-
MDČR nesouhlasí s naším nedávným článkem o přínosech úsekového měření na D1
-
Měření má údajně smysl, protože hlavním cílem není snížení počtu nehod. Kamery mají primárně přimět řidiče k tomu, aby „jezdili bezpečně podle předpisů“
-
Na jiném místě svého vyjádření ale ministerstvo říká, že měření přináší snížení rychlosti až o 20 km/h a zároveň snížení počtu nehod, zejména u těch těžkých a smrtelných. Na D1 to však není pravda
-
I přes ministerské „uvedení věci na pravou míru“ stále platí, že bezpečnostní přínos kamer nelze prokázat
Nedávno jsme zveřejnili článek, který se podrobně zabýval dopady úsekového měření na dálnici D1. Na počátku stál fakt, že podobně jako dříve Dan Ťok i současný ministr dopravy obhajuje rychlostní kamery přínosem v oblasti bezpečnosti. „Odborné studie potvrdily snížení rychlosti a zvýšení bezpečnosti v měřených úsecích. Jeden neukázněný řidič v případě nehody zdrží tisíce ostatních,“ prohlásil Vladimír Kremlík začátkem září. Jenže pokud si pod pojmem „zvýšení bezpečnosti“ představíme pokles nehod nebo jejich závažnosti, jednoduše to není pravda:
https://autobible.euro.cz/jak-je-to-s-nehodovosti-na-merenych-usecich-d1-kamery-zadny-prinos-nemaji-potvrzuje-to-i-studie-mdcr/
Ministerstvo dopravy nenechalo článek bez odezvy. Což je na jednu stranu vítaná změna. Ještě nedávno měl tento úřad ve zvyku raději nic nekomentovat a naše dotěrné dotazy na různá témata ponechávat bez odpovědí. Tentokrát jsme se ale dočkali rozsáhlé písemné reakce, kterou úřad zveřejnil na svém webu v rubrice „Na pravou míru“. Doporučujeme si ji celou přečíst, abyste věděli, o čem je řeč.
„Bezpečná jízda podle předpisů“ jako hlavní důvod měření
Ačkoliv reakce ministerstva neuvádí na pravou míru žádný z našich závěrů, za pozornost rozhodně stojí. Hned v úvodu nás mezi řádky obviňuje z toho, že chceme, aby se nedodržovala pravidla silničního provozu a podsouvá nám názor, že rychlejší jízda v uzavírkách bezpečnost zvýší. Nic z toho náš článek neříkal. Pouze rozporoval přínos měření z pohledu bezpečnosti, což je hlavní argument používaný pokaždé, když se někde instaluje další sada úsekových radarů. A bezpečnostní přínos podle našeho názoru nelze vyjádřit jinak než počtem nehod. Za tím si pevně stojíme.
Úředníci MDČR na to zjevně mají odlišný názor: „Co však je skutečným cílem úsekového měření? Přimět řidiče k tomu, aby v opravovaných úsecích jezdili bezpečně podle předpisů, a to se podle výsledků projektu prokazatelně povedlo,“ píše ministerstvo dopravy. Pomiňme teď otázku, jestli náhodou předpis, jehož plošné porušování nemá žádný vliv na nehodovost, není nadměrně restriktivní a neměl by být zrušen. Nechme stranou i stále nevysvětlenou záhadu, proč ministr vůbec mluvil o bezpečnosti, když teď najednou jde prý hlavně o dodržování předpisů. A podívejme se ještě jednou na věcnou část tohoto tvrzení. Existují nějaké konkrétní argumenty, které by dokazovaly, že řidiči začali „jezdit bezpečněji podle předpisů“ díky kamerám?
