Rolls-Royce Phantom coby vlajková loď luxusní automobilky se ve své aktuální generaci světu představil před dvěma lety. Auto je to v mnoha směrech fascinující, protože zde automobilka není tak úplně limitována cenou a potřebou prodat co největší počet kusů. Vývojáři mají do značné míry volné ruce, což se na výsledku odráží. Výsledkem je produkt, s jakým jsem se já osobně za zhruba desetiletou kariéru motoristického novináře ještě nesetkal.
Tohle zkrátka není automobil, nýbrž v pravém smyslu palác na kolech. A samozřejmě u paláce na kolech není až tak důležité, jak jezdí, jako to, jak se v něm „bydlí“. Jaké tedy je cestovat v prodloužené verzi Rolls-Royce Phantom vpravo vzadu, kde by za běžných okolností seděl člověk, který neváhal utratit za svůj dopravní prostředek přibližně dvacet milionů korun?
Než se do toho pustíme, pojďme si otevřeně říci, že někdy obrázek vydá za tisíc slov. Takže možná lépe než detailnější popis lépe poslouží komentovaná galerie:
Potěší vás, hned jako ho uvidíte
Nový Phantom je impozantní vůz. Můžeme polemizovat, jestli je hezký, nebo ne, ale to je v zásadě jedno. Rolls-Royce má především reprezentovat svého majitele na nejvyšší možné úrovni, a to dělá způsobem, jaký vám žádný jiný automobil na trhu nenabídne. Testovaná verze EWB s rozvorem náprav prodlouženým na 3772 mm a celkovou délkou 5982 mm budí respekt už svou velikostí. Když se něco tak obrovského objeví před domem a vy víte, že právě přijel řádně proškolený řidič, aby zrovna vás odvezl, kam si jen budete přát, není to nepříjemný pocit. A co teprve, až vám onen zaměstnanec otevře protisměrně otevírané zadní dveře a vám se naskytne pohled do interiéru. Úroveň luxusu je až absurdní.
Testovaný exemplář dostal do výbavy paket Privacy Suit, který byl představen minulý rok. Určen je pro variantu EWB s prodlouženým rozvorem náprav a kromě jiného zahrnuje přepážku oddělující přední a zadní řadu sedadel. Jen tato drobnost stojí 60 tisíc eur (ne, raději to nebudeme přepočítávat na koruny) a na zážitek z jízdy má naprosto zásadní vliv.
Mě osobně ale na první pohled zaujalo něco jiného, a sice koberečky. Zdánlivě nepodstatný detail, ale schválně se podívejte na fotky. Koberečky jsou několik centimetrů vysoké a maximálně jemné. Šlapat na ně v botách mi přijde naprosto nepatřičné, ale to je tím, že na podobné věci nejsem zvyklý.
Sedadla jsou ve druhé řadě samozřejmě jen dvě a jsou příjemně široká, čalouněná jemnou kůží a opatřená hlavovou opěrkou s malým polštářkem. Nezbývá než se usadit a zavřít za sebou ty velké těžké dveře. Protože se kolega Jiří do role komorníka moc nevžil, musel jsem si zavřít sám. Lék na nevychované služebnictvo je ale zcela snadný. Stačí zmáčknout jedno z tlačítek na vnitřní výplni zadního sloupku, a dveře se zavřou samy. Namáhat se nemusíte.
Vítejte v jiném světě
Jakmile se s decentním klapnutí dveře zavřou, ocitnete se v jiném světě. Je to svět, kde ty dvě osoby sedící vzadu neruší vůbec nic. Izolace od okolí je naprosto dokonalá, což je asi ten nejsilnější zážitek, jaký jsem si ze zadní řady odnesl. Rolls-Royce právě na této oblasti během vývoje nové generace Phantomu důsledně pracoval a podřídil tomu všechno. Třeba kvůli nízké úrovni hluku byl naladěn přeplňovaný dvanáctiválec tak, aby dosahoval svých maximálních parametrů v co nejnižších otáčkách. Také zde bylo použito na 130 kg izolačních materiálů. Přidejte k tomu velikost vozu plus obrovskou porci výbavy a nemůžete se divit, že takový automobil váží minimálně 2,6 tuny. A to mezigeneračně něco málo zhubl!
Svoji izolovanost od vnějšího světa můžete dotáhnout k dokonalosti pomocí dalších tlačítek, které najdete na sloupku za zadními dveřmi. Jedno z nich na váš pokyn zneprůhlední přepážku, takže řidič nevidí, co se vzadu děje. Mimochodem, ani když je přepážka průhledná, není výhled dozadu úplně ideální. A jiným tlačítkem lze zatáhnout také záclonky na všech zadních oknech. I za jasného dne tu zavládne příjemné šero, nad hlavou se rozsvítí „hvězdné nebe“ (tedy optická vlákna, kterých je ve stropě opět absurdní množství), a můžete relaxovat.
