Rozruch na sociálních sítích vyvolala ve čtvrtek zpráva, podle které policisté následovali dvasedmdesátiletou cyklistku až do nemocnice jen proto, aby jí udělili pokutu za pád z kola. Viz například článek Důchodkyně spadla z kola, policisté jí za to přišli dát pokutu do nemocnice na serveru Novinky.cz.
Upozornila na to ombudsmanka Jana Šabatová, která také k případu přitáhla mediální pozornost. Nejvíc mě na tom překvapuje, že to někoho překvapuje. Postup policie se nijak neliší od toho, který se obvykle uplatňuje při dopravních nehodách motorových vozidel.
Pokud způsobíte nehodu, kterou šetří policie, bez pokuty nevyváznete prakticky nikdy. A pokud třeba policisté na místě přesvědčí vás nebo jiného z účastníků, aby se pro jistotu nechal odvézt na vyšetření v nemocnice, už to jde jako nehoda se zraněním do správního řízení, odkud si téměř jistě odnesete vysokou pokutu a několikaměsíční zákaz řízení.
[su_note note_color="#c4c4c2"]
Doporučujeme: Sedm „zločinů“ proti bezpečnosti a plynulosti provozu, které nikdo netrestá
Velká část nehod přitom nevzniká flagrantním porušením konkrétního paragrafu, hrubou nedbalostí nebo úmyslně rizikovým jednáním. Jsme lidé, tedy tvorové omylní, a čas od času bohužel chybujeme. Špatně vyhodnotíme podmínky, v kritický okamžik dopustíme, aby naši pozornost na zlomek sekundy získalo něco jiného, nezorientujeme se včas ve složité situaci, nedokážeme správně zareagovat a strneme v úleku, nebo nám ve stresu selže koordinace a motorika. Podobně jako té staré paní. Proto se nehodám říká nehody.
Čím jsem starší, tím hůř se mi chápe, jak může taková pokuta přispět k nápravě viníka. Pro běžného, emocionálně, sociálně a inteligenčně vyzrálého člověka je obrovským trestem už kombinace šoku, stresu ze zničeného auta a následných komplikací, pocitu viny za způsobené škody a vědomí, že život či zdraví jiných lidí (někdy i nejbližších) se v důsledku jeho selhání ocitly v ohrožení. A na takové, které tohle všechno nechá chladnými, rozhodně nezabere ani nějaká pokuta.
[su_note note_color="#c4c4c2"]
Doporučujeme: Jak postupovat při dopravní nehodě – a co raději nedělat
Jistým způsobem jsou pokuty za dopravní nehodu ještě nehoráznější než všechny ty sankce za zločiny bez oběti, jako je pokutování za rychlost v opravovaných úsecích dálnice D1. Jsou totiž trestem navíc pro někoho, kdo se už dost vytrestal sám. (Kdyby to snad nebylo zcela zřejmé, mluvím jen o části dopravních nehod. Samozřejmě je i dost takových, u nichž jsou chování řidiče a/nebo rozsah následků zřejmým důvodem k udělení tvrdé sankce včetně zákazu činnosti nebo dokonce odnětí svobody.)
Čím to, že nelidskost policistů, kteří neváhají navštívit zraněného starého člověka v nemocnici, aby jeho špatnou situaci ještě zhoršili finanční sankcí, intuitivně vnímáme téměř všichni, ale u jiných dopravních nehod tomu tak není? Určitě to není jen věkem oběti. (Ano, oběti. Co jiného je ta paní než oběť sociopatů v uniformě?) Troufám si říci, že kdyby paní řídila auto, ombudsmance by případ možná ani nestál za pozornost a reakce veřejnosti by také vypadaly úplně jinak. (Nejspíš něco v duchu „nemá za ten volant lézt, když už to nezvládá.“) Možná je to jen tím, že ten systém je tu s námi odjakživa, takže ho bez přemýšlení považujeme za správný a jediný možný. Podobně jako nevnímáme jiné příklady zvůle, drobných institucionalizovaných nespravedlností, šikany, nesvobody a zbytečného trestání, které jsou součástí našeho světa, ačkoliv analogické příklady z jiných zemí nás svojí nespravedlností bijí do očí. To ale neznamená, že je to správně.
[su_note note_color="#c4c4c2"]
Doporučujeme: Sedm dopravních značek, které řidiči nejčastěji ignorují nebo chápou špatně
Úředně trestat člověka za chybu, v jejímž důsledku nezpůsobil a nemohl způsobit vážnější škodu nikomu jinému než sobě samému, je ohavné a nelidské. A ohavní jsou také všichni ti, kdo se k takovému zbytečnému trestání horlivě propůjčují, obhajujíce sami sebe alibistickou konstrukcí, že jim to ukládá zákon a že jen dělají svoji práci. Tu dělali třeba i – abychom na závěr připomněli zítřejší státní svátek – vyšetřovatelé v estébáckých mučírnách. A přesto si je historie bude právem pamatovat jako odporné zrůdy.
Titulní foto: Pixabay.com