Znamená i malá dovolená s elektromobilem velké starosti? Vyzkoušeli jsme to s BMW iX xDrive40

  • Elektrická mobilita udělala i v České republice za poslední tři roky obrovský skok kupředu 

  • Jestliže v roce 2019 byla cesta s Mercedesem-Benz EQC na Moravu a zpět strastiplná, aktuální podobně dlouhý výlet pod Praděd byl vcelku přijatelný 

  • Stále ještě ale nemůžeme říci, že to je bez kompromisů

  • Krátké výlety během dovolené nejsou zas tak velký problém, ale stejně budete mít tendenci program upravovat podle nabíječek 

Elektromobilita je podle všeho budoucnost, ať se nám to líbí, nebo ne. Otázkou asi už není to, zda se elektromobily stanou každodenní realitou a hlavním dopravním prostředkem, ale spíše jestli to bude už za pět let, nebo trochu později. Vidět to je kromě jiného také na intenzitě, se kterou automobilky i jiné instituce investují právě do elektricky poháněných vozidel, což se projevuje v praxi.

Možná si vzpomenete, že jsme v roce 2019 podnikli cestu z Berouna na Moravu a zpět. Tehdy trasa dlouhá zhruba 330 km měla nádech velkého dobrodružství, ačkoliv jsme už tenkrát k tomu měli velký moderní elektromobil v podobě Mercedesu-Benz EQC (jak ten čas letí, ještě nedávno to byla pomalu novinka…). Výsledkem byla reportáž napsaná u nabíječek, která odhalila řadu strastí a problémů.

Elektrickým Mercedesem na Moravu a zpět: Reportáž psaná u nabíječek

Nedávno jsme vyrazili na týdenní dovolenou z Prahy do Karlova pod Pradědem. Trasa vedoucí přes D1 také měří zhruba 330 km, takže ideální příležitost ke zhodnocení tříletého pokroku nejen v oblasti aut samotných, ale také infrastruktury.

Tentokrát bylo našim společníkem zbrusu nové BMW iX. I tento elektromobil přináší pro automobilku revoluci, podobně jako před třemi lety EQC. Zcela nový přístup k designu, sázka na lehké materiály, nově pojaté uspořádání interiéru a hlavně nejmodernější technika dělají z tohoto „bobříka“ na pohled možná trochu zvláštní, ale jinak velice slibný automobil.

Naše verze ale byla ta základní. Model xDrive40 totiž na rozdíl od „padesátky“ má menší akumulátory (využitelná kapacita 71 kWh) a také se zvládne nabíjet maximálním výkonem 150 kW. Dražší iX xDrive50 má baterii s kapacitou přes 100 kWh a zvládne až 200 kW při nabíjení. Navíc nejde jen o maximální dosažitelný výkon dobíjení, ale také o průběh nabíjecí křivky. Jednoduše, xDrive50 se umí nabíjet citelně rychleji než čtyřicítka. Pro srovnání, před třemi lety nabízel Mercedes-Benz EQC kapacitu 80 kWh, dojezd zhruba podobný jako naše iX, ale schopnost nabíjet se maximálně výkonem 110 kW.

Vínové BMW iX xDrive40 je na českém internetu dobře známé, protože už ho měla nejedna motoristická redakce. My jsme s tímto po technické stránce velmi slibným elektromobilem podnikli týdenní výlet dlouhý zhruba tisíc kilometrů. Foto: Lukáš Dittrich

Cesta na jednu zastávku 

BMW iX xDrive40 oficiálně ujede 425 km. Je to asi dosažitelné číslo, ale v praxi se budete muset docela snažit. Rozhodně také nebude žádoucí, abyste cestovali po dálnicích. Pravda, během týdne jsme se dostali i pod 20 kWh/100 km. Stalo se tak při pozvolném cestování v okolí Karlova pod Pradědem, ale to při kapacitě 71 kWh stále dává nějaký 360 km. Dopředu bylo jasné, že to na jeden zátah v běžném cestovním tempu z Prahy pod Praděd nedáme.

Oproti roku 2019 se podstatně rozšířila síť nabíjecích stanic. Dobíjet podél D1 už není vůbec žádný problém. Společnost E.ON má u Vystrkova dobře známý dobíjecí hub, kde najdete i stanice sítě Tesla, u Jihlavy stojí stanice sítě Ionity. Právě k těm jsme měli namířeno. V plánu byla krátká zastávka, následujících 240 km už by mělo být v klidu.

