Plánování je polovina úspěchu. Volte trasy pokud možno po širších silnicích vyšších tříd a bez průjezdů klikatými historickými centry. Vyhněte se místům s rizikem kolon a také přejezdům horských průsmyků – ty jsou doslova životnostní zkouškou. Na odpočívadlech zajíždějte na parkoviště pro náklaďáky. Pozor, bývají plná! Před cestou s obytným přívěsem uvnitř všechno dobře upevněte a naložte rovnoměrně, pouze do určených míst. Nic nenechávejte v poličkách, dveře skříněk a zásuvky zajistěte proti otevření.
Před každou cestou zkontrolujte STK a zelenou kartu, nezapomeňte ani na povinnou výbavu vleku (žárovky, rezerva, klíč na kola). Couvání s vlekem si důkladně nacvičte nanečisto, a potáhnete-li běžným rodinným kombi obytný přívěs, budete potřebovat nástavce na vnější zrcátka. Na nich nešetřte, levná bývají k ničemu.
S vozíkem jste vždy pomalejší. Dvě tuny navíc přistřihnou křídla i silnému motoru a místo pěti metrů najednou zabíráte deset. Na obojí je třeba myslet při předjíždění, stejně jako na omezenou schopnost zpomalovat. V koloně si vždy nechte odstup. Máte-li starší vozík s povolenou osmdesátkou, na dálnici vás budou předjíždět kamiony, jejichž řidiči si z limitů těžkou hlavu nedělají. Mají ale omezovače rychlosti, takže jim předjíždění potrvá dlouho. Předjíždějícímu pomůžete, když mu bliknutím ukážete, že se před vás už může zařadit; v asférickém zrcátku kamionu se vzdálenosti odhadují velmi špatně.
Doporučujeme: Řidičské průkazy – Skupiny, podskupiny, druhy vozidel a minimální věk pro udělení
Při výjezdech z tunelů či na viaduktech pozor – poryvy bočního větru dokáží přívěs rozhoupat. Převážíte-li auto či jinou hodnotnou věc, může se vám v zahraničí (zejména v Itálii či Švýcarsku) stát, že budete muset tamější finanční policii dokazovat, že jde o soukromou, nikoliv obchodní přepravu. Mimo EU budete předkládat též celní náležitosti. Ohlídejte si předpisy ohledně tachografu, v některých zemích jej potřebujete k soupravě s nákladním vlekem, jejíž nejvyšší dovolená hmotnost přesahuje 3,5 t (v Německu jen 2,8 t).
A nakonec – nestyďte se, že vám to s vlekem nejde, a zaplaťte si pár kondičních jízd v autoškole. Naučí vás tam pár triků, jak se vyhnout nepříjemným situacím. Třeba že rozhoupaný vlek se stabilizuje šlápnutím na brzdu (a nikoliv na plyn, jak se doporučovalo dříve). A že tahat vlek není tak těžké.
10 tipů, jak zvládnout jízdu s přívěsným vozíkem
- Při rozjezdu a pomalém manévrování s přívěsem se extrémně namáhá spojka. Zkuste ji brousit po co možná nejkratší dobu.
- Do zatáček si více najíždějte, jinak se delší přívěs octne za krajnicí či v protisměru. V noci se připravte na vykukující poziční světla vleku, dokáží v zrcátku vylekat.
- Do zatáček zpomalte více, než jste zvyklí, rozhoupaný ani převrácený vlek nepotěší.
- Brzděte dříve, než jste zvyklí, ušetříte brzdy, tažné zařízení i naložený náklad.
- Při jízdě v souvislé koloně před sebou vždy nechávejte místo pro předjíždějící vozy.
- Občas se na přívěs podívejte do zrcátka a přejeďte očima kontrolky.
- Máte-li slabší, starší auto, hlavně s komůrkovým dieselem, v táhlém stoupání nestůjte na plynu. Radši podřaďte a trochu uberte, přitom hlídejte teplotu vody a nechte potom motor vychladit. Jinak brzy skončíte s prasklou hlavou válců.
- Před stoupáním si podřaďte dříve a získejte co nejvíc rychlosti.
- Škubání přívěsu, spojené s hlasitými kovovými ranami, je normální.
- Špatně naložený vlek (břemeno příliš vzadu) se snadno rozhoupe. Jediným řešením je dupnout na brzdy a naložit vlek správně.
Převzato z časopisu AUTO7