Střední a nižší střední třída nebyly vždy segmenty, v nichž by Daimler-Benz sklízel jednoznačné úspěchy. I když o možnosti produkce menších modelů vývojové oddělení uvažovalo. Ale zůstalo jen u úvah, minimálně do 8. prosince 1982.
Debut modelové řady W201, občas s kapkou ironie přezdívané „Baby Benz“, nepředstavoval pro koncern riziko. Spíše šlo o krok do neznáma. Ne snad, že by chyběly zkušenosti či poučení z historie. Například taková předválečná řada H s motorem vzadu, to byl propadák první třídy! Vyvážily jej pouze úspěchy modelů 170 V s motorem vpředu. Ty bez velkých změn přežívaly v nabídce až do roku 1954. Tou dobou byly dávno překonané moderní nabídkou například konkurenčního Borgwardu. Pak přišel slavný „Ponton“, ale to už byl úprk směrem k bohatším vrstvám. Vzniklo mnoho prototypů a modelů, ovšem zůstaly ukryté zrakům veřejnosti. Říkalo se jim studie.
Německé karosárny nabízely tuningové úpravy, kdy přestavba na kabrio byla součástí paketu
Původní sedan není dlouhý, ale prototypový kabriolet dělá dojem ještě menší karoserieDaimler-Benz ovšem nebyl k občasným dotazům a narážkám odborného tisku hluchý. Velmi blízko k sérii měl v 60. letech čtyřdveřový prototyp, podobající se řadě W113 („Pagoda“). Ale před montáží prototypové série a začátkem zkoušek výrobce zařadil zpátečku. Nechuť jít do risku? Strach o zisk? Obava, aby malým Mercedesem neztratil „jméno“? Od všeho trochu… Následovala první polovina 70. let a ropná krize. To byl současně impuls pro ty, kteří ještě nad menšími a hospodárnějšími vozidly váhali. Začaly práce na novém segmentu, které trvaly osm let. Pak se představila další mercedesovská trefa do černého, jíž se dodnes říká 190.
Karosářská varianta zůstala jediná. Sedan mohl mít vizáž silničního dravce, ale pořád byl jeho základem Baby-Benz, který svištěl po dálnicích celé Evropy nebo si v poklidu vznětově pochrochtával v taxislužbě. Kombíky byly bezpředmětné. K tomu nedostačovala délka karoserie. V nezávislých mimoevropských karosárnách vzniklo jen několik pick-upů. I skica kupátka by se v šuplíku pracovního stolu našla. A ten, kdo si pohrával s myšlenkou dvoudveřového hardtopu, byl tvarově zatraceně blízko řadě noblesních kupé nejvyšší třídy C126, představené rok před stodevadesátkou. A tak se dostáváme k poslední možné verzi, ke kabrioletu.
Mohutná záď se může zdát nesouměrná. Pravdou ovšem je, že se u podobných staveb stala pravidlemBylo to lákavá představa. Šarmantní otevřený model by byl jako stvořený k tomu, aby zametl především s mnichovskou konkurencí. Původní sedan není dlouhý, ale prototypový kabriolet dělá dojem ještě menší karoserie. Samozřejmě poměrem dlouhých dveří a krátkého zavazadelníku, navíc rozděleného krytem sklápěcí střechy. V místě, kde má sedan zadní dvojici dveří, je široký celistvý bok zdůrazněný klínovitým profilem. Mohlo by se zdát, že tato partie je zbytečně masivní. Jenže pohledem na soudobou, pozdější i dnešní produkci zjistíme, že podobně vypadá většina modelů stejné třídy. Exkluzivitě kabrioletu je podřízený i interiér. V něm najdeme veškerý luxus, který mohl koncern do malé otevřené verze soustředit, včetně airbagu, klimatizace a mnoha elektrických pomocníků. Pod kapotou pracuje šestiválec s výkonem 122 kW (166 koní) a krouťákem přes 220 Nm.
Po motorické stránce nebyly s prototypem žádné starosti. Negativní hodnocení si všímalo jen nepříliš promyšleného krytu složené střechy. Ten se občas zkřížil s otvíraným víkem zavazadelníku. Kritika dopadla i na miniaturní zadní sedadlo, jemuž nepomohlo ani kožené čalounění. Ale z historie víme o mnoha kabrioletech, které na tom byly prostorově stejně, ne-li hůře. Boční oplastování nemělo potřebnou kvalitu, což by v případě sériové výroby Daimler-Benz jistě dořešil.
Kožené čalounění v barvě karoserie je jen jedním z mnoha doplňků, které výrobce připravil pro svou exkluzivní variantu řady 190
Mercedes-Benz si pro chystaný kabriolet připravil to nejlepší, co mohl ve výbavovém seznamu W201 nabídnoutNa různých internetových fórech můžeme najít desítky kabrioletů řady W201, ovšem ty mají s mateřskou firmou společný jen základní výrobek. K nejagilnějším úpravcům patřila německá karosárna Schulz nebo AKH, který stavěl na bázi modelu 190 i faetony. Britský Crayford tvořil otevřené verze snad ze všech Mercedesů a nejinak si počínal americký Coffman. My jsme se však zabývali původním a jediným projektem koncernu Daimler-Benz. Proč se tedy nakonec kabriolet nevyráběl?
Řada W201 debutovala už v roce 1982, ale o kabriu se začalo mezi designéry mluvit nejdříve v polovině 80. let. Facelift také nepočkal. Stodevadesátka jím prošla v roce 1988. Teprve na jeho základu se začalo prototypové kabrio stavět. Jenže to už se intenzivně pracovalo na následující generaci Baby-Benze (která ovšem toto označení nepřevzala), aby se stihl debut plánovaný na rok 1993. Otevřená W201 byla dokončena v roce 1990. V případě výroby by zbývaly pouhé tři roky produkčního cyklu. To nemohl akceptovat ani Daimler-Benz a jeho akcionáři. Další vývoj nadějného exempláře byl tudíž ukončen.
Nositelem některých jeho linií se ale stal kabriolet, odvozený od nové střední řady W124 (dnes E-Klasse). Ten se představil dva roky po konci vývoje svého neznámého předchůdce. Zapomenutý prototyp mohou zájemci vidět buď v expozicích továrního muzea, nebo na některých specializovaných výstavách. Stihla jej nepřízeň osudu. A tak všichni, kteří někdy zatoužili vlastnit 190 E 2.6 Cabriolet, měli smůlu.
Foto: archiv autora, Mercedes-Benz, Drive2