Na prvních 100 km trasy jsme se nechali trochu unést plavností, s jakou BMW iX zvládá tempo kolem 140 km/h. Komfort je ukázkový, jenže spotřeba pak šplhá k 30 kWh/100 km. Proto jsme u Jihlavy nakonec raději dobíjeli na 90 %, abychom pak už zastavovat nemuseli. Foto: Lukáš Dittrich

Plán trochu narušilo nadšení z toho, jak BMW iX jezdí. Příjemná dynamika je doprovázená dokonalým akustickým komfortem podpořeným pohodlím netradičně pojatého interiéru. Ve 140 km/h vůz jen tiše plachtí a cesta krásně utíká. Jenže s tím utíká také dojezd. Spotřeba při dálničních rychlostech roste ke 30 kWh/100 km. Když se necháte takto unést, ujedete sotva 250 km. Na Ionity jsme proto raději dobíjeli z 33 na 90 procent, což trvalo čtyřicet minut. I tak bylo zřejmé, že dále musíme pokračovat pomaleji, pokud už nechceme nabíjet.

Právě tohle je jeden z přetrvávajících kompromisů, který při podobných cestách elektromobily doprovází. Pokud nesáhnete po současné absolutní špičce v podobě ještě dražších aut, jako je zmíněné iX xDrive50 (stojí od 2,6 milionu), budete se muset v cestovním tempu uskrovnit. Sice jedete v krásném pohodlí poskytovaném automobilem za více dva miliony, ale musíte obsadit pravý pruh dálnice a budete konstantně sledovat, jak vás míjí dvacetileté „popelnice“ za pár desítek tisíc.

BMW iX M60 má po premiéře. Jako první sériový vůz značky vám dá přes 1000 Nm

Do Karlova pod Pradědem jsme dorazili poklidnou jízdou se zbývajícím dojezdem 39 km (13 %). Tou dobou už svítilo upozornění na nízký dojezd, což někteří uživatelé špatně snáší. Celá cesta trvala téměř přesně pět hodin. Kromě 45 minut dlouhého stání u Ionity nedaleko Jihlavy nás zdržela 30 minut dlouhá zastávka na dálnici u Prostějova kvůli vyprošťování havarované dodávky.

Nabijete už opravdu skoro všude 

Příjezdem do cíle cesty takové ty tradiční reportáže ve stylu „jeli jsme elektromobilem tam a tam a dojeli jsme bez nejmenšího problému“ končí. Jenže právě tady se ukrývá další drobná potíž. Teoreticky samozřejmě stačí jakákoliv zásuvka a máte vystaráno. Budete odpočívat několik dní v kuse a auto spíše potřebovat nebudete. Už naše zkušenosti s VW ID.4 ale ukázaly, že po dojezdu do cíle může trvat dobíjení nepříjemně dlouho.

V případě naší chaty v Karlově pod Pradědem jsme se v místě ubytování ani dobíjet nesnažili s tím, že v nejhorším popojedeme do Bruntálu k normální 50kW nabíječce ČEZ a hodinu tam počkáme, případně půjdeme třeba do místního zámku. Nakonec se ale ukázalo, že to nebude potřeba. Na druhý den jsme měli naplánovaný výlet na Rešovské vodopády. Oproti původnímu plánu jsme ho trochu protáhli a auto nechali v Rýmařově, kde se podařilo najít veřejnou AC dobíjecí stanici. Rychlost sice nebyla kdo ví jaká, ale náš výlet trval přes pět hodin a za tu dobu se auto nabilo z deseti na 83 %.

I v Rýmařově najdete veřejné dobíjecí stanice, i když poměrně pomalé. Z deseti na osmdesát procent se tu BMW iX nabilo za pět hodin, během kterých jsme si udělali plánovaný výlet, takže to nevadilo
Elektromobilita vám pořád pravidelně přináší překvapení, kdy něco nefunguje. Zde nešla uplatnit nabíjecí karta BMW a s přímou platbou přes odkaz jsme měli problémy.

Komplikace byla pouze se zprovozněním dobíjení, protože tahle nabíječka neakceptovala nabíjecí kartu BMW, platba přes platební kartu z nějakého důvodu nešla a nakonec to vyřešila až naše jiná platební karta, kterou běžně nevyužíváme. V čem byl problém, nevíme, nicméně takové věci se při používání elektromobilů bohužel dějí každou chvíli. Spustit nabíjení nám trvalo asi půl hodiny.

Po tomto nabíjení auto slibovalo dojezd 275 km a to nám pro popojíždění po okolí na zbytek pobytu stačilo. Přesto to člověku ale nedá a občas mrkne, zda zrovna někde není náhodou příhodná nabíjecí stanice. Když už auto bude několik hodin odstavené, nabíjení přijde vhod. Nic takového se nám nepoštěstilo. Je ale překvapivé, kolik už je veřejných stanic i na méně frekventovaných místech naší republiky.