K dispozici máte samozřejmě masáž, zábavní systém nabízí pro každého cestovatele vzadu dvanáctipalcovou obrazovku propojenou s automobilem, můžete si ale k ní připojit i vlastní zařízení a sledovat třeba filmy. Konzola mezi sedadly obsahuje schránku s menšími skleničkami na vodu (nebo spíš něco tvrdšího) a nechybí ani chladicí box a skleničky na šampaňské.
Kouzlo přepážky je rovněž v tom, že izoluje téměř dokonale také hluk. Když budete vzadu mluvit hlasitě, řidič možná něco pochytí. Pokud ale budete tišší, dopředu se nedostane nic. Komunikace mezi řidičem a cestujícími vzadu je v podstatě nemožná, pokud to ze zadního místa nepovolíte. Opět k tomu slouží další z mnoha tlačítek, kterým aktivujete interkom. Funguje to tak, že ve druhé řadě zmáčknete příslušné tlačítko, systém vás rovnou spojí s řidičem, a vy rovnou můžete předávat pokyny. V opačném směru to tak jednoduché není. Řidič svým tlačítkem pouze vyšle dozadu signál, že by něco chtěl říci, ale zadní pasažéři pořád mají možnost signál ignorovat. Pokud volání nepřijmou, řidič si může vpředu říkat, co chce, ale vás rušit nebude.
Létající koberec, bez legrace
Rolls-Royce přirozeně používá všechny dostupné technologie, které mají posádku ochránit před nedokonalostmi silnic. Najdete zde adaptivní tlumiče i systém sledující vozovku před automobilem. Obrovské disky jsou pro podvozek značnou výzvou, ale tvrdé rány nečekejte. Jen na větších nerovnostech poznáte, že zrovna nejedete po hladké silnici.
Co naopak nepoznáte, tedy ne ze zadních sedadel, to je rychlost, jakou se vůz pohybuje. Důvodem je právě zvuková izolace. Na dálnici nemáte šanci si všimnout, že řidič nechal nohu na plynu déle a že už jede přes 200 km/h. Když si zatáhnete záclonky a zneprůhledníte přepážku, nepoznáte už vůbec nic.
Při klidnější a plynulejší jízdě po dálnici vlastně ani nepoznáte, jestli se ještě pohybujete, nebo už stojíte v nějakém dalším omezení na D1, které vám v tomto automobilu je úplně ukradené, protože se prostě o nic starat nemusíte. Tedy kromě toho, zda je lepší mít opěradlo ve více vzpřímené pozici, nebo je lepší si trochu lehnout. A zda je lepší sledovat přímý přenos basketbalového zápasu, nebo řešit nějaké pracovní věci. Vpravo vzadu prostě plyne čas úplně jinak, než jsme zvyklí z běžných automobilů. Panuje tu taková klidná a uvolněná atmosféra. Je to zkrátka zážitek.
Dokonalost?
Snad to nebude působit příliš neomaleně, ale i tak extrémně drahá věc, jakou bezesporu je Rolls-Royce Phantom, se dá v některých směrech kritizovat. Osobně jsem třeba čekal větší rozsahy nastavení zadních sedadel a delší sedák. Hodil by se také držák na skleničky, který by byl někde při ruce a kam byste si mohli nápoj odložit. Grafika multimediálního systému by mohla být lepší. I Phantom je pak jen stroj, takže i zde se může objevit nějaká nedokonalost. Třeba v našem autě se záclonka na jedněch bočních dveřích nechtěla zatáhnout až do kraje. A především si nejsem jistý, zda reálně uživatelé těchto vozů opravdu dostanou větší komfort, než kdyby si pořídili třeba prodlouženou třídu S nebo dvanáctiválcovu řadu 7.
Už jsme to psali několikrát. Vývoj jde dopředu a dřívější nositelé nových technologií v podobě nejluxusnějších vozů už nemají moc prostoru, co dalšího nabídnout. Možná je Phantom o něco tišší než vrcholné verze BMW 7, možná o něco komfortnější, ale rozhodně ne nijak dramaticky. Jenže je to Rolls-Royce, vypadá jako Rolls-Royce a kamkoliv s ním přijedete, tam každému spadne brada až na zem. Je to prvotřídní luxusní aristokrat s image tak silnou, že by se s ní dalo štípat dříví. Na cestování vpravo vzadu v tomto autě by si zvykl úplně každý. Snadno, rychle a velmi rád.