Ze „zklidňování dopravy“ se stal hotový evergreen. Některé městské části nebo obce jako by razily teorii, že dopravu je třeba zklidnit úplně všude. A nejlépe na nulu. Jedním z nejčastěji používaných opatření jsou retardéry. Instalují se i do ulic s minimálním provozem mezi obytnými domy, často v nesmyslném množství. Výjimkou nejsou tři retardéry těsně za sebou. Oficiálně má taková věc přinášet vyšší bezpečnost provozu, ale jako všechno ostatní na světě přináší také řadu negativ.
Začít můžeme třeba od zhoršeného komfortu posádek automobilů. To je samozřejmě věc, která příslušné orgány rozhodující o instalaci retardérů vůbec nezajímá (máte přece jezdit na kole nebo v MHD), ale jaksi se zapomíná, že autobus se přes retardér nevznese a že přes stejné překážky musí jezdit také vozy záchranné služby. Skvělou ukázkou je příjezd z pražské ulice Plzeňská přes ulice Pod Kotlářkou a Roentgenova do nemocnice Na Homolce. Než pacient zdolá v sanitce úsek dlouhý jeden kilometr, musí se vypořádat hned s trojicí retardérů. Ten poslední stojí pro jistotu těsně před vjezdem do nemocnice.
Další nevýhodou je zvýšený hluk. V místech, kudy by auto projelo konstantní rychlostí třeba 40 km/h, musí zpomalit a zase se rozjíždět. Takže řidiči podřazují a motor se dostává do vyšších otáček, kde je hlučnější. Nakonec i samotné přejíždění retardérů znamená hluk zejména tam, kde někdo uvědomělý dá retardér na trasu autobusu MHD nebo nákladních automobilů. Zbytečné opotřebování podvozku už je jen takovou třešničkou na dortu.
Doporučujeme: Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Možná největší potíží je ale produkce emisí, což si mnozí vůbec neuvědomují. Naopak, jsou rádi. Vždyť přece retardér znamená nižší rychlost a tudíž i vyšší bezpečnost. Co ale přesně s emisemi jeden takový retardér udělá, to krásně dokumentuje práce Martina Irwinga z University of Manchester, která byla letos prezentována na konferenci Harmo18 v Itálii. Jeho tým vzal blíže nespecifikovaný sedmimístný automobil s dieselovým motorem o objemu dvou litrů a vybavil ho zařízením pro velmi rychlou analýzu výfukových zplodin, se kterým následně vyrazil do ulic Londýna a Cambridge. Právě vliv retardérů byl jedním z výsledků této práce.
Z měření britských odborníků je zjevné, že vůbec největší vliv na produkci emisí ve městech má přímo plynulost dopravy. Ukazuje to už první obrázek s barevným znázorněním hodnot produkovaných emisí NOx testovaného vznětového motoru. Z něj jsou jasně patrné body s podstatně vyššími emisemi. Jde o momenty, kdy vůz z nějakého důvodu akceleroval. Příčinou mohou být semafory nebo právě retardéry.
Bližší pohled na jednu ulici ukazuje krásný příklad přehnaného použití retardérů, kdy jsou mezi obytnými domy tři těsně za sebou. Před každým vůz brzdí, takže produkované emise klesnou téměř na nulu, jenže pak automobily akcelerují. Proto typicky těsně za retardérem emise NOx mnohonásobně vzrostou oproti ustálené jízdě. Naměřené hodnoty mají vždy dva vrcholy a jeden propad. Ten připadá na změnu rychlostního stupně. Všimněte si také, jakými rychlostmi se vůz pohyboval. Nejel ani 30 km/h a akceleroval jen zvolna (zhruba o 10 km/h za 5 sekund).
Třetí obrázek ukazuje situaci u semaforu. Zde se průběh produkce emisí samozřejmě opakuje, ovšem s tím rozdílem, že vůz akceleroval až na rychlost přes 60 km/h, přičemž řidič řadil dvakrát. Za povšimnutí stojí především pokles produkovaných emisí při konstantní rychlosti.
Závěr je zřejmý. Pokud chceme snížit znečištění městských ulic, jednou z cest je zvýšení plynulosti dopravy. Samozřejmě těžko lze odstranit všechny semafory, ale omezovat instalaci retardérů na rozumnou míru by určitě šlo.