Zpátky na tři zastávky

Po příhodných nabíječkách jsme během výletů pokukovali hlavně kvůli zpáteční cestě. Odjíždět s nabitým autem na trasu dlouhou 330 km by bylo příhodnější, výlety na Praděd nebo Červenohorské sedlo ale nakonec způsobily, že jsme vyráželi s nabitím na 24 %. Když v takové chvíli zadáte do navigace BMW iX cíl, auto vás upozorní, že mu dojezd nestačí a vyhledá příhodnou nabíjecí stanici. Přehlednější řešení ale nabídne aplikace My BMW, přes kterou si také můžete trasy plánovat a kde pak názorně uvidíte, kde přesně byste měli zastavit a jak dlouho budete nabíjet.

V aplikaci My BMW si kromě jiného můžete prohlížet také historii vašeho dobíjení. Přehled lze navíc exportovat ve formě tabulky
Plánování cest přes aplikaci My BMW představuje velmi užitečnou funkci. Můžete také nastavit, kolik procent chcete mít po dojezdu do cíle

Trasu lze odeslat do auta přes vzdálený přístup, jenže se zdá, že vůz si pak převezme pouze cílovou destinaci, nikoliv vybrané nabíjecí stanice. Návrh pro dobíjení, které vybírá automobil, se od aplikace lišil. V našem případě z nějakého důvodu automobil ignoroval Ionity u Jihlavy. Podle aplikace jsme měli nabíjet 25 minut v Uničově, 20 minut na dálnici u Vyškova a 15 minut na Ionity u Jihlavy.

Pokud se podivujete nad množstvím zastávek, tak právě takhle to je u elektromobilů nejrychlejší. Je lepší držet vůz více vybitý a nabíjet kratší dobu, protože do řekněme 50 % je nabíjení nejrychlejší. Testované iX jsme ještě po návratu podrobněji zkoumali při dobíjení na Ionity nedaleko Čestlic. Maximálních 150 kW bylo dosaženo jen na velmi krátkou chvíli, od padesáti procent se vůz nabíjel výkonem už jen 72 kW, který navíc dále klesá. Tento způsob má tři základní nevýhody: Cesta příliš neutíká, zvyšuje se riziko problému a pro případné zajížďky máte menší rezervu, než jakou byste asi chtěli.

Mrzneme a furt nabíjíme: Příznivci elektromobilů nechtěně upozornili na jejich největší nevýhodu (komentář)

 

My jsme poprvé stavěli po půl hodině jízdy, pak po 50 minutách a pak znovu po hodině. Především ale platí, že čím víc zastávek, tím větší šance na nějakou potíž. Tu jsme potkali u Vyškova, kde je rychlonabíjecí stanice disponující výkonem až 175 kW. Hned vedle je klasická „padesátka“. K té se chtěl připojit nešťastník s Nissanem Leaf, ale u tohoto stojanu mu dobíjení nefungovalo. Když se připojil ke stejnému stojanu jako my, tak stanice samozřejmě nabíjení zpomalila. Tak jsme se po pár minutách odpojili, silnější stanici mu přenechali, ještě chvíli nabíjeli na padesátce a následně pokračovali k Jihlavě na Ionity.

Kromě věčného zastavování to ale nakonec byla cesta víceméně bez problémů (dohromady jsme nabíjeli 66 minut), což je potřeba ocenit. Hlavně proto, že jsme neměli žádný speciální plán a prostě ráno u skoro vybitého auta zadali do aplikace My BMW cíl (tentokrát to byly Průhonice) a následně už jen jeli podle doporučení techniky. Možná jsme ale měli štěstí.

Autor fotografií v textu: Lukáš Dittrich

Pořád to není bez problémů

V Uničově má ČEZ jen jeden stojan v roští naproti Tescu. Naštěstí je hned vedle Lidl, kde se nabíjí zdarma a kde byly hned dva elektromobily (nepřestává nás fascinovat, jak si lidé koupí auto za 1,5 milionu a pak šetří postáváním na parkovišti u Lidlu, protože je to zdarma…). U Vyškova přijel Leaf těsně po nás. Kdyby přijel dříve a rovnou se připojil k 175kW stanici, museli bychom zde stát zhruba o dvacet minut déle. I těch pět minut, co jsme se na silnější stanici nabíjeli, stačilo k dobití 11 kWh. Následné dobíjení na 50kWh nabíječce přidalo za 17 minut pouze 13 kWh.

