Elektromobily by měly podle některých přinést zlepšení životního prostředí. Jenže není žádné tajemství, že na trhu je jen velmi málo zákazníků, kteří by si vybírali auto podle toho, kolik produkuje emisí. Rozhodují náklady, pořizovací i provozní. A právě z tohoto pohledu nejsou elektromobily příliš výhodné.
Nedávno se touto problematikou zabývala studie neziskové organizace ICCT (International Council for Clean Transportation). Došla k vcelku předvídatelnému závěru. Pokud do fungování trhu nezasáhnou úřady a nepřidělí elektromobilům nějakou dodatečnou výhodu, zákazníkům se nevyplatí.
Přesně řečeno se studie nezabývala přímo náklady na provoz, ale právě zdaněním konvenčních motorů. Nicméně porovnání čtyř různých variant jednoho automobilu mimoděk ukázalo, jak málo výhodné elektromobily pro běžného zákazníka bez dalších pobídek jsou.
Kolik stojí Volkswagen Golf?
Autoři studie si vzali jako modelový příklad Volkswagen Golf. Jednak proto, že je to jedno z vůbec nejprodávanějších aut Evropy, ale také proto, že se kromě spalovacích motorů nabízí také coby plug-in hybrid a elektromobil. Studie se zabývala motorizacemi 1.5 TSI (110 kW/150 k), 2.0 TDI (110 kW/150 k), e-Golf (100 kW/136 k) a Golf GTE (150 kW/204 k). Do srovnání bylo zahrnuto pět evropských států: Francie, Nizozemsko, Německo, Norsko a Spojené království.
V důsledku odlišných daňových politik se koncové ceny stejného auta mohou napříč Evropou výrazně lišit. Krásně to dokumentuje přiložený graf:
Z grafu je vidět, že kromě Norska jsou v ostatních uvažovaných státech běžné spalovací motory levnější, takže zákazníci logicky příliš po elektrifikovaných autech netouží. Jejich motivaci ale mohou zvýšit další aspekty. Například osvobození od dálničních poplatků. Nebo samozřejmě uvalení dalších emisních daní na klasické motory, což je přesně ten důvod, proč je vůbec nejdražší motorizací v celém srovnání naftový Golf prodávaný v Norsku.
Vyplatí se, když započteme další náklady?
Studie se zabývá také tím, která verze VW Golf vyjde nejvýhodněji z dlouhodobějšího pohledu. Konkrétně při užívání po dobu čtyř let, kdy se do výpočtu započítají také různé silniční poplatky, náklady na palivo a daně uvalované na vlastnictví auta. Obecně platí, že zákazníkům se během čtyř let elektromobil nevyplatí. Bez zásahu úřadu je prostě na začátku moc drahý a uvažovaný nájezd 13 000 km ročně příliš malý na to, aby se výrazně projevila úspora za palivo. Bližší srovnání pro jednotlivé země nabízejí samostatné grafy:
Francie
Francie to s daněmi příliš nepřehání. Podpora se týká jednorázové dotace ve výši 6000 eur pro auta produkující méně než 21 gramů CO2/km. Díky tomu nakonec ze srovnání vychází nejlépe elektrický Golf a základní cena u e-Golfu se pohybuje na úrovni zážehové verze. Nejdráž vychází plug-in hybrid.
Německo
Německo, které nám je ze všech pěti zemí nejblíž, také podporuje elektrifikovaná auta dotacemi snižujícími základní cenu. Elektromobil se tak téměř dostává na úroveň zážehového motoru (je „jen“ o 800 eur dražší) a plug-in hybrid na úroveň dieselu. Kvůli dani z vlastnictví naftového vozu pak majitel dieselu za čtyři roky zaplatí v Německu celkem 800 eur, což mu provoz trochu prodraží. U benzinu činí daň během čtyř let 250 eur, u plug-in hybridu zaplatí majitel 100 eur a elektromobilů se tato daň netýká.
Nizozemsko
V Nizozemsku jdou úřady na podporu elektromobilů opačně. Nesnižují ceny elektrifikovaných aut nějakými jednorázovými dotacemi, ale naopak přidají daně na klasická auta. Velmi významná je zde daň při registraci vozidla a daň z vlastnictví automobilu. Jenom za to, že si koupíte v Nizozemsku Golf s motorem 1.5 TSI, musíte zaplatit 4300 eur. Když sáhnete po dieselu, dostanete „pokutu“ 9500 eur. A navíc budete muset každým rokem platit za to, že takové auto užíváte. Celkem za čtyři roky zaplatíte v Nizozemsku 2600 eur za provoz benzinového Golfu a dokonce 6300 eur za provoz dieselu. Výsledný efekt je prostý. Díky podpoře elektromobilů se zvedla cena aut obecně.
Norsko
Norsko přistupuje k podpoře elektromobilů podobně jako Nizozemsko. Také zde musíte zaplatit dodatečnou daň za registraci benzinového a naftového motoru, což se elektrifikovaných modelů netýká. Elektromobily navíc nemusí platit silniční poplatky a hlavně jsou osvobozeny od daně z přidané hodnoty. To všechno v součtu znamená, že elektrický Golf je v Norsku suverénně nejvýhodnější. Pro zajímavost: Všimněte si, že zatímco v Německu zaplatí majitel benzinového Golfu za čtyři roky přibližně 35 tisíc eur, v Norsku to je téměř padesát tisíc.
Spojené království
Ve Spojeném království by díky dotacím na plug-in hybrid a elektrický Golf vycházely všechny čtyři verze v podstatě stejně. Provoz zážehové i naftové verze by mohly výrazně prodražit silniční poplatky. Za čtyři roky by to mělo být zhruba deset tisíc eur. To ale jen v případě, že by modelový řidič jezdil 220 dnů v roce do Londýna, respektive do zóny, kde se musí ve všední dny mezi sedmou ranní a šestou večerní za vjezd platit. Do této zóny mohou elektrifikovaná auta bezplatně. Silniční poplatky jsou v tomto případě spíše pro zajímavost. Nikde není napsáno, že anglický majitel VW Golf bude ochoten platit tolik peněz jen za to, že každý den chce dojet autem až do londýnského centra.
Bez daní a pobídek se nevyplatí
U všech grafů hodnotících náklady na nákup a provoz auta během čtyř let je zřejmé, jak zanedbatelnou položku představují náklady na palivo. To je důvod, proč se elektromobily bez větších pobídek běžným uživatelům vyplatit nemohou. Samozřejmě uvažovaných 13 000 km za rok je poměrně málo, nicméně jde o obecný průměr, jak ho spočítalo sdružení evropských výrobců automobilů ACEA. Pokud najezdíte víc, mohl by se váš konkrétní výpočet trochu změnit.
Nástup elektromobilů zkrátka bude něco stát. Daně při nákupu nového automobilu jsou velmi výrazné a jejich odpouštění v rámci podpory elektrických aut bude nutné někde kompenzovat. Uvidíme, zda to jednou v případě České republiky bude zdražením klasických motorů, nebo zda se budou peníze vybírat třeba pomocí dražší elektrické energie.