálik, psycholog a výkonný ředitel inovační laboratoře AuresLab, jež vývoj na trhu sleduje.
Sdílet vůz s ostatními nechceme
Podle Gálika jsou carsharingové společnosti pouze moderním druhem autopůjčovny, která je dostupnější a pohodlnější, avšak jinak se podstatně neliší. Asociace českého carsharingu to nevyvrací. „Společnosti zajišťující carsharing prostřednictvím flotily moderních vozů, které samy provozují, opravdu fungují na bázi půjčování vozů za úplatu. Zákazníci carsharingových společností ovšem nemusejí do půjčovny. Zákazníci sdílejí vozy s jinými zákazníky a někteří z nich třeba pak vůbec nemají vlastní vůz,“ dodává Roman Filip.
Gálik vidí další důvod, proč se v tuzemsku zatím výrazněji neprosadilo ani takzvané peer-to-peer sdílení (sdílení mezi lidmi), ve zvyklostech obyvatel. „Představa, že vůz, ve kterém jezdí, před nimi používaly stovky lidí, je většině Čechů poměrně nepříjemná. Než by se zbavili svého vozu a místo toho si půjčovali sdílený, raději si ponechají svůj vlastní,“ tvrdí. Data inovační laboratoře AuresLab také ukazují, že s nástupem sdílených vozů nijak neklesá zájem o běžné půjčovny nebo koupi automobilu.
V USA provoz zhoustnul
Nedávná studie zkoumající vliv sdílených a „spolujízdových“ služeb na dopravu v San Franciscu přitom ukázala, že po jejich spuštění provoz rapidně zhoustnul. „Služby jako Uber nebo Lyft podle autorů studie mezi roky 2010 a 2016 způsobily prodloužení času na dopravu do daného místa o 60 procent. Přirozeně, tedy bez provozu těchto služeb ve městě, by se přitom podle studie čas prodloužil o zhruba 22 procent,“říká Michal Doležel ze serveru Nazeleno.cz, který sleduje úsporná a efektivní opatření. Podle studie také více než 2/3 vozů těchto služeb majitelé koupili za účelem podnikání, ne tedy jako vlastní vůz, který sdílejí.
Zajímavý fenomén se objevil také v Japonsku, kde roste počet zákazníků carsharingových služeb, kteří si auto pronajmou, ale nejezdí s ním. Místo toho je používají například jako místo k převlékání, sledování televize nebo procvičování angličtiny.