Po návratu do Průhonic následovalo ještě další dobíjení u Ionity nedaleko Čestlic na D1. Tady se vyskytl problém, protože první stojan odmítal akceptovat nabíjecí kartu BMW. Po čtvrthodinovém boji jsme auto přeparkovali k vedlejšímu stojanu, kde vše fungovalo bez problémů. Tahle stejná situace se nám stala už při výletu s VW ID.4 do Rakouska, kde jsme platili přes aplikaci. Průběh ale byl stejný. Několik marných pokusů u jednoho stojanu a následně bezproblémová aktivace u stojanu vedlejšího. Je to asi prkotina ve chvíli, kdy zde nikdo další nestojí. Pokud je ale vedlejší stojan obsazen, je to k vzteku.

Ke stanici ČEZ v roští u Tesca v Uničově se drahý elektromobil tak úplně nehodí, ale hlavní je, že máte možnost nabíjet. U nedalekého Lidlu bylo samozřejmě plno. Však je to tam zdarma…
Stanice E.ON u Vyškova dává pěkných 175 kW. Po chvilce jsme ji ale přenechali nešťastníkovy s Nissanem, který měl u vedlejší 50kW stanice problém. Obě auta naráz silnější stanice neutáhla.

Malá dovolená s elektromobilem dnes už neznamená velké problémy. Na to je i v našich končinách nabíjecích stanic příliš mnoho a elektromobilů příliš málo. Ale pořád znamená kompromisy a drobné potíže.

Je naprosto jasné, že s naftovou X5 bychom do Karlova pod Pradědem dorazili rychleji a nemuseli se ohlížet na to, zda jedeme moc rychle (rozuměj 140 km/h). Nemuseli bychom pokukovat po nabíjecích stanicích během pobytu a nemuseli bychom ani trochu upravovat výlety podle toho, kde je k dispozici nabíjení. Zastánci elektromobility namítnou, že trasy dlouhé několik stovek kilometrů člověk zas tak často nejezdí a párkrát do roka to přežije. Je to pravda a jak jsme se přesvědčili, absolvovat se to dá. Že ale s moderním dieselem zvládne stejnou věc s daleko větší bezstarostností, to je také fakt. A klidně to může být i velká zahraniční dovolená.

Mimochodem, když člověk řeší, že se nespustí nabíjení, že nějaký malý provozovatel není spojený s nabíjecí kartou automobilky, když je potřeba instalovat aplikaci, platit přes internet (a když se na nabíjecí stanici objeví slovo „token“), lze se jen těžko ubránit dojmu, že tahle verze individuální mobility opravdu pro staré lidi zatím není to pravé ořechové.

Od reportáže psané u nabíječky s Mercedesem-Benz EQC se toho změnilo opravdu mnoho. Auta se nabíjejí rychleji, možností pro veřejné dobíjení je násobně více. Tempo by se navíc mělo ještě dále zvyšovat. Je proto dost možné, že za další tři roky už nebude co řešit a bude úplně jedno, jestli jedete dieselem, nebo elektromobilem. Uvidíme.

BMW iX xDrive40: Zapomeňte na design
Vnější design BMW iX je trochu kontroverzní, ale v praxi jde o mimořádně povedený automobil nabízející nadprůměrné jízdní vlastnosti, velmi vysokou míru pohodlí, kvalitní zpracování, a který ještě navíc přidává podobou interiéru punc něčeho speciálního.

Někdy se zdá, že BMW zopakovalo při návrhu tohoto modelu přístup, jehož výsledkem byl před lety elektromobil i3. Na pohled to je opět nevšední automobil, který ale v praxi funguje skvěle. Lepší xDrive50 stojí o nějakých 600 tisíc více než xDrive40, ale tento příplatek za úvahu stojí. Kromě intenzivnější dynamiky dostanete citelně delší dojezd i lepší rychlost dobíjení. A o to jde u elektromobilů především.

Znamená i malá dovolená s elektromobilem velké starosti? Vyzkoušeli jsme to s BMW iX xDrive40
Ohodnoťte tento článek!
2.4 (48%) 5 hlas/ů

3 KOMENTÁŘE

  1. Konecne ako tak realne napisany clanok o elektrosrotoch.
    Jedine co si z neho pamatam su nabijanie, nabijanie, cakanie na nabijanie, upravovanie trasy kvoli nabijacke, problemy na nabijacke, platenie karty tokeny.
    Neviem si to predstavit s detmi.
    Neviem si to predstavit v zime alebo letnom upeku.
    Neviem si prestavit ze by ma davali 120 feldy favority a stare herky.
    A ja by som trpol ci vobec niekde dojdem.

    Viac takychto clankov, hlavne bezpozlatka.
    V clanku chybaju fakty ako teplota vonku/v aute vyuzivanie klimy/kurenia, priemerna rychlost, presne rozpisy casov jazdy a dobijania

  2. To bylo v článku taky nakousnuto. Raději nabíjené v Jihlavě, abychom nemuseli nabíjet na Moravě. Tam síť výkonných dobijecich stanic řídne.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: