Německé dálnice jsou pro mnohé motoristy hotový ráj, protože zde na některých úsecích není stanoven rychlostní limit. Tato výsada se ale opakovaně stává terčem kritiky. Teď se debata a zavedení plošného rychlostního limitu otevřela znovu. Důvodem je část zprávy takzvané Národní platformy pro budoucnost mobility, která se předčasně dostala do médií. Vedle zavedení limitu 130 km/h zpráva navrhuje také dále podporovat elektromobily a hybridy. Mimo jiné i tím, že se zvýší daně na pohonné hmoty.
Zrušení německého dálničního ráje nicméně není zdaleka hotovou věcí. Národní platforma pro budoucnost mobility má svoji zprávu o vlivu dopravy na produkci CO2 zveřejnit až v březnu. To, co se dostalo na veřejnost, je podle německých médií pouze návrh odborníků, kteří ho předložili zmíněné platformě. Vůbec se nemusí slučovat s celkovými závěry chystané zprávy.
Navíc německá vláda zavedení pevných rychlostních limitů na dálnicích odmítla. V pondělí tak učinila ústy svého tiskového mluvčího Stefana Seiberta. Ten prohlásil, že „existují i inteligentnější způsoby snížení emisí než pevný rychlostní limit na dálnicích“. Rychlostní limity odmítá rovněž německý ministr dopravy Andreas Scheuer. Předložil vskutku pádné argumenty, když zmínil, že německé dálnice patří k nejbezpečnějším na světě a navíc by zavedení obecného limitu podle jeho slov přineslo snížení emisí v dopravě o méně než 0,5 %. Zdá se, že zdravý rozum ještě definitivně nezmizel.
Německý ministr dopravy má pravdu v obou svých tvrzeních. Představa o smrtelném nebezpečí při rychlejší jízdě po dálnicích je mylná. Například v roce 2017 se v Německu pouze 6,9 % nehod se zraněním a 12,3 % smrtelných nehod událo právě na dálnicích, jak říkají německé statistiky. Ostatně vysokou rychlostí se dá jezdit jen někdy a jen někde. Jako přirozený regulátor rychlosti totiž působí hustota provozu. Můžete mít třeba Bugatti Chiron, ale pokud pojedete v době dopravní špičky, stejně se na 300 km/h rozjedete jen těžko. Z toho vyplývá i onen zmíněný druhý fakt.
Pro ilustraci, takhle vypadal průběh rychlosti, když jsme kdysi dávno jeli se Seatem Leon ST Cupra z autosalonu ve Frankfurtu a v Německu jsme spěchali. Kvůli okolnímu provozu nešlo jet rychlostí 200 km/h příliš často, a to byla dálnice relativně volná (jde zejména o úsek před Rozvadovem směrem do ČR, kde velký provoz není)Nevíme, kde německý ministr dopravy přišel k číslu 0,5 % snížení emisí CO2 z dopravy po zavedení limitů, ale klidně to může být pravda. Neomezená rychlost totiž neznamená, že všichni jedou na dálnici 250 km/h. To prostě nejde. Navíc z jednoho německého průzkumu vyplývá, že 26 % řidičů jede po neomezených dálnicích maximálně 130 km/h a dalších 36 % se pohybuje mezi 130 km/h až 150 km/h. Pouze 7 % pak uvedlo, že někdy jezdí přes 170 km/h.
Jde o vyjádření lidí, nikoliv realitu zohledňující zejména u těch rychle jedoucích aktuální podmínky provozu. Přesto nám to ukazuje, že průměrná rychlost aut jedoucích na německých neomezených dálnicích rozhodně není nijak dramaticky vysoká, tudíž nemůže být nijak dramatické ani snížení produkce emisí po zavedení limitu 130 km/h. (Navíc lze předpokládat, že mnozí řidiči by jezdili svých 150 km/h i po zavedení limitu. Stejně jako u nás.)
Třeba v Austrálii na jedné z tamních dálnic (dálnice znamená v australském provozu spíše nekonečně dlouhou dvouproudou a širokou silnici) vzrostl po zrušení limitu rychlostní průměr na 140 km/h, ale počet nehod klesl. Drtivá většina neměla potřebu jezdit přes 200 km/h. Prostě jeli, jak jim bylo příjemné, a místo tachometru se soustředili na okolí. To je důvod, proč může být neomezený úsek bezpečnější než úsek se sníženou rychlostí, ještě navíc striktně hlídaný radary. (Třeba na D1 v měřených úsecích stoupl počet nehod kvůli nevěnování se řízení.)
Je fajn vidět, že pořád existuje zdravý rozum, i když vůbec není nikde napsáno, že se neomezené úseky v Německu nakonec nezruší. Podobné návrhy se totiž vynořují opakovaně. Stačí výměna politiků, a všechno může být jinak. Což nakonec dokumentuje situace v australském Severním teritoriu, kde neomezenou rychlost zrušili, přestože nevedla ke zhoršení bezpečnosti.
V Německu bude obecně situace s produkcí emisí ještě zajímavá. Po rozhodnutí o uzavření jaderných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje došlo kromě zdražení elektrické energie k většímu využívání uhelných elektráren, které musely více pokrývat období, kdy obnovitelné zdroje neprodukovaly dost elektrické energie. Teď se hovoří o uzavření také německých uhelných elektráren a zároveň o navýšení počtu elektromobilů, tedy zvýšení spotřeby elektrické energie. Zjevně by to chtělo uplatnit zdravý rozum i v dalších politických tématech. Nejen u nás, ale také v Německu.