Ministerstvo uvádí, že studie prokázala snížení rychlosti po zavedení úsekového měření o 5 km/h. Zde ale vyvstávají dva problémy, jak jsme ukázali už v původním článku. Stejná studie totiž říká, že před zavedením úsekového měření byla průměrná rychlost 80 km/h. Pokud je tedy opravdu cílem přimět řidiče jezdit podle předpisů, pak vlastně nebyl důvod nějaké měření instalovat! Druhým problémem jsou data, ze kterých tvrzení o snížení rychlosti vychází. Autoři studie použili údaje z flotily zhruba 40 tisíc firemních vozidel, přičemž 80 % z tohoto počtu byla auta o hmotnosti nad 3,5 tuny. Ministerstvo tudíž fakticky neví, jaký reálný vliv na snížení rychlosti měření mělo. Může se pouze domnívat na základě faktu, že zpomalily velké automobily, které ale už před zavedením měření limit 80 km/h podle oficiální studie dodržovaly.
https://autobible.euro.cz/jaka-bude-nadchazejici-zima-na-d1-kalamitni-snih-uz-by-tentokrat-nikoho-prekvapit-nemel/
Přesto jsou podle ministerstva celkové zkušenosti s měřením pozitivní. „Snížení rychlosti až o 20 km/h, snížení nehodovosti až na polovinu (nejvíce u smrtelných a těžkých nehod), výrazný pokles míry překračování rychlosti. To vše potvrzuje, že provozování úsekového měření rychlosti má očekávaný vliv na snížení rychlosti i nehodovosti,“ píše se v závěru oficiálního vyjádření. Protože je tento závěr velmi zavádějící, dovolili bychom si ho uvést na pravou míru pro změnu my.
Na pravou míru: Argumenty schází
Ministerstvo zjevně nemá dost argumentů na to, aby dokázalo vyvrátit pochybnosti o přínosu úsekového měření na D1. Proto v závěru svého vyjádření přechází k obecné argumentaci podporující měření jako takové, čímž ale vyvolává dojem, že se to týká také situace na D1.
Jaká je skutečnost? Studie zpracovaná k vlivu úsekového měření na D1 mluví o snížení průměrné rychlosti jen o 5 km/h (80 vs. 75 km/h), nižší počet nehod se prokázat nepodařilo (a navíc podle MDČR vlastně ani není snížení počtu nehod hlavním cílem měření) a smrtelné nehody se až na naprosté výjimky v opravovaných úsecích, respektive na dálnicích obecně, nedějí.
Zkušenosti ze zahraničí jsou pěkná věc, ale jak známo, lidé jsou různí, což platí také o vozovém parku, hustotě provozu, silniční infrastruktuře a bezpočtu dalších faktorů, v nichž se jednotlivé evropské země mnohdy značně liší. Pro zajímavost, zkušenosti ze zahraničí se používají jako argument jen tehdy, když se to hodí. Cokoliv, co v zahraničí ukázalo na nezávadnost zvýšení rychlosti nebo nedejbože zrušení nulové tolerance alkoholu, se naopak důsledně ignoruje, popřípadě usilovně popírá.
Studie úsekového měření z českého prostředí chybějí. Výjimkou je pouze jedna více než deset let stará práce z obce Miličín. Neexistující české podklady byly ostatně jedním z důvodů, proč vznikla zde diskutovaná studie nová hodnotící stav na D1. A ta pozitivní vliv úsekového měření na nehodovost nepotvrdila. Naše vlastní analýza (viz původní článek) pak jasně ukázala, že počet nehod v žádném ze sledovaných měřených úseků neklesl a struktura jejich příčin se zásadně nezměnila. Zejména nepoklesl počet nehod způsobených vysokou rychlostí, protože k takovým nedocházelo ani před zavedením úsekového měření. To jsou nezvratná fakta.
Pokud ministerstvo chtělo uvést věci na pravou míru, pak můžeme konstatovat, že se to příliš nepovedlo. Naopak svými úhybnými manévry potvrdilo náš závěr, že žádné přesvědčivé argumenty o bezpečnostním přínosu úsekového měření na D1 v ruce nemá.