Dejme si modelový příklad: Dvě podobná auta, stejný věk, podobná výbava a také podobná cena. Jedno má na tachometru 60 000 km, druhé 150 000 km. Které byste si vybrali? Většina lidí pravděpodobně bez dlouhého přemýšlení ukáže na první. Jenže právě tady může číhat past a nebudeme se teď bavit o tom, že takové auto může mít stočený tachometr. Představme si, že ty kilometry jsou reálné.
Samotný údaj na tachometru totiž neříká nic o tom, jakým způsobem auto své kilometry absolvovalo. A vůz s podezřele nízkým nájezdem může mít za sebou mnohem náročnější život než služební auto, které každý den polykalo stovky kilometrů po dálnici. Na tenhle „detail“ upozorňuje třeba ADAC a také samotní výrobci varují před příliš krátkými jízdami.
Video: Recenze ojeté Škody Octavia III
Výrobci krátké jízdy zařazují mezi náročný provoz
Že nejde jen o teorii automechaniků, dokazují samotné automobilky. Hyundai například v servisních pokynech řadí mezi takzvané náročné provozní podmínky opakované jízdy kratší než 8 km. Za mrazu se tato hranice dokonce zvyšuje na 16 km. U vozů provozovaných v takových podmínkách pak výrobce předepisuje přísnější servisní režim některých součástí. Jen málokdo si to ale ohlídá. „Vždyť s tím, mámo, skoro nejezdíme,“ že ano…
Problémem není jedna cesta dva kilometry do obchodu. Problém nastává ve chvíli, kdy auto stejným způsobem funguje několik let. Motor pak velkou část svého provozu absolvuje dříve, než se všechno dostane na optimální provozní teplotu. Takové auto přitom může mít po deseti letech na tachometru velmi lákavých třeba 50 000 km.
U dieselů je potřeba dávat ještě větší pozor
Samostatnou kapitolou jsou modernější diesely vybavené filtrem pevných částic. Ten potřebuje pravidelně regenerovat, tedy zjednodušeně řečeno nahromaděné saze při vysoké teplotě vypálit. Ford ve svých návodech výslovně upozorňuje, že pokud auto jezdí pouze krátké vzdálenosti nebo často startuje a zastavuje, je vhodné čas od času absolvovat delší cestu, aby filtr dostal podmínky potřebné k regeneraci. Jako příklad uvádí přibližně 20 minut souvislejší jízdy po hlavní silnici nebo dálnici.
Podobně to vysvětluje Volkswagen. Podle automobilky mohou krátké jízdy s častým zastavováním způsobit, že se zachycené částice nestihnou z filtru správně odstranit. Volkswagen dokonce dodává, že pro řidiče, který typicky absolvuje krátké trasy v hustém provozu, může být vhodnější benzinové, hybridní nebo dnes už rovnou elektrické auto. Takže tradiční bazarová pohádka o důchodci, který s ním jezdil jen tři kilometry do obchodu, nemusí být nutně taková výhra, jak na první pohled zní. U dieselu to platí dvojnásob.
Ptejte se, kde auto jezdilo
Při nákupu ojetiny proto není špatné přestat se na chvíli dívat na tachometr a začít se ptát. K čemu předchozí majitel auto používal? Jezdil každý den pár kilometrů po městě, nebo dojížděl 50 km do práce? Stálo auto většinu týdne v garáži? A jak často jezdilo na servis? Právě servisní historie je u každé ojetiny vždycky extrémně důležitá. Malý nájezd totiž není omluvenkou pro vynechávání údržby. Některé servisní úkony mají kromě kilometrového také časový interval.
Také ADAC doporučuje při nákupu kontrolovat servisní dokumentaci, faktury a další záznamy a nesoustředit se pouze na číslo na tachometru. U dražší ojetiny se pak samozřejmě vyplatí také předkupní kontrola v servisu. U dieselu může diagnostika napovědět například něco o stavu filtru pevných částic a často odhalí problémy, které při desetiminutovém okukování auta na parkovišti jednoduše neuvidíte. Pokud se prodejce kroutí a do podobné kontroly se mu moc nechce, je nejlepší o takovém autu rovnou vůbec neuvažovat a neztrácet s tím čas. To samé platí ve chvíli, kdy vám prodejce nechce předem dát ani VINko pro ověření základních věcí. Slušní prodejci s tímto problém nemají, protože nemají co tajit.
Vyšší nájezd automaticky neznamená horší auto
To samozřejmě neznamená, že bychom měli začít v bazarech cíleně vyhledávat auta s co nejvyšším nájezdem. S přibývajícími kilometry se opotřebovává podvozek, brzdy, spojka a spousta dalších dílů. Jde spíš o to nenechat se opít jedním hezkým číslem. A to i s ohledem na riziko stočení tachometru.
ADAC upozorňuje, že i auto se 100 000 nebo 200 000 km může mít před sebou ještě dlouhý život. Rozhodující je celkový stav, údržba a právě způsob předchozího provozu. V některých případech proto může být zachovalé dálniční auto se 150 000 km rozumnější koupí než městský diesel se 60 000 km, který celý život poskakoval mezi školkou, supermarketem a domovem. A měsíc po nákupu se vám rozsvítí závada DPF a rovnou si můžete připravit na opravu pár desítek tisíc.
Zdroj: ADAC, Hyundai, Ford, Volkswagen
