Automobilka Alfa Romeo to v novodobé historii neměla nikdy lehké. V současnosti si ji spojujeme především s neuspokojivými finančními výsledky, kolísavou kvalitou a nevyváženými jízdními vlastnostmi většiny modelů. V přímém souboji s konkurenční značkou většinou moderní Alfa Romeo neuspěje, ale to její fanoušci slyší neradi a pod takovou recenzí pak proti redaktorům zažehnou svatou válku. Jakoukoli kritik milované značky berou jako osobní urážku. Ne nadarmo se říká, že kdo nikdy neměl Alfu Romeo, není skutečný automobilový nadšenec.
Moderní historie Alfy Romeo se píše od roku 1986, kdy ji převzal Fiat. Alfa Romeo měla problémy už v sedmdesátých letech, ale nabídka Fordu na její odkup nebyla dost atraktivní a Fiat slíbil, že zachová pracovní místa a výrobu v Itálii. Ovšem nabídka modelů byla od konce 80. let poměrně žalostná a nekonkurenceschopná. Bylo potřeba modernizovat.
Asi není žádným překvapením, že Alfa Romeo využívala mnoho společných prvků s Fiaty. Vznikl tak například model Alfa Romeo 155, což byl typický zástupce střední třídy té doby, srovnatelný třeba s BMW řady 3. Platforma Typo Tre (Typ 3) posloužila právě Alfě Romeo 155, Fiatu Tempra a Lancii Dedra, technicky příbuzným vozům. Většina motorů pocházela od Fiatu.
Doporučujeme: Jaká auta se představila na autosalonu ve Frankfurtu před 30 lety
Alfa Romeo 155 ale nedopadla moc dobře a byla kritizována pro přílišnou podobnost s Fiatem, který měl image levné lidové značky. Modernizace tak přišla už po pěti letech a v roce 1997 se na autosalonu ve Frankfurtu představila Alfa Romeo 156. Ačkoli vůz využíval platformu vycházející z Typu 3, tedy z minulého modelu, byla tak radikálně přepracována, že s tehdejšími Fiaty byl podobný jen středový díl, navíc zesílený a modifikovaný.
Design Alfy Romeo 156 navrhl začínající designér Walter de Silva, který se ve velkém inspiroval v legendárních modelech značky. Silva chtěl, aby vůz vypadal jako kupé, k čemuž použil zajímavý detail: kliku zadních dveří schoval do rámu bočního okna. Silva kombinoval tradiční prvky s moderním designem, takže se nejednalo o úplné retro. Naopak, design Alfy Romeo 156 je velmi nadčasový, ovlivnil vzhled automobilů této značky na mnoho dalších let. I dnes, po více než dvaceti letech, vypadá 156 pořád dobře. V roce 1998 vůz získal titul Auto roku.
Pod kapotou nebyla žádná zastaralá technika. Na svou dobu měly řadové čtyřválce Twin Spark velmi solidní výkony a například proměnné časování ventilů. Tehdy se ještě motory neladily jen na emisní normy a daňové tabulky, takže mezi automobily byly velké rozdíly. Základní šestnáctistovka měla například výkon 88 kW (120 k), což v té době odpovídalo spíše dvoulitrům. Osmnáctistovka nabízela 106 kW (144 k) a dvoulitr dokonce 114 kW (155 k).
Vrcholem základní nabídky byl šestiválec 2,5 l o výkonu 140 kW (190 k), který byl později modernizován. Výkon se zvýšil nepatrně, na 141 kW, ovšem zlepšil se průběh točivého momentu. Pod kapotou byly i dva diesely, čtyřválec 1,9 l (77 kW/105 k) a pětiválec 2,4 l (100 kW/136 k). Motory byly modernizovány na emisní normu Euro 3 v roce 2001, výsledkem bylo mírné snížení parametrů.
Doporučujeme: Lancia Fulvia 1600 HF (1972): Doba předstratosová
V roce 2002 přišel první facelift, který přinesl vedle změny předního nárazníku také například duální automatickou klimatizaci, xenonové světlomety, boční airbagy či navigační systém. Alfa Romeo 156 dostala také stabilizační a protiprokluzový systém. Novinkou byl zážehový motor 2.0 JTS s přímým vstřikováním paliva a výkonem 121 kW (165 k), což byl ve své době nesmírně komplikovaný, ale konstrukčně moderní agregát.
Sportovní verzi 156 GTA poháněl šestiválec 3,2 l o výkonu 184 kW (250 k) a točivém momentu 300 Nm. Konstrukčně vycházel z návrhu Ferrari. Alfa Romeo 156 GTA se vyráběla také ve verzi Sportwagon, tedy kombi. Vzniklo jen 1973 sedanů a 1678 kombíků, takže se jedná o velice vzácné auto.
Poslední modernizace dorazila v roce 2003. V režii ji měl designér Giorgetto Giugiaro. Vedle úpravy vzhledu se vůz dočkal rozšíření výbavy a úplně nových dieselů. Motor 1.9 JTD posílil na 103 a 110 kW (140 a 150 k), pětiválec 2.4 JTD na 129 kW (175 k). Výroba sedanu a kombi skončila v roce 2005, přizvednutý a oplastovaný kombík Crosswagon se vyráběl až do roku 2007. Nástupce přišel v podobě Alfy Romeo 159.
Během deseti let vyrobila Alfa Romeo necelých 690 000 kusů modelu 156 všech karosářských variant a motorizací. Dnes už jich mnoho nepotkáte. Ačkoli se pro automobilku jednalo o posun vpřed, některých tradičních neduhů se značka nedokázala zbavit. Na prodejích to bylo znát a konkurence byla nelítostná. Zatímco v roce 2001 vyrobila Alfa Romeo skoro 214 000 vozů, o deset let později vyráběla polovinu. Nejhorší byl pro Alfu Romeo rok 2016, kdy vyrobila jen necelých 57 000 aut.
Doporučujeme: Alfa Romeo 4C Spider vs. Porsche 718 Boxster S: Dva světy
Čas, koroze a necitliví majitelé se na četnosti Alfy Romeo 156 na silnicích podepisují. Zatímco v roce 2001 jich například ve Velké Británii jezdilo přes deset tisíc, dnes se počítají na pár stovek. Podle stránek How Many Left jich vážně mnoho nezůstalo. Je to vidět i u nás. V inzerátech najdete jen pár desítek zbídačených kusů těsně před smrtí za dvacet tisíc korun.
Alfa Romeo se nikdy nekupovala racionálním uvažováním. Vždycky to byla auta, která jste prostě museli chtít. Model 156 možná není tak radikální, ale ve své době to bylo dobré auto a zajímavá alternativa k prémiové německé konkurenci. Těžko odhadovat, jestli se z Alfy Romeo 156 stane legenda, ale pokud budou počty provozuschopných aut klesat takovým tempem jako dnes, bude to za pár let už jen muzejní exponát. Nechcete někdo nějakou zachránit? Jednou z ní možná bude vyhledávaná rarita. Jen s ní musíte mít trpělivost.