Vláda nařídila kvůli pandemii koronaviru povinné nošení roušek. Česko bylo v tu chvíli prakticky unikátem. To, co se zprvu zdálo jako rozumný nápad, se záhy ukázalo být spíš problémem. Plošné nařízení totiž nikdy nemůže být úplně splnitelné a lidé na něj posléze přestávají dbát. Nepomůže ani policie, jejíž kontrola je v tuhle chvíli spíš demotivující.
Den nebo dva po zavedení povinnosti nosit roušky se v televizi objevily záběry policistů, kteří prochází pražským parkem a okřikují „hříšníky“ se sundanou rouškou. Schytal to pán, jenž si zapálil a kvůli potáhnutí si roušku na chvíli sundal. O pár dní později jsme se z médií dočetli, že městská policie z Lázní Bohdaneč přistihla dva nudisty, jak se u rybníku opalují bez roušky. Hrůza!
Takový způsob kontroly ze strany policie začal připomínat to, jak přistupuje třeba k měření rychlosti na silnici – postaví se s radarem na místo, kde je bezpečné jet rychle, a chytá řidiče, kteří na to s nadšením trochu šlápli, aniž by někoho ohrozili. Před školou o tři čtvrtě na osm ráno, kde je opravdu pomalá jízda nutností, ji ale s radarem vidět obvykle není, protože tam prakticky nikdo rychle nejezdí.
Jistě, úplně bez pravidel by to asi nešlo. Mnohá plošná nařízení se ale brzy ukážou jako krátkozraké. Stejně jako je maximální povolená rychlost 90 km/h na některé okresky příliš vysoká a na jiné zase příliš nízká, je i nošení roušek všude zbytečné. V lese, při jízdě na kole, v autě, na ulici, kde se jen s kolemjdoucími míjíte, k přenosu nemoci dojít nemůže. Lidé to vědí a začnou si nepozorovaně roušky sundávat. Stejně jako by na rovné přehledné okresce bez ostatního provozu klidně přidali trochu plynu.
Je to rozumné? To je jedno, porušujete nařízení
V tu chvíli sundání roušky dává smysl. I tak se ale vystavují nebezpečí kontroly a dokonce i nadmíru vysoké pokuty (až 10 tisíc korun), protože i když jsou uprostřed prázdné louky, porušují sundáním roušky nařízení vlády. Doufat ve shovívavost policie je v tu chvíli nebezpečné. Spíš je lepší počítat s nejhorším scénářem – že se stanou velmi snadnou obětí příslušníka, který si na nich rád „smlsne“. Podobně jako jiný policista, který vás na uměle posunutém konci obce daleko za zástavbou načapá s radarem schovaným za bukem.
Ostatně snahu o co nejjednodušší pokutování lze už vycítit i v úpravě nařízení, kdy se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvolil, že řidiči roušku nebudou muset používat. Ale jenom když pojedou sami! Ve dvou ji v autě mít musí a je jedno, že právě vezou člena stejné domácnosti, se kterým fungují celý den bez roušky. Proč? Protože v případě chuti pokutovat takové chování se nemusí nic dokazovat. Vše je hned jasné – byli jste v autě dva, bez roušky, bude to za 10 tisíc. Že na sebe jinak celý den dýcháte? Nezájem!
Možná by ale bylo lepší, kdyby se vláda projednou poučila z chyb, které tak ráda předvádí dopravní policie, a zaměřila se opravdu na rozumné řešení. Plošné nařízení a jeho drakonické vymáhání nezmění chování lidí, stejně jako měření rychlosti nezabrání tomu, aby někdo jel rychleji. Co to takhle jednou zkusit cestou rozumu? Nošení roušek ano, ale jen v místech, kde to má opravdu smysl – v MHD, supermarketech, dalších obchodech, v čekárně u lékaře nebo třeba v taxíku. A možná se pak zase inspiruje dopravní policie a bude měřit tam, kde jí to nikdo nebude mít za zlé. Že je to pohádka? Ale kdepak, podobně už nosí roušky třeba v Rakousku. A věřím, že tamní obyvatele to mnohem víc motivuje než plošné a na absurdních místech vymáhané nařízení.